KOMENTÁŘ. Někdy se mluví o zpravodajských pouštích, někde se regionální novináři přirovnávají k Yettimu. Možná by šlo použít i příměr k lesům zničeným kůrovcovou kalamitou. Noviny potřebujeme stejně jako lesy k tomu, aby společnost mohla dobře dýchat – jen bychom asi měli přemýšlet, jaké stromy nyní sázet a jaké noviny zkoušet v regionech dělat. Nad tématem se zamýšlí novinář Tomáš Trumpeš z lokálních novin Ohlasy dění na Boskovicku.

Hovořit dnes v České republice o lokální novinařině v pravém slova smyslu je z našeho pohledu v podstatě možné jen poté, co na počátku připustíme, že navzdory čestným výjimkám budeme mluvit o něčem, co neexistuje. Teprve tehdy může začít opravdu smysluplná a pro skutečné budoucí zlepšení přínosná diskuze o tom, jak by lokální novinařina fungovat mohla a co by k tomu mohlo pomoct.

Naše vlastní několikaletá praxe nás vede k přesvědčení, že navzdory respektu, který cítíme k práci svých kolegů v jiných městech a jiných novinách, dnes nemá cenu vrhat energii do udržování starých organizačních a ekonomických modelů a struktur fungování lokálních novin – tedy těch, které stojí na kvantitě produkce, prodeji printu a především zisku z reklamy.

Bez zhoubných kompromisů

Má naopak smysl hledat nové modely, iniciovat nové projekty, případně se u stávajících projektů pokoušet o náročnou transformaci, která však musí být velmi důsledná. To vše za předpokladu, že nám jde o žurnalistiku, která bude lpět na svém základním společenském poslání a nebude z etických a kvalitativních kritérií slevovat ve prospěch finanční a personální udržitelnosti.

Naším cílem je naopak upozorňovat na to, že podobný postup je slepou uličkou, a my se jako lokální novináři musíme snažit o nalezení nových modelů, které umožní udržitelné fungování lokálních novin bez zhoubných kompromisů v oblasti získávání peněz a bez rezignace na kvalitní a prospěšný obsah.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

To se samozřejmě může jevit idealisticky a do značné míry to idealistické je. Co ale zbývá jiného? Pokračovat ve starých modelech a doufat, že v nich regionální žurnalistika přežije či začne znovu růst, je mnohem naivnější a připomíná to právě opětovné sázení smrků na kůrovcové holiny. Klima se ale změnilo.

Inzertní nosiče místo novin

Aktuální situace v České republice je katastrofální. Drtivá většina obyvatel nemá kvalitní, férové, pravidelné a profesionálně zpracované informace o dění na svých radnicích. I pokud se zaměříme na města přibližně od deseti tisíc obyvatel výše, zjistíme, že takřka nikde podobné noviny nefungují. 

Celostátní projekty typu Deník nebo Mladá fronta nejsou řešením. V regionech došlo k velkému ústupu jejich regionálních redakcí a minimálně na úrovni menších měst nelze očekávat zlepšení. Informace se smrskly prakticky jen na největší města a navíc jsou zpracovávány povrchně a bez skutečného kontaktu s lokální problematikou. Existuje také řada novin, které buď z donucení či záměrně přistoupily na model víceméně inzertních nosičů, a tomu odpovídá i úroveň jejich obsahu. Že je to možná v mnoha případech pro novináře a vydavatele bolestné, na výsledku bohužel nic nemění. 

Neznamená to ovšem, že klasický infoservis, který tyto tradiční mediální domy dlouhodobě v regionech poskytovaly, není potřebný. Pluralita médií je důležitá i na lokální úrovni a rychlé zpravodajství zde má také své místo. Aby bylo ale pro společnost relevantní, musí být poskytováno rovněž nezávislými médii, která ctí zásady etické žurnalistiky. 

Neziskově, ale kvalitně

Z našeho pohledu a naší zkušenosti vyplývá, že dostupný ekonomický model, který by umožnil v podstatě snadné, byť třeba skromné, fungování kvalitních lokálních novin na malém městě, u nás aktuálně neexistuje. Provoz takových novin se stává neziskovou záležitostí a je třeba tuto skutečnost přiznat a zohlednit při podpoře rozvoje lokální žurnalistiky.

Noviny se v lokálních podmínkách stávají něčím podobným jako spolky občanských aktivit. To neznamená, že nemohou fungovat alespoň částečně na profesionální úrovni a alespoň částečně také s profesionálním využitím novinářů. Nezbytná je ale i dobrovolnická aktivita, spolupráce s dalšími institucemi a zástupci neziskového sektoru v městských komunitách a celkově otevřenější model fungování blížící se spíše moderním neziskovkám než soukromému byznysu.

Pozitivní je, že pro tento přístup zde existuje pochopení a vstřícnost na straně společnosti, respektive čtenářů. Ti podobné fungování umí ocenit, o práci novinářů mají jednoznačně zájem a při dlouhodobějším budování důvěry se právě zde ukrývá i možný hlavní zdroj financování do budoucna. Stejně tak je ovšem možné pro tento model novin jako neziskovky s výrazným společenským posláním najít pochopení a podporu u zástupců společensky odpovědné části privátního sektoru, samozřejmě za podmínky nezávislosti obsahu. Je to nakonec efektivnější a z dlouhodobého hlediska alespoň prozatím prozíravější, než se pokoušet o záchranu starých modelů postavených na inzerci a firemní novinářské kultuře.

Bližší kontakt a sounáležitost s občanskou společností a fungováním aktivní a o dění ve městě se zajímající veřejností vede i v novinářské práci ke zlepšování obsahu a k hlubšímu společenskému dialogu, který je pro noviny jednoznačně přínosný. Samotným novinářům dává také mnohem svobodnější myšlenkové prostředí pro jejich vlastní práci.

Protiváha radničních listů

Bohužel zatím prakticky neexistuje jakýkoliv podpůrný program, který by lokálním novinářům, toužícím dělat opravdu kvalitní noviny, nabídl možnost dotační podpory. Společenský význam a přínos jejich působení jsou přitom nezanedbatelné a jejich prakticky naprostá absence v regionech je jedním z vážných problémů naší společnosti s mnoha negativními dopady. S touto absencí podpory kupříkladu z takzvaných evropských peněz zatím bylo nutné se vyrovnat.

Naopak nikoliv nevýznamným problém je při neexistenci či velmi omezeném působení lokálních novinářů v menších městech fungování radničních médií. Nejrůznější městské zpravodaje si často hrají na to, že funkci novin plní, a jistým způsobem se snaží jako produkty novinářské práce vypadat. Že se tak děje bez zachování jakýchkoli novinářských standardů a zcela podle představ politického zadavatele, je nasnadě – nejedná se o žurnalistiku, ale public relations. O to důležitější však je, aby k tomuto nástroji radniční pseudonovinářské propagace existovala férová protiváha. Obecně zůstává bizarní, že z peněz daňových poplatníků jsou financovány radniční tisky zcela neadekvátní kvality a záměrně tendenčního obsahu a jsou tímto způsobem dotovány z veřejných rozpočtů ve výši častokrát několikanásobně převyšující částku, která by umožnila či výrazně ulehčila vznik a fungování opravdu seriózního novinářského projektu.

Vážným problémem lokální žurnalistiky je také slabé zastoupení tématu ve veřejné diskusi na celorepublikové úrovni. Těžko může být dostatečně slyšet hlas těch, kteří skoro neexistují. Bohužel si však vážnost problému a situace až na výjimky neuvědomují ani profesní organizace a zástupci velkých médií či odborné akademické žurnalistické obce, s čestnou výjimkou dlouhodobé práce Lenky Waschkové Císařové z Masarykovy univerzity.

Těší nás, že alespoň letošní Novinářské fórum toto důležité téma nepomíjí. Snad by alespoň v samotné diskusi o problému mohlo dojít k pozitivnímu obratu, když zatím nedochází k obratu v jeho řešení. I proto nyní zakládáme Asociaci regionálních novinářů, aby byl slyšet náš hlas, který po řešení volá. A samozřejmě abychom se snažili řešení společně hledat.