Ilustrační foto: TASR / Profimedia

Lhostejnost, mlčící většina a hlupství jsou i dnes hlavní nepřátelé svobody

Napsal/a Robert Břešťan 3. října 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Politici se snaží voliče přesvědčovat srdcem, emocemi, ale nakonec jde ve většině případů stejně hlavně o stav peněženky. Což je ostatně taky silně emoční záležitost. Jak peněženka plná, tak prázdná. Jenže v politice jde o mnohem víc. Nejen o budoucnost ekonomickou, ale i bezpečnostní, společenskou, mezinárodní i mezilidskou. Historie nás učí i to, jak snadno se donedávna svobodný člověk může stát nástrojem zla v rukou druhých.

Žijeme ve zvláštní době. Téměř po 36 letech svobody si více než polovina občanů této země myslí, že „vývoj ve směřování České republiky je nesprávný“.

Skepse je sice v kraji obvyklá a v pozitivním hodnocení ve směřování naší země je veřejnost dlouhodobě zdrženlivá, přesto takové hodnocení překvapí. „Současné rozložení je mimořádně vychýlené k negativním dojmům a srovnat se dá pouze s obdobím velké ekonomické krize v letech 2009 až 2013,“ shrnuje analýza STEM.

Změna v atmosféru nenávisti

Prakticky ve stejný čas přitom byla zveřejněna ekonomická data, podle níž je nyní důvěra v tuzemskou ekonomiku nejvýše od poloviny roku 2022. Lepší nálada prý panuje jak v podnikatelské sféře, tak zejména na straně spotřebitelů.

Napříč domácnostmi se zlepšilo zejména hodnocení vlastní finanční situace, lépe pak spotřebitelé hodnotí i ekonomické vyhlídky v příštích dvanácti měsících.

„To je dáno celkově pozitivním vývojem v tuzemské ekonomice. Hospodářský růst postupně zrychluje, zatímco cenové tlaky zůstávají pod kontrolou. Navzdory plíživému nárůstu nezaměstnanosti dochází navíc ke svižnému růstu reálných mezd, který by měl pokračovat i v nejbližších kvartálech,“ shrnuje Dominik Rusinko, analytik ČSOB s tím, že oživení české ekonomiky bude pokračovat.

Hloupost spočívá v dobrovolném podřízení se vnějším vlivům, slepé poslušnosti a odmítnutí kritického myšlení, což umožňuje šíření zla a ideologií.

Jistě – jsou lidé i v problémech, někteří dokonce žijí na hraně chudoby, jsou lidé v exekuci… Mnohdy to nevidíme, či vidět nechceme. Jak říká sociolog Daniel Prokop: „Lidi, kteří zdůrazňují, že se tady ve skutečnosti máme dobře, často neuznávají, že se tu životní úroveň hodně liší a nepřiznávají si, že tu jsou i problémy.“

Takže uznejme. Jako celek se máme dobře, ale v detailu problémy jsou. A ano, někdy se podceňují, přehlížejí a zjednodušují. Třeba do tvrzení, že „těmto lidem“ nejde ani tak o to, abychom se všichni měli lépe, ale když se mám špatně já, ať se mají špatně i jiní.

Jenže… Obecně lidé frustrovaní, vystrašení, naštvaní, zklamaní vývojem, kam patří i lidé vzdělaní, a bohatí, lidé toužící po změně režimu, ať už bude jakákoli, se stávají snadnou obětí extremistů a populistů – je to tak dnes, bylo to tak i v minulosti.

Právě z ní je dobré se učit. Protože to, co bylo možné kdysi, je stejně dobře možné i dnes.

Atmosféra naštvanosti se snadno mění v atmosféru nenávisti, kdy nejlepším tmelem je následování vůdce a hledání společného nepřítele.

Základ infrastruktury zla

Autor tohoto textu před časem narazil na myšlenky, jež z vězení gestapa v roce 1943 ve svých dopisech formuloval německý pastor a teolog a účastník protinacistického odboje Dietrich Bonhoeffer. Ten psal, že hloupost je nebezpečnější než zlo.

Přičemž hloupost nevnímal jako nedostatek intelektu, ale jako morální problém. Zdůrazňoval, že hloupost spočívá v dobrovolném podřízení se vnějším vlivům, slepé poslušnosti a odmítnutí kritického myšlení, což umožňuje šíření zla a ideologií.

„Proti hlouposti jsme bezmocní. Protesty nepomáhají. Vysvětlování je k ničemu. Fakta, která odporují předsudkům, nejsou přijímána – a pokud ano, jsou překrucována,“ psal Bonhoeffer. Byť byl v dubnu 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg popraven, působí jeho slova – bohužel – velmi aktuálně.

Hloupost kvete tam, kde je myšlení nahrazeno loajalitou a pochybnosti zradou, kde je jednoduché řešení vždy to správné a vše složité je podezřelé, ostatní jsou buď nepřátelé, nebo hlupáci. Tohle je základ infrastruktury zla.

… i mezi námi v Česku žijí lidé, „kteří by vám za určitých okolností, které si umím představit, zabili nebo znásilnili dceru nebo vás odvedli do koncentráku nebo vám před očima umučili maminku nebo pomáhali tomu, kdo tohle dělá“.

A jsou mezi námi tací, kteří otevřeně přiznávají, že by nepříteli, který by chtěl „svrhnout tento režim“, rádi otevřeli dveře a aktivně mu pomáhali.

Primo Levi, spisovatel, přeživší Osvětim, ve své reflexi holocaustu analyzoval lidskou poslušnost a varoval před nebezpečím obyčejných lidí, kteří slepě následují autority bez kritického myšlení: „Jsou mezi námi monstra, ale ještě nebezpečnější jsou běžní lidé, funkcionáři, kteří jsou připraveni uvěřit a jednat bez toho, že by se ptali.“

Život ve zvláštních časech

Nejde o žádné zastaralé myšlenky poplatné době. O zlu v nás a o tom, jak snadno se může probudit, tím spíše, když jej někteří politici cíleně dráždí, mluví i známí čeští psychiatři.

Nedávno třeba profesor Jiří Horáček, nový ředitel Národního ústavu duševního zdraví, o obavách a nejistotě ve společnosti řekl, že „to poslední, co zbude, když ostatní jistoty padnou, je nacionalismus“.

Psychiatr Petr Pöthe zase mluví o tom, že i mezi námi v Česku žijí lidé, „kteří by vám za určitých okolností, které si umím představit, zabili nebo znásilnili dceru nebo vás odvedli do koncentráku nebo vám před očima umučili maminku nebo pomáhali tomu, kdo tohle dělá“.

A mimochodem, pokud třeba komerční fašisté z SPD a komunisté volají po referendu (o vystoupení z NATO a z EU), je na místě připomenout německou židovskou politickou filosofku Hannah Arendtovou:

„Lůza volá vždy po silném muži, po velkém vůdci. Neboť lůza nenávidí společnost, z níž je vyloučena, stejně jako parlament, v němž není zastoupena. Proto jsou referenda, v nichž moderní vůdci lůzy dosáhli tak vynikajících výsledků, starou koncepcí politiků, kteří se spoléhají na lůzu.“

Žijeme ve zvláštních časech. V časech hojnosti, svobody, relativního bezpečí… a zároveň latentních hrozeb bublajících nepříliš hluboko pod povrchem. Hráz se může protrhnout zvenčí i zevnitř.

Možná je to v den voleb trochu depresivní čtení, ale je dobré si to opakovat. A hlavně – v případě nutnosti se zlu postavit.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)