Český vládní koordinátor pro strategickou komunikaci Otakar Foltýn nad obrázkem ploché Země na zádech želvy. Foto: TASR / Profimedia

Miluj dezoláta, bližního svého. Návod k soužití s těmi, jimž nerozumíme

Napsal/a Robert Břešťan 23. září 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

RECENZE. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že vaše „dábelská tvář“ zpola bezvousá, zpola zarostlá (důsledek popálenin z dětství), je ve skutečnosti odrazem vaší duše, potvrzením, že jste se spolu s vládou USA rozhodli v době covidu vyhladit lidstvo… Zhruba to se přihodilo vědci z americké Duke University, psychologovi a behaviorálnímu ekonomovi Danu Arielymu.

Když vyčerpal pokusy o debatu se svými hejtry, když ukončil marnou snahu přimět provozovatele sociálních sítích k smazání vulgarit a výhrůžek smrtí na svou adresu a když se s některými z autorů konspirací o vlastní osobě tváří v tvář setkal, rozhodl se na to jít vědecky. Pochopit příčiny, prozkoumat je, vysvětlit a případně přijít i s praktickými radami, jak jednat s lidmi, kteří – jak píše – „propadli do trychtýře mylných přesvědčení“.

Mimochodem „lidé s mylným přesvědčením“ je sympatická jazyková alternativa k již totálně obsahově vyprázdněnému a nadužívanému slovu dezinformace.

Ariely se každopádně rozhodl zkusit pochopit, proč „nejen věříme zmanipulovaným informacím, ale dokonce je aktivně vyhledáváme a šíříme“ a jak vypadá proces, kdy se „zdánlivě racionálně uvažující člověk začne o tyto bludy zajímat, posléze je přijme a nakonec i obhajuje“.

Výsledkem je jeho nová kniha Nesmyslnost, která ve svých závěrech v mnohém dává smysl a nabízí i poučení.

Hlavně o tom, jak mluvit s lidmi, s nimiž hluboce nesouhlasíte a kteří se v české veřejné debatě nazývají jako konspirátoři, dezoláti, chcimírové (a ve slovní zásobě jsou na obou stranách i mnohem jadrnější výrazy).

Jak porozumět složitému světu

Na počátku bylo zjištění, že nikdo z těch, kdo mu spílali a vyhrožovali smrtí jemu i jeho blízkým, ve skutečnosti nemá sebemenší zájem poslechnout si jeho verzi příběhu. „Zneužívali moje výroky, převraceli je, aby jimi podpořili svá tvrzení. (…) A tak jsem svůj boj vzdal, všechna videa smazal, což druhá strana interpretovala jako další důkaz mé morální zkaženosti a přiznání viny,“ píše Dan Ariely o „nenávisti nepřipouštějící dialog“.

Na stranu „bludařů“ se podle něj ale za určitých okolností může dostat v podstatě každý člověk. Koneckonců každý asi zná i ze svého okolí lidi, často své blízké, kteří v posledních letech prošli hlubokou názorovou proměnou například ve svém vztahu k médiím, establishmentu, zdraví či farmaceutickému průmyslu.

Nejběžnějším představitelem této skupiny jsou lidé, kteří ve skutečnosti na počátku nemají žádnou skrytou agendu, nemají ani v úmyslu vyvolávat zmatky a nenávist – jen chtějí porozumět světu kolem sebe a hledají pro sebe přijatelná a pochopitelná vysvětlení. Což často zahrnuje i hledání viníka, který za to, co se děje, může a jehož z toho můžeme obvinit. „Objevit“ ho je pak obvykle velmi úlevné.

Na počátku většinou stojí nějaká silná emoce, strach, stres z neznáma, ztráta důvěry v instituce. Lidé pak tíhnou k hledání snadných a rychlých řešení, která nemusí být – eufemisticky řečeno – úplně správná. „Lidé s nízkou úrovní kontroly nad důležitými oblastmi života mají hlubokou potřebu získat zpět aspoň určitý pocit kontroly. (…) Třeba dojmem, že mají určité jedinečné znalosti, které je odlišují od ostatních lidí,“ píše Ariely.

Dlužno dodat, že něco z toho, co si dnes můžeme číst od známého amerického vědce a publicisty (nechme pro účely tohoto textu stranou některá obvinění z toho, že výsledky některých svých pokusů zkreslil, či snad dokonce úmyslně zfalšoval), popsal už před pěti lety český sociolog Petr Pospěch ve své knize Neznámá společnost:

„Samotná znalost pravdy nás z víru dezinformační exploze nedostane. (…) Lidé nehledají pravdu. Lidé hledají smysl. Zasadit události kolem sebe do příběhu a připsat mu žánrové zabarvení nám dává pocit jistoty a kompetence: vytváří dojem, že rozumíme tomu, jak věci skutečně jsou.“

A dále: „Klíčová zpráva, zakódovaná mezi řádky konspirátorských bludů, zní takto: Žijeme ve světě, který některým lidem připadá tak matoucí a děsivý, že budou raději věřit teoriím o celosvětovém spiknutí. Potřeba orientace je tak důležitá, že je řada z nás ochotna věřit tomu, že tajné spolky chtějí očipovat celou populaci –jenom když nám to do věci vnese světlo. Konspirační teorie totiž dělají totéž, co před nimi dělaly předsudky: dávají věcem smysl. Vysvětlují svět okolo nás pomocí jednoduchých, nezpochybnitelných tvrzení.“

Lidská potřeba mít pravdu

Ale zpět k Nesmyslnosti Dana Arielyho, kde čteme podobné postřehy: „Mezi lidmi, kteří propadli víře v mylná přesvědčení, se kterými jsem se osobně setkal, převládá pocit, že se jim děje křivda. (…) Do značné míry to vysvětluje, proč se v mnoha běžně rozšířených konspiračních teoriích tak často opakuje téma „elit“. Vy zažíváte nějakou mimořádně obtížnou situaci, zatímco jiný člověk proplouvá životem bez obtíží. Pokud jste přesvědčeni, že jste nějak znevýhodnění, pak někdo jiný musí být (neférově) zvýhodněn. (…) Vágní a tajemné ,elity‘ jsou pak vděčným terčem takových ublížených pocitů.“

Ariely upozorňuje na to, že lidé mají sklon hledat příčinné souvislosti tam, kde neexistují a je nutné si uvědomit, že nejde o fakta, ale o emoce. Namístě je proto projevit empatii a pochopení pro důvody, kvůli nímž se k mylným přesvědčením daný člověk upíná, i když univerzálně platí, že měnit názory a přesvědčení lidí je velmi obtížné.

Roli hraje i lidská „potřeba mít pravdu“, včetně potřeby patřit k lidem, kteří dělají „správné věci“. Jakékoli zpochybnění je pak vnímáno jako útok. Jednoznačné a přesvědčivě působící závěry naopak posilují víru v sebe sama a vytvářejí pocit sounáležitosti se stejně smýšlejícími.

„Extrémní názory jsou způsobem, jak si říct o pozornost, ukazují loajalitu a odevzdanost myšlence a zaručují postup na reálném i imaginárním žebříčku v rámci skupiny,“ vysvětluje Ariely to, proč jsou extrémní postoje na sociálních sítích „společenskou měnou“. Takto se také postupně extrémní názory stávají normou.

Zde také Ariely nabízí jeden z praktických návodů, mírně upravenou verzí Hanlonovy břitvy: „Nikdy nehledejte zlé úmysly tam, kde se věci dají dostatečně vysvětlit lidskou omylností.“ Tím spíše u lidí, které máme rádi a kterým se třeba přihodilo něco nedobrého.

Jako řešení nabízí i známou Occamovu břitvu: „Měli bychom dávat přednost nejjednoduššímu vysvětlení, pokud se neprokáže, že je nedostatečné.“ A do třetice Hitchensova břitva: „Co lze tvrdit bez důkazů, je také možné bez důkazů odmítnout.“

Zkusit najít shodu

Ideálním postupem v diskusi s bludaři je nepřesvědčovat je zarytě, že to, co říkají, není pravda, ale nabídnout jim alternativní (pravdivý) příběh a jejich verzi při tom nezmiňovat. Jindy je dobré překonat takzvanou averzi k řešení – porozumět, kde se bere odpor lidí k nějakému tématu (typicky třeba klimatické změně). Často nejde o to, že by téma a priori odmítali jako nesmysl, obávají se ale například ekonomických dopadů na svůj život.

Cestou – zejména jsou-li tito lidé z rodiny nebo kruhu přátel – není ani ostrakizace. Ta jen lidi sbližuje s těmi, s nimiž sdílí svá mylná přesvědčení.

Je také dobré nepouštět se do diskuse s úmyslem partnera zahanbit a ubít argumenty, ale naopak ukázat svůj zájem jej vyslechnout a otevřeně o tématu mluvit. „Je docela normální, když považujete některá jejich přesvědčení za pohoršlivá nebo nebezpečná. Ale stejně jako se u Vennových diagramů dva kruhy částečně překrývají, tak i při diskusi můžete vždy najít nějaký bod, na kterém se shodnete,“ píše Ariely.

Řekněme si upřímně, takový přístup je se sociálními sítěmi čím dál těžší a nepohodlný. Je proto dobře, že vznikají knihy jako je Nesmyslnost. Měli by je důkladně studovat třeba i lidé odpovědní za vládní strategickou komunikaci. Věřme, že to dělají.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)