Literatura v digitálním věku: o zápletce rozhodují lajky

V literatuře se začíná prosazovat nový způsob tvorby. Spisovatelé mohou být díky sociálním sítím a blogům se svými čtenáři v neustálé interakci, a začít tak psát „na přání“. Naopak publikum začíná mít možnost sledovat autorský proces v reálném čase.

V českém prostředí se o literární experiment pokusili Miloš Říha a Michelle Losekoot, kteří začali společně psát novelu Setkávání. Příběh je záznamem elektronické komunikace dvou hlavních postav a další osudy hlavních hrdinů pak ovlivnili hlasováním fanoušci na Facebooku.

Šmírování fascinuje

Čtení cizí korespondence přitahuje čtenáře už několik století. Román v dopisech svůj rozkvět zažil v osvícenectví. Na tom, jaký je to pocit porušit listovní tajemství, postavil například Choderlose de Laclos své Nebezpečné známosti, nebo Goethe Utrpení mladého Werthera.

Kdyby žil de Laclose ve víru blogování a Twitteru, možná by napsal něco podobného jako Setkávání.

Za projektem Setkávání  stála facebooková kampaň Microsoftu. Počítačový gigant hledal cestu, jak propagovat na konci roku 2013 nový software Office 365 a cloudové úložiště Skydrive. Microsoft vyhlásil soutěž, ve které hledal dva autory.  Ti si měli psát dva měsíce pomocí webového úložiště Skydrive, aniž by si vyměnili jiné kontakty. Z toho, co tak vždy bylo uměleckým dílem, se v moderní době stává výrobkem marketingu.

Konkurz nakonec vyhrál Miloš Říha s Michelle Losekoot. „Fascinovala nás představa, jak taková cloudová podoba knihy může fungovat. Vytvořili jsme dvě fiktivní postavy, které společně budou v tom digitálním světě tvořit a posunou tu hranici, jak tvorba do teď fungovala,“ vysvětlil Říha na konferenci New Media Insperation.

Podfuk na čtenáře

Autoři se vydávali za postavy Hynka a Ester, kteří každý den ukládali své dopisy do Skydrive, kde byly všem přístupný. Na kapitoly vždy odkazoval Mirosoft pomocí facebooku. „Ester byla praktička, taková trochu potřeštěná a Hynek byl korporátní manažer s duší básníka. Ti dva se najednou zničehonic ocitli na prázdném papíru na internetu a měli si vyměňovat nějaká psaní. Podmínkou bylo, že si každý den napíší alespoň jednou za den a nevymění si kontakt. Mělo to ale zádrhel, který z pohledu čtenářů nebyl patrný. A to je ten, že celá ta věc od začátku do konce byla vymyšlené literární dílo,“ dodal Říha.

Na konci měsíce čtenáři na facebooku hlasovali, jestli se Ester s Hynkem setkají. Zvolili, že ano. Po poslední kapitole, kdy se postavy setkali, museli jít spisovatelé s pravdou ven. Microsoft dosáhl svého cíle. Projekt Setkávání přitáhl více než 70 000 facebokových fanoušků

Literatura začíná být spotřební

Miloš Čermák je u nás jedním z průkopníků, kteří  využívají nová média i v literární tvorbě.  Český novinář začal psát v roce 2013 na svůj blog zfleku.cz každý den jednu povídku a pro velkým zájem už vydal knižně dva výběry těch nejlepších. Čermák se posupně začal přizpůsobovat svým fanouškům. Často mu posílali tipy na téma a momentálně využívají i sociální síť instagram. Čermák k zaslaným fotkám napíše čtenáři povídku na přání.

Právě interakci mezi spisovatelem a jeho příznivci vidí jako největší výhodu v pronikání nových médií do literatury. „Psaní je  osamělá věc. Člověk sedí a něco píše. Neví, jestli je to dobrý, jestli to někdo bude číst. Tady je výhoda bezprostřední zpětné vazby. Člověk vlastně vidí, že to někdo čte, což je hrozně uspokojivý. Vidíte nějakou statistiku kolik lidí na to kliklo, ale víte, že pak lidi píšou komentáře, že by to chtělo lepší konec. Sledovat to je opravdu zajímavý,“ řekl Čermák HlídacíPes.org.

Ve virtuálním světě, kdy je míra úspěchu měřena počtem lajků a kliků, ale nemusí být zárukou kvality. „To, že je všechno dneska měřeno zájmem čtenářů, počtem kliků, tak to nepodporuje kvalitní žurnalistiku. Věci, které jsou pracný a náročný zajímají jen malé procento lidí. Podobně je to takhle s literaturou. Nejsem si jistý, že tímhle způsobem mohou vzniknout opravdu hodnotná literární díla, která prostě přežijí staletí,“ dodává Čermák. „Je to trochu takový spotřební. Přizpůsobujete se vlastně čtenářům. Asi takhle nemůžete napsat nějaký závažný román, o kterém člověk dlouho přemýšlí, mnohokrát to přepisuje. Tohle je takový instantní.“