Kouření bylo symbolem svobody i ženské emancipace. Dnes je potíráno zákonem
Zatímco nepotřebujeme žádný zákon, který by nám nařizoval, že v restauracích nesmíme hlasitě říhat nebo flatulovat, zákaz kouření takový zákon zřejmě mít bude, píše v komentáři pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.
V České republice zřejmě začne platit zákaz kouření v restauracích a hospodách, což vyvolává buď nadšený souhlas, nebo zuřivý odpor. Odpůrci zákazu kouření v pohostinských zařízeních považují tento zákaz za další omezení práv a svobod a zásah do osobních věcí člověka.
Považují za své výsostné právo rozhodnout o tom, zda budou jíst nezdravě a umřou na infarkt či zda budou kouřit a vystavovat se většímu nebezpečí onemocnění rakovinou plic.
Každá restaurace má mít právo rozhodnout se, jestli bude kuřácká nebo nekuřácká, a každý člověk má mít právo rozhodnout se, do jaké restaurace půjde.
Symbol jménem Gauloises
Je s podivem, že právě tento zákaz vzbuzuje tolik negativních emocí, a to i mezi mnoha nekuřáky. Pro provozovatele restaurací a jejich hosty i bez tohoto zákazu přitom existuje celá řada zákazů a omezení jiných, které větší diskuze nevyvolávají.
Důvodem bude zřejmě to, že kouření je symbolem svobody. Po velkou část dvacátého století představovalo nezávislost, autonomii a bylo vyjádřením osobního statutu.
Kouření bylo spojeno s mužstvím, nepodrobeností, ale i s konceptem plnění amerického snu. Francouzské cigarety Gauloises symbolizovaly odpor proti vichystickému režimu během druhé světové války.
Po válce se staly symbolem spojovaným s francouzskými intelektuály, jako byl Picasso, Sartre a Simone de Beauvoir.
Cigaretový dým a ženská emancipace
Pozoruhodnou úlohu sehrálo kouření v ženském emancipačním hnutí. Ženy, které kouřily, byly v devatenáctém století považovány za padlé nebo za prostitutky.
V roce 1904 byla ve Spojených státech jedna žena odsouzena k trestu odnětí svobody za kouření před svým dítětem. Kouření bylo považováno za nemorální a za hrozbu společnosti.
Během první světové války ženy začaly vykonávat práce mužů, kteří bojovali na frontě, a ženy začaly kouřit víc a víc. Cigarety pro ženy se staly cestou ke změně sociálních norem a bojem za rovná práva s muži, eventuálně výrazem rebelské nezávislosti, půvabu a žádoucnosti.
Cigarety byly líčeny jako symbol emancipace a rovnosti s muži a označovány jako „pochodně svobody“.
Dlužno poznamenat, že celé hnutí „pochodní svobody“ bylo iniciováno prezidentem American Tabacco Company, který si uvědomil, že potenciální trh kuřaček je něco podobného „jako najít zlatý důl přímo na vlastní zahradě“.
Toto hnutí zažilo svoji renesanci v devadesátých letech minulého století, kdy tabákové společnosti začaly pronikat na nové trhy. Idea modernity a svobody spojená s kouřením se tak začala šířit do zemí, v nichž začaly ženy získávat více svobody a rovnosti.
Cigareta = svoboda už neplatí
V zemích východní a střední Evropy byly cigarety na sklonku minulého století zobrazovány jako symbol západní svobody.
V některých zemích se staly cigarety symbolem boření rasových bariér, jako např. v Jihoafrické republice, kde se stala ikonickou scéna černé ženy, které si bere cigaretu od bílého muže.
V Indii zase byly ženy v západním oblečení kouřící cigarety znakem volnosti a mobility.
I devadesátá léta jsou však již minulostí. Spojení cigarety a svobody je dnes již zoufale „out of date“. V současné době není kouření na veřejnosti ani otázkou svobody, ale není ani příliš otázkou poškozování zdraví aktivně ani pasivně kouřících.
Kouření na veřejnosti je totiž zejména otázkou etikety. Dnes je vrcholně nezdvořilé zapálit si na veřejnosti bez zeptání se na povolení ostatních, kteří se nacházejí v okolí.
Vzhledem k tomu, že takový dotaz je z technických důvodů v restauraci vyloučen, je tím z hlediska etikety, ale vlastně rovněž prostého slušného chování vyloučeno i kouření na takovém místě.
Etika letištní kuřárny
Určitá etiketa ale musí panovat i mezi nekuřáky ve vztahu ke kuřákům. Není například třeba je poučovat, že kouření škodí jejich zdraví, protože o tom sami určitě mají nějakou povědomost.
Stejně tak je nevhodné vyjadřovat svoji nelibost z kouření na místech, která jsou pro kouření vyhrazena, jako např. kuřárny na letištích.
Ačkoli by si to možná někteří přáli, nikdy nenastane doba, kdy lidé na celém světě přestanou kouřit. A to ani tehdy, pokud by se kouření stalo zcela nezákonné.
Kuřáci budou tvořit vždy část lidské komunity a měla by existovat možnost, aby kuřáci a nekuřáci udržovali přátelské mezilidské vztahy.
Zvláštností zákazu kouření v restauracích je tak pouze to, že zatímco nepotřebujeme žádný zákon, který by nám nařizoval, že v restauracích nesmíme hlasitě říhat nebo flatulovat, zákaz kouření v restauracích takový zákon má nebo zřejmě mít bude.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Záhadná ruská mobilizace: vítězství jako věčný motor války
Konspirátoři všech zemí! Proč si Prahu oblíbili němečtí i rakouští extremisté
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
rozpadají se mě plíce a jít někdy za kuřákem je dost velký průšvih, nemluvě, když tento kouř zasáhne alergiky nebo vyvolá astmatický záchvat apod. Dokud si tito „feťáci“ ničí zdraví někde v ústraní, byť v nějaké putice, tak by to měla být jejich věc, stejně je to s ostatními drogami jako alkohol, léky a skutečné drogy – když jsem viděl ve Stockholmu lidi jak mají cosi v puse místo cigarety, tak jsem si zase připadal jak ve styku s psychicky narušenými jedinci – což ostatně jsou i kuřáci. Zdravý člověk dobrovolně nedýchá zkažený vzduch a neotravuje vzduch ostatním
Doufám že bydlíš někde na horách a neňufáš čmoud od aut.
Demagogie. Jinak samozřejmě normální je nekouřit, ne naopak.
Bohužel a už jsem tu na to upozorňoval, i svoboda je dnes uvažována skrze postmarxistickou dialektiku. A podle ní, svoboda není univerzálně to co by člověk ze své vůle dělat chtěl – ale pouze to co by dle rozhodnutí jiných (takzvaných elit) dělat měl.
V souvislosti s kouřením je bohužel tragické, že stát v tomto případě nedá ani tu svobodu smluvního jednání, kterou povoluje každéjmu obchodnickému šmejdu při předraženém prodeji šuntů. V zásadě by jistě mohlo stačit, aby majitel restaurace sám (pokud o to stojí) – rozhodl že jeho podnik je nekuřácký´/kuřácký řádně to vyznačil a zákazník by přijetí této podmínky akceptoval, tím že by do toho podniku šel-nebo do jiného.
„V souvislosti s kouřením je bohužel tragické, že stát v tomto případě nedá ani tu svobodu smluvního jednání, kterou povoluje každéjmu obchodnickému šmejdu při předraženém prodeji šuntů.“ A teď si představte, že to samé udělaly vlády některých vyspělých západních demokracií už před drahnou dobou (např. Velká Británie)! Kam jen to ten svět spěje! V hospodách prý nemá být nakouřeno akdyž nepomáhají n-tá vážná varování, tak se ten čistší vzduch vlády pokouší zajistit zákonem! No hrůza!
Při tom je tento zákon snad jednou z mála věcí, kdy poslanci a vláda skutečně udělali něco ve prospěch voličů (tentokrát ve prospěch jejich zdravotního stavu).
Podívejte se, jistě chápete že nyní po skoro 15 letech přebírání naprosto nesmyslných norem z Brusele nepovažuji argument „v západních vyspělých zemích ten zákaz už platí taky“ za cokoliv prokazující. Pouze to, že moje zmíněná definice postbolševické svobody už tam platí taky a v mnohem ve větší míře.
Jestli jste si toho nevšiml-tak já sice požaduji aby byly hospody kde bude nakouřeno -protože halt jsou lidé kteří považují kouření – vedle chlastání za součást své společenské zábavy a relaxace.
Ale současně kvituji a dávám právo existence hospod jiných (nebo jiných podniků), kde z rozhodnutí majitele se kouřit nebude. Takže tam si mohou zajít lidé kteří preferují čistý vzduch a řekněme trochu jiný druh společenské zábavy. Co se Vám na tom zdá nespravedlivého?
A to tedy píši i s tím vědomím že já jsem nekuřák, takže když si jdu s někým pobavit do společnosti, vyberu takový podnik kde se nekouří. Ale nejsem postbolševický totalizátor abych někomu jinému zakazoval jít se pobavit někam jinam a jinak..
„Pouze to, že moje zmíněná definice postbolševické svobody už tam platí taky a v mnohem ve větší míře.“ Právě na to jsem si dovolil poukázat. Přiznávám, že poněkud neobratně, ale „takový jsem já“ pane petrph.
plně souhlasím.cítím diskriminaci od nekuřáků.
Až lékaři přesvědčí většinu – té zdravější společnosti, že hlasité říhání nebo flatulování je v nepřímém poměru k délce života, a přesvědčí, že uvedenému byť jen pasivně vystavení zoufalí jedinci (např. zaměstnanci kuřácké cukrárny, nejedná se totiž jen o zákazníky nejubožejších zaplivaných náleven) jsou rovněž prokazatelně poškozováni, jistě bude vhodné se zaměřit i na uvedené další „nebezpečné“ chování či společenské jevy.
Zatím to vidím tak, že autor chtěl jen něco napsat, aby odvedl pozornost např. od trestních řízení, viz. např. právě znovamedializované kauzy PromoPro, kde je již dávno zřejmé, že společnost od právníků očekává návrhy k diskuzi či alespoň k zamyšlení.
Je naprosto jasné, že kouřit si může dovolit jen zdravý člověk, kterému cigareta neublíží, protože je zdravý. Muž, který nedokáže smrdět nikotinem a kořalkou není chlap. Hospoda bez cigaret je salonek pro zženštilé muže á trhlé intelektuálky. Sociální inženýrství je dnešní hnus. Přímá souvislost mezi kouřením a zdravím neexistuje. Zákon neničí kouření ale hospodské.
„Přímá souvislost mezi kouřením a zdravím neexistuje.“ Proboha…
Člověk dokáže mluvit i číst a proto by bylo s podivem, kdyby si nedokázal odůvodnit kdejakou pitomost, nebo neřest. To se týká i kouření. V případě kouření je asi nejúdernější argument postižených touto neřestí údajný útok na svobodu rozhodování člověka. Dá se říci, že to je stejně pitomý argument, jako tvrzení, že ti, které to obtěžuje, mohou jít jinam.Kuřáci, zrovna jako notoričtí alkoholici jsou stejně obtížní pro lidi okolo nich jako nejodpornější hmyz a mohou okázale pěstovat svoji neřest jen díky toleranci rozumnějších a slušnějších občanů. Nemyslím, že na tom se něco někdy změní, neboť ti kdo okázale pěstují svoje neřesti, mají nepochybně rozumový deficit, to je genetická deformace a na to zatím nikdo nic nevymyslel.
Nevím, jestli jste si toho všiml, ale na konkurečním přístupu+ „když se mi něco nelíbí v jednom podniku, /obchodu, službách, atd..), tak jdu do jiného, kde mi nabídnou (z méhlo hlediska) lepší služby, byla postavena celá privatizace a funguje současný ekonomický model tohoto státu.
Pokud bychom se měli vrátit k předpokladu „všem se má líbit v jednom stejném podniku“ a moudrý stát to na/za-řídí, tak tím se vracíme do komunismu.
Jistě, pokud by se měly brát do úvahy negativní důsledky kouření, tak bych předpokládal že ho stát rovnou zakáže (jako drogy) Bylo by to tvrdé řešení, ale legitimní. Ale současně ho ostrakizovat a omezovat zákony – ale současně ho legitimizovat tím, že z jeho prodeje vybírá stát tučné daně se mi jeví dosti pokrytecké na společnost, která se odvolává na ideály pana Masaryka..
Ostatně-chápete doufám správně, že dnes ani vybírané daně z cigaret nejdou na léčení nemocí z kouření, protože systém zdravotního pojištění je od státního rozpočtu oddělen?
Zdravím! Vždyť výše jen mudruji nad tím, že si všechno dokážeme okecat, tedy my lidé. To platí i pro váš příspěvek. Tak se okecává současný problém EU – migrace, globalizace, válečné konflikty, chudoba lidí a proč? Asi proto, že když se moc mluví a každý dle lidských práv má právo na názor, tak se kromě plkání nemusí nic dělat a to jen proto, že se čeká nejspíše na nějakého Šalamouna, který rozhodne, čí názor je ten správný a snad se konečně něco pohne ze zavedeného „pořádku“ běhu světa. Mám za to, že toto mnoha lidem vyhovuje.
Úplně s přehlédnutím toho divného a dětinsky legračního přirovnání v úvodu a závěru článku… Že kouření nejobecněji jistě neprospívá zdraví organismu, je věc objektivně známá- i když pořád bych asi viděl rozdíl mezi tím, co říkají skuteční odborníci a co nějací aktivisté, kterým se kouření prostě nelíbí a pustili se a pouštějí se do boje s ním s až revoluční zarputilostí, a vytvářejí tak sociální propast mezi kuřáky a nekuřáky (anebo k ní jen přispívají…?). Tak jistě, nekuřáci mají právo být chráněni před tabákovým dýmem, cítí-li se jím opravdu nějak ohroženi anebo jen obtěžováni. Na druhou stranu, kouření nemusí být vnímáno (a jakože právě většinou je) jako nějaká přespříliš společenská záležitost. Cigaretu si lze dát v naprostém soukromí, je-li na ní jen chuť nebo např. pocit, že prospěje vlastní psychické kondici… – – – Když už se článek ale zmiňuje také o historii kouření, měl bych též jednu glosu v takovém smyslu. Tabák, a tedy i jeho kouření, se totiž do Evropy dostal z amerických kontinentů až v raném novověku, v průběhu 16.století. Můžeme ostatně vzpomenout, že v osmdesátých letech století uplynulého, ještě za komunistického režimu, zde běžela protikuřácká kampaň zvaná Šance pro tři miliony (ty tři miliony symbolizovaly počet dětí, jež se měl v ČSSR narodit do r. 2000) – a když z TV obrazovky, jako by snad se záhrobí, hřímal K. Kolumbus se slovy: „Vraťte tabák Americe!“ A tady ten poznatek – dost často se zdůrazňuje, kterak krátká byla průměrná délka lidského života v Evropě ve středověku (a stačí se podívat na roky narození a úmrtí mnoha tehdejších osobností). Tak samozřejmě, ono to mělo známé příčiny, z nichž úplně nejdůležitější byla samotná úroveň tehdejší medicíny (tak jako zase naopak úroveň současné medicíny pomohla tu průměrnou délku života zase o dost prodloužit). Ale když se také mluví o tom, jak kouření zkracuje život, tak si můžeme být jisti, že to zrovna se na té často připomínané průměrné krátkodobosti lidského života v evropském středověku nepodílelo. Nejde o žádnou obhajobu kouření. Prostě jen takové zamyšlení…
To není ani tak zamyšlení, jako ono pověstné blablabla. Pardon, milostivá, milostivý (vyberte dle sexuální příslušnosti, či orientace).
Byl to takový pokus o ironii, když už i pan JuDr. Rozehnal se zmiňuje o roli kouření v minulosti.
Pane Rozehnale, zapomněl jste dodat tři naprosto zásadní věci. 1) spojení svobody a kouření bylo aktivně propagováno tabákovými firmami jako součást jejich reklamní strategie, což je dobře popsáno v příručkách z dějin americké reklamy 2) v první půlce století nebyly jednoznačně známé důkazy o škodlivosti kouření, nebo je veřejnost ještě jednoznačně nepřijímala. Tabákové firmy tyto informace brutálně potlačovaly. Placení doktoři například v televizi kouřili a tvrdili, že to je neškodné. 3) složení cigaret má už dnes daleko k tomu, co se kouřilo 100 let zpátky.
Soudní spory s tabákovými společnostmi v USA nebyly vedeny z důvodů negativních účinků kouření ad hoc. Ale z dlvodu amerického soudního systému, kde se každý může soudit o své nároky s kýmkoliv a o cokoliv a soudy tyto nároky uznávají S tím musí počítat každý, i kdyby vyráběl třeba dětské postýlky a najít si potřebnou rezervu na drahé právní zastupování a gigantické odstupné.