Podnikatelé, restauratéři a hoteliéři jsou nejvíc ohroženou skupinou. U nich je jasné, že ekonomická krize bude trvat nejdéle. Nejméně rok, možná dva. Proto by oblast cestovního ruchu měla být samostatně řešenou kapitolou. Například okamžitým zmrazením placení nájmů, navrhuje podnikatel Daniel Bartoš. 

Každou tiskovou konferenci vlády sledují napjatě miliony podnikatelů. Čekají, co vláda řekne na to, že museli ze dne na den zavřít svoje provozovny či ukončit živnostenskou činnost. Věří, že přece ministři ví, že mají zaměstnance, za které musí platit odvody, že musí platit nájmy, že musí zaplatit faktury za již dodané zboží, platit za energie a jiné služby.

Čekají. Jednu tiskovku, dvě, tři, desátou. Roušky, roušky, jsme ve válce, zaměstnanci mohou zůstat doma za 100% platu. Podnikatelé nic.

Nikdo nemyslí na to, že i podnikatel je živitel rodiny. Že i on sám potřebuje pomoci a stávající situace ho žene do dluhové pasti. Jak má platit nájmy a všechny ostatní odvody, když mu jeho příjem klesl na nulu? O hypotečních úvěrech a leasingových smlouvách ani nemluvě.

Proč premiér nevystoupí a neřekne, že se prostě teď nájmy platit nebudou, tak jak to udělal prezident Macron hned v prvním projevu, kdy omezil volný pohyb osob Francouzů?

Jak pomáhá stát jinde

Ve světě je příkladů mnoho.

USA: Spojené státy pošlou zaměstnancům i podnikatelům 2 biliony dolarů ve formě přímé pomoci. Celkem 367 miliard dolarů pak půjde přímo na pomoc malým firmám. „Je to velmi důležitá oboustranná dohoda, která pomůže americkým pracovníkům, americkému byznysu a lidem napříč celou Amerikou“ (Steve Mnuchin, ministr financí USA)

Německo: německá vláda chce na ekonomické dopady vyčlenit až půl bilionu eur. Součástí balíčku mají být daňové úlevy pro podnikatele a poskytnou firmám chybějící likviditu na příští roky. „Pomoc se má týkat všech typů podniků, od těch nejmenších až po ty velké“ (Peter Altmeier, ministr hospodářství)

Nový Zéland: vzdálená zámořská země jde ještě dál; pět  miliard dolarů půjde přímo na mzdy pro postižené podniky. Navíc všichni dostanou přímou podporu v podobě 25 USD týdně.

Další téměř tři miliardy USD bude investováno do změn daně z podnikání s cílem uvolnit cashflow. „Tento balíček je o cashflow a o důvěře, je to pouze začátek podpory, která bude zavedena. Budeme tlumit ránu pro podniky a pracovníky. Byli jsme a budeme rychlí, rozhodní a soucitní.“ (Grant Robertson, ministr financí)

Poslední kapka (zatím)

Vláda České republiky kromě odpuštění penále a pokut za pozdní podání daňového přiznání nic podnikatelům neposkytla. Poslední kapkou a ztrátou veškeré naděje bylo úterní převedení nouzového stavu z krizového zákona do zákona o ochraně veřejného zdraví.

Bezpečnostní opatření zpřísnily, ale vláda tak v tichosti vyloučila možnost podnikatelů vymáhat na státu odškodné. To zákon o ochraně veřejného zdraví totiž neumožňuje.

Přitom je to tak jednoduché: zmrazit stávající smlouvy, nevyžadovat z nich plnění a vše plynule obnovit až se situace vrátí k normálu. Pronajímatelé by neměli vybírat nájmy, když jsou prostory zavřené. Dodavatelé energie a plynu nemohou chtít platby dodávky,i když provozovna nefunguje a žádné energie neodebírá. A tak bych mohl pokračovat.

Nikdo za současnou situaci nemůže. Podnikatel také ne. Bere na sebe riziko z nenadálé situace v tom, že přestal mít příjem. Ale proč by se měl ještě dále zadlužovat? V tomto nepoměrném vztahu nemůže přece jedna strana finančně krvácet a druhá dál přijímat, jakoby se nic nestalo. Přitom stačí jediné vyjádření vlády, návod, jak dál pokračovat tak, aby zatížení bylo rovnoměrné.

Státní koupel

V cestovním ruchu je situace ještě horší. Jak se bude řešit stav, kdy budou moci otevřít obchody, restaurace a hotely, ale hranice zůstanou zavřené?

Jsou místa, která jsou specifická. Centrum Prahy, Krumlov. Pokud nebudou otevřené hranice, budou to města duchů, bez ohledu na to, že budou obchody otevřené.

Pronajímatelé budou požadovat 100% nájemné, protože už nikdo nenařizuje, aby provozovny byly zavřené, ale nájemci je bez turistů nebudou moci platit. Už kvůli výši nájmů, které v těchto oblastech panují.

Podnikatelé, restauratéři a hoteliéři v cestovním ruchu jsou nyní nejvíc ohroženou skupinou. U nich je jasné, že ekonomická krize bude trvat nejdéle. Nejméně rok, možná dva.

Proto by oblast cestovního ruchu měla být samostatně řešenou kapitolou. Trump, Macron a ostatní vědí co říct a jak nenechat podnikatele padnout. U nás to ale zatím vypadá, že je v tom stát nechá vykoupat.

Autor je podnikatelem v cestovním ruchu