ESEJ. Mohlo by se zdát, že s vědomím hrozby ruského komprimovaného fašismu, který plánuje rozložit svět, nebo při faktu nastupující americké, evolučně sofistikovanější varianty, už nezáleží na tom, co se děje v České republice, kde strany internetového fašismu ovládly, díky Rusy hybridně ovlivněné populaci, politické dění. Je to však přesně naopak.

Fašismus je parazit, který mutuje rychlostí dostupné technologie. Ten knihtiskový se valil celá staletí a jeho inkvizičního běsnění a náboženské války si vyžádaly zhruba deset milionů mrtvých.

Ten audiovizuální ve 20. století už potřeboval jen desetiletí, aby vytvořil totality, jež si vyžádaly přes sto milionů životů válkami, genocidami a státním terorem.

Internetovému fašismu může vyhlazovací fáze trvat jen několik týdnů — v některých scénářích dokonce ještě méně.

Obětí přitom opět řádově přibude, protože jeho novodobí páni ve svých hlavách dospějí k závěru, že chtějí-li zachovat vlastní životy a absolutní kontrolu nad světem, musejí se zbavit rebelující většiny.

Ta totiž po prvních fázích jejich vlády pochopí, že slibovaný ráj, postavený opět na lži a nenávisti, se – jako vždy – nedostavil. A že právě lži, kterým uvěřila, zničily i samotné podmínky rovnovážného života na planetě. A zbaví se jí i proto, že lidé pro ně budou nahraditelní klimaticky úspornějšími, výkonnějšími a poslušnějšími stroji s inteligencí, která není lidská.

Tento text navazuje na dva předcházející:

Proč Západ selhává a roste vláda internetového fašismu

Rusko stvořilo internetový fašismus. Jeho nejdůležitějším produktem ale není Putin

Past emočního uspokojení

Česká republika dnes nechtěně hraje roli dalšího padlého v hybridní válce. Navazuje tak na své slovenské a maďarské předchůdce. To, co se zde roztočí, se bude dál šířit Evropou, která se v ještě větším měřítku nachází jak pod útokem z Ruska, tak z USA.

I v tomto oslabení je Evropa tou poslední nadějí, která drží nad vodou celý humánní demokratický svět. Proto se Trump v nové bezpečnostní strategii chce na země této části EU zaměřit. Jsou nejslabším místem evropského demokratického projektu, který chce spolu s Putinem zničit.

Oběma vadí, že je pro lidi lepším místem k životu než fašistické oligarchie, které budují, a proto právě EU stojí v cestě globálnímu vítězství internetového fašismu, jehož jsou oba mírně se lišícími klony.

Současné domácí „zločinné spolčení“ stran internetového fašismu, které se navzájem chrání před trestní odpovědností svých lídrů, tedy není jen hrou o naše životy a přítomnost, ale tím, čím „přispíváme“ do globální lidské populace a charakteru budoucího světa.

Tolik paralelních krizí na jednom stole je „obžerstvím“, které může lidstvo dovést k absolutní moci a brutalitě v měřítku, jaké dosud nepoznalo.

Lidé, kteří do sebe začlenili lži internetového fašismu, jsou dnes v Česku spokojení. (Na Slovensku jejich spokojenost již po srážce s realitou klesá). Jsou konečně emočně nasyceni a vysvobozeni z nepříjemného pocitu, že v nespravedlivé tržní loterii demokratického kapitalismu prohráli. Vinou někoho jiného, samozřejmě.

Ne že by se jejich situace nějak reálně zlepšila – a pokud ano, tak na dluh, který sami budou jednou muset zaplatit – ale dostavilo se uspokojení z pomsty. Z pokoření těch, co fašismu nepodlehli jako oni.

Podařilo se jim „zavařit“ to těm povýšeným demokratům, humanistům a liberálům. „Slyšíte, jak kvičí,“ radují se, když „libtardi“ nechtějí fašistu, konspiračního pavědce nebo ruského kolaboranta na ministerstvu.

Obava o nezávislost médií je pro voliče internetového fašismu slastným důkazem jeho vítězství. Jejich opojení je ale tragickým omylem, který bude mít nakonec velmi hořké vyústění. Tím, že tito lidé podporují produkty profašistické hybridní války, neustále vychylují světové váhy i ve svůj neprospěch.

Hostina pro sociopaty: dokonalá bouře

Pojďme si extrapolovat současné trendy. Každá historická forma fašismu byla živena i reálnými problémy. I těmi, které sama nutně nevyvolala – třeba hospodářskou krizi 30. let.

Z tohoto pohledu má globálně nastupující internetový AI-fašismus před sebou hostinu královských rozměrů. Tolik paralelních krizí na jednom stole je „obžerstvím“, které může lidstvo dovést k absolutní moci a brutalitě v měřítku, jaké dosud nepoznalo.

Souhra faktorů, které by i jen individuálně dokázaly způsobit civilizační kolaps, má parametry dokonalé bouře. Namátkou:

• Narůstající ekologické problémy včetně klimatické krize, násobené narůstajícími nároky rostoucího počtu obyvatel, kteří nemají schopnosti psychologicky zvládnout jakoukoli negativní změnu ve vlastním postavení a blahobytu.
• Narůstající neschopnost zemědělství, rybolovu atd. zajistit ve změněných podmínkách výživu.
• Rozevírající se nůžky mezi zlomkem nejbohatších a zbytkem, které narážejí na samé ekonomické hranice.
• Zrod AGI (obecné umělé inteligence) s lepšími schopnostmi než má člověk a zlepšování robotů, včetně humanoidních, schopných plně nahradit člověka.
• Narůstající schopnosti v biotechnologiích, hnaných AI, umožňující např. vyvinout smrtelné viry zároveň s vakcínami na ně.
• Psychologické vyčerpání populace. Deprese, úzkosti, agrese, alkohol, drogy, digitální závislosti — společnosti může dojít „psychická kapacita“.

V současnosti můžeme od nejrenomovanějších odborníků ve všech výše uvedených oblastech číst varování před obrovskými riziky, jimž budeme čelit. Například lidé, co sami stvořili AI, dnes před ní varují. Téměř nikdo však nepíše o tom, co je nejnebezpečnější — o jejich vzájemné kombinaci.

Přitom z jiných vysoce komplexních systémů, jako jsou třeba dopravní letadla, víme, že příčinou katastrof téměř vždy bývá souběh více současných selhání, která by jednotlivě byla zvládnutelná.

Když se člověk stane nadbytečným

Přesuňme se do zcela reálné budoucí situace: představte si kolabující, bouřící se a trpící svět ve varu. Jste jedním z „vyvolených“, kterým internetový AI fašismus dal moc. Představte si tu nejhorší verzi sebe sama, jste zcela narcisticky sobecký, bezcitný, megalomanský sociopat, zároveň máte nekonečné možnosti nakládat s těmi, co vám berou zdroje a bouří se proti vaší obří nakumulované moci.

Jsou obdobou Němců, co v březnu 1945 začali konečně chápat, čím je jejich milovaný audiovizuální fašismus ve skutečnosti. Tihle lidé budoucnosti konečně pochopili, čím je ten váš další fašismus zrozený z moci AI, sítí a internetu a kam je dovedl.

Z pohledu chladné logiky a efektivity je snazší obejít se bez lidské práce, než ji kontrolovat, platit a manipulovat.

Jenže je tu oproti minulosti velká změna. V předchozích epochách ještě fašističtí diktátoři potřebovali lidi: do dolů, do továren, jako vojáky na frontu. I v těch nejhorších režimech měl „obyčejný člověk“ hodnotu alespoň jako otrok systému. To se nyní mění.

Vy je už nepotřebujete. Poprvé v dějinách máte k dispozici neživé, robotické nástroje, jak je nahradit. Roboti s AGI budou brzy poslušnější, levnější, výkonnější, chytřejší a méně energeticky i ekologicky nároční než lidská populace. Jaké řešení vás v tomhle bezohledném psychickém nastavení napadne jako první?

Například firma Amazon plánuje do roku 2033 nahradit roboty půl milionu pracovních pozic, a to je AI a robotizace pořád ještě na počátku.

Z pohledu chladné logiky a efektivity je snazší obejít se bez lidské práce, než ji kontrolovat, platit a manipulovat. Pro pány nové éry se většina populace stane jen „rebelujícím problémem“, který zbytečně konzumuje vzácné zdroje, produkuje odpad a ničí svou existencí a konzumem klima.

Sociopatická moc se dlouho nebude zabývat drahou kontrolou oněch „nadbytečných 95 %“ obyvatel. Až začnou kolabovat ekosystémy a zdroje dojdou, nebo až si tech-elity dostatečně uvědomí, že se tak stane, pokud nezasáhnou, přijde na řadu nejchladnější důsledek absence osvícenské etiky: eliminace nepotřebných.

Od gulagů k biotechnologickému tichu

Z jistých důvodů byly gulagy a koncentrační tábory zvrhlou „nutností“ pro fašistické sociopaty 20. století. Pro ty budoucí, vybavené technologiemi 21. století, bude stejně „nezbytné“ zredukovat počet obyvatel jinak.

Nemusí to vypadat jako genocida nebo válka. Představte si AI stvořenou virovou infekci s absolutní smrtností, na kterou si tvůrci rovnou vytvoří očkování. Naočkují sebe, své rodiny, své „pretoriánské gardy“ a nezbytný obslužný personál tam, kde roboti nebudou pro digitální šlechtu lepší variantou.

Zbytek světa, ona „nepotřebná a hlučná lidská většina“, prostě zmizí. Velmi rychle. Pandemie covid-19 ukázala, jak křehká je civilizace. A to šlo „jen“ o málo letální virovou událost bez zlomyslného autora.

Bunkry, kam se mohou na čas stáhnout i v případě, že se vývoj vymkne kontrole, si oligarchové stavějí už dávno.

Pokud se nechceme stát jen statistikou v plánech sociopatů a jejich nových nástrojů, musíme se postavit lokálním produktům internetového fašismu právě teď.

Zní to jako sci-fi? Uvědomme si, že volíme lidi, kteří se nestydí veřejně přiznat, že jim nevadí bombardování dětských nemocnic na Ukrajině a přemýšlí, jak z byznysu s agresorem ještě víc zbohatnout. Volíme lidi, kteří lžou o všem, protože jen na lžích postavený internetový fašismus jim za to dá moc.

Proč by tito lidé měli mít morální zábrany použít biotechnologie, aby si zajistili své přežití, nadvládu v hroutícím se světě a pokračování svého nekonečného hedonistického tripu?

Psychologie davu, mechanismus lží, vzestup sociopatických politiků a oligarchů, eroze pravdy, normalizace brutality – to není předpověď. To je současnost.

Chtít novou formu osvícenství

Je přitom zcela absurdní, že ti, kteří jsou z hlediska této budoucnosti nejvíce nepotřební a ohrožení, si do vedení zemí volí sociopaty, kteří právě k nim budou nejvíce bezohlední.

Ekonomičtí aktéři, kteří si raději zaplatí „fosilně ekocidní-fašistickou“ stranu, než aby alespoň část svých předchozích zisků investovali do udržitelnosti a nápravy ekologických škod, nejsou žádní dobrodinci. To, že si nově pořizují média, jen zapadá do snahy o kontrolu „pravdy“. Dávat jim i politickou moc je kolektivní sebevraždou.

Pokud se nechceme stát jen statistikou v plánech sociopatů a jejich nových nástrojů, musíme se postavit lokálním produktům internetového fašismu právě teď. Cesta ven vede přes eliminaci lživých fašistických vlivů, přes renesanci období, na které Západ zapomněl a jež Rusko nikdy nezažilo: přes novou formu osvícenství.

Nepotřebujeme primitivní zákazy, ale technologické protilátky proti digitálnímu fašismu na stejné technické úrovni, jako jsou samotné hrozby. Nelze stát proti samopalu s kyjem.

Oněmi protilátkami jsou:

• Základní imunita vzděláním. Celoživotní vzdělávání musí fungovat jako očkování proti algoritmické hysterii a psychóze. Už dnes vidíme, že mladí, kteří prošli modernějším vzděláním, volí racionálněji než generace odchovaná totalitou a nyní masírovaná řetězovými e-maily.
• Právní architektura přežití. Musíme vytvořit rámec, který chrání svobodu slova, ale zároveň omezuje masivní, algoritmicky řízené útoky na realitu. Musíme vyřadit z rozhodování ty nástroje, které programově infikují společnost lží. Je to obdoba imunity v těle, která brání nádorovým buňkám v šíření. Musíme rovněž z rozhodování o kolektivních otázkách vyřadit ty, co fašismu zcela podlehli a aktivně pracují na jeho šíření. Právo na zničení demokracie internetovým fašismem nemohou mít, pokud skutečně máme ústavní právo na demokratický charakter státu.
• Digitální zbroj a etika AI. Musíme prosadit globální etické limity i pro AI a AGI a využít je k ochraně demokratického prostoru, ne k jeho destrukci. Nové technologie musí lovit lži, ne je generovat a prosazovat.

Dnešní rozhodování – zda dovolíme, aby o našem životním prostředí rozhodoval ekocidní fašista, nebo zda odevzdáme veřejnoprávní média poslušným relativistům (chvilku Hitler, chvilku židé) – není jen politickou chybou. Je to zásadní rozhodování o budoucí (ne)hodnotě lidského života.

Nedokážeme-li světu vtisknout etický imperativ, že každý lidský život je nepopiratelně hodnotný, a zvolíme-li si fašisty verze 3.0, pak se nesmíme divit, až nás jejich algoritmy brzy vyhodnotí jako „nadbytečné“.

Jiný „paralelení vesmír“

Stejně jako se budoucnost obvykle samovolně řítí jedním kauzálním směrem, může se pod dostatečně silným tlakem lidí, kteří nebezpečí pochopí, náhle zlomit a vydat na zcela opačnou trajektorii.

K vědomému zpracování reality a aktivní reakci vyzýval už Carl Gustav Jung, když ve své době varoval před totalitní fašistickou psychózou své doby.

Naší možná poslední — vzhledem k již probíhajícímu pohlcení internetovým fašismem jen částečně realistickou — nadějí je ekonomický kolaps Ruska po neúspěšném ukrajinském tažení. Společně s ním by se zhroutila i celá ta mnohahlavá dezinformační hydra, která už proměnila kritickou část západní populace v poslušné pěšáky bojující nadšeně za likvidaci vlastního společenského systému.

Problém je, že zatímco demokracie stále váhá, fašisté napříč světem už budují své vlastní autoimunitní systémy.

Takový otřes by nám poskytl alespoň krátké, ale nepostradatelné okno času, abychom se dokázali připravit na další fázi této války. Protože ani pád současného ruského režimu by konflikt mezi pravdou a lží a možnostmi současných technologií nezrušil.

Vracel by se znovu, v jiných variantách a tvarech, dokud nevytvoříme demokratický imunitní systém využívající všechny nové nástroje ve prospěch společnosti a ne jednotlivců.

Pro některé čtenáře může být matoucí, že text varuje před americkým techfašismem a zároveň volá po vytvoření civilizačního imunitního systému, který by stejnými technickými prostředky chránil základní hodnoty demokracie.

Rozdíl mezi ochranou a destrukcí bývá skutečně oním pověstným ďáblem v detailu. Systém navržený oligarchy a autokraty maximalizuje moc těch, kteří jej ovládají – a proto je ve své podstatě nástrojem útlaku.

Naopak systém vybudovaný pro ochranu kolektivních, demokratických a humánních principů může vypadat podobně, až na pár odlišných algoritmických nastavení, díky nimž bude funkčně i morálně opačný. I on ovšem bude vyžadovat soustavnou údržbu, transparentnost a kontrolu, jinak zdegeneruje ve svůj opak.

Imunitní systém těla může zachraňovat život – ale když se ho zmocní virus, zmutovaný signál nebo genetická chyba, obrátí se proti vlastní tkáni. S technologiemi je to stejné: v okamžiku, kdy jsme je vytvořili, jsme tím zároveň rozhodli, že buď je začleníme a evolučně použijeme pro svou obranu, nebo budou někým využity k našemu ovládnutí a zničení.

Neexistuje třetí možnost, protože technologie nejsou neutrální – vždy slouží něčí motivaci. A právě ta je hranicí mezi silou, která prospívá, a silou, která ničí.

Problém je, že zatímco demokracie stále váhá, fašisté napříč světem už budují své vlastní autoimunitní systémy: soukromé struktury s parciálními zájmy, které se tváří jako obrana národa, víry či tradice, ale ve skutečnosti rozkládají demokratické tělo zevnitř.

A protože liberální svět dosud nevytvořil své veřejnoprávní funkční ochranné prvky, nemá proti těmto mutantním privátním systémům, zatím v podobě hlavně sociálních sítí, adekvátní protilátky.

Po prvních pokusech o regulaci sociálních sítí nyní Elon Musk, místo zaplacení pokuty požaduje zrušení EU; velmi dobře chápe, co stojí v cestě jeho fašistického snu. Jen důkaz, že proti klonům internetového nebo AI fašismu musíme bojovat právě teď a v každém bodě, kde se snaží prosadit.

Neexistují malé bitvy

Jednou z mála výhod ruské války proti Ukrajině je, že se jí ruský fašismus zhmotnil do naprosto reálné, nezaměnitelné podoby. Přichází v ruských uniformách. Ve většině ostatních zemí ale pořád působí méně nápadně: je rozpuštěný v médiích, sítích, politice a „názorech“. Místo odporu se mu dostává tolerance, relativizace, nebo dokonce kolaborace.

Pravda je bohužel jednoduchá: pokud se i té každé jednotlivé, skryté, zdánlivě marginální podobě fašismu nepostavíme se stejnou rozhodností, s jakou se mu Ukrajinci staví v zákopech, náš osud je zpečetěn.

Bitvu s internetovým fašismem prohrajeme možná proto, že v individuálním, uměle posilovaném narcismu nových technologií nakonec nezbude nikdo, kdo by se ještě zastal někoho „cizího“. Jako kolektivní lidská entita se postupně vypařujeme.

To hlavní, co dnes můžeme udělat, je změnit trajektorii dřív, než překročí bod, odkud už není návratu. Proto nemlčme. V souboji s internetovým fašismem totiž neexistují malé bitvy — všechno je součástí té jedné jediné.

Autor vystudoval biochemii na VŠCHT. Dva roky cestoval převážně po Asii a Oceánii. Dnes žije „na samotě u lesa“ v českém pohraničí. Zajímá se o ekologické otázky, psychologii, fenomén dezinformací a jejich vliv na vývoj člověka i směřování celé společnosti