Muž, který se zapsal do dějin: Frederik Willem de Klerk. Seznámil nás Havel
Ve čtvrtek 11. listopadu zemřel Frederik Willem de Klerk, bývalý jihoafrický prezident, nositel Nobelovy ceny míru a náš přítel. Odešel vzácný člověk, s nímž jsme si byli blízcí. V životních hodnotách, v postojích, v náhledu na minulost i budoucnost. Muž, s nímž jsme strávili krásné chvíle a na kterého nikdy nezapomeneme, píše v osobním textu pro HlídacíPes.org podnikatelka a filantropka Michaela Bakala.
Seznámil nás Václav Havel v roce 2010 při jeho první a jediné návštěvě Jižní Afriky a našeho domova v Cape Town. Setkání s manželi De Klerkovými a Havlovými bylo velmi zajímavé, osobní a téměř osudové.
Frederik a Václav byli stejně staří a spojovala je politická zkušenost s prezidentskou úlohou datovanou od roku 1989, v časech hlubokých a dramatických změn, za jaké pád a konec apartheidu, respektive komunismu, považovali. Je také pravdou, že de Klerk nesvobodný a krutý systém ukončoval a předával moc, zatímco Havel představoval po roce 89 naši demokratickou budoucnost.
Omluvit se a přiznat omyl
Proč nám zůstalo setkání v mysli a v srdci? Protože historie není černobílá a lze těžko oddělit úlohu de Klerka od úspěšného a hlavně nekrvavého nástupu Nelsona Mandely, úžasného myslitele a státníka, na kterém stojí dodnes prosperující Jižní Afrika.
Byl to právě “FW”, který vyhodnotil situaci a, jistě i navzdory některým vlastním lidem, propustil Nelsona Mandelu z vězení. Začal seriózní jednání nejen s ním a jeho spolubojovníky za svobodu černých obyvatel, ale s celým politickým hnutím ANC. Tím umožnil poklidné předání moci, nejen z hlediska právního, politického, praktického, ale i z hlediska morálního, které nelze podcenit.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
V této komplikované a dramatické situaci sehrál důležitou a pozitivní roli. I proto získal právě s Nelsonem Mandelou Nobelovu cenu za mír. FW se uměl omluvit a přiznat, že se mýlil. Důležitou část a závěr svého života pak strávil tím, aby chyby režimu, který reprezentoval, napravil.
Paralela s naší historií se stále nabízí. I v naší zemi se díky Václavu Havlovi předala komunistická moc bez násilí a krutého trestání viníků či posluhovačů bývalého režimu. Ano, je to dodnes citlivá otázka, zda to bylo správné a dostatečné a do jaké míry se tyto země vyrovnaly s minulostí. Česko nepostavilo komunistickou stranu mimo zákon, Jižní Afrika uměla nabídnout odpuštění a smíření v podobě Truth and Reconciliation Commission (Komise pravdy a usmíření).
Oba naše přátele, F. W. de Klerka a Václava Havla, spojoval i příběh jejich osudových partnerek. Tak jako Dagmar Havlová dnes reprezentuje odkaz Václava Havla a spolupracujeme na rozvoji Knihovny Václava Havla, tak Elita de Klerk je připravena do konce svého života působit v Nadace F.W. de Klerk a aktivně se podílet na vznikajícím Centru pro ústavu. Vážíme si, že můžeme být u toho.
Život, který měl smysl a cíl
Frederik W. de Klerk opustil aktivní politiku v roce 1997. Nepřestal se však zajímat o osud Jižní Afriky a do posledního dne svého života obhajoval svou zemi a novou Jižní Afriku, jejíž základy vybudoval Nelson Mandela.
Jižní Afrika je dnes také jako mnoho jiných zemí zmítaná vnitřními rozpory, korupcí a určitým zklamáním z vývoje v posledních letech. Také bojuje s vlastní politickou reprezentací, s covidem, migrací a mnoha dalšími problémy.
Zároveň je to krásná a velká země, která má obrovské nerostné bohatství, kulturu, hrdé obyvatele a fungující instituce, moderní ústavu přijatou právě díky de Klerkovi a Mandelovi, svobodná média i nezávislou justici. Je to jedna z mála zemí v dnešním světě, která po demokratickém sesazení předchozího prezidenta Zumy, uměla zahájit okamžitě trestní vyšetřování pro podezření z korupce, a dokonce ho zavřít za pohrdání soudem do vězení.
Svět a žádná země v něm není ideální místo, za ideály je ale podle nás důležité bojovat, mít je, věřit jim a nebát se je prosazovat. Je to každodenní práce, mnohdy nevděčná a často i nebezpečná. Frederik W. de Klerk to věděl a nevzdal se svého přesvědčení do poslední chvíle.
Díky společným hodnotám a ideálům jsme se před lety stali osobními přáteli. My jsme našli v Jižní Africe druhý domov, přátele a příležitost se zapojit do místního života. Patříme mezi hrdé podporovatele Nadace F. W. de Klerk, která vznikla s cílem i nadále podporovat aktivity v multi-komunitních zemích a rozvíjet demokracii v Jižní Africe.
Nadace usiluje o podporu a propagaci jihoafrické ústavy, prosazuje jednotu v rozmanitosti, podporuje charitativní organizace, které se starají o postižené a znevýhodněné děti, a šíří informace o odkazu prezidentství FW de Klerka a Nelsona Mandely.
Jsme vděční za každou chvíli, kterou jsme mohli s našimi dětmi strávit s FW a jeho druhou ženou Elitou, jeho životní láskou. Jejich krásný vztah, vřelost, noblesa, vzdělání a moudrost nám byly a vždy budou motivací a posilou.
Svět by měl naslouchat lidem s životní zkušeností, jakou měl FW a učit se i od lidí, kteří již nejsou v aktivní politické roli. FW byl nejen politik, ale hlavně státník a vřelý člověk s životním nadhledem. Zajímal se o celý svět a vývoj v něm, přednášel a cestoval do posledních měsíců svého života. Byl několikrát účastníkem Fóra 2000. Prahu a Česko měl rád.
Nikdy také nezapomeneme na naše bohužel poslední setkání v jeho domově v Cape Town, 11. října, přesně měsíc před jeho smrtí. Osud nám umožnil se osobně rozloučit a obejmout. Život FW se naplnil a završil. Život, který měl smysl a cíl.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
5 komentářů
Velmi hezká vzpomínka na zesnulého pana prezidenta Frederika de Klerka.
Z takového úplně jen nejzákladnějšího pohledu, možná přece jen spíš než to srovnání s V. Havlem (kde se snad, možná může podsouvat jistá paralela s N. Mandelou) více sedí srovnání Frederika de Klerka s Michailem Gorbačovem, objevující se dost v 90.letech. Tak nakonec, oba byli posledními vrchními představiteli systémů, které svými reformami přivedli ke konci – ať jihoafrického apartheidu v jednom nebo sovětského komunismu ve druhém případě…
Zajímavé by také bylo vědět zda tehdy v JAR Václav Havel ( s paní) projevil zájem se také setkat s Nelsonem Mandelou – když už byli oba emeritní prezidenti… Jak je známo tak mezi nimi došlo k jedinému krátkému setkání v Praze, když se Mandela už v postprezidentském období vracel ze severu Evropy a nic moc se o tom nenapsalo… V porovnání četnosti a pompéznosti zdejších návštěv Dalajlámy vychází Mandela tady skoro bezvýznamně…
Tak je fakt, že to setkání, o kterém píšete, bylo zjevně jediné osobní setkání Havla s Mandelou. Ale tak zase…(???) Ono to, co je spojovalo, bylo to, že oba byli takoví přední oponenti a političtí vězni (a někdo by třeba chtěl říct, že prominentní vězni) systémů, režimů, které jinak třeba i v té globální atmosféře studené války stály vlastně na opačné straně té pomyslné barikády…
… no o té „prominentnosti“ bych u Mandely pochyboval. Slyšel jsem v ČRo (asi ČRo plus a asi od historika Adamce -seriozního), že Mandela určitou dobu (nevím jak dlouhou) ve vězení (celkem 27,5 roku) byl jeden čas přímo v kamenolomu na nějakém ostrově… To měl tedy Václav Havel štěstí, že my (tehdy ČSSR) jsme „nevlastnily“ také nějaký ten ostrov s kamenolomem… Ale zase -pokud by ostrov byl, tak by měl V.H. určitě kolosální vavříny uznání- tedy v nové době…