Majitel společnosti Koh-i-noor Vlastislav Bříza toho v českém byznyse zažil už hodně. Z úspěšného manažera se vypracoval na ještě úspěšnějšího majitele holdingu, který nevyrábí zdaleka už jen verzatilky, pastelky a umělecké potřeby. Jako manažer si podle svých slov už v 90. letech „vybral“ Petra Kellnera jako šéfa, pro něhož chce dělat. A nakonec od něj firmu koupil.

„Vzpomínám na něj v dobrém. On ovlivnil můj život, byl můj mezník. Každý šéf ovlivňuje spoustu životů, aniž by si to uvědomil,“ říká na adresu nedávno tragicky zesnulého Kellnera Vlastislav Bříza. Když začal Petr Kellner redukovat na konci 90. let své české portfolio, aby měl kapitál na další expanzi, přihlásil se Bříza jako manažer právě o Koh-i-noor.

„Doba byla jiná, divoká, mohl bych vyprávět příběhy, ale určitě sehrál v mém životě rozhodující roli,“ konstatuje s tím, že Kellner měl vlastnost, kterou musí mít každý šéf a majitel, aby dospěl dál. „Řeknu to lidově: přes malé prase viděl velké. A to je nesmírně důležité. Pan Kellner se zbavil, i když nerad, třeba Bohemia Sektu i Koh-i-nooru, aby měl ty peníze, aby mohl koupit Českou pojišťovnu a jít dál. A z toho by si měli vzít všichni poučení,“ říká Bříza v ekonomickém podcastu MakroMixér (který připravují šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš).

V pořadu však mluvil hlavně o svém pohledu na svět, o byznysu i podnikání v časech covidu.

Tužky za 40 milionů

Holding Koh-i-noor stojí na více nohou, jak Bříza říká: „Jako strojař vím, že pro stabilitu jsou zapotřebí nejméně nohy tři.“ On jich má pro jistotu více, což se v pandemii vyplácí. Vedle spotřebního průmyslu působí i ve zdravotnictví, energetice, oboru automotive, strojírenství, v nemovitostech. Je například vlastníkem známé pražské obchodní galerie Myšák a několika bytů, kde má za sousedy známá jména typu Roman Janoušek, Richard Háva či Libor Grygárek.

Investice má například i v cestovním ruchu a v hotelovém průmyslu, oborech těžce zkoušených pandemií a vládními opatřeními. Moderní hotel na Churáňově, přestavěný za čtvrt miliardy, otevřeli vloni 1. února. „Je to největší kongresové centrum v této části Šumavy a dodnes tam nebyl jediný kongres. Něco málo pokryje státní podpora za lůžko. Z toho hlediska je dobře, že jsme stihli otevřít ještě krátce před pandemií,“ konstatuje Bříza.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Máme i další hotely, třeba v Třeboni, ale myslím, že na tom budeme lépe než Praha. Ta bude turistický ruch dohánět pozvolně, zatímco dnes se ukazuje, že zrovna Třeboň začíná být na dva prázdninové měsíce už vyprodaná,“ dodává.

Dopady byly podle Břízy patrné i na dodavatelských řetězcích pro automobilový průmysl. Pokles v tomto segmentu dosahoval zhruba 25 procent. „Dnes jsme ale už v opačném gardu, až tomu moc nerozumíme, protože máme za to, že prodej aut nebude tak silný. My jsme subdodavatelé všech značek, auta tolik nejdou a fabriky přitom požadují velké množství,“ poznamenává Bříza.

Lidé si ale stále s názvem Koh-i-noor nejčastěji spojují pastelky a tužky. Ty dnes představují asi čtvrtinu celkového výkonu holdingu, 80 % produkce jde na export. Jenom cizinci podle něj nechali loni v Čechách za tužky čtyřicet milionů korun, kupovali drahý umělecký sortiment, který je kvalitní a z pohledu cizince pořád laciný. Nyní má ale firma zavřených asi „sto svých obchodů a 300 prodavaček doma“. „Osobně si myslím, že se prodejny zavírat nemusely, protože dámy, co tam prodávají, by si to uhlídaly,“ říká Bříza.

„Loni byl tedy pokles, ale ten se letos někde zastavil. Značka funguje. A proto se musím usmívat, když slyším některé politiky říkat, že vypudíme vše, co nemá přidanou hodnotu. Já nad tím kroutím hlavou. Přidaná hodnota je o značce a o trzích, a my jsme v Česku mnohé značky zlikvidovali. Když nemáte značku, nemůžete přijít ani s přidanou hodnotou,“ říká podnikatel Bříza.

Co si Němci usmyslí, to bude

Za vážnější problém než slabou poptávku Bříza považuje dlouhodobý nedostatek zaměstnanců. Jasnou cestou do budoucna je proto pro něj automatizace. Podobně pandemie koronaviru podle Břízy pomohla urychlit nové trendy, zejména v digitalizaci. „Ukázalo se, že je to cesta, že je to směr,“ říká podnikatel.

Skeptický je naopak Vlastislav Bříza k nástupu elektromobilů. Evropa se podle něj vzdává oblasti, ve které má obrovskou konkurenční výhodu: „Byli jsme schopni naladit spalovací motory i diesely tak, že to z ekologického hlediska nebylo tak hrozné jako dříve. EU ale řekla, že tuto konkurenční výhodu ukončíme a jdeme na baterky.“

Tedy do oblasti kde hrají prim už dlouho Číňané. „Ti se budou snaze Evropy spíše usmívat,“ myslí si Bříza, který už před několika lety z Číny svou výrobu zcela stáhl s poukazem na rostoucí cenu tamní práce i komplikace spojené s logistikou. Směr v automobilovém průmyslu je už ale podle něj vytyčený. „Garantuji vám, že když něco řeknou Němci, tak to bude platit a zcela určitě touto cestou půjde. Dopady budou i v České republice, kde mají lidé méně peněz, budou se zdražovat auta, ale že by někdo z této cesty uhnul, to myslím, že už ne.“

Text vychází z obsahu ekonomického podcastu MakroMixér, který připravuje hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš a šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan. Podcast najdete ve všech běžných podcastových aplikacích: Spotify, Apple Podcasts, SoundCloud a Google Podcast.