ROZHOVOR. Název „nařízení o odlesňování“ (EU Deforestation Regulation) může působit trochu zmatečně: ve skutečnosti jde o snahu bránit odlesňování, především kácení a vypalování deštných pralesů. Evropa ovšem žádné takové pralesy nemá, proč by se tedy Evropská komise měla zabývat odlesňováním někde na druhé straně zeměkoule?

„Jednoduchá odpověď je, že je to součást Green Dealu, tak oblíbené palety právních předpisů, které se nějakým způsobem snaží řešit problematiku nadměrného množství CO2 a oteplování planety,“ říká v podcastu Bruselská setba Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.

Jak tedy souvisí odlesňování s Green Dealem a dekarbonizací?

Odlesňování sice není nic nového, od nepaměti lidé získávali zemědělskou půdu právě mýcením lesa, ale v deštných pralesích to má výrazný celosvětový dopad. Deštné pralesy absorbují velké množství produkovaného CO2, uvádí se, že je to něco kolem čtvrtiny veškerého CO2. S tím, jak se zmenšuje rozloha deštných pralesů v Jižní Americe, ve Střední Americe a v Africe, výrazně klesá i absorpční kapacita. A naopak – pokud by se povedlo rozlohu deštných pralesů navýšit, bude stoupat.

Lze si snadno představit, že se tenhle nápad, nařízení o odlesňování, převrátí ve výkřiky typu Brusel nám chce brát kakao, Brusel nám bere kávu… Faktem ale je, že i těchto oblíbených produktů se nařízení týká – jak konkrétně?

Kávu ani čokoládu nám nikdo brát nechce a nebude, ani další produkty, ale dá se čekat, že mohou zdražovat, protože se to nařízení promítne do potenciálně vyšších nákladů. Říká totiž, že při výrobě, zpracování, pořízení v zemích, které mají deštné pralesy, nemá být produkt získáván v důsledku odlesňování. Výrazně se to vztahuje třeba na palmový olej nebo sóju. Důležitá je tam hranice roku 2020: pokud se bude dovážet sója pěstovaná na plochách, kde střídavě roste už třeba padesát let, žádný problém nebude. Dovozce ale bude muset mít nějaký doklad, certifikát, že to naopak není z místa, které bylo odlesněno po roce 2020.

To byl také jeden z důvodů, proč ta platnost byla odložena: prostě by se to nestihlo, evropské firmy by nebyly schopné to plnit.

Platí to pro mnohé další komodity: maso, kakao, kávu, kaučuk, dřevo a podobně. A také na výrobky z nich. To znamená pneumatiky, čokoládové výrobky, nábytek, dřevěné palety, kožené výrobky, ale i třeba nějaké doplňkové zboží z gumy, která se používá v řadě různých přístrojů a kde to není ani na první pohled vidět. Může jít třeba o dieselový motor, který v sobě má něco z kaučuku, který byl dovezen řekněme z Brazílie a byl vypěstován na ploše vypáleného pralesa, který byl spálen v roce 2023… Pokud to tak bude, byl by to problém pro ten motor, respektive pro toho, kdo ho vyrábí, protože bude muset být schopen prokázat, že tam to těsnění není tohoto původu.

Na firmy to tedy přenáší nové administrativní povinnosti, nové náklady. Má jít dokonce o trasování dodavatelských řetězců, včetně toho, že obchodníci jsou povinni produkty, které budou prodávat, zpětně vysledovat třeba na základě satelitních snímků a souřadnic GPS až k pozemku, na kterém byly vyprodukovány. To mi připadá jako dost nákladná věc…

Dopad to určitě bude mít, i když u ceny jde vždycky i o to, jaká je konkurence a jaká je poptávka. Evropský trh je dostatečně veliký a z produktů, které jsou luxusního nebo minimálně zbytného charakteru, odebírá velkou část, čili má velkou tržní sílu. Proto bych nečekal dramatický, zničující dopad na ceny, i když dodatečné náklady tam budou. Mnoho firem ale s ohledem na vlastní marketing, či společenskou odpovědnost, už dlouho řeší, jaká je udržitelnost zboží, které prodávají a svůj dodavatelský řetězec mají zmapovaný, čili to pro ně nebude žádná novinka. Ale ve chvíli, kdy se to spustí, se to bude vztahovat na všechny výrobky a dodatečné náklady určitě budou.

To nařízení už mělo platit, ale posunulo se o 12 měsíců respektive o 24 měsíců pro malé podniky, aby se mohly firmy, ale i třetí země, kterých se to týká, plně připravit. Mně z toho plyne, že to nic jednoduchého nebude… Je ten odklad veden i tím, že se to nařízení nesetkalo s žádným nadšením?

Ono je i možné, že tady rozebíráme něco, co nakonec ani nevejde v život. I to je dnes reálná varianta. Na příkladu tohoto nařízení o odlesňování se dá ukázat, že v hlavách těch, kteří to spustili, mohl být sice dobrý úmysl, ale že se tu možná požaduje víc, než je trh schopen snést. A nejde jen o trh ekonomický a technický a schopnost plnit požadavky, ale jde i o trh politický. Tedy o to, že někdo na politické úrovni „koupí“ ty myšlenky a nechá je přetavit do zákona.

I když o clech teď kvůli Donaldu Trumpovi slýcháme dnes a denně, zavádění nových cel není ekonomicky dobře – minimálně pro ty z nás, kteří jsou zastánci volného obchodu.

Když si vezmeme suroviny jako je káva nebo sója, ty jsou celkem snadno dohledatelné. Problém je ale v tom, že najdete spousty dalších produktů, do nichž se čokoláda, sója či palmový olej jen přidává, včetně kosmetických produktů a léčiv. A v jednom takovém výrobku mohou být desítky komponent a všechny je dosledovat, uhlídat a vše doložit, to je mamutí úkol. To byl také jeden z důvodů, proč ta platnost byla odložena: prostě by se to nestihlo, evropské firmy by nebyly schopné to plnit. Až na poslední chvíli, na podzim loňského roku, se vzedmula iniciativa, která začátek platnosti posunula. Platit by to nyní mělo od začátku roku 2026, pro menší podniky ještě o rok později.

Ale jak jste řekl, může se stát i to, že se to ve finále škrtne celé… Nenabízí se místo toho jako možnost, jak firmy přimět k nákupu prověřených surovin, třeba speciálně zacílená cla?

I to by byla cesta, ovšem u cel je cenový dopad okamžitý a určitě by byl vyšší. Naopak prokázání původu u dodavatelského řetězce je sice náročný úkol, ale určitě by to nezpůsobilo zdražení jakéhokoliv z těch produktů o desítky procent, což naopak cla dělají a okamžitě by to pocítili spotřebitelé. Politicky by to byla ta horší cesta. I když o clech teď kvůli Donaldu Trumpovi slýcháme dnes a denně, zavádění nových cel není ekonomicky dobře – minimálně pro ty z nás, kteří jsou zastánci volného obchodu. Kromě toho je to zakázáno i řadou mezinárodních dohod v rámci Světové obchodní organizace o clech a volném obchodu. Respektive jejich zavedení je možné v nějakém limitovaném rozsahu, ale je tu i riziko soudních sporů a reakcí protistrany. Přesně jak to dneska vidíme na příkladu Spojených států.

Když jsme u akcí a reakcí, to nařízení o odlesňování by se mělo týkat i třetích zemí, mimoevropských producentů, typově Brazílie, Indonésie a tak dále, kteří jsou velkými exportéry komodit, které jsme jmenovali a nařízení dost kritizují. Není i v tom riziko nových obchodních konfliktů? Nebo je kupní síla evropského trhu taková, že se nakonec tyto země přizpůsobí?

Stručná odpověď je, že to druhé. Tedy, že se přizpůsobí. Nějaké riziko sporů tam určitě je, protože samozřejmě mohou tvrdit, že jde o diskriminační opatření, o porušení platných dohod… Na druhou stranu, ideologicky je to napojeno na snahu o zachování deštných pralesů a to je něco, za co se postavily vlastně všechny země, které ty pralesy mají. Čili jejich argumentační základna pro to, aby říkaly, že jim nemáme co diktovat a že si můžou dle libosti pěstovat a vyvážet zemědělské produkty z půdy po vypálených lesích, je omezená.

Už jsme řekli, že – pokud to nařízení začne platit – firmy budou muset být schopny mimo jiné zpětně vysledovat až ty konkrétní pozemky, kde se jejich zboží původně produkovalo. To není snadné, asi ani úplně automatické, jaké možnosti a jaký právní základ k tomu budou mít?

Budou muset začít sběrem informací, musí vědět, jaké produkty, které jsou vyjmenované v tom nařízení, mají ve svých výrobcích obsaženy. Pak musí shromáždit dokumenty o původu, měli by je ale už dostat spolu s těmi produkty, to bude určitě mnohem častější situace. Na základě toho pak musí udělat analýzu rizik, vyhodnotit dané místo, existenci pralesa, včetně přítomnosti domorodého obyvatelstva, které je v konceptu biodiverzity a zachování deštných pralesů také zahrnuto. Musí zkrátka znát svůj dodavatelský řetězec a na základě toho dospět k závěru, jestli daná kritéria plní, nebo ne. Evropská komise má k tomu zpracovat rozdělení zemí podle rizik, na oblasti s vysokým, standardním a nízkým rizikem právě z pohledu odlesňování. Od toho se bude odvíjet míra požadavků na to, jak detailní dokumentaci musíte předložit. Kromě toho to bude vyžadovat zmapování interních procesů, revizi smluv s dodavateli tak, aby byli schopni garantovat, že jejich zboží nároky splňuje…

Pokud přijmeme fakt, že amazonský prales je důležitý pro globální klimatickou rovnováhu – a říkají to i ty vlády těch konkrétních zemí – je v zájmu všech to v praxi naplňovat.

Když tohle slyším a představím si, že jsem majitel nějaké malé pražírny nebo řemeslné čokoládovny tady v České republice, tak bych si snad řekl, že toho raději nechám, protože těch papírů, co budu muset vyplňovat, je tolik, že nebudu mít čas na samotnou práci… Nebo se to nějak zautomatizuje, bude možné si to koupit jako službu?

Určitě ano, stejně jako si nakupujete daňové poradenství nebo celní poradenství, či si jako malá firma najímáte právníka a konzultanta třeba při uvádění nového potravinového produkt na trh. I tohle je typ služeb, který si můžete už dnes objednat a někdo to pro vás zařídí. Samozřejmě to bude znamenat zvýšené náklady, na druhou stranu, jestli to budou muset realizovat všichni dovozci a bude se to vztahovat opravdu na dovoz do celé Evropské unie, tak náklady na to budou přirozeně klesat.

O rizicích spojených s kácením deštných procesů se mluví dlouhé roky, otázka je s jakými výsledky. Myslíte, že toto nařízení skutečně může mít reálný dopad na zachování biodiverzity a deštných pralesů, nebo se to firmy a státy na obou stranách řetězce naučí nějakým způsobem obcházet, seženou si potřebná razítka a jak se říká, vlk se nažere a koza zůstane celá?

Snaha o zamezení odlesňování je globální a dlouhodobá, to opravdu není nic, co by si teď vymyslel Brusel. Jsou odhady, že se rozloha amazonského deštného pralesa, který je největší na planetě, zmenšila v důsledku odlesňování asi o 20 %, což je hodně. Pokud přijmeme fakt, že amazonský prales je důležitý pro globální klimatickou rovnováhu – a říkají to i ty vlády těch konkrétních zemí – je v zájmu všech to v praxi naplňovat. I když jedna věc je samozřejmě deklarace, strategie na papíře a věc druhá je praktické provádění v jednotlivém okrese, přímo na místě. Myslím ale, že tu bude významný tlak ze strany poptávky, aby se prodávalo zboží, které k odlesňování nepřispívá. Ta evropská úprava tomu nepochybně pomůže. Boj za zachování deštných pralesů není něco, co říkají klimatičtí nadšenci typu Grety, říkají to i klimatičtí realisté a odborníci a je to vlastní většině civilizovaného světa. Takže stejně jako se říká, že se nemají zabíjet koťátka, nemají se vypalovat deštné pralesy.

Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE.

Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.