I pokud by vše šlo naprosto ideálně a bez zádrhelů, nový blok, či nové bloky, jaderných elektráren začnou v Česku vyrábět elektřinu nejdříve za dvacet let.

I když se světová energetika pod vlivem technologického rozvoje a obnovitelných zdrojů překotně mění, Česká republika je přesvědčena, že jádro zůstává tou správnou cestou. „Pokud máme reálně naplnit ambiciózní cíle, které si Evropa v rámci dekarbonizace elektroenergetiky stanovila, bez jaderné energetiky to nejde,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org a Český rozhlas Plus náměstkyně ministra průmyslu pro energetiku Lenka Kovačovská.

• Má vláda jasno v tom, kdy a zda vůbec bude u nás stát nová jaderná elektrárna, respektive nové jaderné bloky?

Jasno máme přinejmenším na papíře. Ze zadání, které nám schválila vláda, plyne požadavek, aby nové jaderné zdroje byly postaveny dříve než budou odstraněny z provozu stávající bloky jaderné elektrárny Dukovany. Nový jaderný zdroj bychom tedy chtěli mít vybudováno v období let 2035 – 2037. Preferencí vlády je, aby to bylo v jaderné elektrárně Dukovany.

Česko, evropský jaderný unikát

• Proč se to vlastně změnilo? Donedávna se mluvilo jen o Temelínu, probíhal i tendr. Najednou jsou to Dukovany.

Tendr se začal připravovat někdy v roce 2008 a v té době byly jiné představy o tom, jak se bude vyvíjet spotřeba elektrické energie. Byl to rok před hospodářskou krizí, všichni viděli světlé zítřky, ceny energií rostly neskutečným způsobem, elektřina byla na trzích kolem 90 eur za megawatthodinu. Nikdo nepočítal s krizí a poklesem spotřeby, v té době se také neprojevovaly efekty zvyšování energetické účinnosti. Zatímco dnes můžeme v Německu pozorovat setrvalý hospodářský růst a přitom stagnaci spotřeby elektřiny. A tenhle trend se předpokládá i v Číně.

• A zpět k otázce Dukovan…

Před osmi lety byl základní scénář, že ČEZ bude žádat o prodloužení životnosti Dukovan na šedesát let. Teď se ale pracuje, například i vlivem evropské legislativy a s tím spojených nákladů, s životností na 50 let. A my se domníváme , že ze socioekonomických i bezpečnostních důvodů by bylo nerozumné opustit lokalitu Dukovan a rozvíjet jen Temelín. V Dukovanech by měl zůstat nepřetržitý provoz jaderných zdrojů, proto to přehodnocení.

• Je to tak, že ve vládě panuje shoda nad tím, že žádný otevřený tendr, jako byl ten na Temelín už nebude?

Tendr v letech 2009 – 2014 nás mnohému naučil. Byla jsem jediná země na celém světě, která šla cestou otevřeného výběrového řízení. Byl to zajímavý precedent…

• Který se moc neosvědčil?

Netvrdím, že se to neosvědčilo. Ale má to svá omezení. V rámci celého tendru nemůžete měnit zadávací kritéria, jednotlivé parametry a přitom doba je dlouhá a musíte flexibilně reagovat na požadavky. Problém je i v tom, že tendr jde obvykle na nejnižší cenu a těžko se tam promítnou některé jiné požadavky. Třeba podíl lokalizace – tedy podíl zapojení domácích firem do výstavby a zároveň jejich zapojení do globálních dodavatelských řetězců dodavatele technologií. Změna je i v tom, že už nehledáme dodavatele elektrárny na klíč, ale hledáme dlouhodobého strategického partnera pro českou jadernou energetiku.

• A zároveň spoluinvestora?

Přesně tak. Budeme se bavit nejen o tom, jaká bude cena, ale zároveň i o tom, jakým způsobem jsou ochotni podílet se na rizicích spojených s tak dlouhým projektem. Bavíme se o projektu na sto let. Od vyprojektování, přes postavení, provozování až po odstavení. Proto potřebujeme strategického partnera, který bude mít sám zájem na tom, aby se dostavělo včas a za nákladů, které byly dohodnuté na začátku.

• To by byl ale přinejmenším ve Evropě opravdu unikát… Vidíme, jak se prodlužují a prodražují stavby ve Francii nebo ve Finsku.

Evropa je v tom dnes bohužel opravdu hodně unikátní. Ale jiná situace je v Koreji nebo v Číně. Tam se zdrojů staví hodně, obvykle jeden typ, na nějž je vyškolena dostatečná technická i dodavatelská základna a lhůty se tam zkracují. Jde o průmyslovou základnu i know-how. To jsme ovšem v Evropě do značné míry ztratili. Vždyť poslední jaderná elektrárna, která byla reálně spuštěna do provozu, je náš Temelín.

• Ještě k představám o strategickém partnerovi. Jaké jsou?

Měl by nám pomáhat nést rizika, rozvíjet kapacity našeho průmyslu a v době než se začne fyzicky stavět elektrárna – protože povolovací procesy jsou tak na deset let – by měl náš průmysl, naše firmy, zapojit do svých globálních projektů.

Krví se nepodepíšu…

• Je přesto už nějaký harmonogram toho, kdy by se mohlo reálně kopnout do země, pokud vše půjde naprosto naprosto ideálně?

Pokud by vše šlo naprosto ideálně, zahájení fyzické výstavby lze očekávat někdy kolem roku 2025. Je před námi ale řada přípravných kroků, licencí, povolení, jež je nutné získat a řada těchto přípravných prací už probíhá. Nicméně náš konzervativní odhad je, že na přípravu k samotnému zahájení stavby potřebujme deset let.

• Takže v součtu to máme plus mínus dvacet let, než by teoreticky mohl být nový blok Dukovan. Stačí si vybavit, jak vypadal energetika před deseti lety a jak vypadá nyní pod vlivem obnovitelných zdrojů. Takže jak asi bude vypadat za dvacet let… Nebude už takový velký zdroj naprostý přežitek?

Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli a já se vám krví nepodepíšu, že to, co máme ve Státní energetické koncepci, je ta správná cesta. Ale proto tu také ze zákona máme povinnost koncepci nejméně jednou za pět let vyhodnocovat. To je myslím dostatečná doba na to, abychom rozpoznali klíčové trendy…

• Za pět let tedy může být vše jinak?

Nemyslím, že by se za pět let stalo něco superdramatického. Jedině, že by se najednou objevily nějaké velmi efektivní skladovací kapacity. Nevíme, co přesně se bude dít, ale rozhodně sledujeme trendy a koncepci budeme upravovat. Když ale proti sobě postavíme plné výrobní náklady jaderné elektrárny na megawattu elektrické energie vůči nejlevnějším obnovitelným zdrojům spolu se skladovací kapacitou, tak nám pořád vychází levněji jádro. Jasné je, že se Česká republika bude muset vypořádat minimálně s tím, že bude postupně docházet k poklesu využívání uhlí v energetice. Teď je to přes padesát procent a my jsme se zavázali k tomu, že se výroba elektřiny musí postupně dekarbonizovat.

• Nakolik ten výpadek mohou podle vás nahradit právě obnovitelné zdroje?

Máte státy typu Španělsko, nebo státy u Severního moře, které mohou obnovitelné zdroje výrazně využívat. Potenciál České republiky je ale omezený, ať už mírou slunečního svitu nebo ochotou obyvatel povolovat vznik větrných parků, vyčerpány jsou i možnosti vodních elektráren. Takže my to vidíme na decentralizované malé střešní fotovoltaické panely, vidíme potenciál v rozvoji biomasy… Ale rozhodně se nedostaneme výše než na podíl nějakých 20 – 25 %. I z bezpečnostního hlediska si myslíme, že výroba elektřiny z jádra má v České republice potenciál.

• Zmínila jste budoucí výpadek uhlí. Na druhé straně padlo politické rozhodnutí o prolomení limitů. Jak dlouho budeme uhlí mít a jak dlouho ho budeme potřebovat?

Do roku 2040 rozhodně nemůžeme říct, že by v energetickém mixu žádné uhlí nebylo. Klíčové je pro nás využití uhlí v teplárenství. Je to ale i velký prvek stability při výrobě elektrické energie. Absolutní odklon od uhlí čekat nelze. Kolem roku 2040 to bude mezi 11 – 17 % podílu na výrobě elektrické energie.

Druhá část rozhovoru: Jaderná energetika začíná být v Evropě sprosté slovo, říká česká náměstkyně pro energetiku

Rozhovor HlídacíPes.org a Českého rozhlasu Plus s náměstkyní Lenkou Kovačovskou vysílá ČRo Plus v pořadu Řečí peněz

v sobotu 23.1. 2016 od 14:10. Záznam bude k dispozici zde.