
Ivan Štern: Přílišné sebevědomí oligarchů je přivádí do pekel
Velká škoda, že se Bernd Posselt, významný bavorský politik a předseda Panevropského hnutí, v tiskovém prohlášení poněkud více nerozepsal. Varoval před Elonem Muskem, usilujícím údajně o vytvoření evropské fašistické internacionály. Mohl připomenout německé oligarchy z 20. let minulého století. Domnívajíce se, že jim zcela postačí jejich ekonomická síla, aby si podmanili politiku, začali finančně podporovat Adolfa Hitlera.
Hitler nakonec za jejich peníze německou politiku ovládl a oligarchy, kteří sázeli na ekonomickou sílu, díky níž měli Hitlera dostat pod kontrolu, zaskočil. Oni skákali, jak on pískal.
Předvedl, jak nicotná může být ekonomická síla, jestliže se pustí do křížku se státem vybaveným policií, armádou, soudy a kriminály. Museli prohrát a prohráli. Mnozí z nich pak skákali tak, až nakonec po válce skončili před soudy pro válečné zločince.
Chodorkovského Putin svlékl do naha
Něco podobného si mysleli ruští oligarchové, když do čela státu dosazovali Vladimira Putina. Vládnou přece nejen ohromnou ekonomickou silou, ale i silou mediální. Prezident to bude, který z jejich vůle zaskáče, jak se jim zamane.
Text je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční. Autorem je publicista Ivan Štern.
Nicméně jim Putin předvedl, jak nicotná je ekonomická síla proti síle státu. Záměrně si vybral nejbohatšího Rusa, Michaila Chodorkovského, aby ten z jeho vůle na deset let zahučel do kriminálu a aby přišel bezmála o celý majetek, včetně mediálního impéria.
Ostatní ruští oligarchové pochopili, že si proti státu nemohou foukat. Buď vzali svých pět švestek, nohy na ramena a z Ruska prchali, co jim nohy stačily. Anebo pokorně sklonili hlavy a začali posluhovat novému gosudarovi.
Sebevětší ekonomická síla stát nepřemůže, pokud se stát zapře a použije všechny své nástroje, aby si i na poli ekonomickém prosadil svou.
I demokracie si uměly poradit s oligarchy
Rok čtyřicátý pátý minulého století se nesl nejen u nás, ale bezmála v celé Evropě ve znamení majetkového striptýzu oligarchů v bankách, v dolech a v těžkém průmyslu ve prospěch vlastnictví státu. Zatímco se o pár let později drobní rolníci a živnostníci u nás a v Polsku i jinde, když jim stát podobně sahal na majetek, bouřili a nechali se raději zavřít, oligarchové spořádaně odevzdali vlastněné banky, doly a těžký průmysl.
Pochopili, že státu nejde vzdorovat. Dokonce ani tehdy, kdy tím státem ještě zatím nebyla diktatura jako ta Hitlerova, anebo jako je Putinova, ale demokracie. Sebevětší ekonomická síla stát nepřemůže, pokud se stát zapře a použije všechny své nástroje, aby si i na poli ekonomickém prosadil svou.
To, že demokratické vlády nemusí být nutně vystaveny údajné svévoli nejbohatšího člověka na světě, dokázal nedávno nejvyšší brazilský soud. Zjistiv, že Muskova sociální síť X (Twitter) bezostyšně šíří nepravdy a lži, rozhodl o jejím zákazu na území Brazílie. O tom, že vzápětí Musk potichu a v ústraní zaplatil bez reptání soudem stanovenou pokutu, aby síť X byla v Brazílii opět funkční, už Musk tolik nehalasí.
Soud tak dokázal, že ani Muskovi, řečeno slovy klasika, neroste žádný strom do nebe. Kradmým zaplacením pokuty Musk předvedl, jak se mu zajídá jen představa, že by se brazilský nejvyšší soud mohl po něm znovu projít.
Evropská fašistická internacionála
Elon Musk zcela určitě nevyzývá evropské fašisty, aby se do svých států obuli, jen proto, že pro ně zahořel nezištnou láskou. Jeho úsilí má nepochybně i politické ambice. Domnívá se podobně jako němečtí oligarchové kdysi či ruští oligarchové před časem, povzbudí-li vznik fašistické internacionály, jak jeho úsilí vyhodnocuje Bernd Posselt, že po jejím zrodu a usazení získá díky své ekonomické síle i kus politického vlivu. Nezíská.
Demokracie už proto, že jí nejsou cizí pochybnosti o sobě samé, se vždy spolehlivě postará, aby ve společnosti vládla i určitá atmosféra frustrace a obav.
Analogii k možné fašistické internacionále lze hledat v komunistické internacionále, založené ruskými bolševiky po první světové válce. Má své opodstatnění proto, že komunistická hnutí nabývají stejných rysů jako hnutí fašistická. Jde o ideové blížence. Ráz komunistické internacionály, i když se snažila stát se alternativou k internacionále socialistické, byl všechno možné, jen ne, jako to bylo v případě socialistů, rázem demokratickým.
Zatímco sociální demokracie sdružené do internacionály hledaly, pokud šlo o politiku, společný jazyk na základě demokratické diskuse. Tak dlouho jednaly, dokud nenalezly vzájemně přijatelný kompromis. Naproti tomu ráz komunistické internacionály výlučně udávali ruští bolševici.
Komunistické strany zakládané v Evropě se samy označovaly jako její pouhé sekce, a považovaly se tak za „bojové oddíly světového proletariátu“. Pro internacionálu i pro členské komunistické strany bezvýhradně platila vojenská zásada nedělitelné velitelské pravomoci, jíž se eufemisticky říkalo „vedoucí úloha“ anebo „demokratický centralismus“.
Taková internacionála rozhodně nesázela na demokratickou diskusi. Považovala ji za zhoubný a podvratný oportunismus. Vše se podřizuje zásadně „führerprincipu“.
Podobně se to má i s internacionálou fašistickou. Její společná politika, pokud by vůbec něco takového mohlo vzniknout, se nestane výsledkem ani diskuse, ani kompromisu, ale výrazem vůle toho nejsilnějšího. Jemu se ostatní buď přizpůsobí, anebo jdou „z kola ven“.
Vůdci národních fašistických seskupení jako rakouský Kickl, český Okamura, německá Weidelová, francouzská Le Penová anebo holandský Wilders se sice na fotografiích mohou tvářit sebevíc optimisticky, naznačujíce tak vzájemnou vstřícnost, ve skutečnosti v sobě navzájem vidí politickou kořist, jíž se musí zmocnit a podřídit si ji, mají-li prosadit SVŮJ zájem.
I když internacionála fašistická ve smyslu té socialistické z vnitřní povahy fašismu nemá šanci vzniknout, neznamená to, že nebezpečí, před kterým Bernd Posselt varuje, je zanedbatelné.
K úspěchu evropských fašistů a zachování přízně nejen stoupenců skalních stačí, aby dál zpochybňovali dobře míněné, byť někdy sporné politické kroky, kupříkladu v otázce uprchlické či ochrany klimatu, aby dál bezostyšně lhali a vymýšleli si, poukazujíce na nezadatelný výdobytek svobody slova, a aby, jsouce usvědčeni z klamání, sebe nestydatě vydávali za oběť zlé vůle politických protivníků.
Demokracie už proto, že jí nejsou cizí pochybnosti o sobě samé, se vždy spolehlivě postará, aby ve společnosti vládla i určitá atmosféra frustrace a obav. Pokud demokratické strany k tomuto nezpochybnitelnému riziku, jak se ostatně děje, přistoupí laxně, umožní tak, aby společnost zavalily proudy demagogie, polopravd a lží a aby mnohdy i ti přemýšlivější na fašisty reagovali s určitým porozuměním, poukazujíce na kouř, který přece není bez ohně.
V tom nepochybně Posselt nachází jádro nebezpečí, a nazývá je tak oprávněně fašistickou internacionálou, i když se o internacionálu v původním slova smyslu jednat nejspíš nebude.
Musk se osudově mýlí
Naprostou pravdu má publicistka Klára Votavová. Na podobné téma v deníku Alarm zdůvodnila, proč se Musk zaměřil na podporu evropských fašistických hnutí. Ne ani tak proto, že by sám byl založením fašista. Ona je vůbec otázka, jaké politické postoje zastává. Možná že je jako správný obchodník politicky nevyhraněný.
Na nejbohatšího Rusa dnes v Rusku zůstala jen matná vzpomínka. Chodorkovskij příliš pozdě pochopil, že výlučně demokracie je živnou půdou, na níž se mu může dařit a vést relativně jakž takž nezávislý život oligarchy.
Jen vycítil v evropských fašistech, domnívá se Klára Votavová, sílu rozložit a umenšit význam evropských států a jejich společenství. V této jinak zcela správné úvaze trčí jisté úskalí. Sázka na fašisty je nepochybnou sázkou na marginalizaci významu evropského společenství.
Fašisté ale neútočí na stát jako takový. Rozkládají demokracii. Stát, pokud jim pokorně a v jejich prospěch rázně slouží, chráně jejich nedělitelnou politickou moc, pak je nejen vítaný, ale i žádoucí, a to v dostatečné síle.
V jednom se Musk osudově mýlí. Pomůže-li ke vzniku libovolného fašistického státu v Evropě a bude-li předpokládat, že odměnou mu bude jeho podíl na politické moci, je přece nejen nejbohatší člověk na světě, pak si prožije podobné zklamání a rozčarování z nevděku, jako si je prožil před časem nejbohatší Rus Chodorkovskij ve chvíli, kdy se gosudar Putin pevně chopil nabídnuté moci.
Chodorkovskij si také myslel, jsem nejbohatším Rusem, mám už jen z toho titulu právo podílet se na politické moci, avšak Putin ho vyvedl z omylu. Nejprve ho svlékl bezmála donaha a pak poslal na dlouhá léta do vězení.
Na nejbohatšího Rusa dnes v Rusku zůstala jen matná vzpomínka. Chodorkovskij příliš pozdě pochopil, že výlučně demokracie je živnou půdou, na níž se mu může dařit a vést relativně jakž takž nezávislý život oligarchy. Pozdním prozřením se nejspíš neproměnil v demokrata, nicméně fašismus se mu stal stejným nepřítelem, jako je nepřítelem kteréhokoli poctivého demokrata.
Fašistický stát je stát, který praktikuje politiku bez skrupulí a nebere nejmenší ohled na jakákoli práva, včetně práv vlastnických. Jediné právo, které uznává, je jeho právo na nedělitelnou moc a z toho plynoucí právo každého, kdo by se byť trochou chtěl na této jeho moci podílet, nebo ji, nedej bože, zpochybnit, sejmout a svléknout do naha. Zda se jedná či nejedná o nejbohatšího člověka na světě, není podstatné.
Muskova snaha podemílat evropské demokracie podporou evropských fašistických hnutí se mu proto nemůže v konečném výsledku vyplatit. Naopak ho může osudově potrefit natolik silně, že výrok manželky brazilského prezidenta Janji Luly da Silvy, jímž ho poněkud jinými slovy politicky i společensky krajně nekorektně před časem poslala do horoucích pekel, mu v takové chvíli bude znít jako rajská hudba.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též

Konzervativní síly se teď cítí silnější. Přehlížejí ale sklony k fašizaci Západu

Nevrtejte se nám do voleb. Česko o tom hodlá jednat s Facebookem, X či TikTokem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
20 komentářů
Jo, jo, jo. Musk háže s rozmachem cihličky do liberálně demokratického rybníčka, ruší cenzuru, kazí dlouho mainstrémem vytvářený negativní obraz AFD a hned je to FAŠISTA.
Panevropská vepřová hlava je první, kdo se do něj pustí. Příznačné.
Začínám být trochu znechucen tím, jak prakticky každý, kdo není levicovým liberálem je automaticky označován za fašistu, ultrapravičáka, či nacistu. Už je to tak ohraná písnička, že když se konečně někdo takový opravdu objeví, tak průměrný člověk už nemá jak rozlišit, jestli jde jen o nadsázku, nebo fakt a jakákoliv váha takových nařčení se ztrácí.
Ironií je pak to, že přes všechna ta bití na poplach ohledně pravice to byla a je výhradně levice, která posledních 15 let posouvá hranice cenzury a regulace v celém západním světě a v některých státech došla až tak daleko, že uzákonila státem vynucovaný jazyk (viz. např. Kanada, tzv. bill C-16).
Srovnávat Muska s jinými oligarchy mi přijde při nejmenším nešťastné, vzhledem k tomu, že Musk je prakticky Američan a Spojené státy mají tendenci ze svých oligarchů dělat vrcholné politiky, nebo jim realtivně pohodlně umožňuje své politické koně řídit z pozadí.
Musk je nicméně rebel a jde v mnoha věcech proti proudu i proti vlastním zájmům, včetně třeba i komunikace vůči veřejnosti skrze svůj X účet. Pochybuji, že kdokoliv je schopen s jistotou rozluštit, kdy si Musk dělá z někoho srandu a naschvál píše kontroverzní výroky a nakolik těm výrokům sám věří. Jisté je jen to, že mediální domy visí na každém jeho slůvku a neváhají cokoliv co vypustí ihned dál šířit, samozřejmě dostatečně doplněno vlastním komentářem, aby z toho případný čtenář nedejbože nezískal jiný dojem, než jaký chtějí.
Musk mi není nijak zvlášť sympatický, ač některé jeho kontrovezrní kroky a výroky opravdu skvěle nastavily zrcadlo nejen mnohým médiím, ale i politikům a i-kdyby ne, tak alespoň rozproudili veřejnou diskuzi, která pod tlakem hlasitých minorit na internetu neprobíhala ze strachu, že se na ně někdo zaměří a například je připraví o práci, nebo minimálně o pověst. Samozřejmě, pouze a jen ve jménu vyššího a kolektivního dobra, že.
Jestli bych si dovolil – jak už jsem tu několikrát psal, definice fašismu je složitá, a hlavně je tedy nutno rozdělit období, kdy působí ve státě (i v demokratickém) jako jedno z mnoha politických hnutí. Kdy se dokáže chovat – k různým skupinám různě populisticky – a jim různě slibovat výhody a podíl na moci.
A až pak druhé, období, kdy se v tom státu dosáhne totalitní moci. Kdy navíc brzo vyhlásí válečný stav, čimž je totalitní moc ještě legitimizována.
Nutno dodat, že ne ve všech státech, k tomu přechodu dojde. Fašistické hnutí existovalo před druhou světovou válkou i ve Velké Británii, USA i jinde. Ovšem tam nepřevzalo státní moc..nevytvořilo totalitu, takže žádnou větší škodu neudělalo. A to právo pochodovat v černých košilích ulicemi a vykřikovat rasistická hesla, jim demokratický režim, v rámci svobody projevu, před válkou tehdy dovolil.
Ovšem, poměrně smutný jest ten příklad s panem ..Muskem a jeho sociální síťí X v Brazíilii“ který ukazuje, že dnešní slavné soudy vůbec ani nechápou způsob fungování v těch sociálních sítích a že si ho vykládají (na udání tajných služeb), jako jednolitý subjekt – který (celý)?) „.. bezostyšně? šíří nepravdy a lži. Což je ovšem i blud.
Na sociální síti (a třeba novináři by to měli soudcům vysvětlit, existuje vedle sebe, nezávisle na sobě, řádově možná statisíce skupin, kde lidé mohou zcela svobodně a legálně diskutovat o všem možném. Maminky o výchově dětí, fanoušci o sportu, právníci o právu, nebo i demokraté o demokracii.
Zakázat celou tu sít, a tím zrušit i tyto všechny zcela legální diskuze, jen proto že v několika z nich objevily konspirační, propagandistické (protivládní) názory???
Začínám mít o tu skutečnou demokracii opravdu obavy…
Fašismus má na programu násilné převzetí moci, postátnění ekonomiky a její řízení státem. To je, pochopitelně, ryze levicový program.
Od komunismu se liší tím, že hlásá „třídní smír“. Tedy, že nakonec budou i příslušníci poražených tříd mít takové podmínky, že budou s novým režimem spokojeni.
Doporučuji: https://cs.wikipedia.org/wiki/O_state%C4%8Dn%C3%A9m_Cibulkovi
Vyšlo to až po válce, nicméně je to jednoznačně fašistická agitka, nicméně to nedošlo ani komunistickým cenzorům, kteří připustili, aby to vyšlo u nás (a vyšlo to i v SSSR).
Paradoxně nacismus má blíž ke komunismu tím, že oba tyto směry, na rozdíl od fašismu, hlásají fyzickou likvidaci poražených nepřátel.
Velmi dobře napsáno. Čtenář také pochopí důvody, které našeho slovenského oligarchu Bábiše vedly ke vstupu do vysoké politiky. Kdyby byl býval Chodorkovský kdysi stejně prozíravý jako náš slovenský Bábiš, vzal by toho prezidenta po Jelcinovi sám místo Putina a dneska by byl nejbohatším člověkem světa, ještě velký kus před Muskem.
Chodorkovskij ovšem krátil daně, což je velmi závažný zločin v jakékoli demokracii a tržní společnosti, někde je to trestáno srovnatelně s vraždou.
1/ Rusko není demokratický stát. Videa, jak v zavřených volebních místnostech „dopňují“ do uren štosy volebních lístků a míchají je nohama kolují na youtubu.
2/ Daně v Rusku krátí asi všichni, možná i sám Putin, když skrývá svůj majetek u svých loajálních vyvolených.
3/ V Rusku určitě není měřeno všem stejným metrem.
4/ Hodně se mi líbí, jak ti mocní bez uzardění škubou ty tupé Rusáky po celém Rusku a posílají je bez odporu na jatka. Veliká škoda, že při tom umírají i stateční Ukrajinci.
ad 1 Souhlas s charakteristikou Ruska a přípodotek, že toto se dělo při předposledních volbách i v USA a patrně proto „vyhrál“ Biden.
ad 2 To je docela možné, ale u toho Chodorkovského to jednak řvalo moc a jednak byla snaha se ho zbavit. Nicméně kdyby něco takového dělal v EU nebo USA, tak by ještě seděl. Ostatně Al Caponeho taky dostali za mříže kvůli neplacení daní (s trochou cynismu: „nájemné vraždy páchat můžete, ale příjmy z nich musíte zdanit“).
ad 3 To v EU i USA za Bidena taky.
ad 4 Jenže ti Rusáci tu Ukrajinu patrně porazí.
Multimiliardar Musk je logická reakce na multimiliardare Sorose a jeho aktivity, který svými miliardami ovlivňoval sit neziskovek, university, politiky, aby bez souhlasu občanů propagovaly jeho šílené myšlenky ohledně greendealu, migrace a genderismu. Kdy občané např. odsouhlasili agresivní propagaci neziskovek na státních školách, kde vydávají postižení LGBTQ za normu a přesvědčují děti o změně pohlaví?!? Musk zruší cenzuru, aby si ve svobodné diskusi občané demokraticky vybrali směr hající jejich zájmy.
Skvělý článek.👍
Stát se samozřejmě porazit dá. Stačí si uvědomit, že státem placení politici a úředníci jsou největší zbabělci systému. Namátkou, rok 1989 ve východní Evropě… Na tu vyděšenost komunistů a jejich služebnictva se nedá nikdy zapomenout.
Bernd Posselt mě překvapil. Je evidentně mnohem chytřejší, než jak jej často vykreslovala čecháčkovská média a mnohé politické trosky, většinou s komunistickou minulostí v ČR.
Totalitáři vřískají hrůzou z toho, že nebudou moci diktovat společnosti své nesmysly jako jedinou pravdu. Že budou usvědčováni ze lží a že budou šířeny informace o zhoubnosti toho, co prosazují.
Jenomže, to je právě ten důvod proč vlastně všichni demokratičtí politici i vůdci požadují aby se dodržovala pravidla demokracie a k takové situaci dojít nemohlo.
Právě proto, že v rámci demokracie jsou ta násilná řešení nepřípustná.
Takže právě proto straší před volbami Babišem, Zemanem, (nebo naopak Fialou, Rakušanem a podobně.
Protože potom – když skončí volby a je ustanovena jakákoliv vláda – a i když občané zjistí že je špatná, tak občané už nemají žádnou pravomoc., aby jí (do příštích voleb) změnili.
Maximálně leda nějakou klidnou demonstraci, které se vládní politici můžou vysmát
Ale aby si občané došli na sídlo vlády (nebo radnici) a tam je vyházeli z oken a zvolili si jiné. Tak toho se právě ani dnešní politici ani vysocí úředlníci bát nemusí..:) .
Jsem toho názoru, že je třeba porovnat, co dokázal vizionář a úspěšný realizátor těchto vizí Elon Musk a co v podstatě Hitlerův politický pohrobek Berndt Posselt. A je v podstatě vše jasné.
Stačí si přečíst jména Muskových dfětí… 🙂
V ČR je krásným příkladem úspěchu Okamura a co dokázal. Cestovka s plyšákama byl propadák, účet hnutí Úsvit „někdo“ vybílil, tak to snad výjde z SPD. Nebo třeba Ivan David (SPD) jedna politická funkce za druhou a stoupá nejen na žebříčku, ale i platově, jako zaměstnanec systému, který nenávidí… To nevymyslíš.😂
Jako „zaměstnanec systému“ nám Ivan David přináší cenné informace, co se aktuálně proti nám chystá.
Normální člověk si asi informace přečte a vyhodnotí sám. Vy jste zvláštní skupina, které to musí Ivan David předžvýkat, aby jste věděli, co si máte myslet. Proto nikdy nepřekročíte max. 15%. Příliš silný ruský odér.🙂
Jenže insideři typu I. Davida už opakovaně přinesli informace o věcech, které před námi EK utajovala.
Pro A. S. Pergill
Žádnou tajnou informaci, kterou před vámi EK tajila a Ivan David vynesl na světlo Boží jste nedoložil, takže další trapná lež. 🙂
Pro Karel Doucha
Nevím, jestli na tom participoval i pan David, ale byla takto vynesena informace o přípravě zákazu olověné munice, kterou následně EK vehementně popírala a dokonce se snažila soudně napadat šiřitele této „desinformace“, aby následně vydala legislativu ještě horší, než ty zvěsti o ní.
Aby bylo jasno, ten zákaz je naprostá pitomost, protože olovo se pokryje velmi inertní a nepropustnou vrstvou oxidu a dál se nerozkládá. Na známém slavkovském bojišti, které se nachází kousek od mého bydliště, se běžně nacházejí olověné kulky ze slavkovské bitvy, které jsou naprosto netknuté. A olověné destičky, dávané s nebožtíkem do rakve (kovové zavařené či zaletované) vydržé ležet desítky let ve velmi agresívním sajrajtu, na jaký se promění lidské tělo, když nemůže vysychat. A pokud si zajedete na Akvinkum (blízko Budapešti) nebo na jiné římské vykopávky (třeba Pompeje), tak se tam běžně nacházejí předměty z olova ve stavu „jako nové“. Čili olovo nijak v přírodě nevadí a není žádnou toxickou hrozbou.
Důležité také je, že Elon Musk, který může být v osobním kontaktu opravdu nepříjemný patron, jako všichni sociopatičtí géniové, žene lidstvo kupředu (a možná je dostane i na ten Mars), zatímco pan Posselt nás žena akorát zpět, do dob protektorátu a druhé světové války.
MMCH, potěšil mě svého času počet zájemců o jednosměrnou letenku na ten Mars, opravdu ještě nejsme tak zdegenerovaní, jak se to jeví při pohledu na některé politiky či neziskovkáře.