Jméno Natallie Sudliankové, běloruské novinářky, která v České republice získala už v roce 1999 politický azyl, se v českém veřejném prostoru objevovalo pravidelně. Včera pak ve velmi překvapivé souvislosti: „Natallia Sudlianková je klíčovou spolupracovnicí ruské vojenské zpravodajské služby GRU,“ oznámila vláda.

„Činnost této vlivové agentky Sudliankové byla financována přímo z Ruska. V posledních letech ji byly vyplaceny desetitisíce eur v kryptoměnách,” popsal ministr zahraničí Jan Lipavský.

Sudlianková byla zařazena na český sankční seznam, byl jí zmrazen majetek a do 30 dní musí opustit zemi, další vstup do Česka je jí odepřen.

Podle ministerstva vnitra za své aktivity v Česku získávala od ruské vlády odměnu: několik desítek tisíc eur prostřednictvím kryptoměn.

Sudlianková se jako agentka měla řídit instrukcemi řídícího důstojníka Šavrova a pracovala skrytě ve prospěch několika ruských organizací. Kromě GRU se jednalo o ruský státem financovaný Fond na podporu a ochranku práv krajanů žijících v zahraničí, nebo organizaci Nesmrtelný pluk Ruska.

„Na základě pokynů řídícího důstojníka GRU zařídila agentka zveřejnění několika článků v českém mediálním prostoru,“ popsala vláda.

V Lidových novinách a E15

V českojazyčných médiích monitorovaných společností Newton lze dohledat celkem 33 textů. Všechny se vměstnaly do období let 2004–2008. Sudlianková v té době publikovala nejčastěji v Lidových novinách a deníku E15, dva články jí vyšly i v týdeníku Euro, Instinktu, v časopisech Mezinárodní politika a Prosperita a na webu Britské listy.

Sudlianková také pracovala pro běloruskou stanici Rádia Svobodná Evropa, přispívala do ruského deníku Izvestija, byla šéfredaktorkou ruskojazyčného týdeníku Pražský telegraf a šéfredaktorkou české verze časopisu Rusko v globální politice.

Byla také zvána jako host a komentátorka s odborností na ruský a běloruský prostor do rozhlasu a televize – to však není předmětem této analýzy, která se věnuje jejím autorským textům publikovaných v českých médiích.

Její více či méně pravidelná autorská publikační aktivita v zavedených tuzemských médiích skončila podle dat společnosti Newton v roce 2008. Tehdy se věnovala hlavně ekonomice a kontraktům nějakým způsobem spojeným s Ruskem

Do ekonomického deníku E15 přispěla několika zpravodajskými texty, například o tom, že „ČEZ se zajímá o jadernou elektrárnu v Rusku“, o chystaném podpisu smlouvy české společností Alta a ruským Magnitogorským metalurgickým kombinátem nebo o ruském vlastnictví českého výrobce letadel působení L-410 z produkce Aircraft Industries.

Kromě toho přispívala názorovými texty, které jsou i s ohledem na aktuální dění zajímavější.

Příliš blízké hranice NATO

V dubnu 2008 psala v E15 například o tom, že „zřízení obranného systému ve Venezuele je odpovědí Moskvy a Minsku na budování amerického protiraketového deštníku v ČR a Polsku“.

Ve stejném měsíci se věnovala summitu NATO v Bukurešti, kde popsala obavy Vladimira Putina z toho, „jak se blok NATO blíží ke hranicím země.“

„Rusko pochopitelně nemá zájem na tom, aby byly sousední země přijaty do aliance. Ale nemá na tom zájem ani Evropa. Rozhodnutí o připojení Gruzie by vedlo k okamžitému obrácení pozornosti k otázce existence samostatných republik Abcházie a Jižní Osetie, patřících zatím Gruzii. Jádro problému tkví v tom, že více než 90 % obyvatelstva těchto zemí, které je proti vstupu do NATO, je občany Ruské federace. A Moskva tak má nejen morální, ale i formální právo hájit jejich zájmy,“ napsala.

A s ohledem na dnešní válku na Ukrajině je namístě ocitovat i tuto 17 let starou pasáž:

„Na Ukrajině je situace neméně složitá. Zhruba 60 % obyvatel je naladěno kategoricky proti vstupu do aliance, zatímco zbývající třetina vstup se stejnou vervou obhajuje. Problém je v tom, že tyto dva tábory jsou striktně rozděleny i geograficky. Proti vstupu jsou východní a centrální části, stoupenci NATO žijí především na západě země. Aktivní vyjednávání o vstupu Ukrajiny do NATO by tak mohlo vést až k rozpadu země. Ani to Evropa nepotřebuje.“

V lednu 2008 například – taktéž v E15 – rozebírala možné kandidáty na amerického prezidenta: „Někteří kandidáti na křeslo amerického prezidenta však pro Rusko nejsou jenom nevýhodní, ale jsou dokonce naprosto nevyhovující. V první řadě jde o republikána Johna McCaina. Veterán války ve Vietnamu, který byl v zajetí skoro šest let, celkem pochopitelně z celého srdce nenávidí komunismus. Obecná nenávist ke komunismu se v jeho duši přeměnila v nenávist vůči SSSR, a pak i v nenávist k Rusku.“

Alternativou je studený svět

Z názorových textů, jež občas Sudlianková psala pro Lidové noviny, lze ocitovat například tuto pasáž z května 2006: „Rusko nepotřebuje armádu k útoku, ale k obraně. Reforma a modernizace armády, její přechod na smluvní základy a snížení počtu vojáků na jeden milion lidí jsou nutné pro zřízení struktury schopné bránit zemi v případě možných lokálních konfliktů. Základ obrany budou stále tvořit jaderné síly. Ale znovu jen v množství nutném pro obranu.“

V červnu 2004 pro stejný deník napsala komentář o tom, že Rusko a NATO se potřebují. Argumentovala, že jde například o otázky mezinárodního terorismu, či nevyřešenou situace na Balkáně, v Afghánistánu v Iráku a Střední Asii, „která se stává ohniskem nestability“. Zdůrazňovala ale i to, že přiblížení NATO k ruským hranicím bylo velmi špatně přijato některými představiteli generality:

„Nad ,jestřáby‘ nelze mávnout rukou jak nad dotěrnou mouchou. Jakýkoliv fundamentalismus má destruktivní náboj – tím je nebezpečný. Provokovat růst fundamentalismu je hrou s ohněm. Rusko a NATO proto musí spolupracovat. Alternativou je ,studený svět‘. Je vždy křehký a připravený explodovat kvůli výbuchům v ,horkých bodech‘.“

V součtu však z třech desítek publikovaných textů prvoplánovou služebnost ruskému režimu jednoznačně vyčíst nelze.

To se ale změnilo po roce 2014 a ruské anexi Krymu, kdy podle analýzy Českého rozhlasu začala ve svých veřejných projevech a rozhovorech, jež poskytovala, vystupovat ve prospěch Ruska a šířit proruskou propagandu.

Poslední její autorské texty v tuzemských českojazyčných médiích jsou ale již 17 let staré – žádné další nepřibyly.

Sudlianková se od té doby věnovala více vlastním aktivitám mimo jiné v již zmíněném ruskojazyčném Pražském Telegrafu, aktivní byla v Obchodní a průmyslová komoře Ruské federace a prostřednictvím své PR agentury Essential Communication vystupovala mimo jiné ve prospěch ruského státního podniku Rosatom při jeho někdejším zájmu o stavbu nových bloků jaderných elektráren v Česku.