Miloš Zeman lže o kardinálu Vlkovi a raději vyznamenává udavače Státní bezpečnosti, píše v prohlášení Kolegium Paměti národa
Vyjádření prezidenta Miloše Zemana o tom, že nevyhoví návrhu Senátu a neudělí zesnulému kardinálu Miloslavu Vlkovi státní vyznamenání nezůstalo bez odezvy.
Rozhořčenou reakci osobností podepsaných pod prohlášením Kolegia Paměti národa (Paměť národa je volně přístupná databáze autentických výpovědí pamětníků nacistické a komunistické totality) si vysloužila zejména Zemanova poznámka pronesená na TV Barrandov, že „Vlk udělal všechno pro to, aby spory mezi církví a státem byly co největší“.
„Je to lež pronesená člověkem, který se nestydí vyznamenávat bývalé komunisty, udavače Státní bezpečnosti, někdejší komunistické ministry, vydírá ministra kultury ohledně vyznamenání jeho strýce, někdejšího vězně koncentračních táborů Jiřího Bradyho,“ píše se v prohlášení (celý text níže).
„Není to poprvé, co prezident Miloš Zeman nedávno zesnulého kardinála veřejně dehonestoval účelovou lží. Zeman tvrdil, že emeritní primas český Miloslav Vlk porušil údajný slib někdejšího kardinála Františka Tomáška, že katolická církev nebude požadovat navrácení majetku. Připomeňme, že tento výrok Arcibiskupství pražské veřejně označilo za lež,“ pokračuje text.
Signatáři na Hrad vzkazují i to, že nejvyšší státní vyznamenání má vyjadřovat úctu a respekt k hodnotám, za které bojovaly a umíraly generace před námi. „V žádném případě státní vyznamenání nesmí sloužit k vyřizování osobních a politických účtů,“ konstatují.
Redakce HlídacíPes.org požádala o reakci na toto prohlášení tiskový odbor Pražského hradu. „Nevidím důvod na toto prohlášení reagovat. Jde o součást volební kampaně,“ odepsal mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.
CELÝ TEXT PROHLÁŠENÍ
Prohlášení členů Kolegia Paměti národa k vyjádření prezidenta Miloše Zemana k zesnulému kardinálu Miloslavu Vlkovi
Miloš Zeman začátkem června prohlásil, že nevyhoví návrhu Senátu PČR, aby během státního svátku 28. října 2017 vyznamenal zesnulého kardinála Miloslava Vlka s odůvodněním, že „udělal vše pro to, aby spory mezi státem a církví byly co největší“. Je to lež pronesená člověkem, který se nestydí vyznamenávat bývalé komunisty, udavače Státní bezpečnosti, někdejší komunistické ministry, vydírá ministra kultury ohledně vyznamenání jeho strýce, někdejšího vězně koncentračních táborů Jiřího Bradyho.
Kardinál Miloslav Vlk, vážený, moudrý, laskavý a respektovaný člen Kolegia Paměti národa, se ve svém životě choval statečně a příkladně. Komunistický režim ho všemožně pronásledoval, snažil se ho zlomit ke spolupráci. Jako kněz obstál a raději než ztratit čest a loajálně režimu sloužit, léta pracoval jako umývač výloh. Po roce 1989 – jako každý svobodomyslný občan této země – se zasazoval o navrácení komunisty ukradeného majetku, podporoval restituce. Okradeny byly všechny církve působící v Československu, církevní řády, charity a farnosti.
Kardinál vedl s představiteli státu mnoho let dialog o vyrovnání se, o odluce církve od státu, tak jak je to běžné v západních zemích Evropy a USA. V tomto z jeho strany otevřeném dialogu čelil těžko představitelným podrazům, lžím, intrikám politických reprezentantů naší země. Za to, že komunisty ukradený majetek stát vrátil až čtyřiadvacet let po pádu totalitního režimu, nesou vinu političtí populisté. Mezi ně bohužel patří i Miloš Zeman.
Není to poprvé, co prezident Miloš Zeman nedávno zesnulého kardinála veřejně dehonestoval účelovou lží. Zeman tvrdil, že emeritní primas český Miloslav Vlk porušil údajný slib někdejšího kardinála Františka Tomáška, že katolická církev nebude požadovat navrácení majetku. Připomeňme, že tento výrok Arcibiskupství pražské veřejně označilo za lež.
Prezident Zeman v minulosti neváhal vyznamenat spolupracovníky totalitního režimu. Před nedávnem údajně nevyslyšel žádost prezidenta Slovenské republiky Andreje Kisky, aby společně vyznamenali Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, hrdiny protinacistického odboje.
Chování prezidenta nelze přecházet konstatováním, že udělování vyznamenání je jeho výsostnou pravomocí vyplývající z Ústavy ČR, a proto je třeba rozhodnutí prezidenta respektovat. Státní vyznamenání jsou oceněním nejvyššího státního úřadu. Vážnost těchto ocenění se mimo jiné odvozuje od toho, kdo je jejich nositelem. Nejvyšší státní vyznamenání má vyjadřovat úctu a respekt k hodnotám, za které bojovaly a umíraly generace před námi. V žádném případě státní vyznamenání nesmí sloužit k vyřizování osobních a politických účtů.
Kolegium Paměti národa je volné společenství osobností, partnerů, přátel obecně prospěšné společnosti Post Bellum, která sbírá vzpomínky pamětníků a buduje Paměť národa. Kolegium vzniklo, aby propojilo osobnosti českého veřejného, společenského a podnikatelského života, kterým není lhostejný odkaz starších generací. Členy Kolegia Paměti národa spojuje úcta a respekt vůči těm, kdo se postavili totalitním režimům 20. století.
Jan Dobrovský, předseda Kolegia Paměti národa
Mikuláš Kroupa, člen Kolegia Paměti národa, ředitel Post Bellum
Martin Kroupa, tajemník Kolegia Paměti národa, člen správní rady Post Bellum
Jan Polouček, člen Kolegia Paměti národa, provozní ředitel Post Bellum
Jaroslav Hutka, hudebník
Michal Klíma, předseda představenstva, generální ředitel, VLTAVA LABE MEDIA a.s.
Libor Winkler, předseda představenstva, RSJ a.s.
Václav Sochor, novinář
Václav Marhoul, režisér
Jiří Wald, vydavatel, WALD Press
Daniel Kroupa, filosof
Jan Hlavička, lékař
Cyril Křepelka, stavař
Břetislav Rychlík, režisér
Jiří Staněk, lékař
Jiřina Šiklová, socioložka
Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla
Aleš Voverka, podnikatel, Dantem Holding, s.r.o.
Petr Odehnal, AVG Technologies
Olga Sommerová, dokumentaristka
Jan Stříbrný, historik
Jiří Grygar, astronom
Tomáš Halík, teolog
Miroslav Hofman, předseda představenstva, 2N telekomunikace a.s.
Martin Růžička, soudní exekutor, Exekutorský úřad Zlín
Ondřej Jonáš, matematik, bankéř
Leoš Válka, ředitel DOX
Hana Prousková, překladatelka
Zbyněk Prousek, jednatel, EKOTEZ, spol. s r. o.
Luboš Janhuba, předseda správní rady Filharmonie Hradec Králové
Josef Jařab, profesor, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouc
Michal Javůrek, jednatel, J & M agency, s.r.o.
Stanislava Stuchlá, lékařka
Robert Hédervári, jednatel, Nakladatelství a Aukční síň Vltavín, s.r. o.
Zdeněk Hazdra, ředitel ÚSTR
Jiří Padevět, Ředitel nakladatelství Academia
Marina Dobuševa, novinářka
Kateřina Bursíková Jacques
Martin Bursík
Jan Gebhart, historik
Martin Jan Stránský, lékař, vydavatel
David Koláček, Clifford Chance Prague LLP
Daniel Raus
Tomáš Suchánek, DSA. a. s.
Polana Bregantová, bibliografka, Ústav dějin umění AV ČR
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
13 komentářů
Ve skutečnosti jde pořád a pořád o to stejné, totiž o faktické a stále se prohlubující názorové rozdělení české společnosti.
V podstatě na každý z uvedených příkladů (a na řadu dalších) existují ve společnosti zcela rozdílné názory. Na církevní restituce, na Gabčíka a Kubiše, na Mašínovce, na poválečný odsun Němců, na současnou migraci, na fungování právního systému (má být formálně správný a nebo spravedlivý?), atd.
Když už nebudeme uvažovat současné období Zemana (protože to za pár měsíců končí), ale obrátíme pohled k novému prezidentovi, měli bychom vědět a snažit se definovat, co má znamenat to opakované „prezident má společnost spojovat“..A to se nestane, pokud bude dávat přednost jen jedné skupině, jen jednomu názorovému proudu. (Mimochodem , to nestane nikdy, pokud budou jeho projevy ještě více zostřovat a diferencovat – z čistě bulvárních důvodů média -ale to je jiná pohádka).
Každopádně – pokud by takový prezident „společnost spojovat“, má před sebou dvě cesty. Tu těžší – musel by v aktivních jednáních tu společnost názorově spojit – ale metodu win to win pro všechny názorové skupiny..Nikoliv jak si snad mnozí z obou stran představují, že jeden názor přijme za oficiální,a ty protichůdné za extrémistické a pošle na jejich zastánce dnešní potomky estébáků..
A pak je ta druhá cesta, alespoň neprovokovat a nepřiklánět se ve svých projevech ani k jedné názorové skupině. Ani v těch státních medajlích. A nedávat je ani církevním hodnostářům, ani Gabčíkovi s Kubišem, ani Mašínům, ale ani třeba komunistickým funkcionářům nebo podnikatelským šíbrům. Jistě, jenže kde takového nestranného prezidenta hledat???
Kdyby lhal jen panu kardinálovi, to by se ještě dalo snést …
nenapsal jsem to dobře, mělo být „jen o panu kardinálovi“
Jen taková poznámka k tomu „lhal jen o panu kardinálovi” .. Jistě chápete že v článku zmíněný „výrok Arcibiskupství pražského“ nelze považovat za důkaz protipravdy.
Tady je potíž v tom problému o kterém jsem tu psal v diskuzi před několika týdny. My nemáme z té doby zdigitalizované úplně informační (mediální) zdroje. Jak si můžete dohledat, ani přístupný archiv ČT tak daleko nesahá, nejsou k dispozici online digitální staré ročníky z novin z té doby. A dokonce ani Google Vám nepomůže, protože u nás tehdy internet teprve začínal, a tehdy se naše zprávy přes internet nepublikovaly.
Prakticky jediná možnost je zajít si někam do velké knihovny, tam si vypůjčit celé ročníky novin z té doby a tam to trpělivě pročítat, stránku po stránce. Což dnes ani neudělá nikdo.
Čili – záleží na tom jaký k tomu zaujmete postoj. Buď řeknete „nelze předložit záznam, není důkaz o prohlášení pana Vlka “ takže to neřekl – i když si třeba někdo vzpomíná že řekl) a nebo opačně, že díky absencí těch záznamů se dá spoustu nepříjemných věcí z té doby zatlouct…
A co Vlkův nástupce Duka? Ten byl přece také spojován s úpornou snahou po církevních restitucích, ale naše media ho, při stále se prohlubujícím názorovém rozdělení v české společnosti, zmíněné jedním z předřečníků, řadila ke stoupencům presidenta Zemana. Jestli se v tom ale také neodrazilo třeba to, že kardinál Duka vyjádřil racionální postoje k migrační krizi…?
– – – Jinak, a tady bych zase trochu reagoval na předřečníka, v případě vyznamenání Gabčíka a Kubiše možná ani tak nejde o ty dva (asi sotva se u nás někdo bude proti nim zastávat Heydricha, i když jistě jim bude někdo předhazovat, že svým aktem vyprovokovali krvavý teror heydrichiády), ale spíše o slovenského presidenta Kisku, který to společné vyznamenání navrhl. Vždyť se stačí podívat na názory, jaké u nás kolem Kisky jsou. Zatímco někteří ho hodnotí za „vzorového presidenta“ oproti Zemanovi, jiní mu nadávají do „sluníčkářských presidentů“.
Prezident Zeman byl zvolen za pomocí lží a jako bezpečnostní riziko. Pokud má tato jeho nemorálnost velkou podporu národa, tak obětí parašutistů byly naprosto zbytečné a český národ dokazuju, že je nepoučitelný. Sám Vlk by si od Zemana žádný metál nevzal.
To je ale zásadní omyl. Oběti parašutistů vůbec nebyly naprosto zbytečné. Měly přece vliv na osvobození republiky a znovuobnovení demokracie. A v demokracii lidé mají právo si zvolit koho chtějí – i za cenu toho že se spletou a ten zvolený politik bude mít řadu chyb a svou funkci dělat špatně. I to je demokracie.
Naopak elitářsky požadovat (a dokonce ideologisticky protlačovat ) aby se stal a zůstal prezidentem (resp. premiérem) pouze jakýsi elitami určený pan naprosto Neomylný a Dokonalý , je ta nejlepší cesta k totalitě.
Mimochodem, když už tedy mluvíte o těch metálech, taky se divím proč se snaží kardinála Vlka protlačit ještě letos když Zemanovi končí mandát (A jak správně díte, žádná čest to pro kardinála Vlka nebude). A kromě toho, tenhle parlament taky končí, až se ty navržené metály budou rozdávat, už taky tihle poslanci nebudou ve funkci, takže za své rozhodnutí ani nenesou politickou zodpovědnost.. Spíše to vidím jako oboustrannou provokaci a oboustrannou snahu si populisticky přilákat svou sortu voličů..(Teď jde o to kolik kterých bude víc).
Vyznamenání církevního hodnostáře by pro mne bylo urážkou. Žiji bez boha a jsem tak šťastný, kdo se rozhodl žít celý život v modloslužebnictví nechť je vyznamenán Vatikánem.
Vyznamenání pro kamarádíčky a pochlebovače vás neuráží? Část lidí dostane za skutečné zásluhy, aby to tak neřvalo.
Kolegium pameti naroda ma hodne kratkou pamet a k danemu sporu cirkev x stat, jeho lzi jsou az tristní.
Nezvazuje kolegium odstoupeni ci zruseni sama sebe? My si se svoji objektivni pameti vystacime a nikdo nas nemusi platit.
Rekapitulace:
Žalobu na určení vlastnictví objektů v areálu Pražského hradu podala v prosinci 1992 Náboženská matice spolu s dalšími církevními subjekty.
V roce 1994 soudkyně obvodního soudu rozhodla, že všechny zmíněné objekty patří církvi, odvolací senát ale vítězství církve nepotvrdil a vrátil případ zpět.
Spor byl rozdělen na dva samostatné případy. Jeden se týkal pouze katedrály a přilehlých nemovitostí, druhý kaple sv. Anny a baziliky sv. Jiří. Nejvyšší soud v roce 2000 definitivně potvrdil, že církvi nepatří ani kaple, ani bazilika.
Miloslav kardinál Vlk, po několik let rozdmýchával spor církev x stát a první rozhodnutí soudu 26. října 2005 ve prospěch církve, proti kterému se stát odvolal, přivítal a prohlásil, že stát povinnosti, které získal s katedrálou, neplnil dobře. 5. září Správa Pražského hradu předala katedrálu Metropolitní kapitule u svatého Víta, pod niž od 6. září 2006 spadá.
Dne 16. února 2007 však zrušil Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze, který rozhodl, že katedrála svatého Víta patří církvi. Nejvyšší soud dospěl k názoru že vládní nařízení z roku 1954, které z Pražského hradu udělalo sídlo prezidenta a „památku, náležející všemu československému lidu“, je stále platné. Proto podle Nejvyššího soudu chrám byl a zůstává majetkem státu, nicméně vnitřní mobiliář je až na výjimky ve vlastnictví církve. Případem se tak znovu zabýval Obvodní soud pro Prahu 1, který 27. září 2007 rozhodl, že chrám státu zůstává. Tento rozsudek potvrdil i Městský soud v Praze a dovolání církve dne 5. března 2009 Nejvyšší soud odmítl. Zástupce církve se pak obrátil s ústavní stížností na Ústavní soud a hodlal původně jít i k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Spory o katedrálu ukončila 24. května 2010 dohoda mezi nově ustanoveným pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem. Obě strany v textu dohody vyjádřily svou vůli nepokračovat v dalších soudních sporech a byla ustanovena rada, jejímiž členy jsou držitelé sedmi klíčů potřebných pro vyzvednutí korunovačních klenotů a která má koordinovat společné užívání a správu katedrály. Chrám tak zůstal ve vlastnictví státu.
Vidíte… Tady jste přinejmenším zčásti i vysvětlil ten jistý rozdíl mezi kardinály Vlkem a Dukou, nad kterým jsem se pozastavil výše. Ale ty realizované restituce, o kterých se zmiňuje i to Prohlášení Kolegia Paměti národa, „komunisty ukradený majetek vrácený státem až čtyřiadvacet let po pádu totalitního režimu“, jsou pochopitelně též spojeny až s působením D. Duky v úřadu pražského arcibiskupa (a českého primase).
Mimochodem ukazuje to zejména na propastný rozdíl mezi restitucemi soudními – kde jak vidno musela církev opravdu právně přesvědčovat nezávislé soudy o tom že jí byl ten majetek protiprávně odňat – a kde si i stát tento majetek právně bránil.
A restitucemi politickými, které si Duka dohodnul zejména s Kalouskem a ten zatlačil na Nečase – a které pak tedy téměř aklamačně odhlasovali koaliční poslanci, aniž se o zájem státu zajímali. Ostatně potvrdil to i Ústavní soud, který potvrdil že tyto restituce jsou právní čistě pouze z hlediska politických pravomoci vlády a parlamentu. Kdyby takto vydaly církvím třeba ČEZ nebo německým církvím celé Sudety, bylo by to z hlediska rozhodnutí ÚS naprosto shodné…
Dobře… Ale kdyby byl takto vydán církvím třeba ČEZ, tak by přece jistě nešlo o žádné restituce. Ale když píšete o těch „německých církvích“ a Sudetech, tak jsem si kladl otázku, jestli se ta retribuční opatření, na jejichž základě byly r. 1945 konfiskovány (soukromé) majetky sudetských Němců, nějakým způsobem dotkly, třeba prostě jen v praktickém dopadu, církevních majetků v Sudetech – a třeba nejen majetků římskokatolické církve, resp. jejích institucí, o které logicky šlo a jde zdaleka prvořadě. Já o něčem takovém nevím. V každém případě, ty restituce po r. 1989 by neměly jít k majetkům, zabraným státem před r. 1948. Tedy katolická církev snad o něco přišla i v tom mezidobí 1945-8; ale předpokládám, že to bylo hlavně v důsledku revize prvorepublikové pozemkové reformy z r. 1947.