„Šití roušek je politická záležitost, spousta oportunistických investorů to identifikovala jako velkou příležitost,“ říká finanční ředitel velké textilní fabriky Mileta Hořice Jan Hamáček. Jak dodává, být jmenovcem ministra vnitra a místopředsedy vlády není vždy úplně výhodné: „V koronakrizi to bylo tak padesát na padesát.“

Česká firma Mileta Hořice patří k největším textilním výrobcům v Evropě, na 90 % její produkce jde na export, do zemí EU, do USA i do Afriky. Firma se angažovala – se svými speciálními látkami – i v době koronakrize. Na to, jak firmu do řešení zapojilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, respektive agentura CzechInvest, ovšem finanční ředitel společnosti Jan Hamáček nevzpomíná – v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus – právě s nadšením.

• Mileta Hořice je jednou z položek na seznamu agentury CzechInvest – seznamu firem, které by stát mohl využít k výrobě ochranných pomůcek. Jak to bylo ve vašem případě?

Z našeho pohledu to byl symbol toho, jakým způsobem se stát postavil k celé té situaci. Ilustruje to jeho marketingový přístup k řešení: Něco dáme ven, i když to není sice úplně funkční, ale je to vidět a dá se to prezentovat na tiskové konferenci. Důsledkem bylo, že jsme se ocitli na stejném seznamu s různými galanteriemi, malými krejčími a podobně a byli jsme pak zavaleni žádostmi o materiál na roušky, o ušití roušek se speciálním designem, ideálně po jedné roušce…

• Takže vám to jen zkomplikovalo život?

Velmi. Ministerstvo průmyslu na počátku zveřejnilo jako kontaktní údaj i můj mobilní telefon a já jsem tři dny nedělal nic jiného, než že jsem lidem odpovídal na dotazy typu: Dodáte nám materiál na deset roušek, dvacet roušek, jeden metr látky? Dáte nám ho zdarma, nebo chcete peníze? Za ty tři dny jsem měl téměř tisíc přijatých telefonátů. Ti lidé byli často zklamaní, že mají od ministerstva kontakt na někoho, kdo jim nemůže pomoct, nebo kdo jim nemůže prodat méně než jednu roli materiálu, a ještě za to chce peníze. To souvisí s českým vnímáním charity.

• Jak to myslíte?

České vnímání charity je dostat něco zcela zdarma, což je jistě úžasné, ale nemůže to tak fungovat ve chvíli, kdy vy do toho dáváte nemalé peníze a práci svých zaměstnanců v situaci, kdy jsme všichni postiženi úplně stejně. Přijde mi přirozené být z hlediska vložených prostředků alespoň v neutrální pozici. My jsme sice v Miletě na chvíli zapomněli na jakoukoli replikaci kapitálu, jakýkoli zisk, na všechno, co dělá firmu udržitelnou, ale nemohli jsme pominout poměr toho, kolik jsme do toho sami vložili a kolik dostaneme zpět.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

• Což tedy znamená, že jste materiál na šití roušek dodávali zájemcům jen za náklady?

Role látek jsme do zahraničí dodávali za nepatrně vyšší cenu než v Čechách, protože jsme museli pokrýt ještě náklady za dopravu, ale ano. Dodávali jsme v zásadě všem zajímavým módním značkám, které se v krizi přeorientovaly na šití roušek. Roušky z našich látek nosila třeba policie na letišti Newark ve Spojených státech, z velké části jsme dodávali do italské Lombardie, která byla nejzasaženějším evropským regionem. Tam máme trvalé vazby. Takže jsme vlastně dodávali do našeho standardního distribučního kanálu, jen jiný materiál a za jiné ceny, než za jaké jsme zvyklí.

• Píšete u sebe na webu, že umíte i tkaninu s antimikrobiální a antivirotickou úpravou ze 100% bavlny, která jde opakovaně prát, a že jde o unikátní technologii. Do atestů pro medicínu jste ale s ohledem na náklady nešli. Nevyplatilo by se to do budoucna?

Určitě by se to vyplatilo, zvažujeme to, vyvíjíme, připravujeme další atesty. V okamžiku, kdy to otestováno mít budeme, tak to poskytneme zákazníkům. Ovšem opět těm kvalifikovaným. My nejsme ti, kdo za každou cenu prodávají každému překupníkovi, skutečně dodáváme našemu zákazníkovi – konfekcionáři.

• Nepomohlo vám vlastně někdy při jednáních v době koronakrize to, že jste Jan Hamáček, jmenovec ministra vnitra?

Bylo to řekněme padesát na padesát. Pan ministr by se svou červenou mikinou takovým vizuálním symbolem boje proti koronaviru, byl vidět. Když jsem občas někam volal, mysleli si, že jim volá pan ministr. Když jsem se pak objevil já, občas lidé neskrývali zklamání, na druhé straně byli někteří potěšeni se slovy – to jsme rádi, že nejste pan ministr, nedostaneme se do té státní mašinérie.

• Jaký je mimochodem váš odhad situace, pokud jde o druhou vlnu covidu-19. A ptám se vás samozřejmě jako manažera firmy s látkami, ne jako epidemiologa…

Ten epidemiologický odhad bych si ani nedovolil, na to máme jiné. Z mého pohledu se ale ještě něco dít bude, otázka je, v jaké síle, v jaké podobě a jak na to budeme reagovat. Beru to tak, že každá krize je i příležitostí zamyslet se nad tím, co dělám, jak to dělám a jestli bych to nemohl dělat lépe. Což v našem případě znamená třeba snahu o dlouhodobou udržitelnost, snižování uhlíkové stopy, třeba využíváním tkanin ze lnu či z konopí. Tyto plodiny mají velké světové značky jako své velké téma. Pokud nemáte len nebo konopí v příměsí tkaniny, některé značky rovnou říkají – ani nám to nenabízejte.

• A s ohledem na očekávání druhé vlny: Plánujete sami šití roušek?

Šití roušek je vysoce politická záležitost. Jednak je to určitá pomůcka osobní ochrany, jednak to mnoho různých oportunistických investorů začalo vnímat jako příležitost. Začali jsme identifikovat osoby a firmy, které kolem nás kroužily v okamžiku, kdy jsme říkali, že šít roušky budeme. Měli jsme i nějaká jednání se státem, který si představoval, že budeme dodávat výhradně jemu a ještě se splatností tři měsíce… My jsme ale výrobci tkanin a budeme se držet svého kopyta. Chceme se v tom zlepšovat, jdeme do mikrobicidních úprav (schopnost ničit mikroby – pozn. red.), speciálních vazeb, abychom byli schopni ukázat, že se i z tkaniny dá chytrou technologií vytvořit něco na úrovni respirátoru typu FFP 2.