Mzdy v Česku rostou, ale řada lidí to nepocítí. Více peněz spolknou dluhy a exekuce
Je to zavedená ekonomická poučka: když rostou lidem mzdy, zvyšuje se spotřeba, a tím roste i cena zboží a služeb, tedy inflace. Jenže tahle teorie nyní v Česku příliš neplatí. I do „velkých čísel“ o stavu ekonomiky možná promlouvají exekuce – problém, který se v Česku týká 900 tisíc lidí.
V exekuci je v přepočtu každý šestý ekonomicky aktivní obyvatel Česka. I když se i těmto lidem v průměru díky vysoké poptávce po zaměstnancích a díky růstu ekonomiky postupně zvedají mzdy, oni sami to nepociťují.
Rozdíly se prohlubují
Je o tom přesvědčena hlavní analytička Raiffeisenbank Helena Horská. „Je to jedna z hypotéz. To, že je asi 17 % ekonomicky aktivní populace je zatíženo exekucí, nelze ignorovat. To vůbec není malé číslo a můžeme k tomu připočítat další, kteří mají podprůměrné příjmy, a žijí ze dne na den,“ konstatuje Horská a upozorňuje i na regionální rozdíly.
„Je vidět, že lidé v regionech nemají takovou kupní sílu jako v Praze, v Brně nebo Ostravě. Lidé si sice mohou dovolit více než dříve, ale pořád ještě v řadě případů nakupují ty nejlevnější potraviny.“
„Samozřejmě, že dluhy se musejí platit. Ale současný exekuční proces umožňuje jen velmi malému počtu osob se oddlužit a začít znovu. Statistiky hlásají dvouciferný růst minimální mzdy, ale těmto lidem příjmy zkrátka nerostou. Odcizení této sociální skupiny od zbytku společnosti se tak dále prohlubuje. A dost možná už se to projevuje i na makročíslech v podobě odcizení inflace od růstu mezd,“ napsala v něm.
Kdy se platí dluhy
Dlouhodobým cílem České národní banky je dvouprocentní inflace. Poslední statistiky ale ukazují, že růst cen zpomalil pod dvě procenta.
Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl vidí důvod jinde než ve splátkách dluhů a v exekucích. „Rostoucí mzdy se objevují v položkách, které nejsou vždy dokonale nebo vůbec zachyceny ve spotřebitelském koši, například v cenách nemovitostí.“
Podle Hampla sice platí, že rostoucí příjmy většinou vedou k tomu, že lidé se snaží splácet existující závazky, ale je to i naopak.
„Kdybyste chtěli vidět okamžik, kdy lidé nejvíce snižovali své dluhové břemeno, tak to bylo v časech krize. Teď nejsme v situaci, kdy by se objem závazků v populaci snižoval. Naopak v dobrých časech, kdy lidé mají výjimečná očekávání ohledně toho, jak se jim bude dařit v budoucnosti, si nové závazky nabírají,“ namítá.
Předseda Českomoravské komory odborových svazů Josef Středula upozorňuje na další aspekt, který omezuje souvislost mezi růstem mezd a zvyšováním cen.
„Ceny se nemohou tak jednoduše zvyšovat jen podle toho, jak rostou mzdy. V mnohém tu totiž máme ceny vyšší, než jaké jsou za našimi hranicemi. Česká republika není tak velká, aby si český občan nemohl koupit levnější zboží třeba v Rakousku nebo v Německu,“ říká.
Podle Středuly by se ostatně mzdy měly zvyšovat ještě více a ještě rychleji. „Nám vadí, že mzdy se nezvyšují tak, jak by mohly. Jejich růst přitom pomáhá celé ekonomice, spotřeba domácností se na růstu HDP podílí více než 50 %,“ zdůrazňuje.
Pokud jde o exekuce, odbory podle Středuly prosazují to, aby se i lidé, podobně jako je to nyní u firem, mohli zcela oddlužit, „pokud se chovají slušně a splácí“.
„Srovnejte si to s postavením majitele firmy, který ji extrémně zadluží, firma poté padne, ale majitel sám si z ní mezitím vyvedl velké prostředky. Takový člověk si pak žije v naprostém klidu, problém firmy se ho netýká,“ nabízí srovnání Středula.
Vláda v demisi už schválila novelu insolvenčního zákona, která má umožnit snadnější a rychlejší oddlužení.
Zda však změna projde sněmovnou, kde vláda bez důvěry nemá vyjednanou stabilní většinu, není jisté.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Ivan Pilip: Oklepat se z neúspěchu, smát se s Patrikem Hartlem a doufat v lepší Česko
Jak Národní muzeum neuctilo Karla Kryla a ten pak skončil ve sklepení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
Velice důležitým faktorem u dluhů a exekucí je jejich historie. Zákonodárci by měli nechat zpracovat analýzu těchto pohledávek a porovnat nominální dluhy s náklady na jejich vymáhání. To číslo bude určitě velice zajímavé. Pokud dluh ve výši stovek korun v důsledku vymáhání naroste o desítky tisíc korun je určitě něco špatně. Úřady práce za veřejné školí sociálně slabé ve finační gramotnosti a stát zárověň toleruje nekorektní praktiky v oblasti finančních služeb.
Exekuce se netýkají jen „zkrachovalců“. Názor,že zodpovědnost je bezpečná ochrana před exekucemi platí pouze teoreticky. Většina z nás již svojí pouhou existencí má první krůček do tenat právníků a exekutorů již dávno za sebou. Není třeba si půjčovat peníze. Každý,kdo podepíše smlouvu odkazující na všeobecné podmínky se tím nevědomky vystavuje riziku potenciální exekuce. Všeobecné podmínky zpravidla překrucují ujednání z podepsané části smlouvy . Není náhodou ,že se vyskytují především u dodavatelů vody, energií a telekomunikačních služeb.
Stačí drobná nepozornost a už se vezete. Černá jízda nezletilého potomka tramvají a jeho pokus o zatajení této klukoviny je též poukaz na návštěvu exekutora. Samostatnou kapitolou jsou nekorektní smlouvy, kterým se lidé s učitým právním povědomím většinou dokážou vyhnout., ale je to stále náročnější a náročnější.
A opět…. Lidi jsou nesvéprávné ovce. Stát na ně musí dohlédnout a postarat se o ně, když to neumí sami. To vede k tomu, že se občan zbaví zodpovědnosti za své činy. Ve stylu : Ne, já jsem neudělal blbost, já za nic nemůžu. To stát za to může. On mne neochránil . A budu se podle toho chovat do budoucna. Pak se nedivte, že má Okamura tolik procent. To jsou totiž ty konce, kam tento postoj vede. Holt cesta do pekel, je dlážděna dobrými úmysly.
Myslím že jde o něco jiného. Stát umožnil z dluhu několik stovek udělat dluh o desítkách tisíc. Pak Vám třeba zastavili dům který prodali v dražbě třeba za poloviční cenu nebo i míň. To mi přijde nepřiměřené a je správné se tento stav snaží napravit a pomoci lidem, kteří kvůli tomu trpí více než by měli. Jestli to bude tak, že jim odpustí všechno, tak to bude extrém zas na druhou stranu. Problém je že stát to neumí udělat pořádně ani na poprvé ani na podruhé.
Mimochodem, nevšiml jsem si v té publikované tabulce údaje o sociální struktuře těch exekuovaných dlužníků, ovšem právě ta je – z hlediska posouzení celé té situace naprosto signifikantní.
Abych to vysvětlil na příkladu – ono je zkrátka rozdíl jestli má někdo plat třeba 40-50 000 a ten mu ještě nyní v rámci sháňky po pracovních silách přiměřeně roste. A je rozdíl, pokud má někdo minimální plat (který – zase v některých lokalitách přiliš růst nemusí, ), nebo je dlouhodobě (z různých důvodů) na sociálních dávkách (a ty taky tolik nerostou, spíš někdy naopak). Ty možnosti splácet půjčky, jsou jak vidno, naprosto rozdílné..
Ovšem – podobné sociální „rozpětí“ příjmů by měly brát v úvahu i úvahy o inflaci, průměrný spotřební koš je stejný nesmysl jako průměrná (zprůměrovaná) výše mzdy.
40 až 50k není průměr a ani medián … Navíc kdo bere tenhle plat půjčky nepotřebujete a exekuce bude mít asi těžko
To přece není o velikosti příjmů ale o poměru příjmy/výdaje. Pokud člověk neumí hospodařit tak je jedno kolik vydělává. Exekuce mají i tito lidé, jen jich není tolik, jako těch nízkopříjmových.
člověk by měl zvládnout ohlídat si výdaje, ale v případě některých nabízených služeb a produktů, jde i cílené matení spotřebitelů, neprůhlednými podmínkami za účelem se obohatit. I stát už prohrál několik soudů jen proto, že podepsal pro ČR špatnou smlouvu, a to za účasti desítek právníků, tak my pane Liška řekněte jak je to možné?
Souhlasím s tím, že každý odpovídá za své činy, ale právě proto by měl mít státem zaručeno, že to co podepisuje je opravdu to co chce. Uvědomte si, že značná část populace, nemá vzdělání, které by jim umožnilo plně pochopit, co je skryto v některých smlouvách a to chyba státu je. Ať už je to nedostačující vzdělaní, nebo ochrana spotřebitele.
Pane Ferenci, proboha, tohle snad nemyslíte vážně : „každý odpovídá za své činy, ale právě proto by měl mít státem zaručeno, že to co podepisuje je opravdu to co chce“.
Za co všechno ještě má ten stát ručit a zodpovídat ? Když něčemu nerozumím, tak to nepodepisuju, anebo jak mi říkala maminka : chlapče, když něco nevíš, tak se zeptej !
Tady se přehazuje zodpovědnost za něčí hloupost na stát. To z lidí snímá zodpovědnost za svoje konání a to nevede k dobrým koncům…. Omlouvám se, ale takhle to vidím . Nikomu ovšem neupírám jeho názor. O tom jsou komentáře a diskuze.
Omlouvám se,… Ferency
A k čemu by občané stát potřebovali, když ne k tomu, aby je ochránil, i před vlastní blbostí a lstivosti spoluobčanů?
Snad ne k tomu, aby měli kohosi, kromě své rodiny, živit placením daní.
Prihoriva pane Novacku …Ale ted vazneji. Stat se ma obcanum postarat o bezpeci pred vnejsim nepritelem. To plni armada a u nas spoluprace v ramci NATO. A za druhe ma stat dohlizet na dodrzovani zakonu v dane zemi. A tech zakonu by melo byt primerene a u nich musi stat byt schopen zajistit jejich dodrzovani a vynutit si trestani, za jejich nedodrzeni. Logicky, aby tohle stat zvladnul, tak tech zakonu nesmi byt prehrsel . Mozna bych jeste pridal energetickou a paterni dopravni infrastrukturu. O vsem ostatnim by stat rozhodovat nemusel. Ale vim, je to mozna utopie a nedosazitelny ideal. Nicmene opravdu si nemyslim, ze stat ma do vseho strkat nos , obcana vodit za ruku a hlidat jej jako male dite. On to stejne nezvladne. Podivejte se jak u nas vypada vynutitelnost prava. Treba jen akce bilboardy apod. Kam tohle vede je uz ted jasne videt. Prebujely stat se spoustou regulaci . Neni nahodou, ze se celosvetove EU , ktera je zarnym prikladem konceptu ochranitelskeho silneho statu, propada v celosvetovem meritku ekonomicky i vlivem. A nejhorsi na tom je prave ta devastace svobodneho mysleni a potlaceni iniciativy jedince, obcana. To nadela paseku na hezkych par let v dalsi generaci obcanu. Generace odrostle v socialismu budiz zarnym prikladem. Nic proti Vam, ale asi jste nevedomky toho sam prikladem.
Jen bych upozornil, už jsem tu o tom psal, stát na to opravdu myslí a tu ochranu zaručuje, Občanský zákoník v par. 1798-1800 píše o adhezních smlouvách, tedy těch, „.. jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.“ a dále píše „..Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle „..“
O to právě jde. Totiž – jak vidno, i když občan podepíše takovou nevýhodnou smlouvu, lze se toho zprostit…V jednodušších případech včas výrazným (písemným) odstoupením od smlouvy. V tom horším případě – když už druhá strana žaluje u soudu plnění, tak je nutné si vzít právníka aby na tyto nedostatky ve smlouvě právně poukázal u soudu…Soud to sám neudělá, to není jeho role (a ani nesmí), aby sám vymýšlel právní výhody jedné strany sporu proti druhé,
Úplně nejhorší je samozřejmě, když se na tu smlouvu a dluh občan vykašle, splátky neplatí, k soudu nejde, právníka si nevezme, rozhodnutí o exekuci (už se všemi navýšenými náklady) nerozporuje, a teprve když k němu příjde exekutor a sebere většinu majetku, si jde stěžovat do novin :/
Jako student jsem byl poněkud ledabylý a studium přetáhl o pár let. Poslední semestr na UK jsem neuhradil a nechal se ze školy vyhodit. Tím to pro mne skončilo, studoval jsem na jiné škole a platil tam. Částku cca 10k jsem tehdy neuhradil a po čase na záležitost zapomněl. Po DEVÍTI letech jsem dostal rozsudek od soudu a měl exekuci na výplatu. Chtěli po mě cca 23k. Peníze jsem doplatil.
Sám jsem si nadrobil, to je jasné. Dnes mám datovou schránku, takže bych se o žalobě asi dozvěděl, nicméně tehdy se to nestalo. A protože škola posílala po letech upomínky na mou starou trvalou adresu, stejně tak advokát – nic jsem netušil. Na aktuální adresu mého trvalého bydliště začala chodit až rozhodnutí exekutora o obstavení mzdy a mých DPČ.
Nepotřebuji asi, aby se o mne stát staral, chápu chyby, kterých jsem se dopustil, nicméně si myslím, že kdyby škola a ev. pak vymáhací kancelář směrovali své požadavky na mé platné trvalé bydliště, nikdy by k exekuci nedošlo.
Vrtá mi hlavou i onen prostoj devíti let.
Další pro mne nepochopitelná věc je částka za soudní řízení. Tedy její výše.
Není třeba, aby stát platil moje dluhy, ale rád bych od státu měl zajištěnu alespoň základní ochranu proti chybám, které nejsou na mé straně. Dále bych byl rád, kdyby si stát nepřihříval polívčičku na poplatcích za soudní jednání – které nevím jak probíhá – sepsání rozsudku+razítka+podpisy+odeslání…?
Pracoval jsem tehdy v oblasti security a kvůli této exekuci jsem přišel o prověrku a málem o místo. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, nastoupil jsem na jinou pozici a tam jsem byl spokojenější.
Není všechno dokonalé a dluhy nevznikají jen půjčkami a úvěry. Stačí autonehoda, nemoc, úraz; blbě se vdát či oženit… být ve špatný čas na špatném místě – a dlužíte. A stát vám nepomůže – od výše dluhu si spočítá poplatky a dál ho nezajímáte.
Pracuji v nejmenované CK a o tom, že by nám přidávali nějaké to % se mi může jenom zdát. Za 14 let mi přidávali 2x pár stokorun, a to když jsem byla převedena na jinou pracovní pozici. Tak komu se to pořád přidává?