ROZHOVOR. Když se hledají příčiny toho, proč Evropská unie zaostává v konkurenceschopnosti či v investiční přitažlivosti za Spojenými státy, často se mluví o kapitálových trzích. Zatímco v USA si firmy běžně chodí pro kapitál právě prostřednictvím emise akcií, v Evropě to pořád není zvykem.

„Otevřené, dobře fungující a integrované kapitálové trhy jsou přitom nezbytné pro další rozvoj jednotného trhu EU a přilákání investic. Podporují růst a inovace, vytvářejí pracovní místa a zvyšují konkurenceschopnost,“ vysvětluje „Brusel“, proč vznikl EU Listing Act – balíček opatření zaměřený na reformu unijního kapitálového trhu. O něm byla řeč v dalším vydání podcastu Bruselská setba. Připravují jej Robert Břešťan, šéfredaktor HlídacíPes.org a Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.

Na koho primárně ten balík opatření míří? Jsou to hlavně malé a střední podniky, spolu s ideou, aby měly lepší přístup k tržním zdrojům financování jako alternativně k bankovnímu financování?

Jsou tam některá zvláštní ustanovení pro malé a střední podniky, ale nedá se říct, že by jen tyto firmy byly hlavním adresátem změn; vztahuje se to na všechny. Cílem je obecně pomoct evropskému kapitálovému trhu, který na tom není dobře. Dokonce bych řekl, že evropský kapitálový trh neexistuje. Existují různé kapitálové trhy v různých částech EU, některé jsou lepší, jiné horší… Od té doby, co v EU není Velká Británie, jsou to spíše ty horší. A s tím EU musí něco dělat, pokud má zůstat konkurenceschopná.

Rozhovor je textovou verzí podcastu Bruselská setba, který upozorňuje na nové nařízení a zákony s původem v Bruselu a na jejich dopady na Česko. Připravuje jej šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.

Lidé by měli vědět, do čeho investují a s jakými riziky je to spojené. Což je myslím další věc, která brzdí evropský kapitálový trh, ta relativně nízká míra edukace, nejen u běžné populace, ale i u byznysových investorů.

Je snahou EU Listing Act, tedy „aktu o kótování na evropských burzách“ i vytvoření nějaké jednotné burzy, nebo pracuje s jednotlivými národními burzami, i když mnohé z nich jsou marginální?

Nejde o to, že nějaká burza má mít nějaké speciální zacházení, ale mění se a jinak nastavují pravidla pro obchodování na kapitálových trzích, pro emise akcií nebo dluhopisů. Zásadní problém Evropské unie je, že se zde historicky velmi málo financují firmy přes kapitálové trhy – v porovnání se Spojenými státy, ale i s Velkou Británií a řadou asijských trhů, včetně toho čínského. Přitom je to financování flexibilní, protože si půjčujete na konkrétní záměr. Naopak banka ve většině případů potřebuje mít prověřený záměr i zákazníka, chce znát historii firmy, požaduje zajištění a až pak vám půjčí – podle toho, jak si vyhodnotí vaše riziko. Přirovnat se to dá k tomu, když si lidé berou hypotéku. Banky zkrátka fungují na principu opatrnosti a stability. Oproti tomu kapitálové trhy nesou větší riziko, ale také větší příležitosti zisku pro investory. Současně nabízejí firmám, které si tam jdou pro peníze, jednodušší cestu k financování. A to platí i pro relativně malou začínající firmu. Když má dobrý záměr, může zkusit jít na burzu a říct si o peníze na základě svého byznysplánu – výměnou za to, že investor získá podíl a bude participovat na očekávaném růstu.

Což je přesně to, co se děje v USA, ale i v asijských zemích. Důsledkem toho je, že i evropské technologické start-upy končí v rukou amerických investorů. Je tedy za touto evropskou snahou pokus udržet potenciální nadějné mladé firmy v Evropě?

Určitě ano, ale opět bych řekl, že nejde jen o ty mladé a potenciálně nadějné, protože i velká část evropských gigantů, velkých korporací, může těžit, nebo už těží, z výhod kapitálového trhu. Pokud chtějí být někde kótované, mohou využít i duální listing, jsou třeba v Amsterdamu a v Londýně, nebo v Paříži a v Londýně, nebo v Praze a v Londýně. Anebo mohou jít se svou emisí na burzu do Spojených států. Totéž platí i pro start-upy. To, že nyní často končí v rukách amerických velkých globálních korporací, je dáno tím, že ty na to mají finanční zdroje a samy vyrostly na kapitálovém trhu. Když chce nějaká čistě evropská firma financovat takové akvizice jen z bankovní půjčky, v řadě případů to ani nemusí být technicky možné.

Těch změn, které EU Listing Act přináší, je spoustu, je tam i řada novelizací jiných směrnic. Můžete vypíchnout některé, které považujete za důležité, výrazně měnící ten současný stav?

Těch změn je řada. Byť se to celé jmenuje EU Listing Act, akt o kótování firem na evropských trzích, a jde o jeden předpis, zahrnuje změny řady dalších předpisů upravujících kapitálové trhy. Například řeší podobu prospektu před emisí akcií, klade pravidla proti zneužívání trhu a z pohledu přístupu na burzy zjednodušuje administrativu s tím spojenou, která je zvlášť pro začínající firmy komplikovaná i nákladná. Výrazné zjednodušení se vztahuje hlavně na ty menší emise, firmy, které si na kapitálový trh jdou pro menší objem peněz. Zvyšují se třeba takzvané prahové hodnoty, kdy jste osvobozeni od povinnosti připravovat a zveřejňovat prospekt. Základní hodnota je 12 milionů eur roční emise na kapitálovém trhu, což je nějakých 300 milionů korun. V rámci národní legislativy se to může měnit.

Nezvyšují se tím zjednodušováním ale potenciálně rizika z hlediska investorů, z hlediska možnosti podvodů? Z firemního světa známe emise takzvaných prašivých dluhopisů, tak jestli nám takto nebudou vznikat prašivé akcie?

Míra rizika se tím trochu zvyšuje, na druhou stranu stát tady není od toho, aby všechny chránil před rizikem. Je vaše volba, jestli si koupíte relativně bezpečné státní dluhopisy, zda investujete přes penzijní spoření, zda peníze máte uložené v bance nebo je dáte do firemních dluhopisů či akcií. Lidé by měli vědět, do čeho investují a s jakými riziky je to spojené. Což je myslím další věc, která brzdí evropský kapitálový trh, ta relativně nízká míra edukace, nejen u běžné populace, ale i u byznysových investorů v tom, jak pracovat s kapitálovým trhem. A je potřeba, aby se to lidé naučili i s rizikem, že se věcí člověk učí i tím, že si tak říkajíc nabije hubu. Asi tedy dojde i k případům, že se objeví podvodníci, ti budou vždycky, ale povede to i k tomu, že se lidé naučí opatrnosti, naučí se nedávat všechna vejce do jednoho košíku a budou se třeba dívat i po dobrých médiích a informacích, které jim zprostředkovávají informace a nebudou věřit každému inzerátu, který na ně vyskočí na obrazovce mobilního telefonu.

Bylo potřeba, aby na burzu směřovaly i další podniky. Padaly třeba úvahy o Lesích ČR a jsou i jiné státní firmy, třeba České dráhy a další, které by určitě mohly nějakou svou částí posílit trh a přivést na burzu nové soukromé investory.

Kritické myšlení je něco, co by jistě české společnosti pomohlo nejen v oblasti investic… Nicméně pokud jde ještě o ty změny, ostře sledované bývají transakce manažerů firem, když kupříkladu někdo z vedení ČEZ odprodá část akcií z manažerského programu. Dnes je hranice pro „vykazování transakcí osob vykonávající manažerské funkce“ pět tisíc eur a má se zvýšit až na dvacet tisíc eur (a příslušné regulační organy s tím můžou hýbat až na padesát tisíc nebo naopak hranici snížit na deset tisíc). K čemu je to dobré?

Jde sice o ochranu trhu před rizikem zneužívání vnitřních informací, takzvaný insider trading, když by třeba manažer dopředu věděl, že akcie půjdou dolů a prodával před poklesem ceny, na druhou stranu cílem tu je zjednodušení administrativy. Pět tisíc eur není moc peněz, je to 125 tisíc korun, trojnásobek průměrného platu, a to v oblasti obchodu s akciemi není mnoho peněz. Jde o to, aby firmy nemusely notifikovat každou malou mrnku a aby se to posunulo k vyšším hranicím. Podle mě je to logická a správná cesta.

Už jsme se dotkli i tématu finanční gramotnosti, přemýšlení o investicích, budoucím zabezpečení, které často v českém prostředí pořád ještě vypadá spíše tak, že jsme národem drobných střadatelů. Je v tom opatření, EU Listing Act, i nějaké lákadlo pro investory, aby hledali nové příležitosti a třeba i kupovali akcie menších firem?

Cílem určitě je i to, aby se postupně zvyšoval objem majetků v obchodovaných cenných papírech, v akciích, na burzách. EU Listing Act obsahuje i motivační podmínky pro vznik nových burzovních platforem, které umožňují snazší přístup na kapitálový trh. Už nyní je řada produktů, kde se obchoduje čistě v aplikacích. Zásadní je ale motivace samotných firem, aby šly na burzu, což pak učiní ty burzy zajímavější. V tom má svou roli i stát a veřejné korporace – v tom, kam budou peníze alokovat. Například ČEZ je kótován na Burze cenných papírů Praha a určitě by tam měl zůstat. I když byly nějaké úvahy o tom, že by se jeho akcie mohly stáhnout, českému trhu s cennými papíry by to rozhodně neprospělo. Naopak by bylo potřeba, aby tam směřovaly další podniky. Padaly třeba úvahy o Lesích ČR a jsou i jiné státní firmy, třeba České dráhy a další, které by určitě mohly nějakou svou částí posílit trh a přivést na burzu nové soukromé investory. Protože, když tam bude víc titulů, bude větší zájem investorů a bude tam víc peněz. A pomohlo by to nakonec i těm státem řízeným firmám: musely by se začít chovat tržněji, profesionálněji a slovo ztráta by pro ně bylo strašákem.