Může vyslat Trump americké ozbrojence do Mexika k dopadení zločinců? Žádný problém
ANALÝZA. Americký prezident Donald Trump v rozhovoru s mexickým lídrem Enriquem Peňou Nietem údajně uvedl, že by Mexiko mělo lépe zvládat boj se zločinci, nebo se o ně na mexickém území postarají americké ozbrojené síly. Většina médií toto prohlášení charakterizovalo jako vyhrůžku. Mohl by si takový zásah Donald Trump dovolit?
Ačkoli není zcela jasné, co prezident Trump ve skutečnosti řekl, je třeba uvést, že mezinárodní právo za určitých podmínek zásah ozbrojených sil proti zločincům v jiném státě povoluje a v mezinárodních vztazích se jedná o relativně standardní situaci.
Tato možnost je dokonce pro oblast mezinárodního námořního práva kodifikována. Problematiku zásahů ozbrojených sil proti zločincům jiného státu na souši pak upravuje mezinárodní obyčejové právo.
Právo na sebeobranu
Doktrína, na které je toto oprávnění založeno, vychází z názoru, že ten, kdo je podezřelý z trestné činnosti, nesmí těžit z pouhého aktu překročení hranic do jiného státu, i když je pronásledováním zločince narušena suverenita druhého státu.
Počátky uplatňování této doktríny spadají do třicátých let minulého století, ale po teroristických útocích z 11. září 2001 získala nový rozměr. Mezinárodní právo po nich akceptovalo myšlenku, že právo státu na sebeobranu zakotvené v Chartě OSN je možno uplatit i proti nestátním entitám, a zároveň uznalo, že právo pronásledovat zločince na území jiného státu je výrazem práva na sebeobranu.
Na základě výše uvedených skutečností nebyly za porušování mezinárodního práva považovány keňské vojenské akce proti bojovníkům aš-Šabáb v Somálsku, vojenské akce Indie proti ozbrojencům v Myanmaru ani kolumbijské útoky proti táborům Revolučních ozbrojených sil Kolumbie umístěných v Ekvádoru.
Doktrína není přijímána bezvýhradně
Možnost zasáhnout proti zločincům na území jiného státu je však dána pouze v případě, že tito zločinci páchají trestnou činnost na území zasahujícího státu.
Přesně o to jde v případě mexických „bad hombres“, kteréžto označení Trump použil. Mexické gangy totiž do Spojených států amerických pašují drogy, zbraně a nelegální imigranty a páchají další trestnou činnost, po jejímž spáchání se uchylují zpět do Mexika.
Tak jako téměř nic v mezinárodním právu, ani popsaná doktrína není přijímána bezvýhradně. Někteří právní teoretici ji považují pouze za pokus přeměnit jeden z principů mezinárodního námořního práva za jeden z aspektů práva na sebeobranu.
Další komplikací je, že tato doktrína nenarušuje právo suverénního státu poskytnout asyl pronásledované osobě, tak jako se to stalo například v případech Juliana Assange a Edwarda Snowdena.
Po vzoru Pancho Villy
Pronásledování mexických zločinů americkými ozbrojenými silami na území Mexika však není vůbec ničím novým. Když v roce 1915 začal José Doroteo Arango Arámbula, alias Francisco „Pancho“ Villa vraždit americké občany v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně s cílem vyprovokovat americkou intervenci do Mexika, nařídil prezident Wilson vyslání vojenských oddílů na mexické území.
Ačkoli byly vztahy mezi Pancho Villou a mexickou vládou napjaté, odmítla mexická vláda americkou expediční akci schválit. Ani tato skutečnost však nezpůsobila to, že by snaha americké vlády dopadnout vraha svých občanů, která narušila suverenitu druhého státu, byla považována za porušení mezinárodního práva.
Pokud by Donald Trump postupoval obdobně, nebylo by jeho krokům z hlediska práva možno nic vytknout.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
11 komentářů
Vzhledem k tomu, že v Mexiku jde o problém s velice vlivnými narkokartely (které v oblasti ilegálního obchodu s drogami na amerických kontinentech v podstatě převzaly pozici, které se dříve, cca do 90.let, těšily narkokartely kolumbijské), mohla by se připomenout role, jakou v této sféře i v latinskoamerických zemích v průběhu posledních desetiletí vykonávají např. specialisté ze severoamerické vládní instituce DEA (Drug Enforcement Administration, což by se dalo přeložit asi jako Drogová vynucovací správa). – – – Jinak, pokud jde o toho Franciska „Pancha“ Villu, pokusil bych se vysvětlit, že se jednalo o lidového povstaleckého vůdce a jednoho z aktérů občanské války, spjaté s revolučním procesem v Mexiku ve druhé dekádě 20.století – byť prostě „banditou“ se stal pro amerického presidenta Wilsona či amerického generála Pershinga, který jej (neúspěšně) stíhal se svým kontingentem v severním Mexiku v l. 1916/7. Úplně nejbezprostřednějším důvodem této vojenské intervence v čele s Pershingem se stal útok, provedený v březnu 1916 Villovými oddíly (předtím poraženými v Mexiku vládním vojskem presidenta Carranzy) na posádkové městečko Columbus v Novém Mexiku (USA) – a ano, záměrem bylo skutečně vyprovokovat USA, které uznaly Carranzu jako presidenta Mexika. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že to bylo v době první světové války, kdy sice zatím neutrální USA byly jednoznačně nakloněny Velké Británii a Francii (hlavně pokud jde prakticky o hospodářskou pomoc), tohle všechno navíc přicházelo hodně vhod císařskému Německu.
Ještě bych se pokusil upřesnit k tomu Villovi… Když se píše o „vraždách amerických občanů v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně“… Tak každopádně je známo, že ještě před tím útokem na pohraniční městečko Columbus, Villa nechal povraždit necelé dvě desítky amerických důlních inženýrů přímo na mexickém území, v Chihuahui. Ale mexická vláda (Carranza) tu americkou expediční akci tenkrát, nakonec (!), schválila. Další problém nastal zase spíš s tím, že se vojáci generála Pershinga pohybovali na mexickém území snad tři čtvrtě roku. Ale ono to všechno lze také vidět v kontextu strašně komplikovaných vztahů mezi USA a i v podstatě Latinskou Amerikou jako celkem.
Adekvátně by, doufám, mohl postupovat Stát Izrael proti sousedním zemím, z nichž jsou proti němu podnikány teroristické útoky, a EU proti zemím, které na svém území trpí teroristy, kteří sem pronikají
To jste mne docela rozesmál. Bohužel nikoliv. Tato doktrína není v rámci mezinárodního práva objektivním právem, kterého se lze dovolávat, ale pouze ryze subjektivním názorem, které mohou světové instituce (resp. zástupci států v nich) libovolně akceptovat a uznat nebo ne , pokud se jim zachce. Podle hesla Quod licet Iovi, non licet bovi..
Takže, spíše bych to viděl tak, že tohle neprojde ani Trumpovi, natož Izraeli. Ale kdyby snad naopak Palestinci zaútočili na Izrael, jistě by se i v OSN (a mezi západními elitami) našlo spoustu zastánců, kteří by jim toto právo, dle tého premisi uznali..
Bohužel nikoliv,pokud by takto postupoval právě prezident Trump, nepodařilo by se mu takový postup právně obhájit vůbec.
Protože doktrína není právní právni akt. To je pouze ideová zásada vyhlášená nějakou státní autoritou. Jejíž právní důsledky nastávají až z následujících právními kroky, vyhlášené přislušným právním způsobem – a to z titulu pravomocí, které jsou té autoritě z Ústavy dány.
(Pokud se týká výkonu mezinárodního práva – tam je nutné si uvědomit, že v OSN není v případě vojenských konfliktů rozhodující primárně soudní tribunál, ale hlasování Rady bezpečnosti (navíc s právem veta velmocí)- a ty zde hlasují dle svých subjektivních zájmů, nikoliv práva).
Každopádně je nutné vzít v úvahu dosti zoufalou pozici prezidenta Trumpa. Ač legitimně zvolen, prakticky většina médií i elit (i mezinárodně) jeho autoritu danou z Ústavy neuznává. I kdyby tedy vydal nějaký výnos či příkaz týkající se pronásledování zločinců do Mexika, tak první americký soud mu ho za nadšeného médiální řevu hýkajících elit zruší jako (dle svého názoru) protiprávní….
Já si za stávající situace nedokážu představit, že by k tomu došlo v první řadě bez souhlasu samotné mexické vlády (jiné by bylo, kdyby třeba ta souhlasila s americkou pomocí v boji proti narkokartelům, protože její vlastní policejní a armádní složky, a což údajně Trump Peňovi Nietovi též naznačil, na to nestačí, např. i kvůli korupci apod.). Jinak, zmínil jsem se zde výše o těch specialistech z americké DEA, kteří při tom obrovském problému s narkotiky v Latinské Americe (a USA) v posledních desetiletích se např. v 80.letech podíleli přímo na ozbrojených akcích v Bolívii. Stejně tak mám za to, že působili (a nebo stále působí) v Kolumbii a že působí právě i v Mexiku, vzhledem k té fakticky drogové válce, která tam začala v r. 2006. – – – Srovnání s tím stíháním Pancha Villy před cca 100 lety mi nepřijde tak úplně na místě, protože celkové okolnosti v Mexiku a obecně ve světě byly dost odlišné od současnosti. Americké ozbrojené síly se ostatně tenkrát vylodily v Mexiku i krátce předtím (v r. 1914, kdy dočasně okupovaly přístav Veracruz). – – – Ano, podmínky by zase mohly být jiné, kdyby hypoteticky Mexiko jako stát kleslo např. do úplného rozvratu, chaosu, skutečné občanské války…
Já si jí právě dokáži představit i bez souhlasu toho druhého státu. Příkladem buď třeba dopadení a zabití Usáma bin Ládina v Pákistánu.
A předpokládám že touhle cestou předem utajovaných operací speciálních jednotek se vydá i Trump.
Asi nelze říci, že by se akce spojená se zabitím bin Ládina Američany udála proti vůli pákistánské vlády, která se proklamovala jako spojenec USA ve válce proti terorismu (už vzhledem k otázce sousedního Afghánistánu). Samozřejmě, to že měl bin Ládin konexe v pákistánské armádě, to zase vypovídá o něčem jiném. – – – Ale k tomu Mexiku… Tady právě může být otázka, jak rozumět tomu „vyslání amerických ozbrojenců do Mexika“. Ale myslím, že podobný způsob, jaký zmiňujete, by tu uplatnit šel. Já jsem si tu lámal hlavu s tou DEA – a ta by právě mohla být v tomto ohledu klíčová. To je orgán podřízený ministerstvu spravedlnosti USA, vytvářející vlastní ozbrojená, akceschopná komanda a podle okolností operující třeba i daleko za hranicemi USA. V každém případě, Mexiko (stejně jako např. zmíněná Kolumbie atd.) je již tradičně určitým operačním prostorem agentů DEA, vzhledem k jejímu účelu zcela logicky. Takže by bylo představitelné, kdyby zrovna např. DEA, třeba i ve spolupráci s jinými bezpečnostními složkami z USA, nějak překročila své legální pravomoci (předpokládám, že existují nějaké dohody mezi vládami USA a Mexika v tomto směru) a provedla nějaké konkrétní ozbrojené akce, které by možná mohly vyvolat nějaké protesty ze strany mexické vlády, ale nic vážnějšího. Ostatně, právě hlavně ta DEA může totiž vést až k otázce, jestli už nějací američtí ozbrojenci v Mexiku už dávno nejsou. – – – Co si však za stávající situace nedovedu dobře představit (a když pan JuDr. Rozehnal připomíná tažení gen. Pershinga proti P. Villovi z r. 1916), že by jednotky U.S.Army nebo U.S.Navy, bez jakéhokoliv souhlasu mexické vlády, prostě vtáhly na mexické území – na území státu, který lze přece jinak obecně považovat za důležitého partnera a spojence USA (už třeba jen Organizace amerických států atd. atd.).
Samozřejmě že celá akce na likvidaci Bin Ladina (včetně předešlého delšího typování) byla provedena bez oficiálního vědomí a souhlasu pakistánské vlády. Taky potom, jak se i psalo, oficiálně protestovala.
Což jí už moc nepomohlo. Ono obecně platí, že mezinárodní právo má poměrně slabou akceptovatelnost, pokud není doplněno něčím silnějším – třeba okupací žalovaného státu.
Jinak samozřejmě že existuje pro DEA a řada dalších institucí, třeba CIA, funguje v zahraničí spousta amerických poradců, atd.. Ale nikdo z nich by nemohl provést legálně něco takového – pouze informovat místní bezpečnostní úřady aby tu akci provedly.
I třeba proto, že tohle nejsou obvykle vojenské, ale policejní (justiční) zásahy, čili ani místní soud by zatčení pachatele „agentem cizí mocnosti“.. nepřijal..
Přiznám se, že mi po té akci s Usámou bin Ládinem v r. 2011 nějak ušel nějaký protest ze strany pákistánské vlády. Tak jsem teď narychlo prolétl Wikipedií a ano, máte pravdu… Kromě zmínek o gratulaci pákistánské vlády vládě USA jsem narazil v anglické verzi Wikipedie v jednom článku na to, že vláda Pákistánu (ministr zahraničí) také označila na adresu vlády USA celou tu akci za jednostrannou a neschválenou, že nebude tolerovat na svém území opakování něčeho takového do budoucna apod. – – – Ale to jak píšete dále, a všeobecně… To je těžké. Když se začalo u toho Mexika, Trump by si tedy měl z mexické strany vymoci souhlas, když mexickým orgánům nevěří…? Anebo postupovat nějak tak, jak tu bylo naznačeno? Nevím. Ale jen bych poznamenal, když zmiňujete zatýkání konkrétních pachatelů, je docela už tradicí, že USA u latinskoamerických států úspěšně dosahují vydávání některých ze zadržených drogových bosů. Vždyť takovým byl zrovna i případ Joaquína Guzmána, zadrženého šéfa kartelu Sinaloa, kterého jim Mexičané vydali cca před měsícem.
Jenom dodávám, i protože to může souviset konkrétně s těmi „americkými ozbrojenci“ v samotném titulu článku, o nějakém přímém zapojení DEA do samotných operací bojového charakteru v Mexiku (a koneckonců ani v Kolumbii) v předchozích letech nic ale nevím.