Nikým nevolení ministři (a ministryně) versus mandát poslance

V Británii je dobrým zvykem, že se ministrem vlády nemůže stát nikdo, kdo by nebyl členem Dolní sněmovny či Sněmovny lordů. Nic takového v Česku nemáme a možná je to chyba. Přesně polovina, sedm ze čtrnácti, ministrů a ministryň vlády Andreje Babiše jsou ve vrcholné exekutivní funkci jaksi „z ulice“. Dnes sněmovna schválila novinku, která tuto věc sice neřeší, ale mandátu poslance a ministra se týká. Původní idea byla dokonce zcela opačná než ta britská: kdo bude ministrem, nemá být poslancem. To ale neprošlo a vznikl návrh klouzavého mandátu: zvolený poslanec, který se stane ministrem se po čas svého ministrování může mandátu vzdát. Může, ale nemusí. Moc tomu nápadu aspoň v českých podmínkách nerozumíme. Že by (asi marný) pokus zvýšit do budoucna účast členů vládu na interpelacích, která jinak opakovaně okázale ignorují?