Dva ze tří lidí na Zemi mají dnes přístup k internetu a většina z nich ho používá k surfování, hraní videoher a přístupu ke svým účtům na sociálních sítích. Obyčejný uživatel sociálních médií má v průměru sedm různých účtů na sociálních sítích a denně na nich stráví v průměru 2,5 hodiny. Pokud by se někdo zaregistroval v 16 letech a dožil se 70 let, strávil by na sociálních sítích celých šest let svého života.

Čím jste mladší, tím je situace dramatičtější. Nejmladší generace, takzvaná generace Z (narozená v letech 1997–2012), která vyrostla na internetu, má v průměru více než osm účtů na sociálních sítích a tráví na nich v průměru čtyři a půl hodiny denně, přičemž celkový čas strávený u obrazovky dosahuje neuvěřitelných 9 hodin denně, a to každý den.

Autorem textu je Martin Jan Stránský, lékař a vydavatel Přítomnosti. Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. Text je ukázkou z knihy Vzestup a pád lidské mysli (First Class Publishing, 2024). 

Mezi 13letými až 18letými se pouze třetina veškeré komunikace odehrává tváří v tvář. Zbytek probíhá přes obrazovku. Když se setkají osobně, mohou si vyměnit osobní pozdravy, ale obvykle se okamžitě vrátí do svého digitálního světa.

Možná se občas zastaví, aby ukázali displej osobě vedle sebe.

Oslabená schopnost uvažovat

Zastánci sociálních médií tvrdí, že mají užitečné vlastnosti, protože mohou sloužit jako pozitivní nárazník pro marginalizovanou mládež, že mohou zvýšit sebeidentifikaci a skupinovou identifikaci v rámci etnických a sexuálních menšin, že mohou zlepšit přístup ke svépomocným skupinám a léčebným centrům a že mohou vést k většímu sebevyjádření osob s omezenými schopnostmi.

Negativní účinky sociálních médií jsou zdokumentovány prakticky v každé odborné publikaci, která se tímto tématem zabývá.

To vše je pravda. Problém je však v tom, že toto používání představuje nepatrné procento celkového času stráveného u obrazovky.

Pokud existuje subjekt, který dokonale demonstruje negativní neurologické účinky digitální komunikace, jsou to sociální média. Studie nyní přesvědčivě dokazují, že internet, pokud je používán jako sociální nástroj, a sociální média zvláště, oslabuje naši schopnost uvažovat, podkopává naše fyzické zdraví a vykolejuje naše neurologicky podmíněné evoluční schopnosti.

To není plané tvrzení. Stačí zadat do vyhledávače „negativní účinky internetu“ nebo „negativní účinky sociálních médií“ a dostanete přes deset milionů záznamů. Negativní účinky sociálních médií jsou zdokumentovány prakticky v každé odborné publikaci, která se tímto tématem zabývá.

V laickém tisku byly publikovány zásadní bestsellery, od německého neurovědce Manfreda Spitzera, který ve své stejnojmenné knize vymyslel termín „digitální demence“, až po knihu Nicholase Carra The Shallows – What the Internet is Doing to our Brains, která se dostala do finálového výběru Pulitzerovy ceny.

Vysvětlení základního mechanismu, který způsobuje negativní neuropsychologické změny spojené s používáním internetu a sociálních médií, existuje již delší dobu.

V roce 1964 vydal kanadský teoretik komunikace Marshall McLuhan bestseller Understanding Media, v níž přišel se slavnou větou „médium je sdělení“. Poselství knihy bylo jednoduché: Typ média, v němž je sdělení předáváno, výrazně ovlivňuje nejen obsah sdělení, ale také interpretační, tedy neurologické zpracování člověkem, který sdělení dostává.

Jednoduše řečeno, způsob, jakým náš mozek získává informace, je stejně důležitý jako informace samotná. To dává smysl. Porovnejte tyto dva scénáře. V prvním z nich jsou člověku předávány informace prostřednictvím krátkých textových vět se zkratkami.

Ve druhém případě je jiná osoba informována tváří v tvář, s gestikulací a intonací. Která z těchto dvou osob bude podle vás lépe přemýšlet, pokud jde o informace?

Čím více budete surfovat po internetu, tím více se bude váš mozek měnit tak, že si budete pamatovat méně.

Rozhovor tváří v tvář a používání vzájemně propojených vět vytváří silné slovní a rozumové engramy, zatímco neustálé psaní textových zpráv nic takového nedělá. Místo toho váš mozek nakonec začne přemýšlet a pak i reagovat v textovém formátu.

Jak už bylo jednou uvedeno, jen požádejte typického teenagera, který celý den píše textové zprávy, aby napsal dlouhou, gramaticky správnou větu, která má 25 slov.

Jak vypadá snímek mozku

Dopady takového chování jsou nyní podloženy studiemi, které prokazují nejen negativní účinky sociálních médií, ale také jejich návykový potenciál.

Více než čtvrtina uživatelů sociálních médií spadá do kategorie závislých. V důsledku toho se pro jejich chování vžila zkratka FOMO (angl. „fear of missing out“), která znamená strach z toho, že něco zmeškají.

Tyto oběti trpí erozí komunikačních dovedností, schopnosti integračního myšlení, dovedností řešit problémy, schopnosti sociální interakce, studijních výsledků a chování. Kompulzivní používání internetu má významnou souvislost s dalšími psychickými problémy, jako jsou deprese, ADHD, posedlá kompulzivní porucha a potíže s příjmem potravy.

Snímky mozku kompulzivních uživatelů vykazují řadu anatomických změn jak v povrchové kůře, tak v šedé hmotě a hlubší bílé hmotě, změněné rozložení mozkového krevního toku a zmenšenou velikost a funkci klíčových mozkových struktur.

Neurozobrazovací studie častých uživatelů internetu, kteří plní online úkoly, vykazují dvakrát větší aktivitu v oblastech krátkodobé paměti mozku než u občasných uživatelů. V takových případech mozek posiluje potřebu krátkodobých informací a zároveň se postupně snižuje pravděpodobnost, že si uchová to, co vidí.

Čím více budete surfovat po internetu, tím více se bude váš mozek měnit tak, že si budete pamatovat méně.

A konečně, vzpomínáte si na experimenty s marshmallow a na to, jak se ukázalo, že odložení uspokojení slasti vede ke zlepšení výsledků prakticky ve všech oblastech? Sociální média a surfování po internetu smetou marshmallow ze stolu.