Katolická církev poprvé v historii ukázala své hospodaření. Má zisk přes 100 milionů
Více než miliardu korun použila církev v loňském roce na investice. Připravuje se tak na dobu, kdy stát přestane církvím poskytovat finanční příspěvky.
Církve v Česku sice dostávají od státu ročně téměř 3,5 miliardy korun, zprávy o hospodaření s veřejnými prostředky ale podávat nemusí.
Přesto se letos – poprvé v historii, katolická církev sdružující v Česku nejvíce věřících, rozhodla údaje o nakládání s financemi zveřejnit.
“Být dobrým hospodářem je pro nás nesmírně důležité, abychom mohli smysluplně, ve prospěch věřících i celé společnosti, vyvíjet svou činnost,“ konstatoval Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a místopředseda České biskupské konference (ČBK).
V současné době získávají církve od státu každoročně příspěvek na činnost a ty, které uzavřely se státem smlouvu o vypořádání, získávají ještě finanční náhradu za majetek, který stát nemohl vrátit.
V letošním roce tak získaly církve od státu celkem 3,4 miliardy korun, v návrhu rozpočtu ministerstva kultury na nadcházející rok se počítá s částkou 3,3 miliardy korun.
Stát chce v následujících letech příspěvky církvím postupně utlumovat – o 5% s každým rokem, až v roce 2030 skončí úplně. Od roku 2043 pak přestane stát vyplácet také finanční náhradu.
Církevní investice
Největší částku ze všech církevních uskupení inkasuje ze státního rozpočtu Římskokatolická církev, která v loňském roce získala celkem 2,6 miliard korun. Z toho 951,4 milionů tvořila podpora na činnost a 1,6 miliardy byla finanční náhrada za nevrácený majetek.
Zdroj: Ministerstvo kultury
Vzhledem k tomu, že o tyto sumy má v budoucnu katolická církev přijít, rozhodla se už nyní hledat jiné zdroje příjmů. Své investice směřuje do čtyř základních oblastí – zemědělství a lesnictví, nemovitostí, finančních investic a pak do investic v jednotlivých diecézí (jako např. pivovary, penziony, školy).
V loňském roce tak proinvestovala investovala celkem 1,2 miliardy korun.
Jako finanční nástroj využívá církev speciálního Katolického fondu zřízeného u ČSOB. Fond má zatím dva podfondy – růstový a výnosový, a připravuje se vznik ještě třetího – nemovitostního.
V loňském roce do nich církev investovala 558 milionů korun, letos do října pak dalších 940 milionů. S tím, že výnosnost byla podle údajů České biskupské konference vyšší než 4%.
„Musíme investovat vskutku promyšleně a zodpovědně, protože objem prostředků, které na tyto účely máme, je omezený. Při investicích navíc hledíme i na to, aby přinášely užitek společnosti,“ vysvětlil Karel Matyska, ekonomický poradce ČBK.
Služby dle poslání
Další miliardu pak církev vložila do společensky prospěšných aktivit. Největší část prostředků – zhruba tři čtvrtě miliardy korun – šla na péči o kulturní dědictví.
„Římskokatolická církev se stará o 6 683 historických staveb, především kostelů a kaplí. Ty jsme po minulém režimu převzali často ve velmi špatném stavu a postupně se je snažíme opravovat a zachovat tak pro budoucí generace,“ uvedl generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl.
Dalších více než 100 milionů korun vynaložila církev v roce 2015 na podporu škol a školských zařízení a zhruba stejnou částku investovala do projektů z oblasti zdravotnictví a sociální sféry. Přes 90 milionů korun církev investovala také do nákupu půdy a nemovitostí.
„Při této naší činnosti hledíme na to, abychom co nejvíce podpořili rozvoj regionů a nabídli i nová pracovní místa,“ říká olomoucký arcibiskup a místopředseda ČBK Jan Graubner a dodává: „Zemědělství a lesnictví jsou tradiční katolické oblasti podnikání a církev v nich své působení bude v následujících letech nadále posilovat.“
Podstatnou částku 1,3 miliardy korun pak vynakládá církev na “služby dle svého poslání” a mzdy. V současné době zaměstnává církev přes 3 147 lidí, z toho je 1 721 duchovních.
Platy tvořily loni téměř miliardu korun, přičemž průměrná mzda kněží se pohybovala těsně nad hranicí 18.000 Kč hrubého měsíčně.
Celkem za uplynulý rok tvořily výnosy z hospodaření katolické církve 994 milionů korun, hospodářský výsledek po zdanění byl 108 milionů korun.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Pozornost je vzácné zboží a autenticita cenná komodita, zazní na Forum Media
Recept na spokojenost: bohatství, vzdělání, zdraví a mládí. Vládo, zařiď to
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
20 komentářů
Jak vidím, tak pokud někdo doposud záviděl kněžím jejich plat, tak zcela zbytečně. Není co závidět.
Kolik rodin má na osobu 18.000 Kč příjmu na osobu, byť hrubého. A proč mluvíte o závisti? Vy jste duchovním záviděl?
Z čeho nováčku usuzujete, že jsem duchovním záviděl jejich plat? Můj příspěvek o ničem takovém nesvědčí. Spíše o něčem takovém svědčí příspěvek váš. A jen tak mimochodem, pokud odečtu od průměrného hrubého platu duchovního jeho srážky, pak i můj otec, který celý život pracoval v továrně u černého řemesla, má o něco vyšší důchod, než má duchovní plat.
Tohle by chtělo asi složitější rozbor jejich životních nákladů. Mám dojem (ale třeba se mýlím) že mají k dispozici služební byt, služební auto.. Římsko katoličti kněží se nemohou ženit, nemají(oficiálně) děti. Měli by dodržovat nějaký (aspoň veřejný) mravný život, čili nechodí po hospodách ani candrbálech..atd..
Takže, není to sice moc, ale pro jejich život to stačí, Pro velké peníze to nikdo dělat nezačne, to je samozřejmé..
Kdybychom to stáhli od římsko-katolických kněží obecně k funkci faráře, tak nevím, jak je to se služebním autem, se kterým, pokud třeba spravuje více farností a kostelů, ty jednotlivé lokality za různými účely objíždí. Ale i když si také nejsem jist, zda je to pravidlo, často bydlí přímo na faře. Takže tady se asi o služebním bytu hovořit dá.
Inu, jak říkával pan Paroubek blahé paměti
„Kdo na to má“. Takový byznys založený na 3,5 miliardě státních dotací ročně nemá ani Babiš..
Stát zabavil církvím mnoho pozemků, hospodařil na nich a měl zisk. Část zisku dával zpět církvím na platy a opravy kostelů. 60 let na tom stát vydělával. Nyní z toho část vrací.
Že bych se prosím zeptal, kterému jinému původnímu vlastníkovi, jemuž komunisté něco sebrali, potom po revoluci náš stát vyplácel cokoliv ze zisku z těch 40 (nebo i více let) kdy jeho majetek vlástnil?
Se obávám že žádnému.
Jenomže – ono jde o něco jiného. Říkalo se to už v 90.letech jasné, říkal to i Havel, Tomášek a další, když se v 90.letech klaněli obětem totalitního běsnění. Nikdy – nikdy nepůjde zcela napravit škody komunismu nikdy nebude možné odškodnit všechny jeho oběti. Takže i restituce byly a měly být pouze omezené pouze pro fyzické osoby. Protože na víc tenhle stát neměl – a musel by to zase jen sebrat na daních jiným a třeba potřebnějším.
Že to bude právě křesťanská církev, která za dalších 20 letech s pomocí pár politiků uplatní absolutní nárok na všechen svůj majtek, který před konunisty vlastnila – a vynutí si jeho vrácení, dílem vyplatit v sumě na kterou se stát na dalších 30 let zadlužil, to je skutečný bídný obraz Kristových následovníků, kterou ani image papeže Františka zakrýt nemůže
Peníze, které církve od státu dostaly a dostanou, nejsou žádnou náhradou za zisk, který státu vytvořil státem zabavený církevní majetek po roce 1948. Je to částečná!!! náhrada za majetek, který už nelze církvím vrátit. Kdyby měl stát církvím nahradit hodnotu absolutně všeho státem zabaveného majetku, musel by stát sáhnout do kapsy mnohem hlouběji. Nemluvě už o tom, že stejně tak jako i jiným vlastníkům i církvím byl majetek často vrácen v žalostném stavu.
ALe to je omyl, že „.. je to částečná!!! náhrada za majetek, který už nelze církvím vrátit. A rovněž že „že kdyby měl stát církvím nahradit hodnotu absolutně musel by stát sáhnout do kapsy mnohem hlouběji. „.
Ta finanční náhrada je zkrátka smluvní opakuji smluvní cena , kterou si církve dohodly se státem Nikdo nemůže nijak prokázat, že by ta cena státu ponechaného majetku měla být nějak výrazně menší než těch vyplácených 60 miliard..A to zkrátka z toho důvodu, že se celková evidence tohoto státu ponechaného majetku nedělala, natož aby ho někdo finančně ohodnotil a oznámil celkovou sumu.
A ono z chovaní církve i potom, když si právně uzurpují další majetky s tvrzením „že přece musí být dobří hospodaři“ naznačuje že nic státu zadarmo nenechaly
Žádný omyl petrph, žádný omyl z mojí strany se nekoná. Pouze vy se držíte zásady manipulátorů a dezinformátorů, že v každé dezinformaci musí být alespoň 38% pravdy a maximálně 62% lží a překroucených faktů. Jen si nejsem jist, zda jste v tomto případě těch 62% již o něco nepřekročil. Dávejte si větší pozor.
No, sosani taky nejsou fyzická osoba a majetek za miliardy dostali po soudech zpátky celý. Nevím o tom, že by jeho výnosy používali na péči o nemocné a podobně. Zato o sebe pečují soudruzi skvěle a nijak vás to nesejří. Proč?
Majetek církví,Římskokatolické obzvláště,bude ještě dlouho předmětem diskuze.Stojím si za tím,že veškerý jejich majetek je dílem obyvatelstva(nevěřící se nevyskytovali).Buď přímou prací na církevních stavbách,nebo příspěvky jako věřící,nebo pachtovným za propůjčení půdy církví či šlechtou,robotou na panském aby páni pak velkoryse mohli církev ve stavbách zadotovat.V mezičase církev lichvařila a „odpustkařila“.Proto má tak velký majetek a nestydí se se o něj tak vehementně hlásit.Pokoru projevuje jen v nicotných případech.
Navázal bych na Vás v tom, že s církevním pozemkovým majetkem je to v mnohém podobné jako s majetkem starých šlechtických rodů. Z velké části jde o pozůstatky tzv. panského dominikálu, jeho počátky sahají hodně daleko do minulosti, třeba až hluboko do středověku. Ono to bylo dost roztříštěné – některé statky a s nimi celá panství (dominia) patřily konkrétnímu biskupství či arcibiskupství, některé jednotlivým řádovým klášterům, navíc něco vlastnily farnosti atd. Ale vlastně lze říci, že nad vším byl jeden vlastník (římsko-katolická církev) a že se to obvykle dále jen hromadilo, protože tyto majetky, jako tzv. „mrtvé ruky“, byly prakticky neprodejné. – – – Ale přesto je fakt, že se to v průběhu času také mohlo dost komplikovaně vyvíjet. Takovou zajímavou kapitolou je pražské biskupství, arcibiskupství od r. 1344. To za husitských válek (a klidně můžeme říci revoluce), když ho převzali kališníci (husité), totiž prakticky zaniklo a s tím přišlo o všechny své statky na úkor světských feudálů. Až o dalších 150 let později, v r. 1561, ho obnovili Habsburkové (císař Ferdinand I.) – a až po Bílé hoře 1620 pražské arcibiskupství znovu získalo nějaké statky, přičemž zčásti šlo o majetky vlastněné jím už kdysi. V průběhu dalšího období (17.-19.století) ještě nějaké další statky různě po Čechách přikoupilo; ale když po r. 1918 přišla pozemková reforma, která zredukovala to vlastně postfeudální vlastnictví šlechty a církve, tak pozemkový majetek pražského arcibiskupství (aspoň tedy pokud jde o plochy vlastněné zemědělské půdy a lesů), a asi už i kvůli té komplikované minulosti, nedosahoval takové míry jako obdobný majetek např. arcibiskupství olomouckého. – – – Ještě bych dodal, že během té pozemkové reformy se ta Masarykova ČSR zachovala k církevním majetkům relativně shovívavě, protože nechtěla dále komplikovat vztahy s Vatikánem (+ tu byl politický vliv lidové strany). Také je ale pravda, že katolická církev obecně tady toho nevlastnila zdaleka tolik, jako světští aristokraté (Liechtensteinové, Schwarzenbergové atd.). Nicméně, církvi toho zbylo ještě docela dost – dokud to po únoru 1948 nezabrali komunisté. A samozřejmě, to co bylo znárodněno po r. 1948, to je to, o co jde po r. 1989. – – – Ale zvlášť na tom konkrétním případě pražského arcibiskupství mi prostě šlo o takovou ukázku toho, že to s tím církevním majetkem u nás bylo dost komplikované i v minulosti.
Mnoho dnešního majetku farností je z darů a dědictví. Pro naše bohatší předky bylo normální darovat kus pozemku místnímu kostelu.
Jen bych dodal, kdybychom to tedy přesáhli z prosté roviny jen nějakých soukromých darů, že církevním institucím toho mohlo být fakticky darováno i mnohem více než jen kus pozemku. Když jsem tu výše psal o pražském arcibiskupství a o tom, že „přikoupilo“ nějaké statky, tak v jednom případě mu byl, ve druhé polovině 17.století, celý takový velkostatek přímo odkázán závětí předchozího světského majitele (tehdy samozřejmě i se znevolněnými poddanými), s tím, že se arcibiskupství ujalo některých, i finančních, závazků. Ještě dodávám, že v církevním vlastnictví se dotyčná lokalita nacházela už o cca 250 let dříve, do husitských válek (v majetku kláštera, který ve 12.století dotyčnou, tehdy nejspíše lesnatou a neobydlenou oblast, kolonizoval). Na druhou stranu, lesní pozemky, které v rukou arcibiskupství přečkaly pozemkovou reformu za první ČSR a byly zestátněny až po únoru 1948, se dnes na základě restitucí opět nachází v majetku arcibiskupství. Takže zároveň jeden takový konkrétní příklad (a jen konstatování) ke genezi, původu nedávno restituovaného církevního majetku…
Pane ČERT,Vy na mne nenavazujete.Vy jen skrz mozoly mých předků preludujete vývoj a historii jejich dřiny.Je to historicky záslužné.Ale co obyčejný člověk s tím?Vy ho neuvědomujete,že byl HYBATELEM č.1.Že byl zneužíván a nucen obdivované výtvory vytvořit.Pod knutou bídy a hladu.Tím předstírám filosofii socializmu,Vy jste volič kapitalizmu.Dobře Vám tak.
Navazuji, nenavazuji…? Když jste psal o té minulosti, tak jsem to vzal od pozemkového vlastnictví jako od základu (a navíc, když je i v samotném článku zmíněno zemědělské a lesnické podnikání církve, tak to se právě týká restituovaných pozemků z někdejších církevních panství, resp. velkostatků – byť otázka církevních majetků nejobecněji pochopitelně daleko přesahuje tento okruh). Tak samozřejmě, jak zdůrazňujete, bez toho „obyčejného člověka“, jeho práce a dávek, by se to neobešlo, to je naprosto jasné. – – – Ale když píšete o tom kapitalismu a socialismu… Berte to prosím s nadsázkou, ale kdybychom na to takhle pohlíželi, tak ono to, o čem píšete, by se dalo označit spíše ještě za problém feudalismu – dokud s revolucí r. 1848 nepadla poddanská závislost, tedy těsné vazby poddaných a jejich majetků, tzv. rustikálu, na velkostatky (vč. robotních povinností apod.). To pak podnítilo rozvoj kapitalistických vztahů, ale nakonec bychom mohli říci, že vlastně teprve až s tou pozemkovou reformou za první ČSR, kdy z rozsáhlých majetků šlechty a církve dost získala statkářská buržoazie, přišel do téhle sféry ten pravý kapitalismus. Pravda, vzhledem k nástupu socialismu cca 25 let poté, tehdy dlouho nevydržel.
Jako církevní analfabet nedělám rozdíl mezi církví a komunisty. Jejich péče o blaho člověka stála lidstvo ohromné utrpení a stále není konec. Ale penězům rozumím velmi dobře, proto když čtu ten seznam různých církví tak tvrdím, že jsou navíc velmi špatní ekonomové. Nevidím důvod, proč by nemohla být církev jen jedna.
Inu. Mohla by být jedna církev, jedna strana, jeden obchodní řetězec, jedna povolená pravda, …
Jen se ukázalo, že takové instituce v klidných vodách rychle zahnívají.
Pokud jde o hospodaření. Většina objektů jsou památkově chráněné budovy, což znamená mnohem větší náklady na údržbu i papírování než třeba obecní kino. „Dobrý“ ekonom by postavil novostavbu a starou budovu nechal spadnout v majetku státu. Náklady na stavbu by měl za pár roků zpátky v provozních nákladech.