České firmy jsou natolik schopné, že by stále ještě uměly postavit jadernou elektrárnu vlastními prostředky. „Stačí si koupit projekt jaderné části, zbytek si umíme vyprojektovat sami,“ říká v druhé části rozhovoru pro HlídacíPes.org jaderný expert František Hezoučký. 

První část rozhovoru: Nejsem jaderný fanatik. Kdyby se šlo bez jádra obejít, budu jen pro, říká exředitel Temelína

• Pro dostavbu jaderné elektrárny Dukovany bylo předběžně osloveno devět firem: z Ruska, Číny, Japonska, Jižní Koreje, USA a Francie. Máte svého favorita?

Favorita mám. Když už se vydáte nějakým směrem, nemáte přeskakovat jednou sem a podruhé tam. Nejde jen o to postavit si elektrárnu, ale i o to, že to znovu pohne celým průmyslem. Znovu se naučíme organizovat velké stavby a dodávat pak velké investiční celky i do zahraničí. Pokud bychom stavěli blok či dva vlastními silami, vyroste na tom řada lidí, sehrají se celé kolektivy, naučí se řídit velké stavby, to jsme kdysi uměli a pak jsme z toho vycouvali, nebo spíše – byli jsme vycouváni.

• Vy tu firmu sice nechcete jmenovat, ale vychází z toho zjevně Rosatom. Neboli ruské technologie. 

Pro Senát a pro Svaz průmyslu a obchodu jsem porovnával jednotlivé nabídky nikoli z ekonomického pohledu, ale z hlediska inženýrského. A z toho mi petrohradský projekt skutečně vychází jako ten, který České republice vyhovuje nejlépe a nejvíce by zaměstnal český průmysl. Přinesl by velké know-how a otevřel i další trhy.

Když jde politikům o „fíčka“

• Budete se jako expert v oboru nějak angažovat ve výběru potenciálního dodavatele? Byl jste již osloven?

Oslovil mne státní tajemník pro jadernou energii Ján Štuller s tím, že by chtěl, abych byl v expertním týmu. Ten ale zatím nebyl svolán, takže uvidíme. Když to bude možné, samozřejmě rád pomůžu.

• Nemůže vás ale trochu diskvalifikovat právě to, že už máte hotový názor?

Já mám hotový názor na spoustu věcí, ale je to na základě faktů. Na rozdíl od toho, jak leckdy probíhá politické rozhodování, kde je klíčové to, zda je součástí nabídky i nějaké osobní „fíčko“. Takové lidi nepřesvědčím. Mohu přesvědčovat po technické stránce, materiálové stránce, po stránce fyziky a chemie…

Jsem přesvědčen, že naše cesta by měla pokračovat směrem, který známe. Pokud ale někdo nebude chtít být přesvědčen, protože hledá osobní přínosy, tak ho nepřesvědčím. Bavím se s politiky mladší i střední generace a pro řadu z nich je informace, že jsme si všechny jaderné bloky postavili sami, novinkou.

• Nemusí jít ale jen o technické parametry, ale i o geopolitiku, kdy současné Rusko může být vnímáno jako problematický partner.

Samozřejmě, že ve věci Ruska mohou rozhodnout politici. Nebude to ale kvůli energetické bezpečnosti. Protože když si koupíte projekt, který si pak stavíte sami, nemůžete mít nic bezpečnějšího. Všechny znalosti vám totiž zůstávají doma a servis si po dobu nějakých 60 – 80 let zajišťujete vlastními lidmi. Kdežto když si to necháte postavit na klíč třeba z Koreje, tak budete všechno desítky let dovážet.

• Jak moc berete vážně Číňany a to, jak rychle se naučili stavět i jaderné elektrárny. Měli bychom o čínských firmách jako dodavatelích pro Dukovany aspoň uvažovat?

Myslím, že to není praktické. Těch důvodů je řada. Při přípravě, výstavbě, při čtení dokumentace, když máte jazykovou bariéru, jste na tom špatně,. Mít dokumentaci v angličtině psané Číňany je pro stavbu jaderné elektrárny riskantní. Nemají navíc zahraniční zkušenosti. Dodali nějaké bloky do Pákistánu, protože tam nikdo jiný dodávat nechtěl.

Nevím také, do jaké míry lze důvěřovat kvalitě materiálů. Postavit blok, jehož životnost skončí po třiceti letech, což by se mohlo stát, to si určitě nemůžeme dovolit. Dnes se běžně počítá s životností prověřených jaderných bloků až 80 let.

Chybí tu nový atomový dědek

• Působil jste jako ředitel jaderné elektrárny Temelín a šéf stavby. Přiznává se vám, že jste to byl vy, kdo tu stavbu rozhýbal. Když si vzpomenete na veřejnou debatu kolem dostavby jaderných bloků tehdy a nyní, vidíte nějakou paralelu?

Přinejmenším se znovu opakují teze, že je to drahé a zbytečné. Ale je rozdíl, zda někdo argumentuje na základě hlubokého poznání, nebo jen proto, aby našel podporu pro svou víru.

Když poslouchám některé z těch zelených chlapců, v mnohém s nimi souhlasím. Jenže oni pak vždycky někam ideologicky uhnou. Když máme nějakou vizi, energetickou koncepci, měli bychom ji naplňovat a ne čekat, co se bude dít. Není prostě možné nedělat nic.

• Energetická koncepce je poměrně čerstvá, otázka je, zda zase nevznikne nějaká nová…

To je bohužel pravda. Vždycky přijde nová vláda, škrtne energetickou koncepci a ke konci funkčního období představí novou, která se od té původní moc neliší. Jen se ztratily čtyři roky.

Energetika přitom podléhá fyzikálním zákonům, ne politickým – nemůže být občansko nebo sociálně-demokratická.

• Jinými slovy myslíte, že mrháme časem?

Myslím, že ano. Existuje metoda prognózy vycházející z historické analogie. Když se podívám na období po dostavbě Temelína 1 a 2 a vidím to přešlapování, kdy každá vláda zásadní rozhodnutí radši přešoupne na tu další vládu.

Obávám se, že to tak bude pokračovat a nakonec budeme mít problém. Z čistého vývozce elektřiny se můžeme stát dovozci. Kvůli tomu, že to nikdo skutečně nechce řešit. Chybí tu druhý „atomový dědek“, který by si to téma vzal politicky za své.

• Dokážete si představit, co by bylo, kdyby nebylo Temelína 1 a 2?

Pořád máme uhelné elektrárny, i když i v tom je problém. Protože skutečně se původně slibovalo, že se po spuštění Temelína odstaví uhelné bloky. To se dalo udělat za minulého režimu, v příkazní ekonomice. Dnes už to nikdo nepřikáže. Je kolem toho spousta zájmů, majitelé chtějí těžit za každou cenu. A své zájmy tam má pochopitelně i ČEZ.

Cesta vyrábění peněz – pro sebe

• Jak vůbec sledujete problémy ČEZu z poslední doby, hlavně ty neplánované odstávky spojené s kontrolou svarů?

Mrzí mne, že to vůbec nastalo, protože to vede ke ztrátě důvěry nejen v průmysl, ale i v řízení jaderných elektráren. Je to dáno tím, že byla dlouhodobě zanedbávaná údržba. Nejen jaderných, ale i uhelných elektráren.

Představenstvo ČEZ se zajímá jenom o dividendy, už méně o to, že stát potřebuje mít bezpečnou dodávku elektrické práce. Vede to k tomu, že se kupují levné náhradní díly, levně se outsourcují služby, jež byly předtím dělány vlastními lidmi. Je to cesta, jak snižovat náklady vlastního ČEZu, ale jen za cenu vnitřního zadlužování. Jednou se do té údržby bude muset vložit mnohem víc, než kdyby se to dělalo pořádně průběžně.

• Hlavním akcionářem ČEZ je stát, není tedy chyba i v dohledu státu?

Je, ale nebylo to tak vždycky. Tyhle časy začaly za generálního ředitele Martina Romana, který byl řekněme politicky velmi obratný. Do jeho období spadá třeba i podivné vyvedení inženýrské firmy I&C Energo mimo ČEZ. Za řadu současných problémů nese vinu tehdejší představenstvo, které od roku 2003 nastoupilo na cestu vyrábění peněz. Zejména pro sebe.

• Pokud se skutečně nové bloky jaderných elektráren v Česku začnou stavět, máte expertní odhad, jaká cena za jeden jaderný blok je realistická a pro všechny zúčastněné strany ekonomicky přijatelná?

Pokud by se stavělo na jednom místě, myslím, že velmi rozumná cena za dva bloky by mohla být 250 miliard. Byla by tam výhoda ve společných objektech, společných zařízeních. Za jeden blok odhaduji tak 150 miliard.

Rozhodně nedává smysl stavět jeden blok v Dukovanech a jeden v Temelíně, to by se výrazně prodražilo. Jen pevně doufám, že ČEZ nebude zanedbávat údržbu natolik, aby se musely současné bloky v Dukovanech odstavit dříve, než se podaří dostavět blok nový.

Doc. Ing. František Hezoučký

Absolvent Katedry Tepelně energetických zařízení FSI ČVUT (1965) a oboru Jaderná technika při SVŠT a ČVUT. V letech 1965-1978 v elektrárnách Jaslovské Bohunice na různých technických funkcích elektrárny A-1 a vedoucí testů energetického spouštení na 1.bloku V-1. V letech 1979-1987 působil v elektrárně Dukovany jako hlavní inženýr spouštení, kde se s jeho přispěním českým a slovenským firmám podařilo spustit čtyři bloky během tří let. Později byl náměstkem ředitele pro výrobu v období přípravy provozu ETE. Od roku 1993 působil 4,5 roku jako technický poradce firmy Westinghouse a poté přes rok jako hlavní inženýr švýcarské firmy Colenco. Od poloviny roku 1999 byl jmenován ředitelem elektrárny Temelín. Po uvedení obou temelínských bloků do zkušebního provozu (duben 2003) pracoval pět let v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) ve Vídni. Nyní působí jako poradce a vyučuje na Západočeské univerzitě v Plzni a ČVUT  v Praze.