Jít do politiky vyžaduje jistou dávku narcismu. Každý, kdo chce vstoupit politiky, musí být zároveň ujištěn, že právě on/ona je tou osobou, která veřejnost přesvědčí. Jenže hranice mezi přirozeným narcismem a hlubší psychopatologií, do níž patří porucha osobnosti, je často velice tenká.

Je-li na volbách něco zábavného – tedy pokud si člověk najde trochu času – je to prozkoumávání hlasovacích lístků. Ty snad více než cokoliv jiného vypovídají o stavu společnosti a o její politické gramotnosti a vyspělosti.

Každý, kdo jde do politiky, ať se jedná o zdravého člověka, deprivanta, psychopata anebo pouze o milého blázna, má své věrné zastánce, kteří mu krmí ego a nabízí legitimitu, a pro které on sám reprezentuje jejich alter-ego.

„Každý psychopat se vždy dere na špici,“ říká psychiatr MUDr. Radkin Honzák. Nejen že takové psychopaty známe, my je i volíme, tedy alespoň někteří z nás. Jedná se většinou o strany, které bych nazval „psychostrany“, tedy hnutí, v nichž lze zjevně spatřit určitou míru psychopatologie. Podívejme se na pár z nich.

Autorem textu je Martin Jan Stránský, lékař a vydavatel Přítomnosti. Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Když se pacient vyléčí sám

Zdravého devianta lze spatřit ve straně Mourek, seskupení poměrně normálních občanů, kteří, jak sami tvrdí, „mňoukají na Praze 8“ a vybízejí nás, abychom je „kontaktovali do pelíšku“ tím, že jim něco „naškrábeme“. Strana to ale myslí vážně, satirický je prý pouze jejich obal, zvolený tak, aby si jich lidé vůbec všimli.

Na tento myšlenkový proud navazuje zajisté nejzábavnější strana ANO lepší EU s mimozemšťany, kde na hlasovacím lístku byli první dva kandidáti popsáni jako „Milý“ a ostatní nikoliv.

Mohlo by se říci, že výskyt psychostran v hlasovacích volebních obálkách naznačuje, že máme zdravou demokracii alespoň v tom smyslu, že KAŽDÝ názor je považován za legitimní. Jenže takovýto stav ve skutečnosti demokracii podkopává.

Škoda, že se jim na hlasovací lístek nacpalo další dvě desítky nemilých… Jejich prozaické motto „zastavíme drahotu a válku“ (které má asi stejnou politickou váhu jako „máme rádi jaro a pěkné počasí“) šířili jejich kandidáti do EU v lesklých zelených kostýmech s jedním okem v mnohoušaté hlavě.

Myslím, že ze všech psychostran by si tato strana zasloužila všechny hlasy, ale jen s podmínkou, že by její členové povinně nosili své mimozemské kostýmy při každém jednání v Bruselu.

To by jim jistě nedělalo problémy, neboť jejich lídr Tomáš Franěk se takto oblékl při rozhovoru v ČT24; pozoruhodné je, že moderátor se ho vůbec nezeptal, jestli si myslí, že lidé skutečně budou volit stranu, kterou reprezentuje zelená žába ze vzdálené části galaxie. Opravdu to stojí za to – znovu se na to podívat.

Ve skupině nezdravých bych upozornil na stranu Urza.cz, kterou založil samozvaný anarchokapitalista (co to vůbec je?) Martin Urza, který uvádí: „Nechceme vaše hlasy, odmítneme každou politickou funkci.“

Bez nadsázky lze říci, že z pohledu plnění vlastního politického programu se jedná o nejúspěšnější stranu v našich politických dějinách. Z pohledu lékaře je vždy nejlepší, když pacient neotravuje a vyléčí se sám…

Fatální absence racionality

Cena za nejsetrvalejší „psychostranu“ patří, jako vždy, Petrovi Cibulkovi a jeho „straně“ Volte Pravý Blok. Strana má oficiálně v názvu přes dvě stě slov, včetně třinácti vykřičníků, což považuji za důkaz střední až těžké míry hysterie (věrohodný argument vždy působí lépe, když ten, kdo vám ho představuje, na vás neřve).

Popis funkcí a aktivit pana Cibulky má téměř padesát slov, včetně toho, že byl pětinásobným politickým vězněm. Nebyl v tom sám, zajisté trpěl. Stejně tak se s tím zajisté nevyrovnal, o čemž svědčí kontinuální smršť bizarních tvrzení a výzev. Například abychom „překročili naší psychotronickou negramotnost a naučili se pracovat se siderickým informačním kyvadlem.“ Aha.

Zdá se tedy, že v našem státě stále dáváme politický prostor poměrně velké skupině deviantů. Někteří fungují na hranici recese a věří, že jediná cesta, jak upozornit na vlastní program, je zesměšnit se.

Jsou tu i další subjekty, jako Švýcarská demokracie nebo Lepší Život pro Lidi, které jsou pro změnu postiženy fatální absencí racionality. Skupinu deviantů uzavírají zjevně morálně pokleslé strany (např. KSČM, SPD), které reprezentují určitou část společnosti, jež je převážně nezralá, hloupá a zoufalá.

Mohlo by se říci, že výskyt psychostran v hlasovacích volebních obálkách naznačuje, že máme zdravou demokracii alespoň v tom smyslu, že KAŽDÝ názor je považován za legitimní. Jenže takovýto stav ve skutečnosti demokracii podkopává.

Demokracie potřebuje normativní diskusi a chování, aby prosperovala, nikoliv psychostrany.