Josef Montag: Proč jako akademik nestávkuji za vyšší platy. Jen peníze situaci univerzit nezmění
KOMENTÁŘ. O podfinancování českého vysokého školství, zejména oborů společenskovědních a humanitních, není sporu. Hlavní problémy našich univerzit se ale nacházejí uvnitř těchto institucí samotných. O jejich existenci, nutnosti a možnostech řešení však současná protestní iniciativa akademických pracovníků nic neříká. Proto jako člen akademické obce, ale též občan a ekonom, nemohu tuto iniciativu podpořit.
Faktem je, že české univerzity neodvádějí moc dobrou práci a dodatečné peníze to samy o sobě nezmění. To platí zvláště pro humanitní a společeskovědní obory. Situaci je třeba řešit, neboť právě tyto obory jsou zásadní pro fungování svobodné společnosti.
Velmi zjednodušeně lze výkon českých univerzit ilustrovat na jejich mezinárodním hodnocení. Podle Times Higher Education se nejlepší česká univerzita nachází na 500. až 600. místě v konkurenci téměř 2400 světových univerzit. Další dvě se nachází o cca 200 míst níže. Všechny ostatní ostatní naše univerzity se nacházejí za první tisícovkou.
Obrázek vypadá o něco lépe dle QS World University Rankings, v němž se naše nejlepší univerzita nachází ve třetí stovce. Zde je však počet hodnocených univerzit o tisícovku nižší. Srovnatelné země, jako Belgie, Izrael, nebo Rakousko jsou na tom v obou hodnoceních výrazně lépe.
Uzavření před světem
V čem je tedy zakopaný pes? Hlavní příčinou neutěšeného stavu jsou desetiletí přetrvávající strukturální vady řízení českých univerzit, zejména v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Vadou nejzásadnější je všeobecně rozšířená praxe zaměstnávání vlastních absolventů, známá též jako inbreeding.
Na mnoha fakultách je vskutku naprosto běžné, že jejich akademičtí pracovníci od maturity zblízka nepoznali jiné akademické prostředí, než to, kde studovali, následně zde dělali doktorát a pak získali zaměstnání. Byť existují výjimky, obecným výsledkem je, že se jednotlivá pracoviště takto uzavřou před světem a realisticky ani nemohou výrazněji přispívat k rozvoji lidského poznání.
Situace je obecně horší právě v humanitních a společenskovědních vědních oborech. Kromě jejich historicky horší výchozí pozice v době po pádu komunismu zde totiž existuje větší prostor pro výzkum lokálního významu (pro který zde existuje i společenská potřeba). Reálně to však znamená, že výzkum mezinárodního významu téměř, či plně, absentuje. To pak může vyvolávat otazníky i ohledně kvality onoho výzkumu lokálního.
Jen zvýšení platů nepomůže
Vidět je to například na faktu, že u nás prakticky neexistují společenskovědní pracoviště, jejichž absolventi by systematicky získávali akademické pozice na zahraničních univerzitách. Přitom právě toto bývá velká chlouba mezinárodních univerzit.
Významnou vyjímkou z pravidla je v tomto ohledu ekonomické pracoviště CERGE-EI. To je jednak dobře financované. Zejména je však řízené nikoli dle zvyklostí českých, ale právě po vzoru dobrých mezinárodních univerzit. K tomu patří zapovězení inbreedingu.
Cílem je zajistit myšlenkové „okysličování“ potlačit roli osobních vazeb a oslabit hierarchii. Univerzita pak připravuje absolventy pro svět a své pracovníky najímá na světovém „trhu“. Každý takový pracovník pak prošel externím sítem a přináší s sebou jiné zkušenosti, ideje a pracovní kontakty. To univerzitu obohacuje a zapojuje do mezinárodního akademického života.
Fungování velké části našich akademických pracovišť je bohužel opakem tohoto ideálu. Proto pouhé navýšení rozpočtu na platy akademických pracovníků se situací našich univerzit mnoho neudělá.
V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že iniciativu ke změně nelze očekávat od univerzit samotných. Ty jsou totiž spravovány svými zaměstnanci a studenty, na účet daňového poplatníka. Současný systém jejich fungování jim musí vyhovovat, neboť si jej samy vytvořily. A i kdyby se vedení daného pracoviště rozhodlo situaci na vlastní pěst změnit, půjde o velmi těžký a nerovný boj. Potřebné změny budou totiž přímo či nepřímo ohrožovat zájmy významné části akademiků. Bez jejich podpory však nelze na univerzitě prakticky nic prosadit.
Akademický kyslík
Co může tedy česká vláda činit pro zkvalitnění českých univerzit? Bez zlepšení v oblasti financování vysokého školství se to neobejde. To však musí být podmíněno otevíráním dveří, oken a dalších cest pro lepší přísun akademického kyslíku na straně univerzit.
Konkrétně, financování by mělo zohledňovat tři důležité parametry: Počty absolventů, kteří pokračují ve studiu na jiných institucích, zejména v zahraničí. Podíl akademických pracovníků, jenž nepocházejí z „vlastní líhně“ a to zejména na juniorních pozicích. Na seniorních pozicích pak je zásadní podíl akademických pracovníků, jejichž publikační činnost a citační výkon přesahují hranice České republiky.
Další možností je dlouhodobé financování fakult navázané na konkrétní akademické pozice, jejichž obsazení bude výsledkem mezinárodně otevřených výběrových řízení. Uchazeči a uchazečky bez vazeb na dané pracoviště by měli být striktně preferováni.
Je důležité zdůraznit, že cílem nemůže být akutní výměna personálního obsazení univerzit, nýbrž změna způsobu obsazování akademických pozic, která postupně akademické prostředí oživí. I kdyby se podařilo redukovat inbreeding jen na polovinu, znamenalo by to obrovskou změnu ve fungování a kvalitě našich univerzit.
Jen potom je možné po daňových poplatnících, kteří univerzity platí, chtít více peněz.
Autor je ekonom, v současnosti pracuje a přednáší na Katedře národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ekonomii a právo studoval na univerzitách v Praze, Turíně, Hamburku a na Cornellově univerzitě v USA. Publikoval řadu vědeckých prací v mezinárodních vědeckých časopisech, zejména na témata v oblastech veřejného zdraví, ekonomie kriminality, diskriminace, či ekonomie životního prostředí. Článek vyjadřuje názor autora a nijak neodráži pozici Právnické fakulty či Katedry národního hospodářství.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
36 komentářů
S výjimkou jazykových studí a několika málo dalších oborů humanitní obory neprodukují nic užitečného. Neexistuje tedy ani jediný důvod pro jejich podporu. I finanční.
Svatá pravda! Stačí si přečíst Alarm, nebo podobnou slátaninu a stačí.
Máte pravdu částečně.Problém vysokých škol by vyřešilo regulované školné.Vyměřit jednotné školné,jenom u oborů potřebných pro stát ho snižovat.Zajistit studentům půjčky s minimálním,nebo žádným úrokem.U prokazatelně nemajetných lidí školné by hradil stát,nebo ho odpustil.To by sice nezamezilo odliv mozků,ale stát vložené peníze by dostal částečně zpět.Je spousta dost bohatých lidí,kterým je jedno jaký mají vysokoškolský titul,hlavně že ho mají,tak ať studují třeba politologii.Školné by umožnilo vyšší platy a tím i zahraniční odborníky do toho našeho stojatého rybníku.Stěžujeme si,že naše univerzity jsou kolem 4-stého mista na světě a to proto,že u nás nejsou cizí lektoři.Dále je třeba více zapojit podniky,které by mohly zaplatit schopným absolventům školné a tak je motivovat k nástupu do firmy.
Problém toho jednotného školného spočívá v tom, že pro řadu humanitních oborů stačí papír a tužka, zatímco pro jiné to jsou dost velké náklady na laboratoře, technické pomůcky apod.
Školné by sloužilo ke zkvalitnění naších VŠ,nesloužilo by k financování VŠ.Stačilo by např.deset tisíc ročně. Průměrná roční výše školného na veřejných VŠ ve vybraných zemích OECD v akademickém roce 2008/09 (v USD).
Austrálie: 4 222
Francie: 190 až 1 309
Itálie: 1 289
Japonsko: 4 602
Kanada: 3 774
Korea: 5 193
Nizozemí: 1 861
Nový Zéland: 3 031
Španělsko: 1 052
Švýcarsko: 889
USA: 6 312
Pokud nechceme,aby naše univerzity byly hodnoceny na 400-stém místě a výše,tak nic jiného nezbude.
Jinde jak vidíte to funguje,tak proč zase něco vymýšlet.Máte toho hodně.Píšete a nestačíte uvažovat co píšete.Nevím proč do toho taháte leboratoře.
Problém je, že existují náklady na studenta, a ta jsou různé. Od nich se odvozují i třeba státní příspěvky na studenta i komerční školné. Prostě je rozdíl, jestli pro studenty stačí bloky a tužky, nebo potřebuji drahé laboratorní vybavení, vč. spotřebního materiálu, platit jim odborníky z praxe a mnoho dalšího. Studenti LF jsou v rámci studia očkováni proti hepatitidě B, studenti filosofie ne. Proto jsou náklady na studenta medicíny nebo některých oborů techniky víc než dvojnásobné než na nějaký „vědecký genderismus“. Ostatně, i v západních státech jsou levné a drahé obory, dané +- tím, co jsem uvedl.
Obávám se že školné, samo o sobě neřeší nic, prostě by to byly jen další peníze které stát vytahá z lidí navíc.
První omyl je domnívat se, že že těm školám zůstanou ty peníze navíc, za situace kdy díky inflaci musí stát ty platby školy často navyšovat. Takže jim přiště řekne „dostáváte školné, čili od státu dostanete přidáno nic nebo málo“.‘
Ten druhý omyl je v tom, že by pro ty studenty zbytečných oborů (filozofie, politologie, aj.) pak nebylo uplatnění. Je a bude, hlavně ve státní správě, která už pro spoustu svých zaměstnanců ve vyšších pozicí nějaké (obvyklé jakékoliv) VŠ vzděláním vyžaduje.
Ale, ikomerční firmy, si takové absolventy, pro byrokratické agendy spojené s plněním direktiv EU ,musí přijímat taky,.
A ten třetí omyl, snad nechcete požadovat , aby ti zájemci o humanitní obory šli studovat na technické obory. Tam už by jich většinu vyházeli do konce prváku, a ten zbytek co by z útrpnosti dostudoval až k titulu, by asi pro náš průmysl byl spíše pohromou…
No a v neposlední řadě si nejsme jist, jak by to bylo dlouhodobě s tou státní podporou a garancí těch studentských půjček..Že bych třeba připomenul, když se nedávno o tom školném diskutovalo, tak jeden návrh byl, že by se pro to školné daly použít peníze ze stavebního spoření. Ale jeho podporu chce nyní stát zrušit.. A takové změny svých preferencí a slibů dělají naše vlády často…
A už ten transparent je naprostý blábol: Jsou to naopak humanitní vědy, které z jednoduchých věcí dělají složité a nepřehledné bláboly. Viz sex v biologii versus „gendery“ v humanitních „vědách“.
Otázkou je, co s vystudovanými odborníky humanitních věd, kteří jsou pro republiku neužiteční a neupotřebitelní. Kde chcete zaměstnat člověka, který studoval antropologii komiksu? Jaký přínos má pro společnost takový člověk? Existuje mnoho humanitárních oborů, které jsou pro společnost nepotřebné. Naše společnost léta potřebuje techniky, inženýry, strojaře, technology, odborníky na robotizaci aj.
Bohužel, tento typ studia unamená mít matematické znalosti, logiku, samostatnost v myšlení a pracovitost.
To je největší rozdíl od pseudovysokoškoláků, kteří jsou v podstatě nezaměstnavatelní a skončí někde přisáti na státní rozpočet. Nejlépe v nějaké politické neziskovce.
Takže udělat výběr, zrušit nepotřebné a najednou bude peněz ve VŠ dost.
Problém s tou matematikou vidím v tom, že se u nás učí naprosto nesmyslným způsobem. Středoškolskou matematiku a fyziku má v odborné gesci Česká jednota matematiků a fyziků, což vedlo k postupnému zvrhnutí výuky těchto předmětů na přípravku pro studium MatFyzu s tím, že všichni studenti, kteří tam nesměřují (hodně přes 90 %) jsou bráni jako „nežádoucí odpad“. Přitom tato didakticky naprosto neschopná organizace nedokázala ani synchronizovat učivo v těchto dvou předmětech, takže se studenti učí v prvním ročníku ve fyzice „logicky odvozovat“ vzorečky z mechaniky postupy, které se v matematice probírají až ve čtvrtém ročníku (čili se jen učí zpaměti obkreslovat jakési nesmyslné klikyháky, údajně představující ono „logické odvození“).
Matematika rovněž proslula zadáváním nesmyslných příkladů, postrádajících významné informace v zadání (takže se nepočítá, ale odhaduje, co tím méněcenný hlupák, matematik, myslel). Např. za jak dlouho přejede auto určitou rychlostí most o určité délce – to je neřešitelné bez definování, co je to „přejetí“ (celé auto před mostem/za mostem, nápravy, těžiště …) a příslušných parametrů auta.. Debilní Pepíček to s asistentem spočítá jako hmotný bod a dostane jedničku, inteligentnější děti matematiku zavrhnou jako „debilitu pro debily“. A mají v podstatě pravdu.
Ale no tak.Vysoke skoly maj autonomii uplne, a i ty SS i ZS maji pomerne siroke hranice v tom co konkretne ucit, jak to ucit a do jake miry podrobnosti to ucit. Protoze je samozrejme, ze na nizsich stupnich se ta latka prednasi mene podrobne, ale aj s temi jednodussimi priklady. Ale navic,se nyni pestuje ‚individualni pristup‘. Tudiz jestli Pepicek dostane jednoduchy prikladek, tak jeho ‚chytrejsi? spoluzaci mohou dostat priklady primerene tezsi, aby si nemohli stezovat.:) Tedy, pokud je spocitat umi..
No a pak taky existuje spousta modernich vyucovacich metod, ktere si skola muze zavest..aby to bylo pro studenty v necem …lepsi?
Btw ironie je ze skolstvi sice vola po novych vyucovacich postupech a individualnich pristupech, ale zaroven chce dostat do skol praktiky z oboru. A asi jim nedoslo, ze tohle jim zadnej praktickej odbornik delat nebude..Ten proste rekne tem studakum jak se to dela u nej ve fabrice, k tomu par vzorcu z prirucky, s tim ze kdo se to nenauci a nepochopi, dostane petku..A kdo bude kecat, toho vyhodi ze tridy..
ZŠ a SŠ se řídí tím, co je potřeba u přijímaček na vyšší stupeň, a přes to nejede vlak. Základní školy jsou posuzovány mj. podle toho, kolik procent jejich žáků se dostane na SŠ a střední zase, kolik jejich absolventů se dostane na VŠ.
Mám roztomilý zážitek se dvěma studentkami (VŠ), které měly dělat práci s činidlem obsahujícím 60% kyselinu sírovou. Tak jsem jim dal 94% a řekl jsem, „a na to ředění použijte tady tuhle 50% (vzhledem k tomu, že ředit koncentrovanou sírovici vodou je dost obústní záležitost), protože metodu, na kterou byla namíchána, už nepoužíváme“. A pak jsem je v tom nechal. Když jsem odcházel, malovala jedna z nich na papír jakési svislé žížaly, asi integrály. Po cca hodině přišly s tím, že jim to nevychází, protože by to nešlo namíchat jinak než v objemu odpovídajícímu vaně.
Tak jsem jim ukázal křížové pravidlo a trojčlenku, a bylo to spočteno do pěti minut. Na závěr se jedna z nich (ta s těmi „žížalami“) přiznala, že je z matematického gymnázia …
Prostě, v té matematice se učí bezcenné pitomosti, např. důkaz platnosti Pythagorovy věty pomocí integrálů a derivací (což normální člověk hned zapomene, protože to k ničemu není), ale nic, co by mělo vztah k realitě.
Přitom lidé, co tuhle koncepci prosazují, absolutně nemají náhled na realitu. Kdysi se se mnou jakýsi matematik hádal, že je daleko lepší, když se studenti naučí vzorec
e^x=z^y
a z něj „logické odvození“ toho, co se v praxi opravdu potřebuje:
logaritmus x o základu z = ln(x)/ln(z)
(opravdu je to potřebné proto, že existuji programovací systémy, které mají „zadrátovány“ pouze přirozené logaritmy a dekadické, či jiné, z nich musíte počítat) a nedokázal pochopit, že to „logické odvození“ je pro naprostou většinu populace jen učením se nazpaměť několika řádků jakýchsi grafických skřeků, kvůli nimž se snadněji zapomene to podstatné (výsledný vzoreček).
Kdesi jsem četl sentenci, že chemie začala být vědou od momentu, kdy opustila alchymistické a jiné symboly a zavedla vzorečky z písmen latinské abecedy a číslic. Podle této definice matematika pořád ještě vědou není, protože používá nečitelné a nezapamatovatelné grafické skřeky (které jsou navíc skoro v každém matematickém textu trochu jiné, takže člověk neví, je-li to opravdu cosi jiného, nebo jen jinak realizovaná zpotvořenina toho samého, co už viděl jinde).
Řešení pochopitelně existuje, je jím TeX, který se bez grafických skřeků obejde a místo jakéhosi zpotvořeného V, u něhož se často ani nedá opdhadnout, co pod něj patří, napíše:
$\sqrt{x^2+y^2}$
A všechno je jasné.
Ještě existuje mathml, který ovšem má ten problém, že nepokrývá všechny matematické vztahy.
MMCH, ty, co protlačili množiny do prvních tříd, měli následně, když to zkrachovalo, zavřít až by zčernali. Mě to naštěstí minulo a moje děti také, ale ročníky mezi námi jsou plné lidí, kteří si kvůli množinám nedokáží ani spočítat, jestli jim v obchodě správně vrátili drobné (znám takové; neznat je, nevěřil bych tomu, že je to možné, protože z nás, co jsme množiny nezažili, to zvládli i čtyřkaři).
Co jste na té trojčlence Pergille počítal 5 minut 🙂 ? Mně to s nákresem (protože nejsem chemik) a sestavením rovnice o jedné neznámé trvalo 3 minuty. Stejně tak to dnes dělají páťáci při přijímačkách na gymnásia.
Bohužel, jak to sleduji, tak ZŠ a SŠ NEučí co je potřeba u přijímaček na vyšší stupeň.
Tenhle průšvih se ukázal už při zavedení státních maturit. To co provádějí a o co se nyní snaží hlavně rodiče těch žáků, je na ty přijímačky DOučovat – i třeba jinak a nad to co je učili na těch školách po celou dobu té školní výuky.
V tom dalším máte pravdu. Ale ten posun v tom že
že „žákové“ se mají učit všechno složitě odvozovat, namísto toho aby se naučili ty vztahy a vzorce přímo, nastal už dávno. Přesně už to nedokáži jen ze vzpomínek rekonstruovat , zda k tomu došlo až po velvet revolušn, a nebo to už se to stihlo na konci komunismu, pod hesly přestavby a nového myšlení,,,
to Honza
Šel jsem si pro kalkulačku 🙂
to petrph
Zažil jsem to už já, v polovině 70. let, a procházely tím i moje děti v 90. letech.
Jsem ale toho názoru, že hlavní průšvih nastal poté, co se matematikům přes hlavy skutečných odborníků (od dětských a vývojových psychologů přes pediatry a hygieniky dětí a dorostu až po odborníky na didaktiku) podařilo do prvních tříd nacpat množiny (a navíc za to, když to celé krachlo, nebyl nikdo potrestán). V současnosti se „odborníci“ na matematiku pyšní tím, že je matematika nejnenáviděnějším školním předmětem. Dokonce o tom někteří i psali články do pedagogických periodik.
Ono těch fabrik s vlastním vývojem, které by potřebovaly hromady inženýrů tady taky moc není.
V naší republice se studují úplně nepotřebné obory. Třeba politologie. K čemu to je?
Je to jen okecávání faktů a událostí. Žádný přínos, žádná přidaná hodnota, obor k ničemu. Viz: Prof. Fiala. Nic neumí, nic nedělá a podle toho to taky s republikou vypadá. Kdyby byl ekonom, bylo by to možná jiné, nebyli bychom poslední v EU.
Já si naopak myslím, že když s pětikoalicí vyhrál volby, tak ukázal praktickou použitelnost politologie. To, že následně ta vláda vládne jak vládne, je věc druhá. Ale nedělám si iluze, že nějaký český ekonom by vládl lépe. Ono totiž vládnout zdaleka není jen o ekonomii. Tahle myšlenka tu panovala s panem/soudruhem Klausem dost dlouho a z výsledků se léčíme dodnes.
Výjimka – klasický gramatický chyták. V článku jednou dobře, jednou špatně:-)
Tedy, dekuji za zajimavy nazor.Ovsem takto jednoduse, vstupem z mezinarodich pozic, se to asi resit neda. Protoze nejsme v anglosaskem prostredi. Cili je zde urcita jazykova bariera. Tezko lze u nasich stufentu (vetsiny z nich) ocekavat takovou dosti dobrou znalost ciziho jazyka, aby v nem mohli – pod cizim profesory studovat. Je otazka jak by to bylo s tim vyzkumem. On by sice mohl ten zahranicni kandidat prinest nejake cizi temata, ovsem zase bez vazby na lokalnini zdroje by to nemelo vetsi smysl. Tim se toti zdostavame k tomu podstatnemu univerzita ma predevsim ucit i vychovavat mistni studenty. Bez toho, aby si najaly cizi profesody, kteri by si jen provadeli nejaky cizokrajny vyzkum, od toho asy tg univerzity nejsou. Nebo tedy, mozna ns Zapade jsou, ale asi ne placene jenom ze statnich penez na skolstvi..
Problém je spíš v tom, že pokud naši humaniťáci blbnou, tak ti západní blbnou na kvadrát. Pustit se nějaké „vědce“ z Německa, nebo třeba USA (apod.) by situaci leda zhoršilo.
Učitelé a lékaři pro mě celý život vždy byli bohové. Ale jen pro posouzení, kolik tedy naši vysokoškolští učitelé v současnosti pobírají? Rebelující učitelé na základních školách či středoškolských se blíží částkám již nad 40.000,- Kč čistého, často vidím jak jsou k polednímu času již doma, někdy jim to dokonce vyjde tak, že jeden den v týdnu mají zcela volný. Dále různé bonusy, zdravé pracovní prostředí (děti a studenti nemohou mít např. prostory s formaldehydy či radonem) atd. A příprava na výuku? Materiál si většinou zpracují jednou a pak ho pouze s malými obměnami používají dál. A argumenty, že z nich, zvláště těch na VŠ, není „okamžitý užitek“? Už, a teď se jich zastávám, ve starém Římě veděli, že společnost musí nějakou kastu občanů „strpět“, že jejich význam se projeví až v budoucnu.
Bez rizika to není. Mezi dětmi kolují viry pro ně prakticky neškodné (v podstatě to je i covid), ale pro dospělé problematické. A ledaskterá učitelka už porodila zrůdičku, kterou měla spíš s nějakým virem než s manželem či přítelem.
A za děti máte (na rozdíl třeba od škol na Západě) dost silnou odpovědnost. K tomu ještě přistupuje vždy a všude přítomné riziko nařčení z pohlavního zneužití a mnohé jiné roztomilosti. Dělat bych to za ty peníze opravdu nechtěl.
Autor článku velmi trefně charakterizoval situaci, cituji: „… iniciativu ke změně nelze očekávat od univerzit samotných. Ty jsou totiž spravovány svými zaměstnanci a studenty na účet daňového poplatníka“. Osobně jsem se přesvědčil, že kapři si sami rybník nikdy nevypustí, viz str. 290 – 306, kapitola XII. Reforma školství v knize Ekonomům to myslí černobíle. Knihu si můžete vypůjčit v městské knihovně.
Řekl bych: tohle je „hřebíček hlavičku“. Docela mě překvapilo, že si toho (skoro) nikdo z diskutujících nepovšiml, ačkoli není tak těžké to pochopit. Namísto toho plytce lamentují nad zbytečností humanitních (pozor, nikoli humanitárních) oborů. V článku vyslovené doporučení přitom platí pro celou akademickou obec napříč všemi obory!
Správně věcně není ani jedno, správně je humanoidní 🙂
Problém je asi i v tom, že humaniťáci se pasují na „Všeználky“ a snaží se dirigovat věci, o kterých nic nevědí. A ještě větší problém je, že naši, ale i bruselští, vládní politici jim to žerou.
Jeden příklad za všechny: Bezcenní negramotové z humanitních oborů demonstracemi a jinými nátlakovými akcemi iniciovali zákaz klecových chovů slepic. Přitom je jasně prokázáno, že ty jsou pro slepice blízké optimu a blízké jejich přírodní podstatě. Je také dokázáno, že v těchto chovech jsou slepice zdravější a méně stresované (což se promítá i do kvality vajec a masa) a je zde podstatně menší procento úhynů. Je to samozřejmost pro každého odborníka, od zootechniků přes zemědělské inženýry a veterináře až po etology kurovitých ptáků. Přesto „géniové“ na pozicích české vlády a bruselské komise dali přednost skřekům bezcenných pologramotů – humaniťáků.
Pokud by se tedy humaniťáci poslali k lopatě, redukoval by se i tento problém.
Doopravdy těžko se mi některé z příspěvků čtou. Můj starší syn vystudoval ekologii, mladší (na FF) vystudoval obor – asi to neodcituji přesně, ale dejme tomu „východoasijská studia se zaměřením na japanologii“. Má titul Mgr, nyní je doktorandem a snad se mu podaří získat titul PhD. Japonštinu se učil od 13 let, na FF se dostal na první pokus, obor miluje, byl na dvouleté stáži na jedné z japonských univerzit. Rezervy asi má trochu v publikační činnosti (sama jsem MUDr.,CSc. a vím, jak je publikační činnost důležitá), ale pravidelně se s nejrůznějšími příspěvky účastní evropských i světových konferencí.
Pro některé z vás je jeho činnost asi absolutně zbytečná. Třeba japonská literatura – „vo co vlastně go“, že? Pár nositelů Nobelových cen, no a co?
Jsem si jista, že nikoho z diskutujících nepřesvědčím. Ale i někteří z vás možná zajedou na dovolenou do míst starých civilizací, že? Čína, Indie, Tibet, Japonsko, Thajsko, střední Východ…
Úcta k těmto civilizacím a k jejich poslání by nás v dnešním prapodivném a nesoudržném čase měly prostě neustále provázet,. Pak by možná fakt bylo líp.
O kousek výš jsem napsal „s výjimkou jazykových a některých podobných studií“. Důležité je, že takovéto jakž takž užitečné obory jsou stále více zatlačovány do pozadí různými „gender“ studiemi a podobnými nesmysly. A, MMCH, i ta japonologie se nakonec dá učit i tak, aby z toho vylezla obhajoba japonských válečných zločinů.
Vážená paní Havelková,
dijděte do prvníhoi supermarketu, tam si nakupte potřební humanoidnosti, které vyprodukoval Váš syn, já tyto ke svému životu nepotřebuji. Nemají je v supermarketu??? Pak je mnohem jednodušší, abyste si ty humanoidnosti od něj koupila sama. Nepotřebujete je? No, tím méně tyto potřebují ostatní, tak nám prosím tyto necpěte. Váš synáček je na tom ekonomicky vzhledem ke společnosti úplně stejně, jako nepřizpůsobivý odborník na rómistiku z Chánova s pěti třídami zvláštní školy….pardon, tento je na tom lépe, le levnější.
Které nakladatelství vydalo v ČR nějaký titul japonského nositele Nobelovy ceny? Kolik z prodeje těchto knih přiteklo do rozpočtu peněz? Nula, že? A že někdo pojeden na dovolenou tam, kam popisujete? No, já bych skoro řekl, že pouze ti nejbohatší, a ZA SVÉ. A o to jaksi jde.
Myslíte, že je potřebnější nějaká přiblblá japanologická orientální humanoidnost, nebo abyste měla v zásuvce elektřinu? To totiž není tak úplná samozřejmost vážená, a jak to tak vypadá tak ten váš pseudostudovaný sprateček se reálně dočká okamžiku, kdy mít elektřinu v bytě nebude samozřejmé,.
Co prošlo sociálními sítěmi, a proč jsem se řehtal jak houpací kůň:
(Organizátor demonstrace popisované v článku) Petr Baierl, již před jejím konáním ujistil vládu, že se nemá čeho obávat: „Ministr se snaží situaci řešit. Skutečně nechceme křičet, ať vláda odstoupí. To nemáme zapotřebí. Víme, že spousta vysokoškoláků jsou voliči této vlády. Viděl jsem některá hesla, která jsou připravená, a musím říci, že jsou důstojná. Jsou na nich například požadavky na vyšší mzdy, nejde ale o nic radikálního.“
Za minulého režimu organizovala jedna vyučující ruštiny na brněnské LF skupinu studentů, kteří z prvomájového průvodu dávali na tribunu kytice a skandovali předem připravená hesla. Ta byla předem připravená a organizátorka se přesvědčila o jejich vhodnosti. Neprošlo např. heslo: „Všechno je nám tady dáno, děkujem ti, naše Strano“ ani nevím, proč 🙂
A „vůbec nechápu“, proč jsem si při četbě výše citovaného výroku organizátora „akademické demonstrace“ na tyhle komunistické první máje vzpomenul 🙂
Proč si humanitní vědci nenajdou nějaké zdroje dalších příjmů, pro sebe i pro příslušné instituce? Jazykovědci by se klidně mohli angažovat ve výuce cizích jazyků, překládat, či pořizovat tzv. technické překlady z češtiny do příslušného jazyka. Historici i archeologové by mohli velice dobře spolupracovat se stavebními firmami a vyhledávat pro ně terén, kde je malá pravděpodobnost nějakého archeologického nálezu (pro stavební firmu dost katastrofa po stránce finanční i termínové). Nebo naopak, proč se nedomluví s těmi firmami např. na společné publikaci o tom, co vše se našlo během stavby, a jaký to má přínos pro vědu. Taková publikace by mohla být reprezentativní i pro zahraničí.
Asi by se toho dalo namyslet i víc a něco z toho by skutečně mohlo alespoň těm oborům, které jsou spojeny s nějakým společenským benefitem, přinést nějaké peníze. Alespoň by došlo k určitému oddělování „zrna od plev“.
Jinde jsem zachytilů rovněž pozoruhodnou sentenci, že totiž na humanitních oborech je spousta levičáků (a verbovali se odtamtud jak jak členové komunistických úderek v roce 1948 a násl., tak i normalizátoři 1970 a násl. a nyní se odtud verbují probruselští aktivisté, což je v podstatě totéž), a že vyhladovění těchto hnízd rudých hadů je něco, co má silnou podporu ve společnosti, mezi normálními lidmi.
Doufám, že neznudím spolučtenáře a spoludiskutující:
V exaktních oborech je vybádané nezávislé na osobě badatele, a do jisté míry i na metodice. Pokud má diabetik glukózu v moči, pak je principiálně (vůči dosaženému výsledku) jedno, zda ji lékař ochutnává (jak se to dělalo ještě v 19. století), nebo ji vaří s Fehlingovým roztokem (jak to ještě pamatuji z laboratorní praxe), nebo do ní strčí analytický papírek a sleduje změnu zbarvení příslušného proužku.
V neexaktních oborech je výsledek bádání závislý na osobě badatele: Tři filosofové mohou z identických podkladů vyvodit tři (přinejmenším 🙂 výstupy. Tyto obory jsou tedy spíš podobné umění než vědě. A je otázka, zda by se k těmto oborům nemělo přistupovat jako k umění, o které nikdo nestojí.