Český rozhlas je řadu let průkopníkem digitálního vysílání a udělal toho pro jeho rozvoj v tuzemsku dost. I když má ale digitální šíření signálu oproti FM výrazně nižší náklady, rozhlasu to výraznou úsporu nepřináší. Za DAB+ vynakládá ČRo desítky milionů korun ročně, a přitom nijak významně neomezuje své působení v FM pásmu. A to přesto, že většina čistě digitálních stanic má jen nízkou poslechovost. Je načase si říct, zda má současný model vůbec smysl.

Český rozhlas od 2. ledna 2023 udělal poměrně zásadní změnu v distribuci jedné ze svých stanic. Okruh Rádio DAB Praha přejmenoval na Rádio Praha a spustil v Praze nový lokální FM vysílač na frekvenci 101,7 MHz. Tímto krokem vrátil do FM pásma regionální vysílání pro Prahu a okolí, a fakticky znegoval dosavadní exkluzivní status své pražské stanice v digitálním vysílání DAB+.

Z pohledu průměrného posluchače může jít o usnadnění možností příjmu pražské regionální stanice. Ze strategického pohledu však jde o krok zpět v uvažované podpoře digitálního rozhlasového příjmu. Až se vnucuje otázka, zda to Český rozhlas myslí s digitálním vysíláním DAB+ skutečně vážně, nebo zda jde jen o budování image za desítky milionů korun ročně.

„Vyhozené peníze?“

Nejprve připomeňme, jak šel čas s Českým rozhlasem a digitalizací. Rozhlas lze právem označit za průkopníka této technologie. Digitální příjem podporuje v různých formách posledních minimálně patnáct let a v posledních letech investoval již stovky milionů korun do vytvoření a následného provozu celoplošné digitální sítě DAB+.

Generální ředitel René Zavoral po nástupu do čela ČRo začal platformu DAB+ skutečně významně popularizovat. Jedním ze zásadních kroků bylo již zmíněné přesunutí studia Regina v listopadu 2015 z FM frekvence 92,6 MHz exkluzivně do digitálních sítí DAB+ a rovněž do televizní anténní sítě DVB-T2 a satelitního vysílání DVB-S2. To způsobilo, že si posluchači Reginy museli zakoupit digitální přijímače, aby mohli nadále poslouchat tuto stanici.

Proto je namístě se ptát, zda má i pro Český rozhlas vůbec smysl provozovat platformu DAB+ v současném poměrně nákladném rozsahu

Primárním motivem pro tento krok však nebyla jen snaha „digitalizovat“ příjem, ale zejména uvolnit důležitou pražskou frekvenci Reginy 92,6 FM pro tehdy novou stanici mluveného slova Český rozhlas Plus.

Pražská Regina po opuštění FM pásma upravila svůj název – nejprve na Regina DAB Praha, posléze na Rádio DAB Praha, aby došlo k posílení povědomí o rozhlasové digitální platformě. Osobně jsem tento krok velmi vítal, jelikož to naznačovalo, že Český rozhlas to s digitálním vysíláním myslí skutečně vážně, a že desítky milionů korun, které ročně vynakládá na provoz pásma DAB+, nebudou „vyhozené peníze“.

Pokud by Rozhlas dokázal k DAB+ přilákat určité významné procento posluchačů, mohl by díky tomu následně ušetřit významné prostředky za provoz již nadbytečných FM vysílačů.

Jenomže v posledních letech jakoby se něco zlomilo. Zřejmě ve světle extrémně nízké poslechovosti většiny čistě digitálních stanic se vedení rozhlasu rozhodlo, že bezpečnější bude soustředit se i nadále především na FM pásmo.

Úspěšný Radiožurnál Sport

V oblasti digitálního vysílání má ovšem Český rozhlas minimálně jeden velmi úspěšný projekt. Tím je okruh Radiožurnál Sport, jehož týdenní poslechovost činí 37 tisíc lidí. Rozhlas tedy ukázal, že na jedné straně umí dostat posluchače i na platformu DAB+, pokud nabídne posluchačům žádaný produkt. Ovšem management jakoby se bál do digitálu postupně přesouvat některé FM stanice, zejména regionálního charakteru.

Náklady na šíření jednoho programu v síti DAB+ jsou výrazně nižší než na šíření téhož programu v FM. I proto se DAB+ může vyplatit velkým mediálním domům, pokud zároveň omezí provoz určitého počtu vysílačů v FM pásmu

Druhým slibným projektem mělo být čistě digitální a nízkorozpočtové Rádio Lidovka věnované folklóru a dechové hudbě. Přípravy probíhaly už několik měsíců, a nový okruh měl potenciál motivovat významnou skupinu posluchačů k pořízení digitálního rozhlasového přijímače. Generální ředitel však loni v létě tento projekt nečekaně zastavil, a vyhlásil, že v nejbližších letech nepočítá se spuštěním nových stanic.

Rozhlas tedy provozuje celoplošné digitální vysílání, ovšem jen pro velmi omezenou skupinu posluchačů. Přitom v loni představeném dokumentu Strategie 27 vedení rozhlasu uvádí, že platforma „DAB+ bude pro následující období hlavní platformou, a bude i nadále rozšiřovat svoje pokrytí“. Ve skutečnosti jde zatím z pohledu praktických kroků i posluchačského dosahu o platformu velmi okrajovou.

Kolik stojí cesta k posluchači

Za poslední roky jsem se zúčastnil více než desítky odborných konferencí, kde se mluvilo o přínosech DAB+ ve srovnání s FM. Klíčový argument byl v ekonomice. Náklady na šíření jednoho programu v síti DAB+ jsou výrazně nižší než na šíření téhož programu v FM. I proto se DAB+ může vyplatit velkým mediálním domům, pokud zároveň omezí provoz určitého počtu vysílačů v FM pásmu.

Jenomže, Český rozhlas v praktické rovině staví tuto argumentaci na hlavu. Za DAB+ vynakládá desítky milionů korun ročně, ovšem nijak významně neomezuje své působení v FM pásmu. Tudíž, finanční úspora se díky DAB+ nekoná. Právě naopak, pásmo DAB+ významně zvyšuje celkové náklady rozhlasu na šíření signálu.

Jestli vrcholní manažeři rozhlasu skutečně věří v potenciál DAB+, proč tedy vrátili pražské regionální vysílání po sedmi letech do FM pásma?

Samozřejmě chápu a nijak nerozporuji fakt, že Český rozhlas v zájmu udržení poslechovosti potřebuje ponechat své celoplošné okruhy v FM pásmu. Zároveň ale předpokládám, že potřebuje dostat významnou část posluchačů i do pásma DAB+, aby jeho provoz měl smysl. Platit desítky milionů korun ročně navíc má totiž smysl jen tehdy, pokud vůbec máte pro koho vysílat.

Pro srovnání, FM příjem využívá až 92 procent posluchačů. Platformu DAB+ podle hrubých odhadů využívá pouhých 14 procent posluchačů, a to navíc ne primárně. Zatímco na provoz FM vysílačů všech stanic vynakládá Rozhlas přibližně 169 milionů korun, za digitální platformy, primárně za DAB+, platí ročně až 72 milionů korun (tato čísla najdeme ve zmiňovaném dokumentu Strategie 27).

Cena za oslovení jednoho procentního bodu FM posluchačů tedy činí 1,8 milionu korun, ovšem digitální vysílání vyjde až na 5,1 milionu korun za každý procentní bod poslechovosti. Ekonomicky jde tedy o velmi neefektivní způsob distribuce právě proto, že na této platformě jednoduše není dost posluchačů.

Rozhlas si podobný luxus může dovolit jen díky tomu, že v nedávném období úplně ukončil vysílání na středních vlnách, a ušetřené peníze nyní vkládá do šíření DAB+.

Verbální podpora vs. nezájem vedení

V praktické rovině jsem proto skeptický, zda má provoz DAB+ multiplexu do budoucna vůbec ekonomický smysl. Vedení rozhlasu sice tuto platformu strategicky podporuje, ovšem v praxi příliš nemotivuje posluchače, aby skutečně přešli na digitální příjem. Jinak by nečinilo kroky, ke kterým teď dochází.

Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií dlouhodobě tlačí na zvyšování koncesionářských poplatků, a tato snaha je oprávněná. Poplatky se u České televize nezvyšovaly od roku 2008, u Českého rozhlasu dokonce už od roku 2005 a jejich reálná hodnota za tu dobu drasticky klesla.

Má vůbec smysl tuto platformu výrazně podporovat v době, kdy posluchači neprojevují aktivní zájem o nákup DAB+ přijímačů, a stále častěji „ladí rádio“ přes internet nebo přes mobilní on-line aplikace?

Český rozhlas však může najít solidní úspory právě i v oblasti šíření signálu, pokud efektivně využije všechny vysílací platformy, které má k dispozici.

Jestli vrcholní manažeři rozhlasu skutečně věří v potenciál DAB+, proč tedy vrátili pražské regionální vysílání po sedmi letech do FM pásma? Smysl by mělo spíš přesouvat některé menší regionální stanice z FM směrem k DABu, čímž by rozhlas docílil reálnou úsporu v šíření signálu – pokud by skutečně vypnul některé FM vysílače.

O klesající důležitosti DAB+ v očích managementu svědčí i fakt, že Český rozhlas od nového roku výrazně omezil svůj veřejný informační portál Digitalniradio.cz, který měl za cíl propagovat tuto platformu. Portál se nyní zaměřuje výhradně na zprávy o DAB+. Zmizela z něj jiná témata, která mohla přitáhnout různé skupiny návštěvníků na tento web, a tímto způsobem jej popularizovat.

Navíc, samotná propagace portálu Digitální rádio na sociálních sítích a rovněž napříč jinými komunikačními kanály ČRo byla doposud – mírně řečeno – vlažná. Po novém roce je však web i výrazně obsahově chudší, a v důsledku toho může přijít o značnou část své návštěvnosti.

DAB+ je v provozu. A co dál?

Český rozhlas toho přitom udělal pro rozvoj platformy DAB+ opravdu mnoho. Spustil speciální stanice, podporoval odborné konference, organizoval informační kampaně včetně kdysi bohatého specializovaného portálu, a vybudoval celoplošný veřejnoprávní multiplex. Nyní je však čas si říci, co s touto platformou dál.

Má i nadále smysl výrazně dotovat provoz v současné době velmi neefektivního celoplošného DAB+ multiplexu, když je zjevné, že k vypnutí FM vysílání v nejbližších letech nedojde? Má vůbec smysl tuto platformu výrazně podporovat v době, kdy posluchači neprojevují aktivní zájem o nákup DAB+ přijímačů, a stále častěji „ladí rádio“ přes internet nebo přes mobilní on-line aplikace? Může DAB+ reálně konkurovat nastupující éře audia na vyžádání a podcastům? Dovolím si tvrdit, že nikoliv.

Naznačuje to chování soukromých rádií, která v platformě DAB+ momentálně nevidí potenciál, protože zde nemají posluchače. Například skupina Media Bohemia (autor v ní v letech 2007-2020 působil jako editor odborného portálu o rádiích a televizi – pozn. red.) stáhla z platformy DAB+ své Rádio Ukrajina pro ukrajinskou komunitu žijící v ČR, a to právě s ohledem na fakt, že posluchači toto vysílání ladí především na internetu. Souběžné vysílání v DAB+ nedávalo ekonomicky smysl.

Proto je namístě se ptát, zda má i pro Český rozhlas vůbec smysl provozovat platformu DAB+ v současném poměrně nákladném rozsahu, nebo zda lze tento způsob nákladově minimalizovat tak, aby rozhlas nemusel za poměrně málo využívanou platformu vynakládat značnou část svého rozpočtu na šíření signálu.

Pro tento krok by bylo zřejmě nutné upravit zákon o Českém rozhlasu tak, aby v něm nebyla povinnost provozovat vlastní digitální multiplex. Jde o zásadní strategickou otázku, která může ovlivnit ekonomickou kondici Českého rozhlasu v dalších letech.

Autor je dlouholetý analytik zabývající se děním na rozhlasovém a televizním trhu, nyní publikuje na webu TVKompas.cz.