Luxus placený koncesionáři a populisté na koni. Tvrdší kontrola veřejnoprávním médiím pomůže
Na podobný přešlap veřejnoprávních médií čekali jejich kritici léta. Aféra bývalé šéfky německé veřejnoprávní televize ARD Patricie Schlesingerové, která si za peníze koncesionářů užívala luxusní život, teď posloužila jako argument všem, kteří by veřejnoprávní média nejraději zrušili. Právě Německo a jeho mediální rady přitom byly ještě nedávno považované za možnou inspiraci, jak kontrolovat i činnost a hospodaření České televize a Českého rozhlasu.
„Případ Schlesingerová je ojedinělý – ale také odhalil potenciální slabiny veřejnoprávních médií,“ konstatuje pro HlídacíPes.org šéf Německého svazu novinářů Frank Überall. Varuje ale před tím, aby se po kauze „s vaničkou vylévalo i dítě“. „Samozřejmě musíme řešit jednotlivé aspekty jako vyváženost zpravodajství, lepší kontrolu médií, ale rušit teď koncesionářské poplatky podle mě není účelné,“ říká.
Šéfka celoněmecké sítě veřejnoprávních stanic ARD a zároveň jejich berlínsko-braniborské pobočky RBB Patricia Schlesingerová musela v minulých týdnech z obou postů odstoupit kvůli zjištěním médií, že si z koncesionářských peněz financovala vlastní luxusní život.
Kromě nesprávně vyúčtovaného cateringu v jejím privátním bytě, výletu do Londýna či luxusního služebního automobilu vybaveného masážními sedadly šlo také o nákladnou přestavbu ředitelské kanceláře a celého podlaží za 1,4 milionu eur.
Přišlo se také na to, že manžel Schlesingerové dostal lukrativní poradenský kontrakt v kongresovém centru Messe Berlin. Šéfem jeho dozorčí rady byl Wolf-Dieter Wolf, který zároveň v tu dobu vedl správní radu RBB – tedy orgán, který měl hospodaření Schlesingerové i celého vedení veřejnoprávního média kontrolovat. Celou věc už prošetřuje státní zastupitelství.
Osekat, zmenšit, zrušit…
Německý systém veřejnoprávních médií je poměrně komplikovaný a odráží federální strukturu země. Je také reliktem poválečné obnovy Německa v době, kdy bylo jeho území rozděleno do okupačních zón mezi vítězné mocnosti.
Právě ty položily základy veřejnoprávních médií coby obranného mechanismu proti nástupu další totality. Tedy médií nezávislých na státu a placených lidmi z koncesionářských poplatků. Po sedmdesáti letech se však zdá, že systém narazil na své limity. Nejen kvůli skandálu Schlesingerové.
Německá média často zdůrazňují, že tamní veřejnoprávní mediální systém je nejdražší na světě. Koncesionářské poplatky povinné pro každou domácnost jsou momentálně nastavené na zhruba 18 eur měsíčně, což veřejnoprávním médiím zajišťuje roční příjem přes osm miliard eur. Pro srovnání – britská BBC má k dispozici zhruba poloviční sumu.
Podle průzkumu německého bulvárního deníku Bild až 84 procent Němců nechce platit koncesionářské poplatky. Francie nedávno rozhodla o jejich zrušení, britská vláda zase o jejich zmrazení na dva roky. I když politici v současnosti podobné kroky vysvětlují hlavně snahou podpořit kupní sílu obyvatel a ulevit domácnostem v čase sílící inflace, podobné návrhy na „osekání“ rozpočtu veřejnoprávních médií jsou ve veřejném prostoru slyšet už dlouho.
Třeba v Německu, Rakousku i Česku přicházejí opakovaně z podobné populisticko-extrémní části politického spektra. SPD Tomia Okamury bych chtěla Českou televizi s rozhlasem zestátnit a podobně silná v kramflecích je po zmiňované aktuální veřejnoprávní aféře i spřátelená strana Okamurovců Alternativa pro Německo (AfD).
„Reformy nestačí. Z našeho pohledu nemůže nuceně financované veřejnoprávní vysílání v současné formě dál existovat. Nejde zdaleka jen o masážní sedačky a nebo o luxusní večeře na účet koncesionářů. Jde o závislost na plýtvání a bezmezná privilegia vedoucích pracovníků, indoktrinaci diváků a příliš přebujelý aparát,“ nešetřil veřejnoprávní média poslanec za AfD Stephan Brandner.
Selhání mediálních rad
Právě AfD, podobně jako rakouská strana Svobodných nebo zmíněná česká SPD, nejčastěji veřejnoprávní média označují za neobjektivní, případně provládní či progresivistická, a zároveň za plýtvající veřejnými prostředky a málo transparentní. Koncesionářské poplatky v němčině tyto strany označují termínem „zwangsgebühren“, tedy něco jako poplatky z donucení.
I když německá veřejnoprávní média v minulých letech čelila kritice za zpravodajství během migrační vlny ze Sýrie či během pandemie covidu, faktem je, že mezi Němci mají stále nejvyšší důvěru. Podle aktuálního průzkumu Reuters Institute věří zpravodajství veřejnoprávních televizí ARD a ZDF celkem 67 procent (respektive 66 procent) dotázaných. Všechna ostatní hlavní německá média jsou na tom hůř.
V kauze Schlesingerová selhaly i mediální rady, které měly hospodaření veřejnoprávního média kontrolovat, připomíná šéf Německého svazu novinářů Frank Überall.
„Kontrolní orgány musí být schopné věcně posoudit i komplexní procesy. K tomu jim příslušné veřejnoprávní médium musí poskytnout k dispozici nezávislé experty,“ dodává s tím, že členství v mediálních radách, vysílací i správní radě, je čestné.
Jejich členové dostávají jen měsíční příspěvek (ten je mimochodem ve srovnání s Českem překvapivě nízký, třeba řadový člen vysílací rady zmiňované RBB si měsíčně přijde jen v přepočtu zhruba na 10-12 tisíc korun).
I další němečtí mediální odborníci po skandálu Patricie Schlesingerové upozorňují na to, že možná nastal čas změnit způsob, jakým se mediální rady skládají. Historicky do nich v Německu nominují své zástupce různé společensky relevantní organizace, od odborů přes církve až po politické strany. Odbornost a kvalifikovaný dohled nad hospodařením a fungováním veřejnoprávních médií to však vždy zaručit nemusí.
„Řada těchto mediálních radních v čestné funkci je evidentně přetížená, protože témata, kterými se musejí zabývat, jsou strašně komplexní. Stavební zakázky, personálie, rozpočet, technika. A potom taky program, novinařina a digitalizace. Tady je nutná podpora – personální, ale i finanční zdroje,“ řekl pro veřejnoprávní NDR Leonard Novy, novinář a šéf Institutu pro mediální a komunikační politiku.
České polovičaté řešení
Právě německý (někdy též nazývaný „bavorský“) model mediálních rad ještě nedávno někteří čeští zákonodárci považovali za správnou cestu, jak Českou televizi a Český rozhlas zbavit politického vlivu.
Současná vládní koalice ale s reformou mediálních zákonů postupuje jen pomalu. Do nominací radních chce alespoň přibrat i druhou parlamentní komoru, Senát, a zvýšit odbornost členů rad tím, že je budou smět nominovat jen organizace s aspoň desetiletou tradicí.
Zajištění udržitelného financování veřejnoprávních médií a důslednější kontrolu toho, jak se s penězi koncesionářů zachází, ale zatím vláda Petra Fialy nechává stranou. Koncesionářské poplatky zvyšovat nechce, navzdory avizovaným miliardovým škrtům v ČT i propouštění a úsporám v ČRo. Ticho je i kolem dřívějšího návrhu, aby hospodaření veřejnoprávních médií kontrovala nezávislá, respektovaná a odborná instituce – Nejvyšší kontrolní úřad.
Nejen poslední německý případ přitom ukazuje, že právě transparentní hospodaření je jeden z hlavních argumentů, jak obhájit další smysl existence veřejnoprávních médií a jak zabránit tomu, aby debatu o jejich budoucnosti ovládli ti, kteří je namísto nutných reforem chtějí úplně zrušit.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Jak vydělat na ekonomice pravdy, porazit shitstorm a žít s umělou inteligencí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Nemusíme chodit daleko do Němec, jako příklad postačí žalostná úroveň ČT a pohádkové příjmy Václava Moravce. Možná by mohla pomoci změna ve způsobu pořizování „veřejnoprávních médií“. Máme tu několik TV společností. Každých 4-5 let by se uspořádalo celostátní referendum o tom, která televize nejlépe naplňuje představu občanů o profesionálním zpravodajství, a ta televize by pak dostávala koncesionářské poplatky. Všechny ty rady ČT a ČRo jsou k ničemu.
Že o tom mluvíme, doporučil bych jiné řešení ve dvou bodech.
1) Napřed si naprosto podrobně určit a specifikovat, co to vlastně znamená ta „veřejnoprávní služba“ – a které konkrétní druhy pořadů se pod to dají zařadit.
2) No a pak by bylo technicky jednoduché, dle měření sledovanosti přes peoplemetry rozdělovat ty poplatky jednotlivým televizím, a právě že jen na ty určené pořady..:))))
ad 1) – určitě – strukturované zpravodajství s jasně definovaným obsahem a v úplném kontextu, bez komentářů, klasická kultura
ad 2) – Neznám princip fungování peoplemetrů a nevím, zda jsou natolik přesné, aby se podle nich daly rozdělovat peníze.
Peoplemetr je mašinka, která pozná, kterou stanici kdy sledujete (respektive na kterou je přepnuta zapnutá televize).
Má několik slabých míst:
1. Nedává se všem majitelům televizního přístroje a výsledek může být snadno (i záměrně) zkreslen výběrem domácností, do kterých se ta mašinka dá
2. Nepozná, zda před tou televizí někdo sedí (případně sedí, ale např. se špunty v uších čte knihu)
3. Asi bude mít problémy se stahováním pořadů z internetu, dívání se na archivní programy atd. (minimálně v tom, že je to něco jiného, než sledování vysílání přímo a má to jinou výpovědní hodnotu); asi si moc neporadí ani se situací, kdy jeden program je sledován a druhý se do TV přístroje nahrává
4. S předchozím silně souvisí i možnost sledování TV programů na počítači, od televizních služeb providerů internetového připojení až po jejich stahování z nejrůznějších úložišť
Věnuji pietní vzpomínku starším televizím, které se daly připojit k počítači (osmibitovému – PMD-85, Didaktik Gama atd.) jako monitor s tím, že z televizního pořadu šel zvuk, ale na obrázku jely třeba „žížaly“ nebo „space invaders“. To by peoplemetr taky dost mátlo.
Asi nejrelevantnější výsledek by dalo zakódování „veřejnoprávní“ televize a prodej dekódovacích karet zájemcům. Patrně by nebyl problém přímo do těch karet taky umístit nějaký čudlík, který by někam posílal info, že je karta zrovna v provozu a že přes ni teče signál do televize. Pak by zbyl asi jen ten bod 2
Tak sice máte pravdu, že ty výsledky z peoplemetrů nejsou úplně na tuti přesné, z řady důvodů, jak píšete, ovšem dostačující a prověřené, protože se díky nim nesmlouvávají mnohem větší peníze než jen TV poplatky, příjmy z reklam.
K té myšlence kódování ČT programu, sice to vypadá zajímavě, ovšem má to dvě úskalí – to první asi znáte, dobrovolný počet abonentů byl byl velice nízký. Ovšem pak je tu druhý problém „kam tu dekódovací kartu strčit“ – protože a jak víte, že technických způsobů přenosu TV signálu ke klientům je několik, čili by se i to „něco na kartu“ muselo řešit u každého typu přenosu zvlášť, včetně obchodního modelu, někteří klienti by si kvůli tom museli kupovat „nové nové set top boxy“, takže v součtu velice ztrátový podnik pro všechny..
Obávám se, že z důvodů, které uvádíte (vztah k financím za reklamy) není moc velký zájem o přesnost peoplemetrů.
Pokud se týká toho kódování, tak nevidím důvod k tomu, že by různé cesty dobabrat se k dekódování tohoto signálu a jejich součet nemohly být řádově přesnější než peoplemetry.
Jinak je jasné, že by se v takovém případě nejspíš zjistilo, že o „veřejnoprávní“ vysílání téměř nikdo nestojí. Což je výsledek jeho kvality.
Tvrdím, že daleko lepší model by byl VP TV zrušit / zprivatizovat a jako poskytovatel frekvencí jasně definovat, v jakých situacích budou státu poskytovat běžící text na spodku obrazovky, v jakých vstupy ze státního studia (atd.) a tyhle věci mít připraveny pro případ velkých přírodních a jiných katastrof, válečného ohrožení, války, teroristického útoku apod. A na něco takového bych i rád nějaký obolus platil, protože to by mělo smysl, místo současného zajišťování dolce farniente různým pochybným ultralevičákům.
K ničemu jsou především ty rady vaše, liberal sharku.
A aby se jeden zasmál ještě více, v jednom ze zmíněných odkazů se dokonce píše „..(z jednání mediální rady (RBB) ohledně detailů rozchodu, včetně případného odstupného Schlesingerové , dle smluvních podmínek. „.
Takže on to zase tak ohromný průšvih nebude, a Němci to odkývou, když přece svým politikům a taky k nim loajálním médiím tak důvěřují..
Pravda, jsou i tací kverulanti, jako jsou lidi z AfD, nebo u nás ze Svobodných a SPD, co říkají, že taková vřp media jsou jen další veřejnou institucí, co tahá prachy, z peněz občanů, ale to jsou jistě ti pomýlení, kteř´í nechápou jak je důležité, aby moderní západní státy i skrze ta vřp média pečovaly o blaho svých občanů..
Veřejnoprávní ČT a ČRo zakódovat, a zájemci nechť si zaplatí odkódování. Pak se ukáže skutečný zájem občanů a ne často pochybné a účelové průzkumy.
Těm, kteří si příjem veřejnoprávních medií koupí pak třeba ani nebude vadit ani netransparentní a hospodaření, ani problematické pořady a náklady na ně,stejně tak často tendenčně a manipulativně podávané zprávy, často i s výkladem (komentářem) od spolehlivých a prověřených „komentátorů a novinářů“ jak je máme chápat a co si máme myslet, doplňováno „moderátory“, kteří jakoby ČT zprivatizovali, navíc dávají jasně najevo svůj názor a podle toho se i diferencovaně chovají i k jednotlivým hostů. Proto tuto podporu i „Aktivistické a kulturní frontě“ učinit nepovinnou.
Nebo tato ČT+ČRo pod státní rozpočet a činnost omezit jen na suché zprávy domácí, zahraniční, sport a počasí, bez komentářů a nábalů nákladů na ty „analytiky“ a k tomu bezpečnostní potřeby státu. Na nové vedení vypsat veřejné výběrové řízení, kam by se možná mohlo i přihlásit i stávající.
22.8.2022 (12:31)
Veřejnoprávní ČT a ČRo zakódovat, a zájemci nechť si zaplatí odkódování. Pak se ukáže skutečný zájem a spokojenost občanů a ne často pochybné a účelové průzkumy. Těm, kteří si příjem veřejnoprávních medií koupí pak třeba ani nebude vadit ani netransparentní hospodaření a nekontrolovatelné smlouvy se začerněným, asi choulostivým textem a cenami, ani problematické pořady a náklady na ně, stejně tak často tendenčně a manipulativně podávané zprávy, obvykle i s výkladem (komentářem) od spolehlivých a prověřených „komentátorů a novinářů“ jak je máme chápat a co si máme myslet, doplňováno mnohdy aktivistickými „moderátory“, kteří jakoby ČT zprivatizovali, navíc dávají jasně najevo svůj názor a podle toho se také i diferencovaně chovají i k jednotlivým hostů. Některé zase vůbec nezvou. Proto tuto podporu i „Aktivistické a kulturní frontě“ učinit nepovinnou. Nebo veřejnoprávní ČT+ČRo výrazně zúspornit a finacovat ze státního rozpočetu – činnost omezit jen na suché zprávy domácí, zahraniční, sport a počasí, bez komentářů a nábalů nákladů na ty „analytiky“ (+prostor pro bezpečnostní potřeby státu). Na nové vedení vypsat veřejné výběrové řízení, kam by se možná mohlo i přihlásit i stávající.