Zemětřesení v bílém resortu má propuknout na podzim. Snaží se o to skupina senátorů z ČSSD, lidové strany a hnutí ANO, kteří chtějí zrušit kontrolu podnikatelů a odborů nad sto miliardami zdravotnických dotací ročně. „Jde o veřejné peníze, měl by nad nimi být veřejný dohled,“ říká jejich mluvčí Alena Dernerová (Severočeši.cz) a dodává, že veřejnost dnes o využití zdravotnických peněz nic neví.

Proto se s osmnácti kolegy z horní komory parlamentu obrátila na Ústavní soud s žádostí zrušit paragrafy zákona o zaměstnaneckých pojišťovnách, které dávají firmám a odborářům mimořádnou pravomoc.

HlídacíPes.org má nepublikovaný text stížnosti z konce minulého roku k dispozici, její vyřízení dostal na starost soudce Radovan Suchánek. „Ústavní soud není vázán lhůtami. Obecně platí, že návrh na zrušení zákona nebo jeho části trvá průměrně rok,“ vysvětluje mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Chaos na vnitru

Skutečnost, že se zdravotnické peníze přerozdělují bez pravidel, především na základě zvyků a známostí, naposledy potvrdila návštěva Nejvyššího kontrolního úřadu ve Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra. Zjistila, že se přes dlouhodobou snahu všech ministrů udržel největší nešvar tuzemské medicíny, když pojišťovny platí jedné nemocnici za stejný výkon až o 100 procent vyšší cenu než jinému ústavu. NKÚ to ukázal na příkladu jednoho výkonu, za který různé lázeňské provozovny fakturovaly od 428 do 704 korun. Stejná praxe panuje i v jiných oborech.

Rozdíly o padesát procent byly objeveny při proplácení speciálních výkonů, kde hlavní část ceny tvoří použitý zdravotnický materiál, třeba endoprotézy nebo kardiostimulátory. Pracovníci pojišťovny nedokázali rozdíl v cenách zdůvodnit.

Rozdílný přístup umožňují podle NKÚ výjimky, kterými se pojišťovny mohou odchýlit od běžné praxe. Ministr zdravotnictví třeba určuje stejné minimální ceny za léčení ve všech nemocnicích, pojišťovna vnitra se však ve více než čtyřech pětinách případů ministerské vyhlášky nedržela. Je velmi pravděpodobné, že svévolný postup je hlavním důvodem zdravotnického plýtvání. Ukazuje to i příklad zdravotnických pomůcek typu invalidních vozíků, které pojišťovny proplácejí přímo pacientům. Každá pojišťovna nakupuje pomůcky za svou cenu a bez veřejné soutěže.

Jako za kupónové privatizace

Důvodem nepořádku je podle senátorů fakt, že o penězích rozhodují manažeři, kteří nemají přímou odpovědnost k daňovým poplatníkům ani pacientům. Speciálním případem je šest zaměstnaneckých pojišťoven, které utrácejí skoro 40 procent vybraného pojistného a přitom průběžně nepodléhají veřejné kontrole.

„Jejich správní i dozorčí rady vznikají dost zvláštním způsobem,“ upozorňuje senátorka Dernerová. Třetinu členů dodává stát, o další dvě třetiny se ale dělí velcí zaměstnavatelé a tzv. „reprezentativní odbory“.

Tento model do značné míry připomíná hospodaření privatizačních fondů při kupónovou privatizaci. Tehdy stačilo, aby si správce některého fondu obstaral pár akcií navíc, než byly dostupné běžným občanům, ovládl valnou hromadu a pak obchodovat bez kontroly ostatních akcionářů.

Kdo rozděluje zdravotní pojistné

( Zdroj: Údaje z výročních zpráv za rok 2014)

Teď stačí, aby velký zaměstnavatel prokázal, že jeho zaměstnanci tvoří víc než půl procenta pojištěnců a už má právo nominovat své zástupce do správní či dozorčí rady příslušné pojišťovny. Další členy vedení dodají odbory, obvykle ze stejného podniku.

Přesně podle tohoto modelu funguje Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s více než milionem klientů a loňským obratem přes 25 miliard korun. Její správní radu ovládají zaměstnanci a manažeři Třineckých železáren či spřízněných firem, i když má tento podnik jen 13 tisíc zaměstnanců.

Podobně ovládají menší Revírní bratrskou pokladnu pracovníci OKD a Zaměstnaneckou pojišťovnu Škoda pracovníci a manažeři mladoboleslavské automobilky. V případě pojišťovny vnitra rozhodují lidé z velkých státních organizací, tedy policisté, hasiči a dopraváci.

„Nikdo nezastupuje střední a malé podniky či jejich zaměstnance, drobné řemeslníky a zemědělce, advokáty, lékaře, účetní a podobně,“ argumentují senátoři v ústavní stížnosti. Tím je porušeno jejich právo podílet se na správě věcí veřejných. Navíc nemohou účinně hájit své právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči.

Oceláři se skalpelem

O rozdělování peněz proto spíše než ministerské vyhlášky rozhoduje politický vliv a dobré kontakty na pracovníky pojišťovny. Ukazují to neveřejné protokoly NKÚ z dva roky staré kontroly průmyslové pojišťovny, kterou kontrolují lidé spojení s Třineckými železárnami. I z veřejně dostupných dokumentů se dá zjistit, že například v patnáctičlenné dozorčí radě jsou Jan Bajtek, Karel Lysek, Jaroslav Sikora a Zdeněk Turoň za třinecké odbory, za majitele železáren manželka jednoho z nich Irena Moderová a advokátka Jana Kantorová, která řídí pro železárny dceřinou firmu Moravia Security.

Pojišťovna poskytovala mimořádně dobré podmínky firmám zdravotnického řetězce Agel, který vykazuje roční zisk přes půl miliardy. Jeho většinovým vlastníkem je další spolumajitel železáren Tomáš Chrenek. Například nemocnice v Podlesí v některých letech dostala od pojišťovny zaplaceno víc lukrativních kardiologických výkonů, než dvě blízké fakultní nemocnice dohromady, navíc za prokazatelně příznivé ceny.

Kontroloři našli smlouvy, podle kterých mohli lékaři z Podlesí účtovat libovolný objem kardiologického materiálu. V jednom z kontrolovaných období dostala nemocnice Podlesí díky podpoře „své“ pojišťovny zaplaceno dvaapůlkrát víc implantací aortální chlopně než jiné špičkové zařízení IKEM v Praze, přitom opět za výhodnou cenu. Na větší vstřícnost mohla podle NKÚ spoléhat v ortopedii jiná nemocnice Agelu v Novém Jičíně. Samotná pojišťovna zjištění NKÚ odmítla, věcné údaje však nekorigovala.

Ministr pochybuje

Senátoři proto doporučují, ať se také v zaměstnaneckých pojišťovnách zavede veřejná kontrola. Například se může využít vzor z Německa, kde mají právo navrhovat členy správních rad nejen firmy a odbory, ale také živnostníci a skupiny klientů. Hlasují pak všichni pojištěnci, kteří nedluží na pojistném.

Změny odmítají nejen pojišťovny. „Návrh vyvolal obrovskou vlnu nevole, nikdy jsme nezažili takový tlak,“ říká Alena Dernerová. Senátoři nepřesvědčili ani ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD).

„Smyslem současné právní úpravy je zajistit v orgánech zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven zastoupení významných plátců pojistného, tedy zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu,“ vysvětluje mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová s tím, že není důvod takové uspořádání měnit.

Pořádek v cenách, které platí pojišťovny lékařům, se podle Čechové dá zavést jinak. Třeba projektem DRG Restart, který by se mohl rozběhnout v roce 2018. Systém DRG má stanovit jednotnou cenu za zdravotnické výkony a v Česku se zavádí už od roku 2002. Jeho předposlední verzi zrušil právě ministr Němeček a právě proto přišel s vlastním projektem.

Jak funguje Agel

Největší soukromý zdravotnický řetězec Agel hospodaří s dvanácti miliardami ročně. Obvykle vydělává půl miliardy korun, například předloni to bylo podle účetní závěrky 536 milionů. Řetězec kontroluje celkem 29 firem, z toho jednu v Polsku a na Slovensku. Sdružuje celkem deset nemocnic spolu s obchodními a distributorskými firmami, které jim dodávají léky a materiál a realizují většinu zisku. Agel bývá kritizován, že vydělává na výhodných smlouvách s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou, se kterou je propojen personálně. Vedení pojišťovny však jakýkoli vliv Agelu na své hospodaření vylučuje.

Pozitivní hospodářský výsledek zajišťuje především specializovaná kardiologická klinika Třinec-Podlesí, která v roce 2014 vydělala 161 milion. Vysoce kladnou bilanci 74 milionů měla i distributorská firma Zenagel, lékárenský řetězec Repharm vydělal 46 milionů a obchodník se zdravotnickým materiálem Martek Medical 44 milionů. Okolo dvaceti milionů vydělaly Laboratoře Agel v Novém Jičíně, Nemocnice Nový Jičín, monopolní dodavatel některých očkovacích látek Avenier a další obchodní firma Agel Trade.

Tři čtvrtiny akcií Agelu patří miliardáři Tomáši Chrenkovi, čtvrtina bratislavské společnosti Supernius, v jehož dozorčí radě zasedá vedle Chrenka a jeho manželky od roku 2013 ještě bývalý český vicepremiér Martin Barták.