Sanatorium Helios u Štrbského plesa ve Vysokých Tatrách navštívili během posledních třiceti let minulého století snad všichni astmatici z tehdejšího Československa. Obří léčebna od uzavření provozu v roce 2005 téměř dvacet let chátrala. Nyní se má ale dočkat přestavby, za níž stojí finanční skupina J&T, které objekt dodnes patří.

Čtyřpodlažní komplex, který pojmul v době své nějvětší slávy v 80. letech až 400 pacientů najednou, byl otevřen nedaleko Štrbského plesa v roce 1977. Jeho výstavba trvala osm let, zbrzdilo ji mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970, které mělo u tehdejší vlády prioritu. Sanatorium se stalo životním dílem architekta Richarda Pastora a hned v roce 1977 získalo Cenu Spolku slovenských architektů (Cenu Dušana Jurkoviče).

V budově se léčili dospělí i dětští pacienti, nacházely se zde dva bazény, dvě jídelny, prostory pro inhalace, elektroléčbu, různé koupelové procedury a masáže, a také sauny, posilovny, kina a společenské prostory. Nechyběla základní ani mateřská škola, a byla zde dokonce i německá škola, protože do Heliosu se jezdily léčit i děti z tehdejší Německé demokratické republiky.

Místo sanatoria ráj urbexu

Po změně politických poměrů v roce 1989 patřil Helios pod zprivatizovanou společnost Kúpeľe Štrbské pleso a.s. Ještě šestnáct let poté pokračoval ve své činnosti a dokonce rozšířil své kapacity o hotelové ubytování.

Klíčovým rokem byl podle slovenských médií rok 2004, kdy lázeňský komplex včetně dalších dvou budov u Štrbského plesa převzala společnost Bluecorp, za níž stojí finanční skupina J&T Patrika Tkáče.

Dříve se uvažovalo o tom, co majitel postaví místo původní budovy. Nakonec bylo po jednáních rozhodnuto o výstavbě nového Heliosu ve tvaru původní budovy

Nový majitel plánoval nejprve všechny objekty zrekonstruovat, v případě Heliosu k tomu ale nakonec nedošlo. Poté, co se v roce 2002 změnilo financování lázeňské léčby a pacienti si museli většinu svých pobytů hradit sami, se snížil zájem veřejnosti o lázně a provoz Heliosu se přestal vyplácet. V roce 2005 byl jeho provoz ukončen.

Majitel chtěl objekt přestavět na moderní čtyřhvězdičkový hotelový komplex se 462 lůžky, wellness centrem, vodním světem, velkým kongresovým sálem a obchodním zázemím. V roce 2006 začala demolice některých částí bývalého lázeňského komplexu a vypadalo to, že vše se vyvíjí podle plánu. Nový Helios měl být otevřen v roce 2008.

Plány investorů se ale postupně měnily, z jednoho komplexu se měly stát dvě části – jedna hotelová, druhá bytová. V roce 2008 se ale naplno projevila hospodářská krize, která drasticky snížila poptávku po bytech. Nevyšel ani náhradní plán finanční skupiny na tříhvězdičkový hotel a objekt byl ponechán v polozbořeném stavu.

V roce 2014 byl představen ještě velkolepější plán na provoz s téměř 600 lůžky, zdravotnickým střediskem, maloobchodními prodejnami, bowlingem a aquaparkem. Ani tato vize ale nebyla naplněna. Z proslulého sanatoria se stala ruina, kam chodí natáčet a fotit příznivci urbexu.

„Pěkný nový Helios“

Teď by se přece jen mohl Helios dočkat obnovy. „V nejbližší době se připravuje jeho rekonstrukce,“ říká pro HlídacíPes.org Michal Sýkora, starosta obce Štrba, pod kterou Štrbské pleso spadá.

„Dříve se uvažovalo o tom, co majitel postaví místo původní budovy. Nakonec bylo po jednáních rozhodnuto o výstavbě nového Heliosu ve tvaru původní budovy. Projekt stavby objektu byl zpracován a projednán obcí. Bude to opravdu pěkný nový Helios, který bude poskytovat i lékařskou péči,“ věří starosta.

Podle slovenského katastru nemovitostí celý objekt patří firmě Forespo Helios 1, za níž stojí finančníci ze zmiňované skupiny J&T, ta ale na dotazy webu HlídacíPes.org neodpověděla.

Slovenský deník Nový čas napsal, že plánovanou rekonstrukci by měla provádět firma Tapro. Jejím jednatelem je právník Martin Hatara, který figuruje i v řadě dalších firem skupiny J&T. Jediným společníkem je kyperská firma Kotipas Equity Limited. Architektonickou studii rekonstrukce a přístavby Heliosu zpracoval podle Nového času ateliér GFI, který stál také za rekonstrukcí Grand Hotelu Kempinski.

Právě ten byl první velkou investicí skupiny J&T na Štrbském plese. Vznikl přestavbou původního Grandhotelu Hviezdoslav, jehož rekonstrukci skupina dokončila navzdory finanční krizi. Luxusní hotel byl otevřen v roce 2009. V následujících letech získal hotel řadu ocenění a natáčely se zde filmy Román pro muže a Šťastný nový rok.

Finanční skupina J&T vlastní na Štrbském plese a v okolí řadu dalších hotelů a zařízení a v roce 2006 také od Železniční společnosti Slovensko koupila zdejší lanovky.

Grandhotel Hviezdoslav vlastnila i po rekonstrukci skupina Best Hotel Properties, kterou ovládají rovněž finančníci z J&T. V roce 2016 jej ale prodala společnosti Kempinski AG.

Hotely Kempinski jsou známé jako nejstarší evropský řetězec hotelů nejvyšší třídy. V roce 1994 byla společnost založená v polovině 19. století bratry Kempinskými odkoupena thajskou společností Crown Property Bureau, kterou od roku 2018 ovládá thajský král. Ten později prodal 70% ve společnosti Kempinski AG bahrajnské královské rodině. Luxusní hotely této skupiny včetně toho tatranského tedy nyní spoluvlastní bahrajnský a thajský král.

Dlouhá tradice lázeňství v Tatrách

S obnovou Heliosu by se na Štrbské pleso mohlo vrátit lázeňství, které zde mělo dlouhou tradici. O jeho rozvoj se významně zasloužil v 19. století maďarský lékař Mikuláš Szontágh, průkopník klimatické léčby tuberkulózy v Maďarsku. V roce 1875 si pronajal pozemky, kde založil osadu Nový Smokovec a postavil několik sanatorií.

Několikaletým pozorováním poté zjistil, že léčba tuberkulózy je účinná po celý rok a pokračoval proto v provozu svých sanatorií i v zimě. To se stalo důležitým impulsem pro budování nových osad a dalších léčebných domů v celé oblasti Vysokých Tater.

Štrbské Pleso bylo s nadmořskou výškou nejvýše položenými lázněmi na Slovensku. Díky přírodním podmínkám včetně 1890 hodin slunečního svitu ročně se staly vyhledávaným místem pro léčbu astmatu, bronchitidy, alergií a pro ozdravné pobyty. Hlavní léčbou byla klimatoterapie, což je pobyt na čerstvém vzduchu spojený s dechovou rehabilitací. Lidé se léčili tatranským vzduchem a vonnými silicemi ze smrků, které obklopovaly lázeňské domy.

Z meziválečného období pochází řada zdejších architektonicky významných léčebných a rekreačních staveb. V důsledku znárodnění v roce 1948 však byly všechny lázně převedeny do vlastnictví státu. Následoval systematický, plánovitý přístup k výstavbě nových lázeňských objektů. Pro další plánování výstavby léčebných zařízení byla v roce 1966 založena státní firma Zdravoprojekt, v níž působil také architekt Heliosu Richard Pastor.