Kdo jen trochu zná profesní minulost současné šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, nemůže být z aktuálního vývoje v tomto úřadu ani v nejmenším překvapen.

Respektive nemůže být překvapen z vývoje sporu úřadu s ministerstvem průmyslu a obchodu o vypsání podpory pro obnovitelné zdroje uvedených do provozu v letech 2005 – 2012.

Pravdu má Vitásková, ale…

Vzniklá situace je jen dalším důkazem o velmi specifickém způsobu vedení tohoto úřadu paní Vitáskovou – trochu spektakulárním, trochu arogantním, často extrémním a agresivním, nicméně vždy podaným s profesionální zkušeností a chytlavě skrytým za veřejný zájem. Alena Vitásková má ale pravdu.

Ve věci notifikace podpory OZE dlouhodobě selhává především ministerstvo průmyslu. Není pochyb o tom, že zmíněná podpora OZE měla být Evropskou komisí dávno schválena. Není.

Už předešlý ministr průmysl obchodu tvrdil, že je to otázka měsíců, ale nestalo se tak. Můžeme nyní plně důvěřovat ministrovi Mládkovi, že se tak opravdu stane hned v únoru příštího roku? Těžko.

Jinou otázkou je, jak je tato „pravda“ šéfky ERÚ vzhledem dosavadnímu postoji úřadu důvěryhodná. Slabina jejího postoje spočívá v tom, že v minulých letech za úplně stejných podmínek podporu vždy vypsala. Jenže situace se pro šéfku ERÚ od minulých let zásadně změnila.

Tvrdá byznysmenka vs. státní úředník

Aktuálně čelí zřetelné politické snaze o své rychlé sesazení a to daleko před ukončením řádného mandátu v roce 2017. Pokud totiž nebude do konce roku schválen v Poslanecké sněmovně dodatek k energetickému zákonu, bude se i na ERÚ vztahovat služební zákon.

To by vzhledem ke stávajícím obviněním paní Vitáskové znamenalo její okamžitý konec. Evidentně se tak cítí osobně ohrožena. A co politici? Pokud si vláda do státního úřadu v minulosti jmenovala zkušenou byznysmenku s ostrými lokty, může být dnes překvapena z jejího chování? Ne.

Jinak řečeno spor se vyhrotil a obě strany sporu vynášejí ty „nejvyšší“ možné karty. Akce generuje protiakci. Bohužel rukojmím jsou vlastníci elektráren ale i tepláren, kterým nevypsání podpory může způsobit minimálně nepříjemné problémy s cash flow. Nicméně o tom, že nakonec své peníze dostanou, nepochybuji.

A nyní se vraťme na začátek komentáře. První a možná zásadní chybu už udělala vláda Petra Nečase v roce 2011, kdy zkušenou energetičku/byznysmenku s až nepřiměřenými ambicemi a snahou se ve funkci proslavit, jmenovala do pozice šéfky úřadu.

Personálně by se do této pozici nepochybně mnohem více hodil nestranný odborně zdatný a zkušený „státní úředník“ v tom nejlepším slova smyslu.