Francouzský prezident Hollande, prohlásil, že vraždy spáchané islámskými radikály minulý týden v Paříži jsou válečným aktem Islámského státu proti Francii. Jedná se však o prohlášení, které je však nutno chápat pouze v symbolickém slova smyslu, upozorňuje právník Aleš Rozehnal.

V první řadě je nutno konstatovat, že entita označovaná jako Islámský stát žádným státem není a není ani ničím, co by stát připomínalo. I když neexistuje obecně přijímaná definice státu, právní doktrína se shoduje na tom, že stát je organizované politické společenství spravované jednou státní mocí.

Je Islámský stát stát?

Max Weber definoval stát jako politickou organizaci s centrální vládou, která má monopol na legitimní užití moci na určitém území. Stát musí rovněž vykazovat určitý prvek stability ve všech svých definičních znacích. Z těchto definic by se tedy mohlo zdát, že Islámský stát státem je.

Ani jedna z těchto definic však nezmiňuje další a možná hlavní podmínku pro existenci státu, kterou je jeho uznání ostatními státy. Uznání státu je politický proces, který znamená uznání statutu státu či suverenitu nově získaného teritoria jako legální. Uznání státu je jedním z nedůležitých znaků naplnění základních kritérií pro vznik nového státního útvaru.

Na obdobném principu je založena i tzv. Stimsonova doktrína, která byla vytvořena americkým ministrem zahraničí Henry L. Stimsonem. Doktrína vychází z principu, že z ilegálních aktivit vedoucích ke vzniku územní entity nemůže vzejít legálně existující stát. Ze všech těchto důvodů není možno útvary označované jako Náhorní Karabach, Podněstří, Somaliland, Severokyperská turecká republika, ale i Islámský stát považovat za státy, stejně tak jako nebyly v minulosti za státy považovány Katanga, Jižní Kasai nebo Biafra.

Nebo povstalecké hnutí?

Dále je třeba zabývat se otázkou, zda Islámský stát není povstaleckým hnutím, kterému jsou mezinárodním právem přiznána některá práva a uloženy jim odpovídající povinnosti. Povstalecké hnutí je ozbrojené uskupení vykazující určitý stupeň hierarchie a organizovanosti, které se dlouhodobě účastní akcí větší intenzity.

Povstalecké hnutí musí vykonávat správu alespoň nad částí státního území, aby je bylo možné považovat za tzv. rodící se stát. Povstalecké hnutí je tedy vzpourou proti vládě mající za cíl svržení vlády prostřednictvím ozbrojeného konfliktu. Cílem povstaleckého hnutí může být buď svržení vlády a převzetí moci ve státě při zachování územní celistvosti nebo úplné odtrhnutí části území, které ovládají.

Povstalecké hnutí má však právní subjektivitu pouze na základě institutu uznání za bojující stranu, popřípadě institutu uznání za povstalce, na jehož základě je možné aplikovat na konflikt, jehož je účastníkem, normy upravující mezinárodní konflikty v jejich plné šíři.

Nebo teroristická skupina?

Od povstaleckých hnutí jako legitimních aktérů vnitřních konfliktů je navíc třeba odlišovat teroristické skupiny, které páchají trestné činy, jejichž cílem je vyvolat strach široké veřejnosti, skupiny lidí nebo určitých osob, které nejsou za žádných okolností omluvitelné, byť by jej mohly některé politické, filosofické, rasové, etnické či náboženské důvody k jeho spáchání zdánlivě ospravedlňovat.

Základními znaky teroristické skupiny jsou protiprávnost, použití násilí, vyvolání strachu u obyvatelstva a snaha o zajištění publicity, a to zejména o příčinách spáchání těchto činů. K teroristickým útokům navíc dochází převážně v období míru. Z výše uvedeného vyplývá, že Islámský stát není možno považovat ani za povstalecké hnutí.

Mezinárodní právo prostřednictvím Charty Spojených národů považuje vyhlášení války z jiných než obranných důvodů za nezákonné a z tohoto důvodu v současné době tento formální akt, kterým je vyhlášen válečný stav mezi dvěma nebo více státy, není praktikován. Legálně totiž může vyhlásit válku pouze ten stát, který uplatňuje právo na sebeobranu.

Co z toho vyplývá…

Označení Islámský stát se tedy používá pro označení organizované skupiny osob páchajících trestnou činnost, proti které není možno vést válku. Vedení války proti Islámskému státu by navíc znamenalo, že militanti tohoto hnutí by nebyli postižitelní za své bojové akce proti legitimní vládě Syrské arabské republiky a Irácké republiky, pokud by jejich činy nebyly válečnými zločiny.

Členy této teroristické skupiny je nutno postihovat za páchání konkrétní trestné činnosti, její organizování, za pomoc nebo podněcování k ní či její schvalování.