Bojkot antisystémové Alternativy pro Německo (AfD) ze strany tradičních partají byl dlouho nepsaným zákonem německé politiky. Když ho nedávno favorit na vítězství v blížících se volbách Friedrich Merz porušil společným parlamentním hlasováním s AfD o migraci, hodně zariskoval. To, jestli demokratické strany v Německu dokážou sebrat migrační téma straně s extremistickým křídlem, bude důležitý signál pro celou Evropu. Nový parlament půjdou Němci volit už tuto neděli.

Němečtí politici se dlouho obávali, že spolupráce se AfD, kterou německá kontrarozvědka celostátně sleduje jako podezřelou z extremismu, by stranu mohla ještě víc legitimizovat a posílit. AfD však sílí i navzdory bojkotu a je dnes se zhruba dvacetiprocentní podporou druhou nejsilnější stranou v Německu.

Konzervativní CDU se proto coby favorit nadcházejících parlamentních voleb rozhodla namísto ostrakizace AfD převzít její ústřední téma – radikální změny v migrační politice.

CDU v lednu k prosazení protiimigrační rezoluce v parlamentu akceptovala hlasy poslanců Alternativy pro Německo. Zastánci tohoto přístupu uvnitř CDU tvrdí, že voliče AfD lze získat zpět, pokud ostatní strany začnou řešit krize, ze kterých AfD profituje.

O čem sní soudně uznaný fašista

Porušení bojkotu AfD je kontroverzní především kvůli extremistickým názorům některých jejích členů. Zatímco libertariánské křídlo strany kolem předsedkyně Alice Weidelové migraci kritizuje především z pragmatických důvodů, národovecké křídlo kolem Björna Höckeho se netají svými sny o rasově homogenním Německu.

Höcke byl loni opakovaně, zatím nepravomocně, odsouzen za své výroky ke dvěma pokutám. Už v roce 2019 soud konstatoval, že Höckeho lze na základě dostupných faktů označovat za „fašistu“.

Nakonec se ukázalo, že velká část Němců kontroverzní krok Friedricha Merze schvaluje. Podle průzkumu zveřejněného 5. února společné hlasování CDU a AfD nevadí 50 procentům dotázaných, pokud se jedná o „rozumné návrhy“. V průzkumech si CDU bezprostředně po zmíněném hlasování dokonce mírně polepšila.

Ve své knize Höcke například píše, že bude potřeba „zabránit smrti národa přiměřenou krutostí“ a „re-migrovat“ miliony „kulturně cizích“ lidí. Taková rétorika připomíná nacistickou rasovou ideologii. Höcke také považuje berlínský památník obětem holokaustu za „pomník ostudy“. Další politička AfD Beatrix von Storchová se zase v minulosti vyjádřila, že by policie měla na hranicích střílet do migrantů včetně dětí.

Po společném hlasování s AfD křesťanští demokraté podle očekávání čelili celostátním protestům i kritice bývalé kancléřky z CDU Angely Merkelové. Sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz varoval před možnou koalicí konzervativců s AfD.

Porušením nepsaného pravidla o bojkotu AfD každopádně dodal pravděpodobný příští německý kancléř Merz veřejné debatě o migraci nový impulz. I Zelení a SPD nyní mluví o vlastních plánech, jak problémy spojené s migrací vyřešit. Pokud skutečně navrhnou věrohodná řešení, mohlo by to AfD odebrat část voličů.

Němci chtějí změnu

Pouze devět procent Němců se domnívá, že má stát migrační situaci pod kontrolou a 68 procent dotázaných by si přálo snížení počtu migrantů přicházejících do země.

Německý stát skutečně selhává při odsouvání těch žadatelů o azyl, kteří porušili zákon. Například s pachatelem nedávného útoku nožem v Aschaffenburgu vedl stát 18 trestních řízení. Přetížené úřady ale tohoto žadatele o azyl z Afghánistánu nestihly vyhostit.

V roce 2024 skončilo nezdarem 60 procent pokusů o vyhoštění. Důvodem je nedostatek financí a personálu cizinecké policie, ale i stěží pochopitelná byrokracie. Až do ledna 2025 například německá policie směla prohledat pouze ten pokoj, ve kterém osoba určená k vyhoštění přímo bydlí, ne však ostatní pokoje v ubytování. Jiného atentátníka policie plánovala vyhostit, v místě bydliště ho ale vyhledala pouze jednou. Poté, co ho doma nenašla, už se nevrátila.

Dalším problémem je selhávání takzvané Dublinské dohody, podle které by uprchlíci měli žádat o azyl v první bezpečné evropské zemi, a nikoli si vybírat cílovou destinaci – například právě Německo.

Ze 74 tisíc žadatelů o azyl, kteří měli být takto loni posláni do ostatních evropských zemí, však bylo Německo schopno vyhostit pouze necelých šest tisíc. Částečně kvůli pomalému tempu německých úřadů, částečně proto, že některé evropské státy přestaly uprchlíky z Německa v rámci Dublinské dohody přijímat.

Boj o hlasy nespokojených

Po lednovém útoku žadatele o azyl v Aschaffeburgu nechala CDU v Bundestagu hlasovat o pětibodové rezoluci a zákonu o omezení migrace (Zustrombegrenzungsgesetz). Návrhy měly nově definovat snížení počtu lidí přicházejících do Německa jako cíl německé migrační politiky, zvýšit efektivitu hraničních kontrol a udělit federální policii větší pravomoci při vyhošťování.

Například 67 procent voličů SPD si myslí, že by Německo mělo přijímat méně žadatelů o azyl a 69 procent z nich podporuje trvalé kontroly na hranicích. A ačkoli pouze 31 procent voličů Zelených souhlasí s kontrolami, 74 procent se domnívá, že by vláda měla migraci více kontrolovat.

Friedrich Merz při tom sledoval dva cíle. Zaprvé se CDU vymezila vůči levicovým Zeleným a sociálním demokratům jako jediná demokratická strana, která má odvahu něco v migrační politice změnit. CDU vládní koalici vyčítá, že se po nedávných útocích obrnila prázdnými frázemi, bezpečnostní situaci v zemi ale řešit nezačala. „Lidé očekávají více než jen kondolence,“ řekl předseda poslaneckého klubu CDU Thorsten Frei.

Druhým Merzovým cílem byli voliči AfD, jejichž počet se od voleb v roce 2021 podle aktuálních preferencí zdvojnásobil. Mnozí noví příznivci AfD sice nesouhlasí s krajně pravicovým křídlem strany, ale podporují stranu z frustrace nad celkovým stavem země. Pokud CDU dokáže oslovit právě tyto voliče, mohla by podle některých expertů odebrat AfD až polovinu hlasů.

Debakl nebo začátek vítězství?

Na první pohled však Merzova sázka skončila debaklem. Někteří poslanci CDU odmítli hlasovat společně s krajní pravicí, a zákon o omezení migrace tak v parlamentu nezískal většinu. Rezoluce volající po snížení počtu migrantů sice schválena byla, není ale závazná. Skutečný výsledek se tudíž rovnal nule.

Za vítěze se tak považovala AfD. Po hlasování vypukli její poslanci v jásot, zatímco zástupci CDU rozpačitě mlčeli. „Byl to veliký den pro demokracii,“ komentovala výsledek předsedkyně strany Alice Weidelová.

A zatímco se AfD opájela vítězstvím, ostatní vládní i opoziční politici se v televizi veřejně dohadovali o tom, kdo komu nezavolal a kdo s kým odmítal jednat. V německé migrační politice se ale reálně nezměnilo vůbec nic.

Handrkování o tom, kdo koho údajně podvedl v jednáních, by ale nemělo zakrýt fakt, že se CDU s levicovými stranami shodne na potřebě migrační politiku zásadně změnit.

Například 67 procent voličů SPD si myslí, že by Německo mělo přijímat méně žadatelů o azyl a 69 procent z nich podporuje trvalé kontroly na hranicích. A ačkoli pouze 31 procent voličů Zelených souhlasí s kontrolami, 74 procent se domnívá, že by vláda měla migraci více kontrolovat.

Friedrich Merz svým kontroverzním krokem levicové strany donutil věnovat migraci zvýšenou pozornost.

Několik dní po kontroverzním hlasování představil kandidát na kancléře za Zelené Robert Habeck vlastní desetibodový plán směřující ke kontrole migrace. Zelení nyní požadují více pravomocí pro policii a urychlené vyhošťování neúspěšných žadatelů o azyl. Také SPD chce migraci výrazně omezit. „Čísla musí dolů“, vyhlásil v televizním interview spolupředseda strany Lars Klingbeil.

Zelení a sociální demokraté tedy nekritizují podstatu Merzovy migrační politiky, ale její proveditelnost. Právo na azyl je zakotveno v německé ústavě a není jasné, zda policie na hranicích smí odmítnout potenciální žadatele. Jako nereálný se kromě toho jeví také návrh německé hranice rovnou uzavřít. Hlídat 3800 kilometrů dlouhou hraniční čáru dnes výrazně převyšuje možnosti německé policie.

Ustoupit budou muset všichni

První emoce ale opadly a objevil se smířlivý tón. Zelený ministr zemědělství Cem Özdemir připomněl svým kolegům, že „politický protivník není ani přes neshody nepřítel“. Zmíněný Lars Klingbeil z SPD doplnil, že jeho strana je připravena okamžitě jednat o vlastních migračních návrzích.

Ústupky budou nevyhnutelné na všech stranách. Zelení by museli například akceptovat zavedení trvalých hraničních kontrol. CDU by na oplátku mohla ustoupit od svého požadavku nepřijímat rodinné příslušníky úspěšných azylantů.

Vyřešit je třeba i řadu konkrétních dílčích kroků ke zlepšení bezpečnostní situace. Policie například nutně potřebuje propojit své informační systémy v jednotlivých spolkových zemích, aby mohla efektivně sdílet informace o žadatelích o azyl, kteří porušili zákon. Dále potřebuje rozšířit pravomoci, aby osoby bez nároku na azyl skutečně dokázala vyhostit.

Nakonec se ukázalo, že velká část Němců kontroverzní krok Friedricha Merze schvaluje. Podle průzkumu zveřejněného 5. února společné hlasování CDU a AfD nevadí 50 procentům dotázaných, pokud se jedná o „rozumné návrhy“. V průzkumech si CDU bezprostředně po zmíněném hlasování dokonce mírně polepšila.

Otázkou zůstává, zda a do jaké míry se Merzovi podaří přesvědčit část voličů AfD. Podle politologa Heinricha Oberreutera asi deset procent voličů Alternativy pro Německo patří k tvrdému jádru podporovatelů AfD, na které změna postoje CDU dojem neudělá. Reálné je ovšem odebrat AfD alespoň některé protestní voliče. Podle průzkumů si zhruba každý pátý volič AfD dokáže představit dát hlas křesťanským demokratům.

Úspěch nebo selhání Merzova riskantního pokusu, jak oslabit AfD, závisí ale i na SPD a Zelených. A na tom, jestli všechny tři nejsilnější demokratické strany v Německu představí uvěřitelnou a reálnou strategii, jak vrátit kontrolu nad migrační situací do rukou státu.

Autor je absolventem studia moderních dějin na London School of Economics.

Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE. Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální  stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.