Mezi vazbou a vězením je rozdíl jako mezi prasečím chlívkem a hotelem Ritz, říkají advokáti
Vazebně stíháno bylo k polovině listopadu 2021 v České republice přesně 1336 lidí. Z hlediska zákona jde sice o obviněné, ale jinak stále o nevinné lidi. Odlišit, kteří z nich budou časem odsouzeni a kteří budou naopak třeba po měsících vazby propuštěni a po letech soudů uznáni jako bezúhonní, se od stolu nedá. Jisté je, že vazba je (zejména pro ty skutečně nevinné) otřesná zkušenost, která má tvrdý dopad na duši i tělo, na pracovní vazby i rodinné a přátelské vztahy.
S tím, že skončí ve vazbě, lékař P.B. rozhodně nepočítal. Byl sice v pozici obviněného, o tom, že plánuje odletět na dovolenou, ale policejní vyšetřovatele předem informoval. Právě v den chystaného odjezdu byl pozván na policii, údajně převzít a podepsat nějaké písemnosti. Když na služebnu dorazil, byl zatčen a krátce poté soudkyně potvrdila uvalení takzvané útěkové vazby. Na dovolenou tedy neodjel a sbalené kufry si vybalil až půl roku poté.
V pozici problémového vězně
Ve vazbě v ostravské věznici následoval obvyklý proces: obviněný byl přijat, vysvlečen do naha, nafasoval erární vazební oblečení. Tři dny pak strávil v takzvané přípustkové cele, v níž nepřetržitě 24 hodin svítilo světlo. „Jednalo se o odporné místo, kde byl rozbitý nábytek včetně toalety a po stěnách a na zemi byly různé exkrementy, byla to vlastně taková lepší žumpa,“ popisuje P.B.
Po třech dnech se ocitl na takzvané pevné vazbě, v cele se zvýšenou ostrahou. Dvakrát týdně měl nárok na šestiminutovou sprchu, jednou denně na hodinovou vycházku, která ale – jak říká – nikdy ve skutečnosti hodinová nebyla; obyčejně trvala něco mezi 15-45 minutami. Komu se čas strávený na vycházce nelíbil, další den nikam nešel.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Vztah s dozorci měl P.B. od počátku komplikovaný kvůli své cukrovce. Ocitl se ve škatulce problémového vězně kvůli tomu, že vyžadoval aplikaci inzulínu tak, jak s ohledem na onemocnění potřeboval. Několikrát se na cele dostal do těžkého hypoglykemického stavu, a nebýt pomoci spoluvězně na cele, byl v přímém ohrožení života.
„Celou dobu pociťoval obrovské příkoří, vzhledem k tomu, že se stále domnívá, že nic nespáchal a ničeho trestného se nedopustil. Bylo s ním jednáno podlým způsobem a ve vazbě nakonec strávil 175 dní,“ shrnuje text žaloby o náhradu škody, kterou P.B. později podal.
Až později byl P.B. převeden na celu s mírnějším režimem, kterou sdílel s dalšími deseti lidmi. Zákon o výkonu vazby stanoví, že „jestliže to podmínky ve věznici umožňují, dostane obviněný na vlastní žádost samostatnou celu“. Většina obviněných podle zkušeností Vězeňské služby prý ale dává přednost kolektivnímu ubytování.
Na nové cele měl již P.B. lepší přístup k hygieně, po snídani se cely otvíraly a vězni se mohli například dívat na televizi či hrát společenské hry, cvičit a chodit na vycházky.
Návštěva ve středověku
„Vazba je podle mne horší než výkon trestu. Ten je totiž už ve stabilizovaných poměrech, odsouzený přichází do kriminálu, ví, kolik dostal, řídí se to určitými pravidly, máte právo na styk s blízkými, můžete dostávat balíčky. Kdežto vazba má řadu omezení, která ve výkonu trestu nejsou,“ říká advokát Milan Hulík, který před rokem 1989 hájil disidenty a po revoluci byl náměstkem ředitele Vězeňské služby.
Specifikem je i to, že po každé návštěvě či setkání s advokátem u vazebně stíhaného vždy následují povinné prohlídky, včetně všech tělesných dutin. „Člověk má z toho pocit, že se v tom dozorci až vyžívají. Je to velmi nedůstojný proces,“ říká právník Aleš Rozehnal, který sám ve vazbě v kauze TV Nova (v níž byl později zcela osvobozen) v roce 2001 strávil tři měsíce.
„Nejprve jsem byl v cele předběžného zadržení v Kongresové ulici a to máte pocit, že jste se najednou ocitli v době Čingischána. Byla tam tma, odporná koženková matrace na betonovém soklu a místo záchodu díra v podlaze,“ popisuje Rozehnal s tím, že vazební věznice na Pankráci, byť patří v Česku k těm nejhorším, byla sice lepší, ale i tak to byl a stále je – jeho slovy – středověk. „Ze zkušenosti svých klientů vím, že hygienické podmínky stále neodpovídají 21. století. I když se vazební věznice postupně modernizují, dostat je do civilizované podoby bude ještě trvat,“ říká Rozehnal.
Rozdíl mezi výkonem vazby a vězením v případě odsouzení popisují věci znalí „asi jako mezi prasečím chlívkem a hotelem Ritz“.
„Dle svědectví mého klienta se například děje i to, že mu ve vazbě první tři dny v cele neustále svítili a „sprostého podezřelého“ budili každou hodinu. Po každém opuštění cely následovala tělesná prohlídka včetně všech tělesných dutin, ačkoli se vězeň pohyboval stále jen v rámci vazby. Toto je skutečnost, která se tam děje – a to, co je napsáno v zákoně o výkonu vazby, je zcela něco jiného,“ říká advokát Marek Juráš z ostravské právní kanceláře Forlex.
„Ti, co tím prošli, vám to řeknou, bohužel to není možné nijak zdokumentovat a nakonec vše zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení. To, že vám tři dny v kuse na cele svítili, každou hodinu vás budí, to prostě nedokážete. Zdá se, že i třicet let po revoluci se pořád ve vazbě pracuje s tím, že se vás tam psychicky snaží zlomit k doznání a nedostatek spánku je zaručený recept, který znaly a bohužel znají všechny režimy. Každý vám potvrdí, jak hrozné je, když vás nenechají několik dní vyspat,“ dodává advokát Juráš.
Ze zákona má přitom každý obviněný nárok nejen lůžko a uzamykatelnou skříňku na osobní věci, ale i na nepřetržitý osmihodinový spánek.
„I když se na člověka ve vazbě má pohlížet jako na nevinného, panuje obava z předávání nějakých informací, z ovlivňování, vynášení informací, a pravidla jsou přísnější a podmínky jsou horší než u již odsouzených. O nějakém systémovém psychologickém nátlaku třeba v podobě neustálého svícení na cele jsem ale neslyšel. Když ale panuje třeba obava ze sebepoškození a je potřeba extra dozor, možné to je,“ říká advokát Milan Hulík.
Právník Aleš Rozehnal upozorňuje i na to, že ve vazebních věznicích bují otevřená korupce. „Za jakékoli přilepšení, třeba cigarety, pivo nebo placatku rumu je tam jednotná taxa 500 korun. Za jednoho mého klienta posílala jeho manželka dozorci na účet 15 tisíc korun. Měl díky tomu nadstandard – práci v kuchyni, lepší stravování, volný pohyb po chodbách a podobně,“ popisuje. Podle něj jde ze strany dozorců o přijímání úplatků a tedy trestný čin. Jenže platí, že kde není žalobce, není soudce a jeho klient nikoho žalovat nehodlá – žádanou protislužbu za své peníze dostal.
Redakce HlídacíPes.org požádala Vězeňskou službu o vyjádření jak k podmínkám vazby, tak i k výše naznačenému přijímání úplatků mezi dozorci, ale ani přes urgenci žádná odpověď nedorazila.
Poslanecký mandát ve vazbě
Při dodržení normy čtyř čtverečních metrů na jednoho člověka je nyní v Česku k dispozici v deseti vazebních věznicích až 2261 míst; obviněných ve vazbě je nyní zhruba o tisícovku méně. O podmínkách, jež v nich panují, se veřejnost obvykle mnoho nedozví.
Větší diskusi o podobě a praxi výkonu vazby rozpoutal až bývalý ministr a poslanec David Rath, později odsouzený a vězněný za korupci. Tehdy byl ale ještě v pozici obviněného a vazebně stíhaný byl ještě v době, kdy mu běžel mandát poslance.
Rath v roce 2013 přímo z vazby navrhl a sepsal změnu zákona. Chtěl například, aby vazebně stíhaní měli možnost zajistit si na vlastní náklady jídlo, které by bylo lepší než normální vězeňská strava, snazší přístup k telefonování či zvýšení počtu možných návštěv na alespoň jednu denně v rozsahu dvou hodin.
Na poměry ve vazbě si Rath stěžoval při svém vystoupení před sněmovnou, která ho v červnu 2012 poprvé vydávala trestnímu stíhání. „My nežijeme v kulturní zemi, kde by vazba odpovídala tomu, co říká trestní zákon. My žijeme v zemi, kde vazba je novodobá tortura. Lámání, týrání lidí,“ řekl tehdy poslancům.
Částečná novela o změně některých podmínek vazby pak skutečně parlamentem prošla – týkala se například návštěv, telefonátů s rodinou, stravy i vlastního oblečení. Vazební věznice také díky novele v posledních letech procházejí postupnou rekonstrukcí a modernizací.
Ve vazební cele Rath strávil nakonec rok a půl. Doba se mu sice započítala do později uděleného trestu, Ústavní soud ale konstatoval, že byla porušena jeho základní práva, když Vrchní soud vazbu opakovaně prodloužil. Celkem byl – podle Ústavního soudu – Rath ve vazbě v rozporu se svými lidskými právy pět měsíců.
„Samozřejmě až stíhání takto veřejně politicky exponované osoby vedlo k diskuzi o humánnosti výkonu vazby, do té doby to nikdo koncepčně neřešil, protože téma veřejnost moc nezajímalo, ačkoliv i nevinný člověk se do vazby může dostat překvapivě snadno,“ podotýká advokát Juráš.
Rozhodnutí Ústavního soudu o nezákonnosti vazby u Davida Ratha tehdy řešila i právnická obec. Například právník a publicista Tomáš Němeček upozorňoval, že je třeba na útěkovou vazbu pohlížet v širším kontextu. „Rozhodnutí o vazbě je odhad soudce, jestli ten, kdo před ním stojí, uteče nebo neuteče. Napadlo by vás třeba, že bývalý poslanec Petr Wolf uteče a bude se skrývat? Někdy to prosto úplně odhadnout nelze a když ten člověk potom uteče, slyšíte stížnosti, jak to, že Krejčíř mohl uniknout?“ řekl v debatě Českého rozhlasu.
Už pět let také české zákony umožňují, aby výkon trestu, případně i výkon vazby, mohla nahradit kontrola prostřednictvím elektronických náramků pro nepřetržitý monitoring a sledování. Tato možnost se ale příliš nevyužívala, podle právníků zejména kvůli „neochotě a nedůvěře justičních orgánů v jeho spolehlivost, až po problémy se smluveným dodavatelem monitorovacích sad“.
Od listopadu navíc Probační a mediační služba přestala zcela využívat elektronický monitoring odsouzených i obviněných a vrátila se k namátkovým kontrolám. Důvodem údajně byly „rostoucí problémy s dodavatelem systému“, s izraelskou firmou SuperCom. Frma naopak tvrdí, že od smlouvy sama odstoupila už loni v létě.
Každopádně to, že by právě elektronické „náramky“ nahradily výkon vazby, se v Česku stalo maximálně v desítkách případů. Jak ukazuje i případ lékaře P.B., obdobné je to s jinými alternativami vazby, jako je například odejmutí cestovního pasu. „To česká justice bezdůvodně odmítla a raději jej nezákonně omezila na svobodě,“ podotýká advokát Juráš.
Sérii textů k tématu náhrad za škody způsobené státem při výkonu veřejné moci podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
35 komentářů
Vážená redakce,
dovoluji si kratinkou poznámku k článku pana Roberta Břešťana: Mezi vazbou a vězením je rozdíl jako mezi prasečím chlívkem a hotelem Ritz, říkají advokáti.
Já jsem byl na jaře 1979 ve svých 27 letech zatčen Brněnskou StB , zanedlouho jsem byl odsouzen okresním soudem v Hodoníně za pobuřování podle § 100, odstavce 1, písmen a, c na rok a půl nepodmíněně s následným dvouletým ochranným dohledem, na jehož konci jsem byl donucen pod hrozbou nového zatčení a odsouzení za stejný paragraf opustit své bydliště a přestěhovat se jinam. Tudíž mám zkušenosti i s pobytem ve vazbě. Když jsem četl zmíněný článek, napadlo mě: aby se ti o nichž je řeč neposrali – my jsme si mohli o pivu, placatce rumu, práci v kuchyni, lepší stravě a dokonce volném pohybu po chodbách jen nechat zdát! Mohli jsme jako MUDr. David Rath sportovat kdesi na terase kriminálu? A ten chlap si stěžuje, že prošel torturou? Vždyť s ním celkově zacházeli jako s máslem!
A když jsem nedávno viděl nějaké záběry z věznic s již odsouzenými lidmi, nevěřil jsem svým očím – na celách vařiče, jídelní příbory, poličky narvané jídlem a knížkami, spousta dalších věcí a vymožeností – například telefonování, televize, o kterých se nám jen zdálo, a co nejvíc – zdi polepené obrázky z porna – v roce 1979 se nám o tom ani nemohlo zdát, občas probíhaly prohlídky cel když jsme byli na pracovišti, nebo se z něj vraceli, mohl bych psát dál …
Takže o prasečím chlívku pane Břešťane a pánové advokáti, bych tady příliš nevykřikoval.
Novák Jiří, Vlkova 10, Praha 3 – Žižkov
Já jsem si ve výkonu nevšiml že by byly na cimrách nějaké vařiče a jakékoliv spotřebiče. Dokonce byly odpojené i elektrické zásuvky. A koupání bylo 2x týdně.
Pane Jiří, je nová doba, nejen vazba je věcí, kterou by za minulého režimu mnoho lidí nepřežilo. Například ZVS, jen tak z hlavy…
A co byste Nováku řekl na to, kdyby Vám někdo napsal, abyste se z té své fešácké „vazby“ nepos..l Vy… A spousta lidí,co prošla věznicemi v padesátých letech či za okupace, by na to měla 10x větší právo. Je to totiž naprosto to samé. Jenže doba se mění a je to tak dobře..
Pane Nováku, srovnávat vazbu za bolševika se současným stavem je pitomost. Snad nám všem šlo o to, když jsme cinkali klíčema, aby vše bylo lepší. Argumentovat tím, že to v sedmdesátkách bylo horší, než teď, neobstojí. Jasně, že to bylo horší. A ti, co seděli v roce, kdy jste se narodil, by Vaši zkušenost s vazbou považovali za rekreaci ROH proti tomu, co zažili oni. Ve středověku se lámalo kolem. Ale to furt neznamená, že to, co popisuje článek, co se děje ve vyšetřovačkách roce 2021 není naprosto skandální.
ty chytraku, si jako myslis,ze by realitu pustily do televize?tam poustej jenom to co se jim hodi
Pane Nováku, promiňte, ale zřejmě jste nezaznamenal rozdíl mezi totalitou a demokracií. V demokratické zemi, která se označuje za právní stát, by nemělo být možné, používat stejné praktiky, jako za nacismu či komunismu.
Vy když jste se dostal do vazby v minulém režimu, tak už bylo rozhodnuto, že jste vinen a budete odsouzen. Dnes se dávají vazby „pro jistotu.“ Jste obviněn a ještě zdaleka nejste odsouzen a možná ani vinen a přesto Vás nutí snášet příkoří neodpovídající důstojnosti člověka 21. století. O tom ten článek je.
Vážený Jiří Nováku,
sebe litujete a nevinně vazebně stíhaní Vás nezajímají.
Jan Novotný
To jste se měl jako na zámku. Dřív bylo běžné spát s potkany na slámě, útrpné právo a být přikován v hladomorně. A ne kavalce, pravidelná strava….
No a včíl mudrujte.
Dobrý den, dovolím si s vámi mírně nesouhlasit. před rokem jsem se vrátil z šestiletého výkonu trestu. Vařiče na celách, jsem nikdy nikde neviděl a to ani v trestu v některých věznicích nejsou na celách ani zásuvky. Jídelní příbory na vazbě nejsou povoleny, kvůli bezpečnosti, ve výkonu trestu jsou povoleny. Poličky s knihami a jídlem jsou zakázány, vaše osobní věci se musí vejít do malé skříňky a vše co je ponecháno venku je při kontrole zabaveno a vyhozeno. Hrozil mě kázeňský postih i za to ze jsem při vstupu vychovatele a povinném se postavení odložil časopis, který jsem právě četl a nestihl ho uložit do skříňky. Polepené zdi čímkoliv je nesmysl, je to kázeňský přestupek a to i kdyby se jednalo o malou fotografii dětí nebo manželky, stejně není ani povoleno mít nalepeny fotografie zevnitř skříňky. Prohlídky fungují myslím podobně, kolikrát se stalo, že jste se vrátil z pracoviště a cela byla rozházena, vše na zemi na společné hromadě všech odsouzených a to včetně jídla. Abych vás ale pouze neopravoval, pravdou je že obvinění a odsouzení z řad politiků, celebrit a movitějších vězňů mají zcela odlišné zacházení oproti ostatním, samozřejmě k lepšímu. Také jsem viděl záběry a fotografie z různých věznic a nechápal jsem kde se to natáčelo a fotilo. Byl jsem ve třech věznicích a všude je to podobné. Také se mezi vězni říká, že někde jsou lepší cely, prý i dokonce s kobercem na zemi, ale tam se pokud vím, žádný s několika stovek vězňů, které jsem za svého pobytu potkal, se tam nedostal. Tyto cely viděli pouze nějací údržbáři, co tam byly cosi opravovat. Já sám jsem takovou celu neviděl. Na závěr bych chtěl říci, že stoprocentně byl pobyt za totality určitě horší, ale zase tolik se toho nezměnilo. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za možnost vyjádřit svou zkušenost.
Zdravím Vás,pane Novák
Nepocházíte náhodou z Hodonína?
Vůbec jste nepochopil text. Je to o otřesném stavu vazebních zařízení a vazebního procesu jako takového. Příště čtěte pořádně.
A to, že za Vás to bylo horší neznamená. že to teď nemůže být lepší. O co Vám jde?
„Já jsem vydržel horší, tak vy musíte taky!“? Nechápu Vás, jste dinosaur. Přežitek, který zmizí a svět se posune dál. K lepšímu.
Čím horší věznice, tím horší z nich pak vězni vychází. Nemusí to být jako v hotelu, ale předpotopní časy jaké popisujete, se snad už nevrátí.
👍👍👍
Možná Jirko, že jste jen nebyl ochoten platit úplatky.
Každopádně, vzhledem k tomu, že do vazby se člověk skutečně může dostat i nevinný, tak by to tam alespoň mohlo vypadat jako v 21. století
Nevím o tom že by na celách byly zásuvku zapojeny, vařič je v lepším případě na chodbě stejně tak barel na vodu pro přípravu kávy nebo čaje. Při kontrolách jsme zjistili, že mnohdy celý ať už otevřené nebo zamčené, neodpovídají skutečnosti. O příboru si odsouzení mohou nechat jen zdát. K dispozici mají lžíci a plastový talíř, kde mají polévku i hlavní jídlo. Pokud po dozorčích či vychovatalych něco potřebujete a to i na to co máte nárok, stáváte se problémovým. V mužských věznicích je minimum práce, ženské jsou na tom o poznání lépe, ale taky né všude. Mluvit o nějaké nápravě po dobu výkonu trestu je směšné. Naopak, co člověk do té doby neuměl se tam naučí. Dvojí metr ze strany personálu je úplně normální. Stav věznic je katastrofální, bohužel, ale zde není žádná vůle něco změnit. Společnost odsouzené bere jako odpad bez ohledu na to za co byl člověk odsouzen. Příprava na život na svobodě je ze strany věznic nulová, možnost zaměstnání po výkonu trestu je více či méně nemožná.
Nešel jsem Soudní spis zmiňované soudkyně uvedené v článku o Tragédie lékaře z Karviné pod zkratkou L.B. jedná se o skutečný čin z Roku 2011 !!!
Netvrdím, že je článek LŽIVÝ ale poněkud za Zenitem !
Pro úplnost dodávám jméno soudkyně i odkaz : 4 Tdo 502/2O12 podepsáno v Brně 16. Května 2012
Judr. Danuše Novotná
Zákony prolidi,cz/judikat/nscr/4-tdo-502-2012
Úsudek o aktualizaci článku si udělejte laskavě sami !
Vy jste úplně nepochopil, že k prasečímu chlívku je tu připodobňována VAZBA a naopak výkon trestu je oproti tomu připodobňován k hotelu. Být vazebně stíhaný a být odsouzený a vykonávat trest odnětí svobody je rozdíl. Jinak, je obrovský rozdíl taky mezi typy věznic – s dohledem, s dozorem, s ostrahou, se zvýšenou ostrahou a vedle toho zvláštní oddělení pro mladistvé.
Vytváří se tu pokřivený dojem, že zde dochází vůči vězněným k jakémusi bezpráví.. Skutečnost je přitom taková, že tresty i podmínky (ať už ve vazbě nebo ve výkonu trestu) jsou vzhledem k tomu, čeho se kriminálníci dopouštějí, velmi mírné. Navíc do vazby se nechodí bezdůvodně a je tu třístupňový systém kontroly – policie dává podnět (jen někdy), státní zástupce pak může nebo nemusí dát návrh a teprve soudce rozhodne, jestli se mu zdá návrh důvodný.
Je mi jedno, jestli se člověk ve vazbě cítí nepříjemně, záleží mi víc na lidech, kterým pachatelé trestné činnosti ubližují. A advokáti? Ti budou vždycky hulákat o tom, jak je jejich nebohým klientům ubližováno..
Dost pochybuju, že by třeba Rathovi prohlíželi tělesný dutiny. S podobnými praktikami by mohlo pomoct skoncovat důkazní břemeno na straně vězeňské služby. Mimochodem, myslel jsem, že při rozhovorech obviněných s návštěvami (i s advokáty) bývá přítomen někdo z vězeňské služby, takže by měl vidět, jak probíhala návštěva, jestli za jeho dohledu bylo možné, aby si obviněný strčil něco třeba do zadku…
Pan Novák v prvním příspěvku se pochopitelně nestačí divit, protože za totáče to bylo jiné – nesrovnatelné. Dnes civilní oblečení, svoji TV a rádio stejnou stravu jako zaměstnanci i tak to jde. Kontrola dutin? To zní jako prstovačka 🙂 … to může pouze lékař nebo milenec. Jinak když se jde z návštěvy nebo od obhájce, tak otevřít pusu, jazyk nahoru, stáhnout kalhoty včetně spodního prádla ke kolenům a udělat max 3 dřepy jestli něco nevypadne a tím to končí. Co se bachařů týče, tak nemůžu říct nic špatného. Informace o placené stravě je nepřesná – kupoval jsem si placenou stravu už v roce 95. Představte si 20 m dlouhou a 3 m širokou chodbu na každé straně třeba 6x katr aneb celoželezné dveře s kukátkem a otvíracím částí 30x30cm tzv bufet kudy dostáváte jídlo. Za katrem je jedna místnost včetně wc a jste 23 h zamčený a na 1 hod chodíte ven = to je vazba. Chodba stejná ale místo katru normální vchodové dveře do bytu. Za nima předsíňka/šatna , vpravo dveře k wc vlevo koupelna se sprchou a rovně „cimra“ Kde jsou palandy, nebo samostatné postele, stůl židle skřínky. Na té chodbě jsou jedny dveře za kterými je kulturní místnost kde je TV a třeba šipky. Na chodbě je třeba ping-pongový stůl. Všechny dveře jsou nonstop otevřené zamyká se pouze východ z chodby, takže můžeš na jakoukoliv cimru na návštěvu. Nebo koukat nonstop na TV na kultůrce. Na jídlo se chodí do jídelny. To je výkon trestu. Ve výkonu trestu lze sehnat vše od prášků (klepky) přes drogy, steroidy mob.telefony konče. Ve výkonu můžeš chodit do práce jak v areálu věznice, tak mimo. Na vazbě většinou ne a pokud ano tak pouze chodbaře (rozvážíte jídlo, knížky, hyg potřeby atd.)
Chlubit se tím, že jsem kriminálník, to je tedy síla. Styďte se, člověče. Ostříhejte se, umyjte se a najděte si práci! To je nejkratší cesta ke svobodě.
Záměrná spánková deprivace je všeobecně klasifikována jako mučení. Pachatele je nutno hnát před soud, a pokud to nepomůže, zvolit mimosoudní cestu.
To svícení na celách vazby se dá dokázat např nafilmováním oken Ruzyňské věznice po 22.hod.Je-li zhasnuto nebo ne
A jaký je rozdíl mezi vězením a domovem pro seniory? Podstatný, v base je o lumpy postaráno z našich daní mnohem líp.
Ve věznicích je mimo spousty loupežníků a zasloužilých odsouzených recidivistů i spousta tipuji 30-40 % nevinných nebo zbytečně zavřených.Kolikrát jsou tam mladí chlapy zdraví co by mohli skály lámat a tam leží nebo svou energii vybíjí v posilovnách.Doma jim děti živý prarodiče a příbuzní v horším případě nemá manželka na živobytí.Velmi mizerně doslova prach bídně jsou uplatňovány alternativní tresty.V Anglosaských zemích se dá rovněž ze spousty trestů (havárky a drobné delikty) finančně vyplatit.Rodina se složí a odsouzený je s rodinou a musí makat,aby vše uhradil.U nás šup ho za katr a tím pádem není potrestaný odsouzený,ale dalších 10 rodinných příslušníků samozřejmě nejvíc manželka a děti.Největším problémem je Justice sama o sobě a značné rozdíli mazi soudci.Jeden Vám dá podmínku a projeví cit nad odsouzeným a druhý ve stejné věci napálí od pasu 5 let.Tito neomezení vládci se nikomu a nikdy ze svých rozhodnutí nezodpovídají.Namátkou Babiš případ kde není vůle vyšetřit a potom bezdomovec z Brna co v Covidu ukradl 3 housky a šel ihned tuším na 2 roky.Neskutečné bohužel pravdivé za daňový únik 2,5 Miliardy 3,5 roku za podvod za 5 mil.5 let.Třešnička uprchlý Krejčíř plný dům Policistů a ještě mu mávali na cestu – potrestaný nikdo.Za rohlík léta v báni to je skutečné Česko to není Somálsko.Shrnuto Policie státní zástupci soudci nepostižitelní a nekontrolovaní své křivárny vzájemně kryjí a zato občanům občas předhodí neškodného nešťastníka.Za fungující Justice by dnes bylo třetinu uvězněných méně a kolik by se tím ušetřilo ani nemá cenu psát.
Souhlasím
Milada: No já nevím pánové jak kdo, já byla jako podnikatelka 16 měsíců ve vazbě, protože vyšetřovatel se zmýlil a po té propuštěna, odškodnění žádné, zlikvidovala mě PČR druhou největší firmu v Praze škoda za 3O milionů, odškodnění žádné, protože na PČR v Kongrerové se ztratilo 5 počítačů ale 16 měsíců vazby v Ruzyni stálo za to , že jsem se zdravotně nevzpamatovala dodnes.To co je psáno, v jakých podmínkách jsou ženy byla jsem napřed se 4 vražedkyněmi na cele, to abych se jako přiznala, kdy skutečně šlo o život a jedna z nich jí prdlo v hlavě v noci vylezla a šla mě škrtit, no byl to boj o život, tak mě daly bachařky mezi 10 cikánek, které mě okradly o všechno i o spodní prádlo, cigarety , tužky, dopisní papíry atd , a když jsem si objednala v kantýně něco k jídlu tak mě ráno přeřadily bachařky na jiný pokoj a stravu daly na původní celu a různě mě šíikanovaly.Je to v lidech, když jsem přišla na celu, tak jsem vyřazenými kalhotkami rozmazávala vápno po cele , aby to vypadalo jako čisté.Vítejte v našem právním státě.Pododtýkám, odsouzena jsem nebyla, ale zničily mě život a zdraví.
Bohužel i tento příspěvek je pravdivý
Velice smutné čtení. Jednoznačně z toho plyne, že presumpce neviny je stále vulgární výraz až nadávka. Dovedu pochopit, že v některých případech to není možné dodržet – když je v ohrožení zdraví či život malého dítěte. Ale není možné, aby si matka něco jen tak vymyslela a soud ihned poslal otce do vazby, což se bohužel děje. A o odškodnění nevinně uvězněných ani nemluvím. Jako v padesátých letech; když po dvou letech těžkého kriminálu nakonec propustili nevinného, řekli mu jen – to víš, soudruhu, to se stává… Doživotně odsouzení sérioví vrazi se mají mnohdy lépe než člověk denně bojující o holé přežití, a nevinný člověk projde peklem jenom proto, že soudce pojal podezření…
Mám velmi čerstvou zkusenost.
Byl jsem na cele predbezneho zadrzeni pred 3 dny a to z duvodu, ze jsem si nevyzvedl dopis od soudu, kde jsem mel byt jako svedek, bydlim v Čelákovicích a soudkyne nebo Vyšší úřednice to poslala do nějakych Čelkovic někde u Tábora a to 3x.
Při silniční kontrole jsem byl zadržen a odvezen na sluzebnu PČR. Chtěl bych poděkovat policistum na Praze 3, kde se ke me chovali naprosto v pohode a korektne, volali soudkyni, aby zrusila vazbu, ze si dopis vyzvednu, ze me tam zavezou atd. Soudkyně Kohoutková stejne rekla odvest na CPZ.
Nikdy v živote jsem nemel problem se zakonem, vyjma 2 pokut za rizeni (rychlost) a nejaka pinda od stolu me posle na cpz za nevyzvednuty dopis, ktery poslali jinam nez bydlim??? Mam postizeneho syna o ktereho se staram a na CPZ, kde jsem byl 41 hodin me nenechali ani zavolat na pecovatelskou sluzbu. 2x jsem se domahal leku, ktery beru pravidelne na srdce a mel jsem ho v kabate, ktery jsem odevzdal a absolutne nezajem. Policista se mi jen vysmal ze neni poslicek a plivl mi do neceho, cemu rikaji jidlo.
Svetlo celou dobu, kazdou hodinu buzeni, kazdou chvili vyjit kvuli kontrole cely.
Co to ma sakra byt????
Soudkyne pak jen prohodila, ze je to standart a jestli chci muze mi pobyt prodlouzit. Neni jeji povinosti overovat adresu!!!!!!
Je mi lito kazdeho normalniho cloveka, ktery se tam dostane, pracuje tam banda kretenu, pro ktere to je vrchol kariery, nez pujdou hlidat do supermarketu.
Jestliže se vše seběhlo tak, jak jste popsal, tak je to tedy síla, co se u nás děje. Vyvodil někdo z jednání soudkyně nějaké důsledky?
A paro paux, clanek v pohode, jeden z mala na tomto portale, pokud pujde portal touto cestou, tak rad prispeji vice.
Vše zde negativně líčené je v našich věznicích možné a děje se nejspíše kontinuálně.
Vězeňská služba (VS) neprojevuje sebemenší snahy nejen pro ,,zlidštění podmínek a ,,nápravu odsouzených“. Právě naopak – mají zájem na zajišťování si ,,zvýšeného provozu a větších příjmů“. Kromě některých pracovníků vedení věznice jde o líné/zpohodlněné, neschopné/vyhořelé a často arogantní a násilnické pracovníky VS. Vrchovatou měrou si všeho užijete, když jste obviněn/odsouzen za ublížení na zdraví policisty/strážníka MěP. Nejen že Vás nechají dozorci napadat/mlátit nafetovanými jedinci (byla pak nutná břišní operace), ale pokud si nenecháte např. od nich vulgárně nadávat, seřežou Vás sami a to včetně kopů do hlavy. A není vůbec jednoduché pak dosáhnout odsouzení příslušné ,,bachařské mlátičské dvojice“ (což se mi i pravomocně podařilo, ale stálo mne to nejen necelých asi 100.000 Kč). Vězněn jsem byl 2,5 roku (před tím jsem docela intenzivně pracoval 8 let jako člen trestního senátu) ve dvou věznicích a v obou ,,musely proběhnout“ výměny ředitelů (v Pardubicích nastoupil do 5 dnů od mého podnětu zpět krátce před tím odvolaný a do Kynšperka nad Ohří přemístěný plk. Pšenička a střídaného plk. Kubína si vedení VS ,,netrouflo“ umístit do vedení jiné věznice, byl to skutečně velký průšvih spojený s úmrtím).
A pro bránění vyšetření NEČINNOSTI VS (měli několik mých podnětů, že v držení konkrétního vězně jsou bachařské klíče !!.. ) pak nakonec sami příslušníci VS fingovali ,,vloupání do strážnice“ (pro 2 velké více patrové baráky, zřejmě tam byly i střelné zbraně), když si tuto strážnici odemkla konkrétní dvojce vězňů bachařskými klíči a došlo tam ke krádeži ,,nebezpečného materiálu – nejen velkého množství různých léčiv“. Celý týden bylo běžné , že předávkované ,,klepky“ měla VS ,,pod kontrolou mezi katry uvázané ke křeslu“,….. Nejen že neproběhla ,,identifikace“ držitele bachařských klíčů, ale vůbec se ,,nehledalo odcizené“ !!.. Nejen plk. Kubín a pověřený policejní orgán měl dostatek informací (všetně mnou vyhledaných svědků vloupání) a skutečně nekonal (kromě následného fingování vloupání. – rozbití hliníkových dveří strážnice asi týden po skutečném vloupání). Skutečně nezbylo nic jiného, než učinit příslušné podání GIBS.