Může prezident odmítnout jmenovat profesora? Jistě, ale musí to zdůvodnit
ANALÝZA. Nejmenování fyzika Ivana Ošťádala profesorem posoudí Nejvyšší správní soud. Univerzita Karlova i doc. Ošťádal k němu podali kasační stížnosti proti negativnímu rozhodnutí o svých dřívějších žalobách na prezidenta. Miloše Zemana. Ten nepodepsal Ošťádalův jmenovací dekret kvůli docentovým dřívějším kontaktům s komunistickou Státní bezpečností.
O co šlo v dřívějších žalobách, které řešil Městský soud v Praze? Docent Ošťádal žaloval prezidenta pro nečinnost. Zeman však soudu předložil svůj dopis ministryni školství, kterým oznamuje, že doc. Ošťádala odmítá jmenovat profesorem. Nečinný tedy nebyl a fakticky rozhodl, řekl soud.
Docent Ošťádal i univerzita napadli správní žalobou i obsah předloženého dopisu, ale tuto žalobu soud zamítl, neboť byla podána pozdě. O tom, zda pražský Městský soud v těchto věcech rozhodl správně, teď bude jednat Nejvyšší správní soud.
Prezidentům postup tak vyvolal právní spor, zda prezident může nerespektovat rozhodnutí vědecké rady univerzity a navrženého profesora nejmenovat. Otázkou je také to, zda může soud uložit prezidentovi povinnost konkrétního profesora jmenovat.
Je prezident jen „stroj na podpisy“?
Zástupci univerzit tvrdí, že jmenování profesora prezidentem je pouze procedurální záležitostí a prezident pouze slavnostním způsobem stvrzuje rozhodnutí vědecké rady univerzity.
Zastánci prezidentova postupu naopak prohlašují, že prezident není „stroj na podpisy“, má v rámci profesorského řízení samostatné postavení a jmenování či nejmenování profesorem náleží do jeho pravomoci. Vzhledem k tomu, že prezident není ze své funkce odpovědný, není pak podle nich soudní přezkum jeho rozhodnutí z povahy věci možný.
Podle vysokoškolského zákona jmenuje prezident republiky profesorem pro určitý obor toho, kdo byl na jmenování profesorem navržen vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy. Návrh vědecké nebo umělecké rady vysoké školy na jmenování profesorem se prezidentu republiky podává prostřednictvím ministra školství.
Vysoká škola, ministr školství a prezident jsou orgány vykonávající v rámci profesorského řízení samostatné úkoly. Prezident republiky tedy skutečně není pouhý ceremoniář vykonávající rozhodnutí vědecké rady univerzity, ale vystupuje jako svébytný orgán.
Žádný právní předpis nezakládá osobě doporučené vědeckou radou vysoké školy právo být prezidentem republiky jmenován profesorem.
Kdy je prezident úřad a kdy ústavní činitel?
Na první pohled by se mohlo zdát, že není-li zákonem založeno právo na jmenování profesorem, není dána pravomoc soudu rozhodnutí prezidenta přezkoumávat a jeho rozhodnutí nejmenovat doc. Ošťádala profesorem je tedy konečné a nezvratné. Situace je však složitější.
Prezident republiky je součástí moci výkonné, přičemž v rámci pravomocí prezidenta republiky vymezených Ústavou existují pravomoci, které se realizují ve formě správních úkonů a odpovídají postavení prezidenta jako „správního úřadu“, a dále pravomoci, které se realizují ve formě ústavních aktů a odpovídají postavení prezidenta jako „ústavního činitele“.
V případě jmenování či nejmenování profesorem jde o pravomoc prezidenta republiky, jejíž realizace má povahu i formu správních úkonů (na rozdíl od ústavních aktů, kam spadá např. pravomoc svolávat zasedání Poslanecké sněmovny, rozpustit Poslaneckou sněmovnu, podepisovat zákony, apod.).
V dané věci prezident republiky vystupuje jako reprezentant moci výkonné, který autoritativně rozhoduje v oblasti veřejných subjektivních práv se závaznými právními důsledky. Dopadům takových rozhodnutí musí příslušet stejná právní ochrana, jako dopadům rozhodnutí jiných správních orgánů.
Rozhodnutí prezidenta republiky nejmenovat určitou osobu profesorem je rozhodnutím, které nemá předepsány náležitostí. Rozhodnutí vydaná v oblasti veřejné správy se nemusí odůvodňovat tehdy, pokud jde o rozhodnutí, jimiž se v plném rozsahu vyhovuje podanému návrhu. Rozhodnutí, jimiž se podanému návrhu nevyhovuje, se naopak odůvodňovat musí.
Důvodem pro to, aby prezident navrženého kandidáta profesorem nejmenoval, může být jen nesplnění zákonných důvodů. Prezident tedy nemůže rozhodnout na základě své libovůle, ale pouze pokud existuje nějaký zákonný předpoklad, který by odůvodnil odmítnutí jmenování profesorem.
A vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí mající podobu správního úkonu, je takové rozhodnutí přezkoumatelné soudem v rámci správního soudnictví.
Nejde přitom o povolání prezidenta k odpovědnosti, ale o zkoumání zákonnosti jeho aktu. Správnímu soudnictví přísluší přezkoumávat pouze naplnění zákonných limitů, které zákon stanoví pro funkci profesora.
Co může soud prezidentovi nařídit, a co ne?
Soud nemůže přikázat, aby bylo rozhodnuto určitým způsobem. Může jen vyslovit, že prezident má bezodkladně vydat rozhodnutí, pokud nerozhodl vůbec. Ovšem bude-li takové rozhodnutí kladné či záporné, to soudu nepřísluší rozhodovat.
Pokud prezident již rozhodl ve věci samé, může soud přezkoumat, zda bylo toto jeho rozhodnutí zákonné, či nezákonné.
Pokud by bylo prezidentovo rozhodnutí nejmenovat profesorem nezákonné, muselo by být toto rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu soudem vysloveného právního názoru.
Rozhodnutí prezidenta nejmenovat doc. Ošťádala profesorem je skutečně plně v kontrasignované kompetenci prezidenta. Pokud je však negativní, musí být odůvodněno, a je přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Pokud odůvodněno chybí, je nepřezkoumatelné a musí být soudem zrušeno.
Důvodem pro nejmenování profesorem může být pouze nesplnění zákonných předpokladů. Doc. Ošťádal byl navržen na jmenování profesorem vědeckou radou své vysoké školy. Potud tedy zákonné podmínky splnil.
Kontakty s StB skutečně mohou diskvalifikovat
Často se však zapomíná, že to není podmínka jediná. V řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru.
Oprávnění přezkoumávat v rámci profesorského řízení, zda je doc. Ošťádal význačnou a uznávanou vědeckou osobností ve svém oboru, má samozřejmě i prezident, jakožto svébytná instance tohoto procesu. Pokud by usoudil, že doc. Ošťádal není uznáván z důvodu jeho dřívějších kontaktů se Státní bezpečností, je jeho právem odmítnout ho jmenovat profesorem. Takové rozhodnutí však musí být řádně odůvodněno tak, aby bylo soudně přezkoumatelné.
V případě doc. Ošťádala je problém v tom, že žaloba proti rozhodnutí nejmenovat ho profesorem, kterým je zmíněný dopis prezidenta republiky adresovaný ministryni školství, byla podána opožděně. Na druhou stranu je otázkou, zda je tento dopis možno považovat za validní rozhodnutí prezidenta republiky.
Podle toho, co o něm psala média, neobsahuje řádné zdůvodnění a nebyl ani uchazeči řádně doručen. Je tedy možné, že se jedná o tzv. paakt, tedy nicotný správní akt, který z právního hlediska neexistuje a nikoho nezavazuje. V takovém případě by měla žaloba na nečinnost prezidenta šanci na úspěch a Nejvyšší správní soud by ho mohl zavázat vydat rozhodnutí o jmenování či nejmenování profesorem.
Pokud by prezident Zeman vydal rozhodnutí o nejmenování profesorem, bylo by možno toto rozhodnutí opět napadnout správní žalobou. V případě, že by byla úspěšná, soud by rozhodnutí zrušil a uložil prezidentovi rozhodnout znova, a to v intencích důvodů pro zrušení jeho rozhodnutí. Celý proces jmenování, resp. nejmenování profesorem, by začal znova.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
15 komentářů
Zaujal mě výrok Felixe Slováčka,asi jenom proto, že kandidoval do senátu.Prezident může všechno,je to přece prezident.Nevím,jestli mistr pamatuje Klementa Gottwalda a jeho chování mu učarovalo a stalo se pro něj normou, ale každopádně je skvělé,že se do senátu nedostal.Ať raději dál honí děvčátka a jeho rodina baví davy.Zeman je dobrý prezident pro všechny „Slováčky“ a s tím právě počítá.
Při tak výborným mluvčím Zeman obhájí všechno. Zeman je snad dobrý člověk, ale nikoliv president. Při volbě 31%, sok dostal 29% z 60% volících si dovoluje až až.
Ignorování vědecké rady prezidentem by neměl řešit soud ale psychiatr. Urychleně.
STB jako každá tajná služba je specifická kasta, kde často i její členové nevědí kdo pro koho pracuje a proč. To proč je velmi důležité. Mnoho hrdinných špionů bylo na udání popraveno neprávem. Nebýt komunistů nebyla by ani STB. Přitom komunisti jako zločinecká organizace Zemanovi nevadí.
Proč by mu měli vadit když sám mezi ně vlezl?
Jestli by platila Vaše první věta, tak v blázinci by skončili statisíce manažerů a poliitiků po celém světě. To se totiž netýká jenom Zemana. Každý politik, každý manažer má právo odmítnout doporučení nějaké vědecké rady která mu cosi navrhuje. A rozhodnout se sám, V tom je totiž podstata a kvalita jeho práce, sám se rozhodovat i za jiné, nikoliv poslušně poklonkovat a dělat co mu jiní říkají.
Postup při jmenování profesorem:
1) Vědecká rada fakulty ustanoví komisi, která prověří, zda kandidát splňuje podmínky k udělení profesury. V kladném případě komise vydá doporučující stanovisko
2) Vědecká rada fakulty může přesto jmenování nedoporučit. Rozhoduje tajným hlasováním a nic kandidátovi nezdůvodňuje Hlasování je anonymní,neveřejné, hlasovacími lístky.
3) V případě kladného posouzení věděckou radou fakulty je návrh postoupen do vyššího orgánu, tedy do věděcké rady univerzity. Zde opět proběhne tajné hlasování a bez ohledu na stanovisko předchozích stupňů může být návrh odmítnut a opět se kandidátovi nic nezdůvodňuje.
Pokud tedy všechny nižší instance celého procesu mají právo profesuru odmítnout a vůbec nejde o to, že to musí být z nějakých závažných důvodů, na hlasovacích lístcích je pouze ano – ne, proč nemá mít totéž právo instance v tomto procesu nejvyšší, tedy president republiky ?
Zdá se mi to jako frontální útok na prezidenta republiky.Univerzity Karlova a Masarykova udávají tón.Ostatní už se zařadí.
Ano, toto je naprosto v pořádku. I rozhodnutí prezidenta může posoudit a popřípadě zrušit správní soud.
Sporné je předjímat na základě jakých argumentů bude ten správní soud rozhodovat. Protože i ten může – ale nemusí přiznat prezidentovi právo brát v úvahu další atributy, jak v článku zmíněno. Popřípadě že by je měl soud sám kontrolovat a sám potvrzovat či negovat. Při představě že by měl nějaký soudce napsat v rozsudku že „podle jeho mínění (na rozdíl od Zemana) je žalobce význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru“ se mi začíná zvedat žaludek. Toto proboha nemlůže a nesmí být věcí rozhodování soudců
Když už došlo k takovému rozdělení společnosti, kde na jedné straně je „lidový, téměř buranský prezident“ a na straně „prý“ odborně vzdělané elity (přitom i tady na HP se psalo, že je ve srovnání se světem jsou naše univerity hluboce podprůměrné), pak už by bylo lepší jmenování profesorů prezidentem (resp. státem) zrušit – a ať si každá univerita ty profesory jmenuje sama – a sama pak svým jménem ručí za jejich kvalitu. Ale i obráceně, ať ti jmenovaní profesoři svou kvalitou odborné práce zajištují proslusnost své univerzity Nebylo by toto nejlepší řešení, než do toho tahat soudy?
Všechna relevantní fakta, týkající se odborné kvality kandidáta, jsou posouzena již na začátku celého procesu pověřenou komisí. Všechny další stupně schvalování by tedy byly zbytečné a po vyplnění tabulky s kriterii by si kandidát mohl jít pro profesorský dekret. Všichni další posuzovatelé tedy neposuzují pouze vědeckou nebo uměleckou stránku osobnosti kandidáta, ale jeho osobnost jako celek, včetně např.jeho občanské pověsti, charakterových vlastností atd. V tomto směru je president republiky jako zvolený zástupce veřejnosti plně kvalifikován a jeho souhlas je pro udělení profesury nezbytný. Že se to akademické obci nelíbí, je pochopitelné, ale přisuzuje si práva, která nemá.
Pane autore,právě jste prokázal,že občan ČR ke svému obstání musí absolvovat práva,ekonomii,medicinu,farmacii,stavařinu,elektotechniku,strojnictví,žurnalistiku,zahradničení,diplomacii,zahraniční politiku a další obory.Nejlépe ve formě vysokoškolské.Protože jste prostému člověku vytvořili systém jemu k nepochopení.Bez finančně významné pomoci odborníka v oboru se v něm ne odborně,ale hlavně vztahově nevyznáme.Já si myslím,že to byl záměr.Aby bez „odborníka“,“právníka“ či“znalce“ se žádný Božetěch z Horní Vsi v problému neorientoval.Aby byl nucen hodně desátků věnovat těm,kteří „se vyznají“ a někdy pomohou.
Bažíme po jednoduchosti a vyložitelnosti běžných denních problémů.V tom nám desítky let nepomáháte.Ba právě naopak.Zvyšujete tak pocit nepostradatelnosti v těch,kteří u vás určitě lobují.Jim pocit nestačí,potřebují ho zhmotnit.A vy jim v tom pomáháte.Ovlivňujete i legislativce a tím vytváříte začarovaný kruh.Ten lze přetnout jen násilně.Na to ale my,Češi,nejsme historií stavění.Ale na škrtnutí zápalky ano.Uhájíte pak svůj způsob výchovy adeptů oblasti moci soudní?
Víte, ta odpověd zní, samozřejmě že se musí takto když už se rozhodne žalovat vlastního prezidenta :)))Jinak samozřejmě slušný lidi ty znalce a draze práskaný právníky tolik nepotřebujou..
Stručně a čistě teoreticky, kdybychom na titul profesora pohlíželi jen jako na nejvyšší vědeckou, akademickou hodnost (a tedy jako na záležitost ryze odborné způsobilosti), pak bychom za principiální chybu mohli označit už fakt, že zde může nějak rozhodovat vůle hlavy státu. Ale samozřejmě chápu, že význam, smysl profesury je jaksi širší.
Aha, tady jsme se dostali k jádru věci. To že rozhoduje prezident není „principální chyba“, on je to právě důsledek toho že ty diplomy vydává stát. Kdyby v příslušném zákonu stálo, že ty profesory jmenuje třeba ministr školství, nebo kdo, tak by zase on měl tu pravomoc ze svého rohodnutí nějaké kandidáty odmítnout. To je, jak se říká, jako houska na krámě.
Ono to skutečně vypadá grotesktně, když se akademici z vysokých škol ohánějí jejich univerzitními svobodami..Když ale současně o tom kdo se stane profesorem rozhoduje státní správa, s čímž obvykle souhlasí.
Ale ten důvod je poměrně jednoduchý. Kvalita našich univerzit je celosvětově podprůměrná, takže i když se snaží mediálně zdiskreditovat roli prezidenta v tomto státe, pořád má ještě místně i celosvětově vyšší autoritu, než jejich vlastní univerzita a její odborné vedení
Já jsem se o tom zmínil v rovině čistě teoretické a vlastně velice jednoduché, kdybychom na to pohlíželi jen jako na záležitost ryze odborné způsobilosti. Prostě ten člověk splnil nějaké kvalifikační předpoklady a… Zkrátka tak jako je to např. u nižších stupňů vzdělání (vysokoškolské diplomy nižšího řádu, maturita, výuční list) – o tom všem rozhoduje víceméně výlučně dotyčná vzdělávací instituce. Opakuji a zdůrazňuji, čistě teoretická úvaha. – – – Jinak, o kvalitě našich univerzit bych si také iluze nedělal. Ta kritéria mohou být asi různá, ale vím, že třeba Karlova Univerzita skončila podle jednoho takového ohodnocení před několika lety, ve srovnání s jinými univerzitami po celém světě, na cca 250.místě. To je opravdu nic moc.
Žádná univerzita nevznikla svým vlastním rozhodnutím. Vždy se jednalo o zakladatelský akt, ať již panovníka ve středověku, nebo vrcholné státní autority v dobách novějších. Přestože univerzity byly nadány akademickými svobodami, nikdy nebyly postaveny mimo vůli zakladatele, který do jejich chodu také zasahoval – viz např. Dekret Kutnohorský. Nakonec i Vysokoškolský zákon určuje vysokým školám a univerzitám pravidla, která ani vědecké rady, ani akademické senáty nemohou ignorovat. V profesorském řízení je prezident republiky reprezentantem státní autority, autority zakladatele a nemůže být tedy vázán stanoviskem univerzity resp. její vědecké rady. Pokud se tedy chtějí univerzity soudit, nemůže být předmětem sporu jakási povinost prezidenta podepsat. Prezident by se tím stal výkoným orgánem univerzity, čímž by byl vztah postaven na hlavu.