Ruský prezident Vladimir Putin při projevu, v němž uznal separatistické republiky na území Ukrajiny. Foto: Profimedia

Jan Horník: Putin neustoupí. Nás čeká moment pravdy

Napsal/a Jan Horník 17. prosince 2024
FacebookXPocketE-mail

Na výročí ruské revoluce roku 1917, 7. listopadu 2024, den po znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, vystoupil ruský prezident Vladimir Putin na 20. výročním zasedání konference ve Valdaji. Po hodinovém projevu další tři hodiny spatra diskutoval s publikem, takže znovu můžeme nahlédnout do Putinova myšlenkového světa a jeho plánů. V době, kdy napětí mezi Ruskem a Západem eskaluje, je nanejvýš důležité vědět, co můžeme od Ruska očekávat.

Na úvod svého vystoupení Putin shrnul, jak zásadní proměnou svět prošel za poslední dvě stále dramatičtější dekády a poznamenal, že: „Před našima očima se utváří zcela nový světový řád, který se liší od toho, co známe z minulosti, jako byl vestfálský nebo jaltský systém.“

Podle Putina přichází určitý moment pravdy. Minulý světový pořádek zanikl a nastal zápas o nový světový řád. Nejde přitom jen o geopolitický vliv, ale především se uskutečňuje nesmiřitelný konflikt o principy, na nichž budou založeny vztahy zemí a národů v novém historickém období.

Výsledek podle Putina rozhodne, „zda budeme moci všichni společným úsilím vybudovat svět, který všem umožní rozvíjet se a řešit vznikající rozpory na základě vzájemného respektu ke kulturám a civilizacím bez nátlaku a použití síly“.

Jak si máme vykládat vzájemný respekt bez nátlaku a násilí v případě války na Ukrajině? Proč Putin mluví o kulturách a civilizacích a nikoli o národních státech?

Putin tvrdí, že dialektika dějin spočívá ve střídaní období konfliktů a rozporů, které následuje příznivější období spolupráce.

Hrozí nám třetí světová?

Hlavní nebezpečí pro ustavení nového spravedlivějšího světa podle Putina představují totalitní ideologie. Nikoliv však jak bychom čekali my v Evropě třeba ta komunistická v Číně nebo režim náboženských fanatiků v Íránu:

„Hrozbu představuje vnucování totalitních ideologií a jejich ustavení jako normy, což vidíme na příkladu západního liberalismu, dnešního západního liberalismu, který se podle mého názoru zvrhl v extrémní nesnášenlivost a agresi vůči jakékoli alternativě, vůči jakémukoli suverénnímu a nezávislému myšlení.“

Odkud se bere označování liberálního Západu za totalitní systém, který představuje hlavní ohrožení současného světa?

Zároveň Putin upozorňuje, že jsme již dosáhli „červených linií“. Volání po strategické porážce nukleární velmoci odhaluje slepotu a bezohledný avanturismus některých západních politiků: „Taková slepá víra ve vlastní beztrestnost a výlučnost se může změnit ve světovou tragédii.“

Bývalí hegemoni zvyklí na poslušnost z dob kolonialismu jsou ovšem překvapeni, že ostatní jejich povely přestali plnit. Podle Putina však pochod dějin nelze zastavit. Doufá, že nakonec zvítězí pragmatismus. Svůj varovný úvod uzavírá ujištěním, že: „Na rozdíl od našich protivníků Rusko nevnímá západní civilizaci jako nepřítele a neklade si otázku ,my, nebo oni‘. ,Znovu opakuji: „kdo není s námi, je proti nám‘ netvoří součást našeho slovníku.“

Co když ale pragmatismus nezvítězí? „Naše země nikdy nebyla a není iniciátorem použití síly. Činíme tak pouze tehdy, když je jasné, že se protivník chová agresivně a nevnímá žádné, naprosto žádné argumenty. A když to bude nutné, samozřejmě podnikneme všechna opatření na ochranu Ruska a každého jeho občana a vždy dosáhneme svých cílů.“ Hrozí nám III. světová válka?

Světový řád podle Putina

Soustřeďme se na nejfilosofičtější část projevu, abychom našli odpovědi na nadnesené otázky. Putin tvrdí, že dialektika dějin spočívá ve střídaní období konfliktů a rozporů, které následuje příznivější období spolupráce: „Vrátíme-li se k dialektice dějin, můžeme říci, že koexistence konfliktu a snahy o harmonii je samozřejmě nestabilní. Rozpory epochy musí být dříve či později vyřešeny syntézou, přechodem k jiné kvalitě.“

Své chápaní pohybu dějin tedy ukotvuje Hegelovskou představou, kdy nový kvalitnější stav vzniká syntézou protikladů. V tomto se Putin shoduje s marxistickou představou o podstatě vývoje historie.

Tato zdánlivě nevinná teoretická poznámka musí každému člověku znalému dějin 20. století znít nanejvýš varovně a nemusíme řešit, zda Putin své přesvědčení čerpá zprostředkovaně z I. A. Iljina nebo přímo od G. W. Hegela.

Hegelovská představa vývoje dějin totiž krom jiného likviduje třeba obecnou lidskou etiku, obzvláště pak etiku vládců. Konflikty jsou přirozenou cestou světa, jak se dobrat lepší buducnosti, takže dějiny lze popostrkovat vpřed i za cenu násilí. Výsledkem je vyšší syntéza.

Putin zdůrazňuje, že v nové fázi vývoje a budování globálního uspořádání je klíčové, abychom neopakovali chyby 90. let minulého století. Tehdy Západ vedený USA jakožto vítěz studené války zneužil situace k ustavení nespravedlivé globální hegemonie. Putin definuje současný konflikt následovně:

„Jsem přesvědčen, že nejde o konflikt všech proti všem způsobený opuštěním pravidel, o nichž Západ neustále mluví. Vůbec ne. To, co vidíme, je konflikt mezi převážnou částí světové populace, která chce žít a rozvíjet se v propojeném světě obrovského množství příležitostí, a světovou menšinou, které jde, jak už jsem řekl, jen o jedno – o zachování své nadvlády. A kvůli tomu je připravena zničit výdobytky, které jsou výsledkem dlouhého vývoje směrem k univerzálnímu světovému systému. Ale jak vidíme, nic z toho se nedaří a nic z toho nevzejde.“

Putin před námi rýsuje svět, v němž harmonie vznikne, když s respektem zahrneme všechny kultury a civilizace. Z úvodní kakofonie prý vznikne soulad.

Následně připomíná, že loni ve Valdaji načrtl šest principů, které by nový světový řád měl obsahovat.

Zaprvé hospodářkou otevřenost k ostatním, obchodní bariéry považuje za všeobecně škodlivé. Zadruhé diversitu světa. Zatřetí má nový řád zahrnout nejširší množství států.

Čtvrtý, prý klíčový, princip představuje bezpečnost pro všechny bez výjimek, kdy „bezpečnost jednoho národa nemůže být zajištována na úkor ostatních“.

Za páté spravedlnost pro všechny v hospodářské a sociální oblasti. A konečně za šesté rovnost v suverenitě, přestože si Putin uvědomuje, že ve světě různě velkých zemí tento princip mnozí považují za utopii.

Všechny hlasy ať jsou slyšeny

Soustřeďme se především na druhý princip diversity. Určuje totiž základní vizi nového multipolárního uspořádaní světa a v posledku stojí i v pozadí ukrajinské tragédie. Putin rozvádí, co pro něj diversita představuje: „Mezinárodní společenství je živoucí organismus, jehož hodnota a jedinečnost spočívá v jeho civilizační rozmanitosti.“

Rozmanitost tedy chápe pozitivně. Unikátní hodnotnost civilizací a kultur zdůrazňuje na mnoha místech projevu. Například když rozvádí šestý princip o suverenitě a prohlašuje, že mezi nejdestruktivnější způsoby jednání patří arogance a mentorování ostatních, argumentuje: „Je třeba mít na paměti, že všichni jsou si rovni v tom smyslu, že všichni mají právo na svou vlastní vizi, která není lepší nebo horší než vize ostatních, prostě je jen svá, a vy to musíte opravdu respektovat.“

Sděluje nám tak charakteristickou tezi moderních levicových liberálů, že žádný (světo)názor není lepší nebo horší než ostatní, je tzv. pouze odlišný. Jinými slovy, i Putin zastává dnes běžný hodnotový relativismus.

Putin princip nesouměřitelných kultur/civilizací aplikuje i na mezinárodní politický systém. Všechny hlasy podle něj musejí být slyšeny:

„Vzestup národů a kultur, které dříve z těch či oněch důvodů zůstávaly na politickém okraji, znamená, že jejich vlastní, osobité pojetí práva a spravedlnosti hraje stále důležitější roli. Jsou různé. To může vyvolávat dojem nesouladu a jakési kakofonie, ale jedná se pouze o první etapu vývoje. A jsem přesvědčen, že nová struktura může vzniknout pouze na principech polyfonie, harmonického souznění všech hudebních témat. Chcete-li, směřujeme k uspořádání světa, které není ani tak polycentrické, jako spíše polyfonní, v němž jsou slyšet všechny hlasy a co je hlavní, musí být slyšet. Ti, kteří jsou zvyklí a chtějí hrát výhradně sólo, si budou muset zvyknout na novou světovou partituru.“

Putin před námi rýsuje svět, v němž harmonie vznikne, když s respektem zahrneme všechny kultury a civilizace. Z úvodní kakofonie prý vznikne soulad. Nebude přitom potřeba se shodnout na zastávaných hodnotách (mysleme třeba určitá lidská práva).

Představuje si prostředí, kde nebude vzájemná kritika, ale nanejvýš nesouhlas a uznání rozdílů: „Naslouchat neznamená přijímat a se vším souhlasit. To vůbec ne. Znamená to především uznat právo partnera v rozhovoru na jeho vlastní pohled na svět. To je vlastně první nezbytný krok k harmonizaci světonázorů. Rozdílnost, různorodost je třeba se naučit vnímat jako bohatství a příležitost, a ne jako důvod ke konfliktu.“

Pro mezinárodní politiku nabízí princip vyznávaný prý východní filosofií, která hledá harmonii zájmů. Každý má podle zásady „win-win“ dosahovat svých cílů, aniž by kompromitoval zájmy ostatních.

I dějiny Ruska jsou údajně takovou ukázkou: „Rusové v Rusku a také všechny národy Ruska vždy, když to bylo možné, vycházeli z toho, že hlavní není vnutit své názory jakýmikoli prostředky, ale snažit se druhé přesvědčit a zaujmout pro čestné partnerství a rovnocennou spolupráci. Naše dějiny, včetně dějin ruské diplomacie, opakovaně ukázaly, co znamená čest, ušlechtilost, mírumilovnost a shovívavost.“ Jak jinak, jiná civilizační oblast, jiné hodnocení faktů. Každý má právo na svůj pohled na věc.

„Naši protivníci nacházejí stále nové způsoby a nástroje, jak se nás zbavit. Nyní jako nástroj využívají Ukrajinu a Ukrajince, kteří jsou prostě cynicky cvičeni proti Rusům a v podstatě z nich dělají potravu pro děla.“

Představa harmonické multipolarity

Vzor pro nové uspořádání světa Putin spatřuje ve skupině BRICS, která bez ohledu na hodnoty, které jednotlivé státy vyznávají, spolupracuje na vzájemně výhodných řešeních. Jak Putin navrhuje ve svém třetím principu:

„Mnohokrát jsme řekli, že nový svět se může úspěšně rozvíjet pouze na principech nejširší reprezentace. Zkušenosti posledních několika desetiletí jasně ukázaly, k čemu vede uzurpace, něčí snaha přisvojovat si právo mluvit a jednat jménem druhých. Ti, kteří jsou běžně označováni jako velmoci, si navykli, že mají právo určovat, v čem spočívají zájmy ostatních, avšak ve skutečnosti diktovat ostatním jejich národní zájmy na základě svých vlastních. Nejenže to porušuje zásady demokracie a spravedlnosti, ale co je nejhorší, brání to skutečnému řešení naléhavých problémů.“

Aby se harmonická multipolarita mohla uskutečnit, je nutné překonat západní model politicko-vojenských bloků: „Rád bych poznamenal, že samotná představa ,hry s nulovým součtem‘, kdy vyhrává jen jeden a všichni ostatní prohrávají, je produktem západního politického myšlení. V období dominance Západu byl tento přístup vnucován všem jako univerzální.“

Neblahé dědictví studené války stále komplikuje situaci: „Na světě dnes zůstal již jen jeden blok, který je svázán takzvanými ,povinnostmi‘, rigidními ideologickými dogmaty a klišé – organizace NATO, která, nezastavila svou expanzi na východ Evropy a nyní se snaží rozšířit své přístupy do dalších oblastí světa, čímž porušuje své vlastní stanovy. Je to prostě očividný anachronismus.“

Putin dále opakuje roky starou tezi, že přestože již studená válka skončila, NATO navzdory slibům expanduje na východ: „Slíbili, že se nebudou rozšiřovat, ale dělají to dál a dál.“

Nakonec přišla řada na Ukrajinu. Putin připomíná klíčový summit NATO v Rumunsku: „V roce 2008 v Bukurešti se rozhodli otevřít Ukrajině a Gruzii dveře do NATO. Proč, promiňte mi ten výraz, proč proboha by to měli dělali? Existovali snad nějaké komplikace v mezinárodních záležitostech?“

Současná válka na Ukrajině „uměle vyvolaná pučem“ představuje pouhé pokračování studenoválečné strategie. NATO ovládané USA stále sleduje strategický cíl porážky Ruska: „Naši protivníci nacházejí stále nové způsoby a nástroje, jak se nás zbavit. Nyní jako nástroj využívají Ukrajinu a Ukrajince, kteří jsou prostě cynicky cvičeni proti Rusům a v podstatě z nich dělají potravu pro děla. A to vše během řečnění o evropské volbě. Jaká to volba! Žádnou takovou rozhodně nepotřebujeme. Budeme bránit sebe a své lidi. Ať si o tom nikdo nedělá žádné iluze.“

Rusko se podle Putina rozhodně ubrání. Nejde už totiž dokonce jen o obranu Ruska a zachování eurasijské civilizace: „Úloha Ruska se však rozhodně neomezuje pouze na svou ochranu a sebezachování. Možná to zní trochu pateticky, ale samotná existence Ruska je zárukou, že si svět zachová svou pestrost, rozmanitost a složitost, a to je klíčem k úspěšnému rozvoji. A mohu vám říci, že to nejsou moje slova, často mi to říkají naši přátelé ze všech oblastí světa. Nic nepřeháním.“

Ještě explicitněji tuto myšlenku opakuje v závěru projevu, když Rusko pasuje do role jakési avantgardy boje za univerzální svobodu a práva většiny zemí světa:

„Proto můžeme směle říci a zopakovat: nebojujeme jen za naši svobodu, nejen za naše práva, nejen za naši suverenitu, ale hájíme univerzální práva a svobody, možnosti existence a rozvoje naprosté většiny států. V tom do jisté míry spatřujeme i poslání naší země.“

Je vrcholně důležité tuto myšlenku nepřehlédnout, neboť v Putinově mysli současná mise Ruska nabývá celosvětový rozměr. Doslova se před námi rodí nová podoba ruského mesianismu.

Kdyby existoval nějaký nový nacistický stát, neměli bychom právo anebo spíš povinnost se s ním vypořádat i silou? Podle Putinových zásad už ale nebudeme mít právo dokonce ani na kritiku. Dopouštěli bychom se kulturního rasismu, mentorování.

Nahradit dosavadní řád

Co tedy můžeme vyčíst z Putinova projevu ve Valdaji? Je zřejmé, že Putin nejen nezměnil názory na události ve světě minimálně za posledních patnáct let, ale jeho světonázor krystalizuje do stále nebezpečnější podoby.

Zároveň můžeme konstatovat, že Rusko neuhnulo ani o píď ze svých vojensko-politických cílů. Strategii jsme mohli spatřit již při útoku na Gruzii v roce 2008 a nyní v téže zemi sledujeme její pokračování.

Obecně Putin sleduje plán nového multipolárního uspořádání světa, které nahradí dosavadní mezinárodní řád. K tomuto cíli se již ve světě přidalo mnoho vlivných spojenců, jejichž spolupráci můžeme sledovat v uskupení BRICS.

Princip multipolarity založený na diversitě civilizací pro nový řád znamená, že všechny režimy si budou rovny. Nebude slušné tvrdit, že někdo zachází lépe nebo hůře se svým obyvatelstvem. Bude to jen „jiná“ politická kultura.

Dialog a spolupráce mezi kulturami a civilizacemi, kdy nikdo nebude nikoho mentorovat, konečně nastane, až skončí NATO jako poslední ideologický blok studené války. Všechny státy budou konečně moci začít pragmaticky spolupracovat na vzájemně výhodných řešeních.

V čem by mohl být problém? Vždyť se konečně dočkáme nové fáze dějin, kdy současnou éru konfliktů nahradí nová harmonická syntéza.

Potíž spočívá ve skutečnosti, že se jako již mnohokrát v dějinách jedná o utopii. Sledujeme další pokus vybudovat svět mimo dobro a zlo, v němž nebudou neslučitelné hodnoty zdrojem konfliktů, ale budou nějakým záhadným způsoben koexistovat v míru.

Jak ale vytvořit harmonii například z polyfonie kultur Izraele, Íránu a Saúdské Arábie v prostoru Blízkého východu? Jak zharmonizovat komunistickou čínskou ideologii a tibetskou kulturu? Když v Severní Koreji existuje obdoba gulagu, mohou zastánci alespoň tech nejzákladnějších lidských práv zcela zavřít oči a klidně s Kimem kšeftovat? Nezaslouží si mučení Korejci pomoc?

Kdyby existoval nějaký nový nacistický stát, neměli bychom právo anebo spíš povinnost se s ním vypořádat i silou? Podle Putinových zásad už ale nebudeme mít právo dokonce ani na kritiku. Dopouštěli bychom se kulturního rasismu, mentorování.

Právě vnucování jednotného systému hodnot považuje Putin za totalitní manýru a nesejde přitom, o jakou sestavu hodnot se jedná. Vnucujete islám, komunismus, lidská práva liberálního ražení, konzervativně pojatá lidská práva, zkrátka cokoliv, pak jste totalitáři, protože neuznáváte jiné hodnoty.

O dva roky dříve ve Valdaj vysvětloval: „Tradiční hodnoty nejsou nějakým pevným souborem postulátů, které by měl každý dodržovat. Samozřejmě, že ne. Od tzv. neoliberálních hodnot se liší tím, že jsou v každém případě jedinečné, protože vycházejí z tradice konkrétní společnosti, její kultury a historické zkušenosti. Tradiční hodnoty proto nelze nikomu vnucovat – je třeba je prostě respektovat a vážit si toho, co si každý národ po staletí vybíral.“ (27. 10. 2022)

Oproti našemu běžnému chápaní tradičních hodnot, které v evropském prostoru odkazují ke křesťanství, Putin tradiční hodnoty chápe jako místní bez ohledu na konkrétní obsah. Mohou tedy klidně obsahovat protiklad k evropským tradičním hodnotám, například ty islámské. Putin ostatně během svého čtyřhodinového vystoupení použil pouze jednou slovo křesťan(é) v souvislosti s olympijskými hrami v Paříži, slovo křesťanství ani jednou.

Ukrajina jako součást Velkoruského národa

Proč Putin dokáže tak snadno teoretizovat o pragmatismu a harmonii a zároveň vést brutální válku o Ukrajinu? Klíč můžeme nalézt ve dvou východiscích. Jednak, že mezinárodní společenství tvoří diverzita kultur a civilizací, a za druhé, že válka o Ukrajinu je ve své podstatě válkou o udržení hegemonie USA.

Putinův posun od národních států k civilizacím totiž ignoruje dosavadní mezistátní uspořádání, založené na geografických hranicích a posouvá jej o patro výš na civilizační úroveň. Hranice mohou být nově přerýsovány podle kultur, a proto nepředstavuje ani právní problém poslat přes hranice tanky: „Mezinárodní právo je výsledkem dohod dokonce nikoliv zemí, ale národů, protože právní vědomí je nedílnou a originální součástí každé kultury, každé civilizace.“

Princip win-win, ani suverenita, ani právo na nedělitelnou bezpečnost, ani na vlastní unikátní diversitu, zkrátka nic pro Ukrajinu neplatí.

Ukrajince Putin přitom považuje za součást svého Velkoruského národa, takže i z hlediska práva mají patřit vlastně pod ruskou jurisdikci – představují jednu unikátní kulturu. I v budoucnu proto můžeme snadno čelit situaci, že Rusko vyhlásí hranice své eurasijské státní civilizace (oficiální ruský termín государство-цивилизация) v rozporu s jejich současným zakreslením v mapách.

Ovšem ve válce o Ukrajinu je pro celý svět podstatnější, že ji Putin na prvním místě považuje za ohnisko mnohem rozsáhlejšího střetu, v němž USA válčí o zachování hegemonie a strategickou porážku Ruska. Nelze proto doufat v jakoukoliv pragmatickou dohodu o zmrazení války.

(Ředitel ruské zahraniční rozvědky Sergej Naryškin 26. listopadu prohlásil, že Rusko je otevřeno jednání, ale uvedl, že Rusko kategoricky odmítá jakékoli zmrazení současné frontové linie nebo vytvoření demilitarizované zóny. Naryškin prohlásil, že odstranění důvodů, které způsobily, že Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, je jediným způsobem, jak zajistit mír.)

Neodpovídala by skutečným obavám a cílům Ruska, v nichž existence životaschopné Ukrajiny směřující na Západ představuje nepřekročitelnou červenou čáru.

V následné diskusi Putin situaci na Ukrajině okomentoval: „Víte, že po rozpadu Sovětského svazu jsme v rámci našich dohod vždy uznávali hranice Ukrajiny. Ale chtěl bych vás upozornit na to, že v deklaraci nezávislosti Ukrajiny je napsáno – a Rusko to podpořilo – že Ukrajina je neutrální stát. A na tomto základě jsme hranice uznali. Ale později, jak víte, ukrajinské vedení změnilo ústavu a oznámilo, že chce vstoupit do Severoatlantické aliance, a na tom nebyla dohoda.“

Naslouchat Ruským argumentům v případě Ukrajiny proto znamená přistoupit na Ruské podmínky a nechat ji pod vlivem Moskvy, třebas i po etapách. Jedině tak bude z hlediska Ruska odstraněno bezprostřední ohrožení ze strany NATO a zároveň nebude ohroženo budování nové eurasijské státní civilizace.

Princip win-win, ani suverenita, ani právo na nedělitelnou bezpečnost, ani na vlastní unikátní diversitu, zkrátka nic pro Ukrajinu neplatí. Jen mentorování a diktát velmoci: „Pokud nebude dosaženo neutrality, je těžké si představit nějaké dobré sousedské vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou. Proč? Protože to znamená, že Ukrajina bude trvale využívána jako nástroj v cizích rukou a na úkor zájmů Ruské federace. Nebudou tak vytvořeny základní podmínky pro normalizaci vztahů a situace se bude vyvíjet podle nepředvídatelného scénáře.“

Ukrajina (minimálně její východní část) zkrátka v Putinových představách tvoří součást téže unikátní civilizace, takže Moskva má právo mluvit jejím jménem. Rozhodně ne Západ, jehož kultura i civilizace je v tomto prostoru cizí. Buď se ukrajinská vláda přikloní k Rusku, nebo bude zničena, aby se „stará“ Ukrajina znovu vrátila do Eurasie.

Úhlavní nepřítel nových pořádků

Pokud tedy nová americká administrativa nepřistoupí na Ruské strategické cíle a Putin zůstane u moci, konflikt globálního rozsahu je na spadnutí. Vyhrát na Ukrajině totiž může jen jedna strana, obzvláště když Rusko konflikt považuje za válku o své vlastní přežití.

V Evropě bude Rusko mezitím podporovat všechny politické proudy, které přivedou k moci místní „konzervativce“, jako například Fica na Slovensku, aby se NATO a Západ rozložily.

Myšlenkovou výbavu vládce Kremlu navíc bohužel doplňuje Hegelovská představa o dynamice dějin spojená s mesianistickým motivem, takže před sebou máme opravdu vrcholně nebezpečnou kombinaci faktorů.

Putin ještě utužil koalici s Čínou, Severní Koreou a Íránem (Bělorusko nepočítaje) a podle toho, jak Rusko zbrojí, nelze vyvodit nic jiného, než že se chystá na velkou válku. Musíme bohužel zároveň konstatovat, že Čína Putina skrytě podporuje už i vojensky, takže je na čase si připustit, na kterou stranu konfliktu se asijská velmoc v tuto chvíli přiklonila.

Kdyby Číně současné vyhrocování konfliktu nevyhovovalo, mohla už dávno Rusko a Severní Koreu svou hospodářkou mocí dotlačit k ukončení války. Putin mezitím schválil rozvolnění nukleární doktríny, takže politici budou mít v případě další eskalace jen desítky minut na rozhodování. Jejich osobnostní vlastnosti budou rozhodující. Měli bychom se proto začít urychleně připravovat na všechny možné i ty nejčernější scénáře.

Pokud se vyhneme třetí světové válce, ale Rusko a další státy světa uspějí se svou strategií budování nového multipolárního uspořádaní, povede to vzhledem k předkládaným principům k upevnění všech režimů světa v současné podobě s výjimkou toho západního liberálního, který podle Putina představuje úhlavního nepřítele nových pořádků.

Pokud snad někteří konzervativně smýšlející lidé na Západě doufají v lepší post-liberální svět, neměli by tedy zapomínat, že nová multipolární demokracie pod vlajkou „tradičních“ hodnot zaštítí i všechny autoritativní a totalitní režimy, takže lidská práva se na dlouhou dobu stanou popelkou nově uspořádaného světa.

Jak jsme se mohli od Putina dozvědět ve Valdaji loni: „Nikdo by neměl zradit svou civilizaci. To je cesta ke všeobecnému chaosu; je to nepřirozené a odporné.“ (5. 10. 2023) Co tato zásada znamená třeba v komunistické Číně, si každý dokáže domyslet. Nejen tam si o svobodě svědomí, slova nebo náboženství nadále budou moci lidé nechat jen zdát.

V Evropě bude Rusko mezitím podporovat všechny politické proudy, které přivedou k moci místní „konzervativce“, jako například Fica na Slovensku, aby se NATO a Západ rozložily. Pokud by nakonec USA opustily Evropu, což je hlavní strategický cíl Ruska na kontinentě, čeká nás návrat na periferii eurasijského impéria, které k nám rozhodně nebude šířit ani právo ani svobodu, ale metody asijských autoritářů.

Jak můžeme pozorovat na Slovensku, s nástupem politiků ficovského ražení budou přímo ohroženy nepostradatelné instituce evropských demokracií.

Hlavě ve východní Evropě by pak zbývající svobodomyslní lidé museli čelit domácím pseudo-konzervativcům s moskevskými imperialisty v zádech.

Jak v takové konstelaci udržíme svobodné demokratické zřízení? Fico se to na květnové přehlídce v Moskvě určitě učit nehodlá. Za necelý rok nás čekají volby. I pro nás je na dohled moment pravdy.


Autor je publicista, působí v Ústavu pro studium totalitních režimů, zaměřuje se na České a československé dějiny 20. století a oral history. 

Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)