Zhruba 300 tisíc nákladních vozidel, která jezdí po Evropě, Asii a na Blízkém východě, využívá služeb české společnosti Eurowag, respektive W. A. G. Payment Solutions podnikatele Martina Vohánky. Ten patří mezi nejbohatší Čechy, ale i podporovatele nezávislé žurnalistiky.

Martin Vohánka

Společnost Eurowag se sama prezentuje jako nejrychleji rostoucí evropský poskytovatel řešení pro silniční dopravu. Poskytuje platební řešení pro kamiony v Evropě, expanduje, kupuje i zahraniční konkurenci. Letos v únoru kupříkladu získala většinu ve společnosti ADS, která je vedoucím provozovatelem palivových karet pro silniční nákladní dopravu ve Španělsku a Portugalsku.

V roce 2017 vykázala společnost nárůst EBITDA, tedy zisk před zdaněním, úroky a odpisy, o 44 procent, na 586 milionů korun. Uvažuje i o vstupu na burzu.

Vohánka je ovšem aktivní i ve filantropii. Je jedním ze spoluzakladatelů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky i investorem vloni založeného Deníku N.

„U nás je v tom hluboká víra v potřebu nezávislé žurnalistiky. Protože pokud nebudeme mít jako občané co možná nejkvalitnější informace, tak se budeme také špatně rozhodovat ve volbách i v jiných situacích,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Poskytujete službu hlavně v kamionové dopravě. Nepřijde vám, že je kamionů na silnicích a dálnicích v Česku přeci až nezdravě moc?

Předpovědi jsou, že kamionová doprava bude naopak ještě růst, protože jako konzumenti jsme čím dál náročnější. Nechceme čekat, chceme mít vše hned. Ale zároveň se mluví o zhruba čtyřicetiprocentní neefektivitě v dopravě, především v tom, že jezdí kamiony prázdné, protože se nedokáží navzájem domluvit se zasilateli, aby se plně vytížily. My se v Eurowagu snažíme, abychom efektivitu zvýšili, aby kamiony jezdily častěji plné, a případně tím i ochladili ten růst kamionové dopravy.

Podle loňských údajů jelo po českých dálnicích a silnicích každý den asi 50 tisíc kamionů… To zní pořád jako velké číslo, tím spíše, když si připočítáme stav infrastruktury, kolabující páteřní dálnici D1 a další. Neprohospodařili jsme náskok třiceti let, který jsme v infrastruktuře ve srovnání s jinými zeměmi regionu měli?

To asi vnímáme všichni, všichni jsme motoristé a rádi komentujeme stav českých dálnic. Samozřejmě platí, že infrastruktura má jít ruku v ruce s vývojem ekonomiky, s potřebami lidí, a v tom jsme pozadu.

Proč se víc nevyužívá železniční doprava? I když to by možná šlo proti vašemu byznysu…

Ani tak ne. Podobně jako lodní doprava. Každá má své specifikum a je vhodná pro jiný druh zboží.

Jako doplněk kamionové dopravy je železnice určitě dobrá. Ale jak jsem zmínil – my jako zákazníci nechceme čekat, chceme mít všechno hned a čerstvé, to je u železnice problém. Další je v tom, že železnice má svou kapacitu. I kdybychom naplno vytížili železnici, kamionů by ubylo jen pár procent. Představa, že přesuneme všechno na železnici, je nerealizovatelná.

Na miliardách nesedím

Když člověk sleduje žebříčky miliardářů, které vycházejí v různých ekonomických magazínech, najde u vás hodně odlišné sumy: v E 15 jste číslo 44 s majetkem 7,8 miliardy, v týdeníku Euro 70. místo a majetek: 4,4 mld. Kč, měsíčník Forbes vám spočítal majetek na 5,6 miliardy. Co se nejvíce blíží pravdě?

Nevím, s čím pracují ti analytici. Pravdou je, že to rozpětí může být velmi obrovské. Dokud nepůjdeme na burzu, nebo nezrealizujeme transakci s nějakým novým investorem, tak hodnotu firmy úplně přesně sami neznáme. Samozřejmě pracuji na tom, aby byla co největší.

Člověk si u takových žebříčků často asi říká, že to budou peníze na účtu, ale tak to rozhodně není…

Děkuji za tu připomínku, to je samozřejmě mylná představa, že snad někde sedím na takové hotovosti. Jde o hodnotu firmy.

Každopádně – sledujete ty žebříčky? Určitě je to pro vás podnikatele i statusová záležitost…

On se nás před zveřejněním nikdo moc neptá. Měl jsem už pár dotazů, jestli jsem dával nějaká data nebo souhlas. Tak to není. Že to pro někoho je statusová záležitost, to nepochybně. Když se dívám na některé podnikatele, tak někdy tápu v tom, co je v životě vlastně motivuje. Občas nenacházím nic a dovozuji, že to může být i to, jestli jsou na pětadvacátém, prvním, třetím nebo stém místě.

A co motivuje vás?

Já jsem nikdy neměl sen stát se miliardářem, nebo velkým podnikatelem. Měl jsem vždy představu udělat každý den něco dobrého. To mne dovedlo až sem.

Zkusím stručně shrnout vývoj vaší kariéry: nejprve prodej pojistek lidem v panelácích v rodném Mostě, pak hned po střední škole vlastní pojišťovací společnost se zhruba ročním fungováním, pak distribuce rafinérských produktů, půjčka na první nákup kamionu s naftou, přímé prodeje nafty zemědělcům, až ke komplexním službám pro mezinárodní kamionovou dopravu. Bráno ve velké zkratce… Co bylo zlomovým bodem vašeho podnikání?

Zlomový bod, to zní, že přišel nějaký zázrak, nebo jackpot. Tak by podnikání nemělo vypadat. Je to o postupných jednoduchých krocích. Mluvím proto raději o etapách. Ale pokud chcete milník, může to být rok 2015 – 2016, kdy jsem prodal třetinu firmy americkému investičnímu fondu a současně jsme si uvědomili, že se byznys mění mnohem více k IT, fintechu.

Ve starších rozhovorech jste si pochvaloval, že jste po letech najali zkušeného zahraničního manažera z Francie – mimo jiné proto, že byl vaší tváří na Západě. Pořád se setkáváte s tím, že na na vás, na nás, lidé ze Západu pohlížejí přezíravě?

Je to obecně nálepka Východu, která na Západě pořád je a bohužel tomu někdy sami pomáháme. My jsme se rozhodli vstoupit do západních struktur, do Evropské unie, a měli bychom se snažit aktivně přispívat, snažit se pochopit, pomáhat… A nemám pocit, že bychom tohle vždycky dělali. Určité zklamání tady je vidět a to se pak přenáší z politiky i na firmy. Uvedu opačný příklad – Švýcarsko. Proč si kupujeme švýcarskou čokoládu, švýcarské opalovací krémy… protože je to brand stability, je to čitelné, má to kontinuitu, umíme si za tím něco konkrétního představit. Když si bude někdo na Západě asociovat východní Evropu, zatím ty pocity jsou stále smíšené. Osobně se snažím to změnit, snažíme se zákazníky překvapit, být lepší než jiní. Těší mne se na tom procesu podílet, ale je to mravenčí práce a obávám se, že to bude trvat ještě desítky let.

Peníze zpátky nechceme 

V úvodu jsem řekl že máte 25 % v Independent Press, vydavateli Deníku N. Proč jste do toho šel?

Jsem spoluzakladatel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a projekt Deník N je vlastně důsledkem tohoto mého úsilí.

Deník N hlásá, že nebude pod vlivem žádné politické ani ekonomické skupiny… Ale vy jste podnikatelé, máte ekonomické zájmy, jste ekonomická skupina…

My to říkáme od začátku: pro nás je to filantropický projekt, naše role je čistě porodní. My vkládáme do toho projektu peníze, aby vůbec vznikl. Závazek nás všech, co se na tom podílíme, je, že poté, co se Deník N postaví na vlastní nohy, vložíme jej do trustu, či nějaké skutečně nezávislé entity, která nás definitivně oddělí od vlastnictví. A budoucí výnosy, protože věříme, že Deník N bude úspěšný, a bude vydělávat i peníze, kromě toho, že bude dělat kvalitní žurnalistickou práci, tak ty peníze z trustu budou určeny znovu na nezávislou žurnalistiku. Takže skutečně je to filantropický projekt, neočekáváme peníze zpátky.

Kolik jste na to jako investoři dali Deníku N času?

Není to podnikatelský projekt, hlavní mise byla pomoc nezávislé žurnalistice. Proto jsme asi nebyli tak přísní, jak bychom asi byli v případě jiných podnikání, ale jsou to řádově roky. Vychází to i ze zkušeností Denníku N na Slovensku, kde existuje více než čtyři roky a jsou ekonomicky nezávislí.

Jak se díváte na propojení velkého českého byznysu s mediální scénou? Pro někoho do toho navzdory řečenému patříte i vy jako investoři Deníku N.

Myslím, že čtenáři a odborná veřejnost budou moct soudit až se retrospektivně podívá, co Deník N udělal, jestli tam objeví nějaké filtry, nebo něco, co tam bylo vloženo ze strany vlastníků. Samozřejmě tam nic takového neuvidí. U nás je v tom hluboká víra v potřebu nezávislé žurnalistiky. Protože pokud nebudeme mít jako občané co možná nejkvalitnější informace, tak se budeme také špatně rozhodovat ve volbách i v jiných situacích.

Ale pak tu máme další majitele – Daniela Křetínského, Pentu, Andreje Babiše…

Vždycky jde o motiv. Když se spáchá nějaký zločin, tak je motiv to nejdůležitější. My jsme s naším motivem zcela transparentní, máme tvrdý etický kodex, jakým způsobem komunikovat či nekomunikovat s vedením redakce… Co se týče ostatních – nepochybně, pokud má někdo velikánský ekonomický zájem, vlastní média a chce je vlastnit dlouhodobě a případně i vstupuje do politiky, tak to už je kombinace, která se ukazuje jako nevhodná.

Rozhlasovou verzi rozhovoru si poslechněte zde: