Kmoníček: U velvyslanců nejde o Livii Klausovou a Evu Filipi, ale o národní zájem. Český i americký

Zákon o státní službě je podle Hynka Kmoníčka v některých ohledech nejasný tak, že ohrožuje nejen české, ale i americké zahraničně-politické zájmy.

Může velvyslanec ve své funkci působit i když překročí věk 70 let nebo ne? Otázka se podle ředitele zahraniční kanceláře Pražského hradu Hynka Kmoníčka zdaleka netýká jen osoby Livie Klausové, či velvyslankyně v Sýrii Evy Filipi. Jeden nejasný paragraf zákona o státní službě podle Kmoníčka ohrožuje vedle českých i americké zájmy v Sýrii. Hynek Kmoníček musí – podobně jako ostatní zaměstnanci Hradu – nově o povolení hovořit s novináři žádat kancléře Vratislava Mynáře a informovat o tom i mluvčího Jiřího Ovčáčka. Rozhovor pro HlídacíPes.org však stihl poskytnou ještě před touto „klatbou“.

Jak dopadla diskuse kolem toho, že velvyslanci starší 70 let budou muset opustit s ohledem na nový služební zákon diplomatické služby? Zmiňoval jste už dříve, že existuje jistá klička…

Nenazýval bych to kličkou. Nazýval bych to nutností jednotného právního výkladu paragrafu zákona o státní službě, který v zásadě říká, že pokud se člověk k 30. červnu tohoto roku nestane součástí státní služby, tak pracovní poměr se státem musí ukončit do konce června roku 2017. Otázkou proto je, kdo se stane a kdo se nestane součástí státní správy. Klíčové pak je to, je-li možné, aby se velvyslanec členem státní správy nestal.

A odpověď už znáte?

Na to existují minimálně dva právní výklady. Jeden říká, že velvyslanec je vedoucí zaměstnanec a jako takový musí být automaticky takto překlopen bez své vlastní žádosti do státní služby. Jenže co když požádá o pravý opak? Tedy aby nebyl součástí státní služby? Z pohledu služební zákona je velvyslanec sice vedoucí zaměstnanec, ovšem do konkurzu na místo státního tajemníka se velvyslanci hlásit nemohli s poukazem, že nejsou vedoucí zaměstnanci. Takže tu máme tři otázky, na nichž se státní orgány musejí sjednotit: Jsou nebo nejsou velvyslanci vedoucími zaměstnanci? Musí žádat o státní službu, nebo nemusí? A co se stane, když požádají o opak? Až takový výklad bude, budeme vědět, jak to dopadne s Livií Klausovou, Evou Filipi a dalšími asi 60 – 70 lidmi, kteří jsou v úplně stejné právní situaci, nicméně nejsou mediálně tak zajímaví.

Ale těch 70 lidí, to nejsou velvyslanci?

To nejsou. U velvyslanců je ale ještě jedna záležitost: proces jejich vzniku a zániku určuje ústava, což u ostatních státních zaměstnanců není. A je zcela nejasné, jak pohlížet na to, že z pohledu jednoho zákona jejich pracovní poměr zanikne, čímž se zároveň prezidentovi diktuje jejich odvolání. Čili zákon právně nižší diktuje zákonu nejvyššímu, to jest ústavě, co by se mělo dělat.

Co na to sami velvyslanci, respektive velvyslankyně, paní Klausová, paní Filipi? Čekají jak to dopadne?

Paní velvyslankyně Klausová spíše čeká, jak to dopadne, protože její situace je nesrovnatelně jednodušší, než u paní velvyslankyně Filipiové. Vyslat nového velvyslance na Slovensko nebude zcela jistě problém, pokud to bude třeba. V Sýrii ovšem naše ambasáda zastupuje i zájmy USA jako „US protective power“. Poslat nového velvyslance znamená, že bude muset předat pověřovací listinu Bašáru Asadovi. Asad by tedy uděloval agrément velvyslanci, který představuje US protective power. Navíc to bude muset být člověk, který převezme dosti složitá vyjednávání v konzulárních případech nejen za nás, ale i za USA, což je nemožné bez slušné znalosti arabštiny a osobních kontaktů v Sýrii. Prostě nový velvyslanec v Bratislavě je běžná diplomatická záležitost, ale nový arabsky hovořící muž či žena, který se zná na místě se správnými lidmi a dostal by agrément, to bude obtížný úkol. Sám nevím, jestli bych na něj stačil.

Jinými slovy říkáte to, že český zákon o státní službě komplikuje i některé zahraničně-politické zájmy Spojených států?

Ano. Jsme ve stavu, kdy zákon má mnoho nedořešených šedých a černých částí, které se musí řešit, a v případě velvyslanců se budou asi řešit zvláštním zákonem o zahraniční státní službě. Situace velvyslance je přeci jen dosti odlišná od úředníka finančního úřadu Benešov.

Dobře, ale je ze strany USA nějaký tlak na to, aby se na paní Filipi v tomto smyslu nesahalo?

Myslím, že jde zcela o naši záležitost, kterou jsme s USA ještě neřešili. Z prostého důvodu – sami nevíme, jak ji vyřešíme. Způsoby hledání řešení se zatím odehrávají mezi panem ministrem Zaorálkem a naší kanceláří.

A termín pro vyřešení je jaký?

Je jednoznačné, že se musíme řídit českými zákony. Vyřešit to tedy musíme do 30. června letošního roku. Proto také říkám, že nehledám žádnou Kmoníčkovu kličku. Nicméně hledám způsob, jak ochránit národní český zájem a to zejména v Damašku, řekl bych, že dokonce i ten americký národní zájem v Damašku, tak, aby mi ho nezavraždila nejasná dikce jednoho paragrafu jednoho zákona.