Když výbušný prostor nezaplní Evropa, udělá to Rusko. Frustrace na Balkáně roste
ANALÝZA. Bývalá chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovičová vykreslila pro západní Balkán a vlastně i pro celou Evropu docela temnou vizi: „Země jihovýchodní Evropy se velmi snadno mohou stát zdrojem chaosu, krize a krveprolití. Snad ne v rozsahu, jak jsme to zažili v 90. letech, ale dostatečně na to, aby to destabilizovalo Evropu i celé transatlantické společenství,“ nechala se slyšet na nedávné pražské konferenci Globsec.
Její země, Chorvatsko, má na Balkáně (či jak Kitarovičová raději říká, v regionu jihovýchodní Evropy) jednu nepopiratelnou výhodu: v roce 2013 byla po osmi letech přístupových jednání přijata do Evropské unie. Od té doby se ale žádná další země členem EU nestala, naopak – Unii opustila Velká Británie.
Ve vztahu k EU také vidíme zajímavý paradox. Ve stávajících zemích Unie žádné velké nadšení pro další rozšiřování EU nepanuje a roste tam naopak pocit, že Brusel „nám neustále něco diktuje“ a vymýšlí novoty, o něž ve skutečnosti lidé vůbec nestojí. Naopak země na Balkáně (i v blízkém okolí, například v Moldavsku či Gruzii) o členství v unijním klubu enormně usilují.
Jenže – jak plyne z řady zajímavých debat na letošní konferenci Globsec – se cítí stále zklamanější a demotivovanější. Politika rozšiřování EU v posledních letech v podstatě nefunguje, což může mít do budoucna dopad na bezpečnost Evropy. Už proto, že o region západního Balkánu má enormní zájem Rusko a Čína. A jejich vliv zde roste.
Jsme z toho vyčerpaní
Srbsko, Černá Hora, Albánie, Severní Makedonie či Bosna a Hercegovina mají status kandidátských zemí, Kosovo ani to ne. Existenci samostatného Kosova dosud neuznalo pět členských zemí EU, což mu mnoho nadějí na budoucnost v EU nedává. V rámci konference Globsec o své frustraci mluvila kosovská prezidentka Vjosa Osmaniová.
„My se nepřátelíme se zeměmi jako je Rusko, Čína nebo Severní Korea, orientujeme se na západní demokracie. Ale přesto zůstáváme stranou.“
„Jsme přitom nejsilnější demokracie v regionu, garantujeme lidská práva, spravedlnost pro všechny minority v multikulturním Kosovu,“ tvrdila s tím, že potenciální vstup do EU má podporu 95 % populace.
„My se nepřátelíme se zeměmi jako je Rusko, Čína nebo Severní Korea, orientujeme se na západní demokracie. A přitom Srbsko, které je na tom ve vztahu k plnění evropských standardů nejhůře, je kandidátskou zemí a má i nejvíce finanční podpory. My máme stoprocentní soulad s evropskou bezpečnostní a zahraniční politikou a přesto zůstáváme stranou. Nezachází se s námi rovnoměrně,“ postěžovala si.
Například Černá Hora má status kandidátské země už 14 let. „Jsme z toho vyčerpaní, naše administrativní kapacity nejsou velké, nejsme bohatá země, ale stále věříme v evropské hodnoty. Chceme být 28. zemí EU do roku 2028,“ říká ministryně pro evropské záležitosti Černé Hory Maida Gorgevičová. Vstup do EU podle ní podporuje 80 % populace.
Jak ale upozornil slovinský ministr pro evropské záležitosti Marko Štucin, jedna věc je chtít a druhá něco reálně dělat: „Za poslední tři roky nebyla uzavřena a dokonce ani otevřena ani jediná kapitola v žádné z kandidátských zemí. Progres je nula.“
Na druhé straně platí, že i s otevřením jakékoli kapitoly přístupových jednání musí být jednomyslný souhlas všech zemí EU a zde hrají roli některé letité spory a zájmy. Bulharsko například kvůli jazykovým sporům blokuje zahájení rozhovorů se Severní Makedonií.
Tato země je kandidátskou zemí EU od prosince 2005. Dosud ale neotevřela jedinou kapitolu přístupových jednání. „Je to dvacet let slibů ze strany EU a nic se neděje. Cesta zemí západního Balkánu do EU je do značné míry zdržována samotnou Unií,“ zlobil se v další debatě bývalý prezident země Stevo Pendarovski.
Podle něj není žádné překvapení, že za tu dobu nadšení lidí o dost kleslo. V jeho zemi se prý podpora vstupu postupně snižovala z původních 80 % někam pod úroveň 50 %. „Nevidím žádné světlo na konci toho velmi dlouhého tunelu. A bohužel v ekonomice i v demokratických hodnotách všechny země západního Balkánu klesají,“ říká.
Rusko dlouhodobě podrývá jakékoli snahy o sbližování s EU, propagandou, dezinformacemi, kybernetickými útoky i otevřenou korupcí, kdy „z Ruska přijíždějí lidé se spoustou hotovosti v kufru a odjíždějí bez ní“.
Baronka Ashtonová, někdejší britská politička a od prosince 2009 do listopadu 2014 vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, se vzrůstající frustraci nediví. „Před deseti lety bylo patrné, jak lidé v Srbsku i v Kosovu vzhlížejí k EU. Jenže tyto ani další země se ve vztahu k EU nikam neposunuly a chápu, že je to pro ně velmi frustrující.“
I český ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák připouští, že mezi kandidátskými zeměmi vidí rostoucí obavy z toho, že nakonec do EU nebudou moct vstoupit: „Mluvím se všemi: s Černou Horou, Albánií, Srbskem… A všude nespokojenost roste.“
Nepromyšlený a nepovedený přístup k rozšiřování je patrný na vztazích EU–Turecko. To mělo status kandidátské země tak dlouho (od roku 1993), až ho tahle hra přestala bavit a vydalo se vlastní Erdoğanovskou cestou a EU prakticky veškerá jednání o vstupu přerušila.
Kde se střetávají zájmy velmocí
„Od války na Ukrajině Rusko na Balkáně otevřelo novou frontu a znásobilo výdaje na šíření dezinformací a propagandy. Konkrétně – čelíme kyberútokům , hybridní válce vedené z Ruska, ale například i z Íránu,“ podotkla kosovská prezidentka Vjosa Osmaniová.
„Tam, kde nebude EU, tam bude Rusko. Rozšíření EU je v našem geopolitickém zájmu,“ shrnul to v debatě i český ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák.
„Západní Balkán nesmíme opomíjet. Je to zóna zájmu Ruska i Číny. I když ty země ještě nejsou připraveny na vstup do EU, musíme s nimi spolupracovat. I malé kroky vpřed (při práci na jednotlivých kapitolách přístupových jednání) jsou potvrzení, že jdou po správné cestě,“ doplnil.
Konkrétní zkušenosti s ruským vlivem má Moldavsko (země na severovýchodním okraji Balkánu). Mihai Pospoi, moldavský ministr zahraničí, srozumitelně popisoval, jak Rusko v jeho zemi dlouhodobě podrývá jakékoli snahy o sbližování s EU, propagandou, dezinformacemi, kybernetickými útoky i otevřenou korupcí, kdy „z Ruska přijíždějí lidé se spoustou hotovosti v kufru a odjíždějí bez ní“.
„Balkán je místo, které pořád silně žije svou historií, která má dopady na současnost. Je vidět nárůst nacionalismu, populismu a emocí.“
„Kreml cíleně útočí na již existující problémy a rozdíly ve společnosti. Rusko nechce, abychom se rozvíjeli, ekonomicky rostli, zneužívá naší závislosti na dodávkách energií. To je ten rozdíl mezi negativními a pozitivními pobídkami. Evropská unie slibuje podporu, technickou pomoc, finanční prosperitu, Rusko straší tím, že když nebudeme dělat to, co chce, vezme nám plyn a rozloží naši společnost,“ dodal.
Odrazem ruského světa na Balkáně je srbský nacionalismus. Pokud bychom v současní Evropě hledali místo, kde se na ulicích veřejně a ve velkém provolává sláva Putinovi a válce na Ukrajině, bylo by to právě Srbsko. Ostatně jedno z mála leteckých spojení, kudy se Rusové mohou do Evropy bez problémů dostávat, vede právě přes tuto balkánskou zemi.
„Srbsko usiluje o regionální dominanci a Rusko jej v tom silně podporuje. Balkán je místo, které pořád silně žije svou historií, která má dopady na současnost. Je vidět nárůst nacionalismu, populismu a emocí,“ říká bývalá chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovičová.
Část balkánských politiků prý ale o EU ani nestojí. Nechtějí, aby jim někdo koukal pod prsty, vnucoval evropské standardy, když oni mají svoje. „Řada politických představitelů zemí západního Balkánu ve skutečnosti vstup do EU nechce, i když lidé v zemi ano,“ myslí si slovinský ministr pro evropské záležitosti Marko Štucin.
Dělat oboje nejde
Je také nepochybné, že Evropská unie se za posledních dvacet let, co je i Česko jejím členem, znatelně proměnila. Směřuje k mnohem větší integraci a velkým společným závazkům a cílům jako je Green Deal… Globální konkurence zároveň roste a konkurenceschopnost EU je velkým otazníkem.
„Současný maďarský režim není kompatibilní s EU. Naštěstí zatím nemá politickou sílu a podporu na to, aby Maďarsko unii opustilo.“
Bývalý rakouský premiér Sebastian Kurz i proto v debatě upozornil, že EU má dva velké cíle, které jdou ale ve skutečnosti proti sobě: politiku rozšiřování, která přirozeně vede k vetší rozdílnosti a na druhé straně snahy o větší integraci. „Ale dělat oboje zároveň nejde,“ je přesvědčen.
Přizvukoval mu bývalý český premiér Mirek Topolánek, podle nějž by se EU měla vrátit k základním hodnotám založených na volném pohybu peněz, zboží a kapitálu a shodnout se na základních nejmenších společných principech a těch se držet.
O potřebě „reformy EU“ mluvili na Globsecu mnozí, jak přesně by ta reforma ale měla vypadat, to už méně.
Jisté je, že další rozšiřování EU má smysl jen tehdy, budou-li jednotlivé kandidátské země plnit dohodnuté standardy, uzavřou řádně všechny kapitoly přístupových jednání. To, že to není snadné, si dobře pamatuje i Česká republika.
Ani vstup do EU nicméně není žádnou zárukou, že demokratické standardy a vláda práva, k nimž se EU jako celek ještě stále snaží hlásit, přetrvají. „Současný maďarský režim není kompatibilní s EU. Naštěstí zatím nemá politickou sílu a podporu na to, aby Maďarsko Unii opustilo. Mezi lidmi má členství v EU stále podporu. Otázka je, co se stane, až zemi opustí velcí investoři jako jsou německé automobilky,“ nechal se slyšet bývalý maďarský premiér (poslední před nástupem Viktora Orbába) Gordon Bajnai.
Jak je zjevné, pověstný balkánský sud prachu je tu pořád s námi. A stejně jako dříve v historii má vliv i na evropskou budoucnost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
27 komentářů
Je nejvýše pravděpodobné ,že během letošního podzimu dojde k zásadnímu ozřejmění situace na Ukrajině. Útok v Kursku a průnik na ruské území byl hazard ,na který prezident Zelenský reagoval výměnou ministrů. Kritická situace v Doněcké oblasti může prezidenta Zelenského přmět k jednání s Ruskem.Bez ohledu jak dopadnou volby v USA .Je si vědom svého obtížného postavení.Západní Evropa je zablokovaná, nedovolí stupňovat použití svých zbraní Ukrajinou proti Rusku na ruském území.Prezident Zelenský račím krokem začne zvolna jednat s Ruskem.Budou to složitá a dlouhá jednání ,která budou mít ekonomické dopady na cenu ropy a plynu v Evropě.Země jako Polsko a Rumunsko budou mít snahu tato jednání torpédovat,ale nebude jim to nic platné.Bylo by dobré,aby realistická politika premiéra Orbána nalezla satisfakci v zemích EU a našla se tak shoda k ukončení tohoto bratrovražedného konfliktu na Ukrajině.Nebude vítěz ani poražený,ale hranice Ukrajiny se budou měnit. Průběžným výsledkem může být masivní ekonomická pomoc Ukrajině ze Západu a Ruska a kritika jednání ze strany USA a možná i Číny.EU musí být připravena k přímým jednáním mezi Ruskem a Ukrajinou bez zásadniho vlivu USA. Řešení to nebude úplně ideální, výsledky těchto mírových rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou by mohly být pozitivní pro další vývoj Evropy a Ruska.Byl by to průlom transatlantických vztahů.
Ceteram autem censeo že stočím debatu na Ukrajinu…
A pak že placení trollové nejsou…
To se právě obávám že ta situace je zatím naprosto patová. Rusko má ještě dost zdrojů a Ukrajina jich dostává ze Západu dost. Těch pár desítek km posunu fronty tam či onam nehraje roli, ani jedna ze stran tu druhou porazit nemůže aby ji diktovala své podminky.
A taky že Putin, krom předání území požaduje neutralitu a zákaz vstupu Ukrajiny do NATO. I na této podmínce trvat bude,mozna dokonce víc než na těch zemích.
V čem je dost těžká otázka, zda skutečně budou trvat sympatie a podpora zap. států kdyby Ukrajina ty podminky přijala a zda potom bude EU o rozdělenou Ukrajinu stát. No vlastně na to by se jich mohl zeptat Zelenskyj už dnes..
Ukrajině hlavně docházejí vojáci. Území zabraná Ruskem budou stěží dodávat vojáky ukrajinské armádě a miliony uprchlíků mimo Ukrajinu nemají o účast na jatkách zájem. A i v původním rozsahu a bez emigrace měla Ukrajina těch bojeschopných jen kolem 1/4 oproti Rusku.
A pokud do Ukrajiny naženete moc „dobrovolníků“ ze států NATO, může konflikt eskalovat na jadernou výměnu mezi NATO a Ruskem. Přitom není úplně jasné, kde je ona hranice, po jejímž překročení se to stane.
Je spíš otázka, jak si balkánské země plní svoje domácí úkoly. Nesmyslím si, že by příliš konvergovali…spíš platí v textu rovněž zmíněné, že část domácí reprezentace zkrátka nechce aby jim EU koukala přes prsty a měla na kandidátské země nároky, protože to se pak nedá tolik krást, dojit a šmelit.
Princip rozšiřování a těsnější integrace není vůbec v rozporu, naopak, je to budoucností EU !
👍👍👍 Přesně tak. Inu Slované.
Vzhledem k tomu, že celá ekologická politika EU je jeden obrovský tunel…
I když je docela možné, že mnoho EU politiků jsou poněmčení (nebo po – něco jiného) Slované 🙂
Článek nemá vůbec nic společného s vaší ekologickou dojmologií. 🙂
Krádeže, dojení a šmelení jsou charakteristikou ekologických opatření EU. Bohužel.
.. tak tedy společným jmenovatelem by se mohlo uvést Rusko, že ? No jednoduchá výmluva, ale na druhou stranu když se vidí, že šéfkou EK byla opětně zvolena Ursula von der Leyenová, která si bude vybírat ten svůj ansámbl (typu našeho Síkely, třeba), tak si realista musí skoro vzpomenout v dobrém na Junckera, pak tedy ta výmluva na Rusko alespoň nějakou chvíli vydrží…
A koho si měla vybírat – K. Konečnou nebo Turka a další dobráky z hnutí ANO. Ti jsou v Evropském Parlamentu vyloženě do počtu, protože jsou to potížisté, kteří hledají chyby na návrzích druhých. ale sami žádný návrh nemají. A co se týká Síkely- není vhodnějšího politika, který prokázal svoje schopnosti jednak doma v ČR- dnešní vláda dostala od Babišovy vlády dáreček ve formě prázdných plynových zásobníků v Prosinci roku 2021. Zvládl to na jedničku a také v EU prokázal zajistit dostatek plynu v době energetické krize a podnikl další kroky k vyřešení této krize v Česku.
… no ty by si nevybrala, protože to jsou zvolení europoslanci, ale bylo by to zajímavé, protože oba dva by určitě ty „výplody“ Leyenové silně korigovali… Turka jsem někde viděl a ten skutečně Leyeneovou nemusí.. A ty prázdné plynové zásobníky – no to jste zase vedle, protože někdy v r. 2017-18 nařídila EK, že státy nemají vlastnit zásobníky na plyn (ale asi i jiné energ.suroviny), ale že to má řešit „trh“ – tedy zásobníky se odprodaly, ale zapomnělo se na to, že když soukromník nakoupí tč.drahý plyn jehož cena může vzápětí klesat, tak on prodělá.. Proto ty zásobníky byly prázdné od všech nájemců, protože ztrátu jim státy neuhradí… Že dnes ty zásobníky znovu státy odkupují od soukromníků, tak toje facka té EK a měla by to zaplatit… Tedy poučte se o faktech o zásobnících… A jestli Síkela vyřešil krizi v energiích – no ani náhodou, podívejte se třeba na takové Rakousko jestli tedy také jančilo jako my (tedy Fiala a Síkela).. Já mám konkrétně dálkové vytápění – a k němu „ekspert“ Síkela řekl, že EK tento zdroj vytápění ještě nenotifikovala – tedy platíme jak mourovatí, že Síkela si nedokázal dupnout… A jinak on – bez papíru neřekne ani dobrý den – to se všimněte.. Já jsem tedy byl pro to, aby on zůstal ještě tu dobu mnistrem, protože by „škodil“ už jen rok, tady to bude celých 5 let…
Známá osvědčená strategie. Vytvořit nepřítele, všechny neúspěchy a problémy na něj svést a vytvořit nenávist. Pak se masy lidí vystrašené nepřítelem dobře ovládají. To už tu bylo.
1/ Od roku 1945, dělají válečný bordel v Evropě jenom Slovani.
2/ V ČR mě v každé restauraci 12 měsíců v roce obslouží „nějaký“ číšník. V mnoha restauracích v Chorvatsku musím od poloviny srpna číšníka hledat a poprosit ho, aby mě obsloužil.
ad 1 Opravdu? A co albánští islámští teroristé? Co IRA, ETA a další?
Kdo postupně rozpoutal 4 války se svými sousedy při rozpadu Jugoslávie? Srbové.
Na všech těch konfliktech se silně podílelo Německo, coby hlasatel revanše za prohranou válku 1939-45.
Pergile nevím co jste zač a kam chodíte na ty nesmysly. Jugoslávie fungovala v minulosti tak, že každým rokem se měnil nový vůdce Jugoslávie ze sedmi republik. Tento způsob se nelíbil Srbům, kteří měli početní převahu – 17 milionů obyvatel oproti ostatním republikám, které dohromady neměly tolik obyvatel dohromady. Navíc armáda bývalé Jugoslávie byla téměř většinově obsazená Srby. A tak Srbové začali s genocidou jiných národů bývalé Jugoslávie. Podporovali v tom Rusové, protože v Jugoslávii viděli takový malý Sovětský svaz.
pro Sámo : tam probíhaly občanské války – ale ne války Jugoslávie proti nově vzniklým státům… A občanská válka je občanská válka – a tu první o srbech v Chorvatsku, tak tu odpálilo Německo, že jako první stát to Chorvatsko uznalo , aniž by požadovalo vymezit práva národnostních menšin – proto byly ty masakry…
Pro josef
Proč lžete? Jugoslávie byla federace. Pokud tedy vůbec chápete, co to znamená.
Chorvatsko vyhlásilo v březnu 1991 nezávislost na jugoslávské federaci a Srbsko zaútočilo na Chorvatsko, Slovinsko vyhlásilo v červnu 1991 nezávislost a do Slovinska vjely srbské tanky. To samé se stalo v dubnu 1992 v Bosně a Hercegovině a únoru 1998 v Kosovu. V žádné z těchto zemí neměli Srbové významnější komunitu. V Kosovu tvořili a tvoří Srbové dokonce jenom 8% obyvatel.
Sámo,
genocida jiných národů Srb\ není nic jiného než lživá propaganda. Jugoslávská armáda se prostě snažila, v souladu s ústavou a dalšími zákony, idržet integritu a územní celistvost státu. Nedělala tedy nic jiného, než vojska Severu za občanské války v USA.
Pro A. S. Pergill
Proč lžete?
Vaše srovnání 4 srbských válek v Jugoslávii vs. Sever proti Jihu (USA) kulhá na obě nohy i hlavu.
Srbští nacisté a komunisté stříleli do kolon prchajících civilistů, stavěli koncentrační tábory a prováděli dům od domu genocidu nesrbského obyvatelstva, což se v USA za války Severu proti Jihu nikde nedělo.
Je k smíchu, jak se komunističtí a ruští poskoci, snaží vždy zatáhnout do debaty USA, aniž by měli nějaké znalosti. 😂
Pane Doucho,
„Srbští nacisté a komunisté stříleli do kolon prchajících civilistů, stavěli koncentrační tábory a prováděli dům od domu genocidu nesrbského obyvatelstva, což se v USA za války Severu proti Jihu nikde nedělo.“
Všechno tohle Seveřané dělali a v ještě drastičtější podobě než Srbové v Jugoslávii. Akorát například letecké ostřelování civilního obyvatelstva neměli technicky možné, ale likvidování civilního obyvatelstva a infrastruktury, zajišťující jeho přežití, bylo zcela běžné. I ostřelování civilních objektů v obléhaných městech Jihu. Seveřanské koncentráky si, podle dokumentárních fotek, nijak nezadaly s nacistickými (až na absenci Zyklonu B).
Pane Doucho,
a ještě když jsme u toho „civilizovaného Západu“, tak britská genocida Irů a Búrů byla vzorem pro Hitlera.
pro Rudolf Doucha 12/9 :
Srbsko neválčilo ve 4 válkách, protože Srbsko -jako takové, vzniklo jako samostatný stát až po „oddělení“ Černé Hory a to bylo až po r. 2000. Ještě od března 1999 až do 13.6 1999 byla humanitárně bombardována (převážně USAbombardéry z Německa) celá Jugoslávie -a to mj. Podgorica.. Tedy ty „domnělé“ 4 války Srbska jsou fake – ty války byly v nových státech po SFRJ občanské, protože po rozpadu se neřešilo postavení menšin v nových státech… Je tedy na zamyšlení i pro Rudolfa Douchu, že takové pogromy na menšiny se neděly právě v Srbsku a i Černé Hoře – tedy v té „zbytkové“ Jugoslávii, jiná věc bylo Kosovo…
Pane Doucho, jinak pochopitelně kecáte. V Kosovu tvořili Srbové minimálně kolem 50% obyvatel. To vámi uváděné číslo se vztahuje až na dobu po etnických čistkách (prováděných pod patronací OSN).
Kosovo je historicky srbské území, asi jako u nás je české území Povltaví od Prahy po soutok Vltavy s Labem. Také toto území Srbové nejdéle bránili před tureckým vpádem a zde byla svedena, bohužel Srby prohraná, poslední bitva této války.
Slované na jihu Evropy chtějí peníze EU.
Srbové se objímají s Putinem, takže možná tak nejdříve za 50 let do EU. Každý svého štěstí strůjcem. (zdvižený prostředníček)