Český mediální trh je relativně malým trhem. Je asi dvacetkrát menší než mediální trh ve Spolkové republice Německo. Příjmy z reklamy jsou nejisté a to činí média zranitelnými ze strany velkých korporací nebo vlády. Média v České republice jsou z tohoto důvodu náchylnější k různým podobám koncentrace a tudíž i strukturální cenzury z koncentrace médií vyplývající.

Koncentrace trhu se měří za pomoci tzv. Herfindahl–Hirschman Indexu. Tato veličina je definována jako součet druhých mocnin tržních podílů 50 největších korporací (nebo součet druhých mocnin tržních podílů všech korporací pokud jich je méně než padesát) v dané industrii. Zvyšování Herfindahl indexu znamená omezení míry soutěže a zvyšování tržní síly jednotlivých soutěžitelů. Index variuje od limity blížící se nule po limitu 10.000, která by znamenala monopolní ovládnutí trhu jednou korporací. Index převyšující hodnotu 1800 je známkou silně koncentrovaného trhu.

Příliš koncentrované televize i deníky

Relevantními hráči na televizním trhu jsou CET 21 se svými stanicemi NOVA, Nova Cinema, Fanda, Smíchov a Telka, Česká televize se svými stanicemi ČT 1, ČT 24, ČT 2, ČT Sport a ČT art sdílený s ČT D, FTV Prima se svými stanicemi Prima, Prima Cool, Prima Love a Prima Zoom, TV Barrandov a At Media. Pokud dosadíme jejich tržní podíly z listopadu 2014 do vzorce pro výpočet Herfindahl–Hirschman Indexu, získáme veličinu 2469, což značí, že televizní trh tenduje být silně koncentrovaný.

Jiná je situace na trhu deníků. Celostátních deníků je podstatně méně a relevantními hráči na trhu jsou pouze Czech News Center se svými deníky AHA, Blesk a Sport, Vltava-Labe-Press se svými regionálními mutacemi Deníku, Mladá fronta vydávající E15, Economia s Hospodářskými novinami, MAFRA s Lidovými novinami, Mladou frontou DNES a deníkem METRO a Borgis s deníkem Právo. Nutno ještě dodat, že celostátně distribuovaným deníkem jsou ještě komunistické Halo noviny vydávané společností Futura, které se však měření podílu na trhu neúčastní a z tohoto důvodu jsem je do svého výpočtu nezařadil. Míra koncentrace tištěných médií podle Herfindahl–Hirschman Indexu v říjnu 2014 dosahuje veličiny 2943, což značí silně koncentrovaný trh.

Tato koncentrace je ještě zvýrazněna tím, že s výjimkou vydavatele Borgis není ani jeden z vydavatelů klasickým vydavatelským domem, ale jsou navěšeny na podnikatelská uskupení mimořádně silných korporací podnikajících v agrochemickém průmyslu, v energetickém průmyslu nebo těžařství. Z toho se poněkud vyděluje vydavatelství Mladá fronta podnikatele Savova, který podniká v podstatně menším měřítku.

Nebezpečný oligopol

Koncentrace vlastnictví médií je jednou z hlavních hrozeb pluralitě a diverzitě médií. Koncentrace mediální moci znamená nerovnou a tudíž nedemokratickou, nekontrolovanou a potenciálně neodpovědnou moc. Náš ústavní systém přijal separaci státních mocí, aby omezil možnost zneužití moci výkonné. Neexistují ale žádná pravidla pro čtvrtou moc, kterou jsou média. Co největší disperze médií přitom znamená snížení nebezpečí zneužití mediální moci při výběru a kontrole ostatních typů moci.

Koncentrace mediálního vlastnictví ohrožuje základní funkci média, které má sloužit veřejnému zájmu, protože čím větší koncentrace médií, tím menší je možnost občanů získávat pestrou paletu informací. Snížení počtu nezávislých médií snižuje počet úhlů pohledu, které média poskytují veřejnosti.

Je zřejmá souvislost mezi snížením mediální plurality a zmenšením mediálního pokrytí informování o věcích veřejného zájmu. Existuje také souvislost mezi nižší kvalitou mediálního pokrytí a úrovní veřejného mínění a vládní politiky. Nižší úroveň plurality médií ovlivňuje, jak výkonná moc respektuje lidská práva. Pokud existuje menší soutěž mezi médii, je méně pravděpodobné, že média budou o porušování lidských práv informovat, a naopak je více pravděpodobné, že výkonná moc bude provádět represivní politiku. Obecně platí, že v nesoutěžním prostředí mají spotřebitelé nižší schopnost posuzovat, zda je zboží, které jim je nabízeno méněcenné či nikoli. Stejně tak mají sníženou schopnost posuzovat, jaká je kvalita informace, kterou dostali v důsledku snížení plurality mediálního systému.

Vlastnictví médií může ovlivnit jejich obsah a tudíž politický vývoj v zemi. Tento vývoj je pak podmíněn existujícími politickými a regulačními institucemi v zemi. Pokud jsou v zemi silné demokratické instituce, tendence ke koncentraci mediální moci je kontrolována demokratickými institucemi. Pokud je však vytvořeno oligopolistické mediální prostření, existuje menší šance, že bude tento konflikt zájmů vyřešen ku prospěchu nezávislého přístupu médií ke společenským problémům. V extrémním případě může oligopol zabránit kontrole nebo kritice státní moci nezávislými médii.

Babiš mocnější Berlusconiho

V nedávné době jsme se s oligopolizací médií a jejich spojení s politikou setkali v Itálii, kde významný podnikatel v mediální oblasti Silvio Berlusconi projevil své politické ambice a dvakrát získal velký úspěch. Případ Berlusconiho je mimořádně jasným příkladem, který ukazuje, že mediální moc znamená ve svém důsledku politickou moc. Pro Berlusconiho byla jeho média hlavním faktorem jeho politického úspěchu. Berlusconi neužíval své tři vysílací sítě k vysílání svojí propagandy, protože italské voličstvo není tak nesofistikované, aby takovou propagandu nepoznalo. Berlusconi přeměnil politickou krajinu v Itálii vytvořením nových forem politických institucí, které nahradily ty staré. Hlavní poučení z jeho případu je to, že reálná moc přichází s koncentrací mediálního vlastnictví.

V Itálii byla demokracie dostatečně silná, aby přežila útok na svoji podstatu. Je otázka, zda to vydrží naše relativně mladá demokracie. V České republice totiž došlo ke spojení moci výkonné, moci mediální a moci ekonomické v jedné osobě. Média vydávaná pod podnikatelským uskupením náležejícím politikovi však ztrácí svůj společenský smysl. Tato média nemohou ze své podstaty být hlídacím psem politické moci, protože se stala její součástí, a jsou nedůvěryhodná. Hovořit o berlusconizaci českých médií však není na místě. Berlusconi byl mimo oblast mediálního podnikání spíše nevýznamným podnikatelem. Naproti tomu zmiňovaný význačný mediální podnikatel mimo média ovládá korporace, které představují přibližně 5 % české ekonomiky.

Naděje přichází z internetu 

Produkce veřejného statku jakým je produkce médií, má pozitivní efekt na společnost, který dosahuje za sféru osoby, která veřejný statek konzumuje. Existence zdravých svobodných médií prostých vládní kontroly nebo kontroly vlastníka je veřejným statkem, tedy  benefitem většiny, dokonce i těch, kteří nemají zájem o zpravodajství, nečtou noviny a jsou politicky pasivními. Kapitalistický trh však většinou nefunguje dobře, pokud má vytvářet veřejný statek, protože korporace, které jsou zaměřeny na maximalizaci zisku, nemohou dát dostatečnou váhu pozitivním, univerzálním benefitům.

Dalším problémem českého mediálního trhu je to, že trh mediálních produktů je vysoce kompetitivní a existuje mnoho bariér, které brání na něj vstoupit. Internet je sice plný nových blogů a stránek a některé jsou i velmi navštěvované. Někdy přináší web důležitou roli v objevu nějaké aktuální informace. Možná bude v  budoucnu internet protiváhou velkým zpravodajským organizacím, ale dosud jím není. Shromažďování zpráv je extrémně finančně náročné, internetové zpravodajské portály jsou spojeny s velkými mediálními domy a ty, které spojeny nejsou, nemají dostatečné zdroje pro financování zpravodajství. V současném modelu fungování médií se navíc ukazuje, že média jako taková jsou obtížně samofinancovatelná. Přesto je však internetová žurnalistika jedinou cestou, která může zajistit pluralitu na mediálním trhu.