Sociolog Daniel Prokop. Foto: Michal Sváček/ MAFRA / Profimedia

Kdyby vláda naslouchala, mrtvých bylo méně a ekonomika v lepší kondici, říká Daniel Prokop

Napsal/a Robert Břešťan 4. října 2021
FacebookXPocketE-mail

Problémy s nedostupným bydlením, rozdíly ve vzdělávání nebo třeba fakt, že v exekucích je v některých regionech 25-35% lidí v produktivním věku, se v důsledku týkají celé společnosti. Sociolog Daniel Prokop se těmto tématům dlouhodobě věnuje a nabízí řadu konkrétních řešení, která se sice leckomu nemusí líbit, ale rozhodně má smysl o nich přemýšlet. Nejen před volbami.

Sociolog Daniel Prokop je členem Národní ekonomické vlády, majitelem výzkumné agentury PAQ Research a také autor oceňované knihy Slepé skvrny „o chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti“. Stojí i za projektem „Život během pandemie,” který mapuje změny v sociálním chování Čechů od začátku pandemie koronaviru.

„V našem výzkumu je vidět obrovský pokles pracovní doby a omezení práce, což bylo na jaře 2020 z velké části ještě finančně nekompenzované. Dopadlo to hlavně na dohodáře a OSVČ. Práce v Česku je poloprekarizovaná, což umožňuje zaměstnavatelům omezit část výdajů. Hlavně na dohodáře a „ičaře“, kteří v Česku pracují občas jako zaměstnanci. To umožňuje flexibilitu, která sice krátkodobě dopadne na životní úroveň lidí, ale neodrazí se v nárůstu nezaměstnanosti,“ říká v rozhovoru pro ekonomický podcast MakroMixér (připravuje jej šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš).

Ten problém časem vyplave

Řekl jste, že práce u nás je „poloprekarizovaná“, můžete to vysvětlit?

Jde o to, že hodně lidí pracuje jako OSVČ, i když jsou reálně v závislých zaměstnaneckých pozicích. Myslím, že není dobře vyčíslené, jak velká část společnosti to je, a je to společné některým zemím východní Evropy a Středomoří. Máme také jeden z největších rozdílů zdanění zaměstnanců a OSVČ v Evropské unii a i přes různé nevýhody se to OSVČ finančně obvykle výrazně vyplácí. Asi sedm procent zaměstnanců pracuje jen na dohody, nebo rovnou dostávají peníze na ruku, a jsou tak v jistém segmentu šedé ekonomiky. Tím se vykrývá naše vysoké zdanění práce. Lidé tím také pracují za menší mzdu, je možné je snadno propustit a ještě se to neodrazí ve statistice nezaměstnanosti. Kvůli tomu také nevidíme ekonomické dopady na konkrétní lidi a rodiny. Žijeme v pocitu, že se nic neděje, jenže ono to časem najednou někde vyplave.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Statistiky a realita jsou často dva různé světy. Třeba pohostinství a hoteliérství není ani náhodou tam, kde před krizí, na druhou stranu obor IT proplul celým covidem naprosto nerušeně. Jsou tu zásadní rozdíly a je vidět pokračující trend nárůstu lidí, kteří sice nejsou vyloženě chudí, ale jsou opravdu nízkopříjmoví a pracují třeba za 40-70% mediánové mzdy. Je to trend, který se ještě dál vyostří?

Narostl počet lidí, u nichž jsme zaznamenali omezení práce a nárůst chudoby, i když třeba jen těsně nesplňují kritérium příjmové chudoby, což je do 60% mediánového příjmu domácnosti, a zároveň nemají úspory. Ohrožená část lidí byla hlavně ve službách, kde je často nestabilní pracovní pozice a byl tam i největší přímý úder covidových restrikcí, a tak i největší ekonomické dopady.

Zajímavé je, že to mělo vliv i na vývoj pandemie. Lidé, kteří nejsou chráněni na trhu práce a nemají nemocenskou, tedy OSVČ a ti, co pracují na podlimitní dohody, nejevili ochotu se testovat, nechodili na nemocenské a do karantén. To také do jisté míry vysvětluje, proč s covidem nejvíc prohrála právě postkomunistická Evropa a Středomoří. U nás je společná ta prekarizace práce, nestabilita, která vás nechrání jako v případě zaměstnanců. Myslím si, že to může souviset i s regionálním šířením covidu v České republice. Ta ohniska byla na Tachovsku, Karlovarsku a v oblastech, kde jsou odštěpné závody a agenturní pracovníci. Takže šíření epidemie může souviset s podobou české ekonomiky. Souvisí to i s tím, že Češi nemohou tolik chodit na home-office. Ten sice u nás narostl, ale možnosti jeho využití jsou v naší průmyslové ekonomice omezené.

V tomto smyslu se asi nic moc nezměnilo, myšleno směrem do budoucna. Pokud nás tedy překvapí nějaká nová vlna, tak to s ohledem na to, co říkáte, dopadne dost možná stejně jako vloni.

Nepochybně existuje souvislost mezi podobou ekonomiky a dodržováním opatření. Nejen v ochotě se nechat testovat a v tom jít na nemocenskou, ale také v tom, že největší odpor vůči opatřením byl právě mezi lidmi, kteří ekonomicky utrpěli v oblasti služeb, obchodu a podobně. Na jedné straně jsou ideologičtí odpůrci, na straně druhé je tu ale i velká skupina, která prostě ekonomicky utrpěla, a proto vzdorovala. Na tom se ukazuje, že kompenzační opatření měla smysl i z epidemiologického hlediska, což podle mě vláda dlouho podceňovala.

Exekuce destabilizuje rodiny, všichni jsou rezignovaní, výrazně zaostává i vzdělávání. V chudších regionech asi šestina lidí nedokončí střední školu nebo učňák. Místo absolventů učňáků tu je najednou skupina mladých lidí úplně bez kvalifikace.

Mimochodem, opět jste použil to slovo prekariát. Můžeme si ho přeložit jako „proletariát v prekérní situaci“?

Prekariát se vyznačuje nestabilitou pracovních podmínek. Mohou to být i lidé, kteří mají nějakou krátkou dobu relativně vysoký příjem, ale nestabilní. Asi bych tam ale neřadil živnostníky v oboru IT, ale spíše agenturní pracovníky a do jisté míry i lidi, kteří pracují hodně na dohody a jsou v exekucích, takže mají příjmy na ruku. To je relativně velká část českých pracujících a exekuce to vše ještě komplikují.

Jak to tedy vypadá s počtem lidí v exekuci během pandemie? Podle čísel, co jsme dohledali, je tu jistý pokles, ale stále je to nějakých 850 tisíc lidí, což je pořád hodně.

V exekucích byl skutečně pokles. Teď jsou dokonce odhady na nějakých 760 tisících, takže od roku 2017 je to o nějakých sto tisíc méně. Je to ale dané hlavně tím, že z exekucí vypadli lidé, kteří měli jen jednu. Naopak stagnuje počet lidí s mnohonásobnými neřešitelnými exekucemi, kdy mají čtyři až pět exekucí a už si zvykli operovat v té pololegální šedé ekonomice. To se moc nemění.

Po letech konjunktury jsme byli schopni trochu osekat skupinu lidí, kteří byli schopni svou situaci vyřešit, ale to jádro 400 až 500 tisíc lidí, kteří to sami nevyřeší, zůstává. Otevřel se trochu i systém oddlužení. Zjemnily se některé podmínky, ale pořád do oddlužení chodí málo lidí. Za poslední rok to bude nějakých 30-35 tisíc, místo původních dvaceti tisíc.

I po legislativních změnách, které měly pomoct, tedy platí to, že lidé, kteří jsou v exekuci, mají malou motivaci s tím něco dělat?

Myslím si, že podceňujeme jednu věc. Část expertů se zaměřuje na to, aby oddlužení bylo na tři roky a byl tedy jasnější jeho konec, jenže je velká část lidí, kteří neví o tom, že je nějaké oddlužení vůbec možné. Neví, jak se přihlásit, nechtějí platit za nějaké zpracování návrhu. Bariéry jsou tedy už na začátku, jak znalostní, tak motivační. Víc, než by asi člověk čekal, by pomohlo, kdyby se všem dotčeným poslal vysvětlující dopis. Což by myslím pomohlo i při vakcinaci proti covidu, u níž stále hodně lidí váhá: kdyby všichni dostali dopis od VZP. My podceňujeme to, jak jsou lidé odrazeni už samotnou neznalostí, což se jen zhoršuje v kombinaci s absencí vlastní motivace.

Jak „vyrábět“ rezignované lidi

Exekuce mají zjevný ekonomický dopad na některé regiony, kde je skoro 20% práceschopné populace v exekučním řízení. Jaký to může mít odrazující dopad na zahraniční investory, ve chvíli, kdy tato pracovní síla není oficiálně zaměstnatelná?

Hodně lidí má třeba čtyři až pět exekutorů a pro zaměstnavatele není administrativa spojená s těmito zaměstnanci vůbec jednoduchá. To jsou o stovky hodin práce měsíčně navíc. To může odrazovat i mezinárodní velké firmy, ale zejména je to velmi zatěžující pro malé firmy, které by tam mohly vznikat. Administrativa se mzdami, když vám tam přibude za každého člověka řízení šesti exekutorských úřadů, je opravdu náročná.

Druhá věc je, že tito lidé preferují platby na ruku a nejsem si jistý, jestli třeba firmy jako Škodovka chtějí platit lidem takto neoficiálně, to si asi nemůžou dovolit. Třetí věc je, že lidé v exekuci nejsou nijak motivováni ke kariérnímu růstu, nereagují na zvýšení mzdy, protože velká část z ní jde stejně exekutorům. To všechno může odrazovat investice do regionů.

Celkem máme asi devět procent dospělých lidí v exekuci, ale u lidí mezi 25 až 65 lety je to nějakých 15%. V těch nejchudších regionech je to 25-35% pracovní síly, což už je opravdu veliký podíl. Destabilizuje to rodiny a vytváří to prostředí, kde nezažijete úspěch, všichni jsou rezignovaní, a tak výrazně zaostává i vzdělávání. Exekuce u rodičů vysvětluje nějakých 50% vzdělávacích problémů. To vede k tomu, že v těchto regionech asi šestina lidí nedokončí střední školu nebo učňák. To zase omezuje na trhu práce absolventy, které by firmy potřebovaly. Místo absolventů učňáků tu je najednou skupina mladých lidí úplně bez kvalifikace.

Podařilo se nám prosadit, aby na jaře bylo součástí řešení epidemie testování ve firmách a vyšší nemocenská, aby se zabrzdilo šíření viru na pracovištích. Navrhovali jsme to už od října. To pětiměsíční zpoždění stálo život docela dost lidí a i ekonomické ztráty.

Ve své knize Slepé skvrny píšete, že jsou odhady, podle nichž odpovídá šedé ekonomice suma až 500 miliard, což je tedy obrovské číslo, k němuž jste i vy sám vyjádřil skepsi. Ale i kdyby to bylo výrazně méně, pořád to je nezanedbatelné. Co to tedy vypovídá o stavu české ekonomiky?

Zmíněných 500 miliard je extrémní odhad. Ale v našich průzkumech mezi pracujícími lidmi, kteří jsou v exekucích, nám lidé přiznávají, že mají příjmy na ruku a nebo nějak na černo. Ztráty, které to působí na odvodech a daních, jsou nezanedbatelné a je to pořád jen malá část šedé ekonomiky. V té se ztrácí mnohem víc a řešit to je lepší cesta než takové ty mediálně oblíbené úspory typu propouštění úředníků.

Téma, které v poslední době hodně rezonuje i rozděluje společnost, je bydlení. Dostupnost vlastnického bydlení, pokud jde o ceny, je u nás jedna z nejhorších v Evropě. Na průměrný byt 70m2 je třeba kompletně vynaložit – statisticky – přes třináct ročních platů. Sice je to do značné míry spíš problém slabé nabídky, ale určitě i poptávka dělá své. Vidíte vy nějaký recept, jak na to jít, jak zlepšit dostupnost bydlení?

V bydlení vidím dva základní problémy. Jeden je zmíněná nedostupnost a druhý je sociální bydlení. To, že samoživitelky končí v azylových domech; to jako sociolog řeším více. Problém je i to, že i nájemní bydlení je u nás relativně drahé, a ořezává hodně peněz z platu. Když se odečtou náklady na nájem, tak čas, kdy si průměrný pracující může vydělat aspoň na 20% z hypotéky, je velmi dlouhý a třeba v Praze v podstatě nedosažitelný.

Je to silné politické téma, ale řešení je velmi komplikované. Myslím, že musí zahrnovat stranu nabídky, zjednodušení stavebního řízení, výstavbu obecních bytů, ale i zjednodušení příměstské dopravy, aby víc lidí mohlo bydlet mimo Prahu s jednoduššími náklady na dopravu. Může to zahrnovat i daň z nemovitosti. Nemám iluze o tom, že daň sama o sobě může nějak zlepšit bydlení, ale jsou třeba studie z Francie o tom, že daň z prázdných nemovitostí uvolní na trh zhruba 13% těch prázdných bytů. To sice je nějaký efekt, ale je to zároveň administrativně složitá a politicky nebezpečná daň. Na druhou stranu někde musíme vybrat peníze na to, aby se dal uvolnit potenciál, že budou mít na nájmy chudší lidé, kteří na vlastnické bydlení nikdy mít nebudou. A to je nutné hledat i v majetkových daních.

Na jedné straně je tu problém slabé výstavby, na straně druhé tu byl přesun části bytového fondu do krátkodobých nájmů, hlavně v případě Prahy a některých jiných center. Co myslíte, že bude s těmi odhadem deseti až dvaceti tisíci byty, které byly v Praze na krátkodobé pronájmy. Budou na prodej nebo k dlouhodobým nájmům?

Určitě by to bylo dobré. Dlouhodobé nájmy jsou v Česku výrazně podceněné. Myslím, že bychom měli spíše hledat daňové pobídky, jak podpořit nájmy. Třeba snížení daně z pronájmu, nebo nějaké incentivy na podporu nájemního bydlení, protože to vlastnické je v Česku jednak velmi hodnotově zakotvené a zároveň je i daňově podporované.

Určitě bych nepodporoval dotace na vlastnické bydlení, protože to by vytvořilo jen další vychýlení trhu a mělo by spíše negativní efekty. U nízkopříjmových je problém výše nájmu a pak je tu specifický problém hlavně u samoživitelek – nájemní kauce, kdy na jejich splacení často nemají. Tam vidím prostor, aby stát pomáhal lidem udržet se v komerčním bydlení. Je to výrazně levnější, než poté platit azylové domy za 25 – 30 tisíc měsíčně. Prostě jim pomoci s dvouměsíční kaucí.

Země, kde vypadly miliardy

Nepřijde vám, že ekonomika, tím spíše takto konkrétně pojatá, není tak velké téma, jak by si zasloužilo teď v předvolební kampani?

Mám pocit, že se to vyprázdnilo tím, jak minimálně dvě hlavní strany, tedy ANO a SPOLU, navrhují program, který má deficit 200 až 250 miliard. Tím skončila veškerá diskuze o tom, jaké daně zvyšovat, jak racionálně měnit daňový mix. Zároveň se ani nemůžete moc bavit o výdajích, protože prostě všichni ví, že sice můžeme říct, že 5,6 % HDP půjde na školství, ale že v kontextu navrženého rozpočtu je to nereálné, takže budeme rádi když se to udrží tak, jak to je.

Ten fiskální populismus, který převládl, zablokoval tedy jak debatu o daních, tak debatu o výdajích. Myslím si, že nemůžete udělat daňové změny za mínus 120 miliard, to jsou ty, na kterých se vedle vlády podílela i ODS, a potom ještě říct, že se zruší dva procentní body ze sociálních odvodů, že procento půjde na důchody rodičů, sníží se zdanění rodičů, že budou mít daňové prázdniny a zároveň se zvýší výdaje na obranu a vzdělávání asi o 60 – 70 miliard. To byste pak musel přijít s hodně velkými úsporami jinde. To by se třeba muselo sahat na rodičovské či důchody a to by byly velmi neoblíbené věci.

Vy jste nadále i člen Národní ekonomické rady vlády. Jaká je – z vaší zkušenosti – ochota politiků naslouchat argumentům a datům, když je máte podložené nějakými fakty a promyšlenými dopady?

Když to reflektuji zpětně, tak třeba antivirus C se podařilo zlepšit i na základě našich analýz o tom, jak to funguje v zahraničí. Podařilo se podle mě správně nastavit i daňovou vratku tak, že tam vznikl strop, aby se nedaly uplatňovat velké ztráty z předchozích let. To mohl být velký průšvih. Podařilo se prosadit i to, aby na jaře bylo součástí řešení epidemie testování ve firmách a vyšší nemocenská, aby se zabrzdilo šíření viru na pracovištích, což jsme mimochodem navrhovali už od října. To pětiměsíční zpoždění stálo život docela dost lidí a i ekonomické ztráty.

Snažili jsme se v NERVu ovlivnit i změnu superhrubé mzda, měli jsme návrhy a analýzy, jak to udělat. Šlo by o méně nákladnou reformu, která by pomohla těm nižším příjmovým skupinám, ale tam od politiků nebyla jakákoliv ochota naslouchat. Myslím si, že v tom byl politický pragmatismus: snaha ANO vyjít vstříc skupinám, které jsou volebně důležité, a také vytvoření tlaku na ODS, aby se k tomu přidala a vlastně si zničila fiskální politiku v roce před volbami.

Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)