KOMENTÁŘ. Možná budou z pražského arcibiskupství zaznívat slova o kampani, účelových vyjádřeních a podobné výroky ve stylu nejlepší obrana je útok, ale to nic nezmění na faktu, že česká katolická církev a konkrétně kardinál Dominik Duka dluží řadu odpovědí k tématu sexuálního zneužívání v církvi ze strany duchovních.

Ve vztahu k přenesené odpovědnosti kardinála Duky jde nejen o to, jak se nejvyšší představený českých katolíků staví k současnému celosvětovému dění v církvi, ale i o konkrétní události z jeho minulosti, z počátku 90. let.

V letech 1986 – 1998 byl Dominik Duka provinciálem, nejvyšším představeným dominikánů, řádu, kde – jak se nyní ukazuje a potvrzuje – byli sexuálně zneužíváni mladí muži.

Nejde jen o „jednoznačné selhání pachatelů“, jak říká Duka, ale i o selhání těch, kteří „selhání“ měli řešit.

Studie profesora Tavela

Plyne to nejen ze zjištění redakce HlídacíPes.org a výpovědí obětí, ale i z otevřené reakce současných dominikánů. Provinciál Lukáš Jan Fošum ji zveřejnil poté, co HlídacíPes.org společně s Aktuálně.cz publikoval text právě o událostech v dominikánském řádu v 90. letech.

„Máme důvod podezřívat asi šest pachatelů z řad dominikánů, jedná se o sexuální delikty z období devadesátých a začátku nultých let. Tyto odsouzeníhodné činy se v naprosté většině případů týkaly osob starších osmnácti let. To však nikterak nezlehčuje jejich závažnost, protože šlo o zneužití duchovní moci a nadřazeného postavení kněze. V jednom případě byla oběť mladší patnácti let,“ zní klíčová pasáž.

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

A pak tato: „V případech, kdy se proti pachatelům sešel dostatek svědectví, byl s nimi neprodleně zahájen církevně právní proces, který směřoval k pozastavení jejich kněžské činnosti, a především k izolaci od dalších potenciálních obětí.“

Mimochodem – pokud chtějí současní představitelé českých dominikánů pokračovat ve své upřímnosti a otevřenosti, existuje prý interní studie profesora Petera Tavela, psychologa a slovenského dominikána působícího v Česku a Rakousku, o důvodech, proč dominikánský řád v minulosti ve velkém opouštěli kněží. Z dostupných, zatím velmi kusých informací to mělo být právě kvůli nesouhlasu s tím, co se v řádu dělo. Tedy se sexuálním zneužíváním.

I v tom by bylo záhodno udělat jasno. I když je z logiky věci jasné, že se případy rozhodně nemohou týkat jen řádu dominikánů. Nepochybujeme, že oběti začnou postupně sbírat více odhodlání se k traumatizujícím zážitkům vrátit a veřejně vystoupit.

Otevřenost – doslova – by po německém či francouzském vzoru prospěla i českým církevním archivům. Měly by tam být informace o řadě jiných případů sexuálního zneužívání nad rámec těch „deseti“, které v řadách duchovních za posledních třicet let oficiálně vyšetřovala policie.

Izolace od nových obětí

Tím se opět nutně vracíme k Dominiku Dukovi. Když se v roce 1994 o sexuálním zneužívání od oběti jako představený řádu dozvěděl, konfrontoval ji s příslušným duchovním.

„Přinesl jsem dokonce kříž a oba vyzval k přísaze, která mnou osobně otřásla. Bylo to tvrzení proti tvrzení a byla to pro mě patová situace. Ihned jsem se poradil s naším církevním právníkem, který mi sdělil, že v tomto případě nejde jednoznačně vystoupit, protože zde není jistota,“ vysvětloval Duka na dotazy HlídacíPes.org.

Mohl tehdy Duka postupovat jinak? Mohl, jak ukazuje způsob, jímž se věci chopil o deset let později tehdejší provinciál Alvarez Kodeda. Ten zahájil církevní soud a knězi – jde o stejného muže, o němž byla řeč o deset let dříve – pozastavil činnost.

Jeho „izolace od dalších potenciálních obětí“ se tedy podařila až po jedné dekádě, kdy mohl v sexuálním zneužívání za zdmi kláštera pokračovat.

Duka volil jiné rozhodnutí než později provinciál Kodeda. Problém „se vyřešil“ tím, že oběť zneužívání klášter opustila a pachatel byl z jáhna na podzim roku 1994 vysvěcen na kněze. Se svěcením musel souhlasit jako představený Dominik Duka.

Je tedy na místě se domnívat, že kněžské svěcení dotyčný získal navzdory podezření (ač šlo o tvrzení proti tvrzení, jak opakuje Duka), že se opakovaně a dlouhodobě dopouštěl sexuálního zneužívání. To, co se může zdát laikovi jako detail, je z hlediska vnitřních procesů v církvi pořádný skandál.

Otázky pro kardinála Duku

To nutně vyvolává další otázky přímo na kardinála Duku, na něž zatím chybí odpověď. Nikdo jiný než kardinál na ně ani odpovědět nemůže.

1. Dotyčný kněz byl vysvěcen podle dostupných údajů dne 29. 9. 1994. Tedy až poté, co oběť o případu mluvila a poté, co si provinciál Duka vyslechl obě strany. Není podezření ze sexuálního zneužívání důvodem, proč k svěcení nepřistoupit?
2. V roce 2004 tehdejšímu provinciálovi řádu Kodedovi stačilo jedno svědectví, aby zahájil kanonický proces a věc začal řešit, shromáždil poté tři jiná svědectví dalších osob a kněze postavil mimo službu. V čem byla ta situace tak jiná od události z roku 1994, již řešil Duka?
3. Dnes dominikáni připouštějí, že k sexuálnímu zneužívání docházelo. Šlo o více případů, v průběhu let dokonce až o šest kněží. Je tedy zjevné, že zneužívání pokračovalo i poté, co konkrétní oběť v roce 1994 odešla, ale kněz zůstal. Vnímá nyní – s odstupem času a s novými informacemi – kardinál jako chybu, že v minulosti nejednal jinak?

Oběť žádala nyní kardinála Duku s odstupem 25 let o osobní schůzku, zatím se jí nedočkala. „Mám opravdu temné momenty, se kterými se musím vyrovnávat,“ říká dnes oběť. Změnit by to prý mohla řádná omluva „ze strany těch žijících církevních představitelů, kteří v mém případě jednali.“ Tedy Dominika Duky.

Ten zatím na žádosti o setkání reagoval zamítavě. Třeba ale svůj názor změní. Bylo by to gesto důležité nejen pro onu jednu konkrétní oběť, ale i signál, že to nejvyšší představení české katolické církve myslí s vypořádáním se s dosud ukrývanou minulostí vážně.