Zhruba za rok touto dobou, tedy krátce před sněmovními volbami, by mohl v Senátu ležet hotový návrh zákona posilujícího nezávislost veřejnoprávních médií. Prosazuje ho senátor David Smoljak, který zatím sbírá inspiraci v zahraničí. Zákon by měl zahrnovat i změnu systému volby členů mediálních rad. V současném parlamentu ale nemá šanci projít, připouští sám Smoljak.

„Jde o novelu zákona, která bude upravovat zejména způsob volby a fungování Rady ČT a ČRo a například též celou proceduru nakládání s výročními zprávami o hospodaření a činnosti médií veřejné služby,“ vysvětluje David Smoljak, jak si představuje zákon, který by měl odpolitizovat česká veřejnoprávní média.

Naráží tím na dlouholetou praxi, kdy členy mediálních rad sice formálně navrhují spolky či neziskové organizace, ve skutečnosti ale často kandidáti mají zřetelnou vazbu na některou z politických stran. A také na možnost odvolat Radu ČT, pokud sněmovna opakovaně neschválí výroční zprávy televize.

Německo, náš vzor?

Na to, že způsob volby radních ČT a ČRo (ale i ČTK) v Česku není z hlediska politického vlivu na veřejnoprávní média ideální, dlouhodobě upozorňují i evropské novinářské organizace. David Smoljak proto hledá inspiraci právě v jiných evropských státech, konkrétně v Německu či Rakousku.

„Takzvaný německý model zákona volby televizních rád máme připravený. Připravujeme i varianty se zapojením obou komor parlamentu ČR, případně prezidenta nebo Divácké rady,“ říká senátor.

Co to „německý model“, který se v souvislosti se změnou systému volby do mediálních rad v Česku zmiňuje už delší dobu, vlastně je?

Zásadním rozdílem je to, že radní v Německu nejsou voleni poslanci, ale jmenováni organizací, která je do rady vysílá. Jenom ta pak může naopak rozhodnout o případném odvolání radního.

Německo jako možnou inspiraci pro českou reformu mediálních rad řešil i seminář, který David Smoljak pořádal v srpnu v Senátu: „V zákoně je vyjmenováno 20-30 společensky relevantních skupin, tedy spolků, jednot, církví apod.,“ řekl na semináři Heiko Hilker, člen vysílací rady Mitteldeutscher Rundfunk.

Protože je ale Německo federální stát, v jeho jednotlivých spolkových zemích se zákonné úpravy liší. V některých vysílacích radách tak mohou sedět i zemští ministři, jinde je účast politiků naopak zakázaná.

„Rady mají 30-74 členů podle velikosti spolkové země a délka funkčního období kolísá mezi 4-6 lety,“ shrnul Hilker, který sám sedí ve vysílací radě MDR už 24 let. Vedle vysílacích rad, které mají v gesci hlavně program a volbu intendanta (německá obdoba generálního ředitele, pozn. red.), existují také rady správní, které řeší hlavně finance těchto mediálních domů.

Když se novináři nebojí ozvat

Česku na první pohled bližší by mohlo být počtem obyvatel srovnatelné Rakousko, o kterém se na senátním semináři mluvilo také. Rakouský model televize a rozhlasu ORF je však v lecčems výrazně odlišný oproti české úpravě.

Nezávislost a nadstranickost ORF garantuje v Rakousku dokonce ústavní zákon. V dozorčí radě ORF (Stiftungsrat) s 35 členy zasedá devět zástupců vlády, devět zástupců spolkových zemí, šest zástupců politických stran a jedenáct členů nominovaných podnikovou radou ORF a diváckou radou.

Z tohoto výčtu vyplývá, že na velkou část členů mají vliv politici a podle toho také rada vypadá – vždy když se v Rakousku vymění vláda, počítá se s tím, že se mediální rada do značné míry „přebarví“ podle nových politických poměrů.

Dozorčí radu ORF dokonce momentálně vede Norbert Steger za stranu Svobodných, která se dlouhodobě vymezuje proti veřejnoprávním médiím a zpochybňuje koncesionářské poplatky. Sám Steger proslul výhrůžkou, že jeho strana „škrtne třetinu zahraničních zpravodajů, když se nebudou chovat slušně“.

Přesto ORF obsahově není ve vleku politiků, tvrdí předseda rady redaktorů rakouského rozhlasu a televize Dieter Bornemann. Jak řekl na senátním semináři v Praze, je to právě díky „silné redakci a redakčnímu kodexu“. Novináři ORF se tak vůči vedení v řadě případů nebojí ozvat nahlas.

Koncem srpna například redaktoři serveru orf.at, mimochodem nejnavštěvovanějšího zpravodajského webu v Rakousku, protestovali proti plánům dosadit na web druhého šéfredaktora, protože to považovali za politický krok.

Ještě větší pozornost vzbudila kauza reportéra, kterého ORF propustila na jaře poté, co údajně porušil interní předpisy proti nákaze Covid-19 a vstoupil do izolační zóny, aby mohl odvysílat živě svůj pořad.

Redaktorská rada se za něj postavila a případ označila za snahu vedení pomstít se dlouhodobě nepohodlnému zaměstnanci. Kauza skončila až v létě – ústupkem veřejnoprávní televize, která výpověď změnila na „oboustranné rozvázání pracovního poměru“.

Uvidí se po volbách

Právě to vidí jako možnou inspiraci pro Český rozhlas a Českou televizi i senátor David Smoljak. „Nejvíc mě zaujala poznámka, že nejsilnější obranou proti snahám politiků ovlivňovat podobu rozhlasového a televizního vysílání, je odhodlanost a organizovanost samotných redaktorů. To je myslím něco, na co u nás při úvahách o různých variantách konstrukce mediálních rad často zapomínáme. Skutečně silná a vlivná novinářská komora u nás při vší úctě k Syndikátu novinářů neexistuje,“ komentoval Smoljak závěry srpnového expertního semináře.

Do sněmovních voleb by chtěl mít zákon „na ochranu nezávislosti veřejnoprávních médií“ hotový v šuplíku. „Hlavně chceme mít jasnou dohodu demokratických stran, jakou cestou se v případě volebního úspěchu vydají,“ odkazuje senátor na to, že novela podle něj v současné sněmovně nemá šanci projít.

Samotný zákon ale podle něj nestačí, záleží i na odolnosti managementu veřejnoprávních médií vůči politické korupci a nátlaku: „Vůbec nejdůležitější je ochota veřejnosti razantně na obranu nezávislosti médií vystoupit. Autoritáři se rádi zaklínají vůli lidu. A pokud vidí, že by jejich postup vzbudil rázný a viditelný odpor, často od něj raději upustí. Nežijeme v Bělorusku,“ věří Smoljak, momentálně člen Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Jeho plány na posílení nezávislosti veřejnoprávních médií se ale budou odvíjet i od toho, jestli se mu ve volbách za měsíc povede obhájit senátorský mandát na Praze 9, kde se proti němu postaví mimo jiné i jeho mladší bratr Filip.