Pokud by šlo vše podle představ a plánů Hradu, na velvyslaneckém postu ve Vatikánu by dnes seděl někdejší dlouholetý hradní protokolář Jindřich Forejt. Události ale nabraly jiný směr, a tak se pobyt českého velvyslance Pavla Vošalíka protáhl téměř na deset let. V dubnu ale končí, vystřídá jej jiný diplomat Václav Kolaja. 

Deset let na jednom velvyslaneckém postu, to není právě obvyklé… Nebylo to pro vás už poněkud monotónní či únavné?

V žádném případě bych svých deset let ve Vatikánu nepopsal slovy monotónní či únavné. Toto prostředí je mnohem pestřejší, a to jak z hlediska témat, tak z hlediska osobností, se kterými se lze setkat, nežli se může na první pohled zdát. Svatý stolec není pouze centrem katolické církve z hlediska duchovního. Kromě významných církevních akcí se tu pořádá také značné množství vědeckých konferencí či kulturních událostí na té nejvyšší úrovni. Navíc uprostřed mého působení došlo ke změně pontifika rezignací papeže Benedikta XVI., což vneslo do mé agendy mnoho nových vzrušujících aspektů.

Dopisy za Duku

Vnímáte ve Vatikánu změnu atmosféry spojenou s nástupem papeže Františka?

Změna na nejvyšší pozici s sebou obvykle přináší změnu vnitřní atmosféry, což neplatí zdaleka jen pro Vatikán. Již sám způsob výměny papeže, kdy bylo nutno řešit otázku „soužití“ úřadujícího papeže s papežem emeritním, přinesl celou řadu změn. Navíc nový pontifik již krátce po svém nástupu ohlásil zásadní reformu kurie. I to se dá přirovnat k světským institucím, kde nový šéf po svém nástupu ohlásí rozsáhlou reorganizaci. Hovořit bychom mohli i o rozdílných akcentech či rozdílné dynamice obou papežů, ale podobně by se dalo hovořit téměř o každé změně na papežském stolci.

Velvyslanec Pavel Vošalík.

Zpět k velvyslaneckému postu. Čím to, že se tak dlouho v Česku nedařilo najít, či spíše prosadit do Vatikánu nového velvyslance?

Je fakt, že téměř deset let mého působení ve funkci velvyslance při Svatém stolci výrazně překračuje standardní dobu působení velvyslance v jedné destinaci. Ale nemyslím si, že je tomu nutné přikládat až tak velký význam. V podmínkách Vatikánu v tom nejsem žádnou raritou, rozhodně nejsem nejdéle sloužícím velvyslancem v místním diplomatickém sboru. Je tu celkem běžné, že velvyslanci mnoha zemí slouží déle, nežli je tomu v jiných relacích. A pohlédneme-li na délku působení mých vážených předchůdců v této funkci, tak hned náš první velvyslanec při Svatém stolci po roce 1989, pan profesor Halas, zde také působil asi devět let.

Chápu, že asi nebudete chtít hodnotiti konkrétní jména, přesto – máte nějaké informace, jak byla přijímána informace, že by se velvyslancem mohl stát Jindřich Forejt?

Diplomacie Svatého stolce je velmi tradiční a striktně respektující diplomatická pravidla a zvyklosti. Nikdy proto nekomentuje nominaci konkrétních osob na místo velvyslance při Svatém stolci. Už vůbec zde nepřichází v úvahu komentovat mediální spekulace o konkrétních osobách, aniž byly učiněny oficiální kroky směrem k jejich akreditaci.

Lze diplomaticky vzato označit za faux pas situaci, kdy prezident při návštěvě u papeže v dubnu 2015 Forejta představil jako „budoucího velvyslance ve Vatikánu“?

Nezaznamenal jsem žádnou reakci Svatého stolce, která by i jen naznačila, že by hostitelská strana vnímala nějakou pro ni nekomfortní situaci či snad dokonce problém během návštěvy pana prezidenta.

V nedávné době do Vatikánu odešly dva protichůdné dopisy ve vztahu ke kardinálu Dukovi. Jeden vyzývající, aby papež kardinálu Dukovi (jemuž bude v dubnu 75 a podle pravidel by měl post kardinála opustit) neprodlužoval mandát, a druhý, kdy v reakci na to prezident Zeman požádal papeže Františka, aby Dominiku Dukovi prodloužil mandát. To asi není příliš obvyklé. Konzultoval to s vámi někdo?

Jmenováni biskupů je výsostně vnitrocírkevní záležitostí a výlučnou pravomocí papeže. Jediným okamžikem, kde se velvyslanec dostává s tímto procesem do kontaktu, je obdržení informace ze Státního sekretariátu Svatého stolce několik málo hodin před veřejným oznámením jména nového biskupa. Pokud se skupina věřících rozhodne napsat papeži svůj názor na svého biskupa, nemůže velvyslanec udělat nic jiného, nežli to považovat za vnitřní záležitost církve a nijak se tím nezabývat. Pokud jde o reakci pana Miloše Zemana, jak se zmiňujete, tak já o dopisu prezidenta republiky papeži Františkovi, v němž by pan prezident žádal papeže o prodloužení mandátu současného arcibiskupa pražského, nevím. Byl jsem seznámen s dopisem pana Miloše Zemana (dopis byl koncipován jako soukromý, pozn. red.) pro papeže Františka, ve kterém Miloš Zeman nabídl papeži své osobní svědectví o osobnosti kardinála Duky a o jeho působení v naší společnosti.

Jak podle vás byly tyto dopisy přijaty?

O prvním zmiňovaném dopise nic nevím. Dopis pana Miloše Zemana byl přijat tak, jak byl míněn. Jako osobní svědectví pisatele o člověku, který je nejen vysokým představitelem katolické církve, ale též aktivním účastníkem veřejného života v naší zemi, a to již od dob boje proti totalitnímu režimu v bývalém Československu.

Možná přijede i František

Náš rozhovor vychází na Zelený čtvrtek… Jak se Vatikán promění vždy s příchodem Velikonoc?

Velikonoce jsou hlavním svátkem katolické církve a je tedy logické, že i Vatikán slaví tyto svátky skutečně velkolepě. Kromě fascinující květinové výzdoby baziliky svatého Petra včetně části svatopetrského náměstí, která je tradičně darem holandských zahradníků a květinářů, lze zaznamenat v běžně poutníky a turisty přeplněném Vatikánu ještě větší nával návštěvníků.

Pojímá papež František velikonoční svátky nějak jinak než jeho předchůdci?

Průběh oslav velikonočních svátků je dán pevnými pravidly, ale skutečně existují určité odlišnosti ve slavení Velikonoc papežem Františkem oproti jeho předchůdci. Na Zelený čtvrtek slavíval Benedikt XVI. mši připomínající poslední večeři Páně v katedrále římského biskupa, v bazilice svatého Jana v Lateránu. Papež František slaví již tradičně tento den s osobami na okraji společnosti – ve vězení, v centrech pro drogově závislé či v zařízeních pro bezdomovce. Ostatní odlišnosti jsou již méně zásadní – velikonoční vigilie je poněkud kratší, nežli bývala za papeže Benedikta XVI. a velikonoční požehnání „Městu a světu“ je současným pontifikem předneseno pouze italsky a nikoliv již v mnoha jazycích národů světa včetně češtiny.

Je podle vás nějaká šance, že by papež v dohledné době navštívil Českou republiku?

Od roku 1990 navštívila hlava katolické církve naši zemi celkem čtyřikrát. Naposledy jsme mohli přivítat papeže Benedikta XVI. v Praze v roce 2009. Může se nám to zdát již dávno, ale je nutno uznat, že mnohé jiné země čekají na papežovu návštěvu mnohem déle a mnohé země ještě papež nikdy nenavštívil. Papež František obdržel několik pozvání do České republiky a při našich setkáních nikdy neopomene zmínit, že slyšel o mimořádné kráse Prahy a že by ji rád navštívil. Česká katolická církev usiluje o uspořádání Světových dnů mládeže v naší zemi, možná právě toto by mohla být příležitost pro příští papežskou návštěvu u nás.

Asi poslední velkou akcí ve vaší pozici velvyslance ve Vatikánu bude převoz ostatků kardinála Berana z baziliky svatého Petra ve Vatikánu do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Jak významná událost to je?

Bude to skutečně poslední akce našeho velvyslanectví, na které se budu podílet. Význam této události spočívá především ve významu osobnosti Josefa Berana, vězně obou totalit v naší zemi ve dvacátém století, pro novodobou historii našeho národa. Navíc si tohoto statečného člověka připomínáme v roce významných výročí, z nichž mnohá nacházejí svůj odraz i v tragických životních okamžicích kardinála Josefa Berana.

Co takový převoz ostatků obnáší?

V tuto chvíli jednáme s arciknězem baziliky svatého Petra kardinálem Angelem Comastrim o způsobu vyzvednutí ostatků ze stávajícího sarkofágu, o průběhu vyzvednutí a rozloučení s kardinálem v bazilice. Dalším naším partnerem je Kongregace pro kauzy svatých, neboť je potřeba brát ohled na probíhající beatifikační proces (proces prohlášení za blahoslaveného, pozn. red.) . V neposlední řadě spolupracujeme s Papežskou kolejí Nepomucenum, kde kardinál Beran v exilu žil a kde zemřel. Jakkoliv pan kardinál zemřel před téměř padesáti lety, stále se jedná o převoz tělesných ostatků z jednoho státu přes území jiného státu až do cílové destinace – tedy jde o konzulární případ s nutností komunikovat s příslušnými úřady Vatikánu a Itálie a samozřejmě také s místní pohřební službou. Souvisejícím úkolem je pak diskuse o umístění pamětní desky připomínající Josefa kardinála Berana v místě jeho dočasného hrobu v bazilice svatého Petra. Zde je naším partnerem opět pan kardinál Comastri.

Kardinál Beran si přál spočinout v české půdě, proč se to podařilo zrealizovat až v roce 2018?

Na to je obtížné odpovědět. Nevím, asi to tak mělo být. Asi to mělo být právě v roce letošních výročí.

Česká diplomacie se v posledních letech „zaklíná“ podporou byznysu, ekonomickou diplomacií. Může v tomto smyslu něco udělat i velvyslanec ve Vatikánu (a San Marinu?)

Máte pravdu, že Svatý stolec nepatří k prioritám naší ekonomické diplomacie. Pokud ale budeme na toto téma nahlížet šířeji, pak již několik let pokračují dodávky „požehnaného piva“ Plzeňského Prazdroje do Vatikánu u příležitosti Velikonoc. To je myslím velmi úspěšný marketingový počin, který výrazně svým dosahem překračuje hranice ČR a Vatikánu. V loňském adventu učinil obdobný krok i Budějovický Budvar a daroval papeži k oslavám Vánoc své požehnané pivo, což je myslím důkaz, že i tyto významné české firmy vnímají Svatý stolec jako v jistém smyslu zajímavého partnera z hlediska svého PR či svého marketingu. Třeba se přidají i další české ekonomické subjekty. Byly by v dobré společnosti.

Letos republika San Marino zakoupila pro svoji hlavu státu – dva kapitány regenty – dvě limuzíny Škoda Superb…

Ano, i toto může být jeden příklad.

Jaké jsou vaše profesní plány po návratu do Česka? Už víte, co vás na ministerstvu zahraničí čeká?

Vracím se na ministerstvo zahraničí po dlouhé době. Do Vatikánu jsem přejel po čtyřletém působení ve funkci velvyslance v Kanadě. Budu rád, pokud ministerstvo shledá užitečným využít mých zkušeností nejen z těchto dvou misí, ale z celého mého téměř třicetiletého působení v naší zahraniční službě.