Jak se válka na Ukrajině po dvou letech jeví britským očím? Co považuje Británie za rizikové a co to vše naznačuje o možné strategii pomoci Ukrajině? A je ještě nějaká šance, že by Putin neudržel svou moc?

Na pozadí příznivého přijetí české snahy obstarat pro Ukrajinu alespoň 800 tisíc kusů zoufale chybějící dělostřelecké munice, odehrála se o něco subtilnější debata, která téhle iniciativě (možná jen zdánlivě) protiřečila.

Když prezident Pavel v rozhovoru pro televizi Nova podpořil možnost administrativních odvodů, přispěchali premiér Fiala i ministryně obrany Černochová s ujištěním, že se v ČR „v žádném případě nechystá zavedení povinné vojny“. Konflikt s Ruskem je krom jiného také válkou informační a psychologickou. Jak se zdá, český prezident jako (kdysi) vyškolený vojenský zpravodajec to chápe lépe než jeho kolegové z civilu.

Text, jehož autorem je novinář IvanKytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.

A v téhle válce je zbytečné, ne-li rovnou netaktické, deklarovat, že své civilizační hodnoty a případně spojenecká území budeme bránit pouze „odsud potud“ a za okolností, které pro voliče nebudou příliš nepohodlné (jakkoliv, jak je vidět například i v oblasti pomoci Ukrajině, v podstatě to tak dva roky děláme).

Tím spíše, že část ruského obyvatelstva podporuje Putinovu agresi na Západě nejen z náhle propuknuvších imperiálních ambicí. Toleruje ji zejména ze strachu. A v tiché dohodě, že nijak dramaticky nezmění každodenní ruské životy. A nebude k ní potřeba další masová mobilizace, nebo alespoň mobilizace, která by se dotkla středních vrstev a elit v ruských městech.

Putinova síla je slabost Západu

Když se moderátorka podcastu One Decision Julia Macfarlaneová zeptala politického aktivisty Garryho Kasparova, zda jako šachový velmistr a bývalý mistr světa v šachu považuje ruského prezidenta za zdatného šachového stratéga, odpověděl, že Putinovo myšlení nemá ve skutečnost s jeho hrou vůbec nic společného.

Zkušenosti z pádu režimů v zemích Varšavské smlouvy prý ukázaly, že změna přišla v okamžiku, kdy dosavadní režimní mašinérie odmítala přijímat povely – pak přijdou na řadu ti nahoře.

„Šachy jsou strategickou hrou se stanovenými pravidly. Oba hráči jsou střídavě na tahu. A Vladimir Putin jako jakýkoliv jiný diktátor nehraje fér. Pokud byste chtěli nějaký příměr jeho ,hráčské‘ strategie s nějakou společenskou hrou, nejblíže by byl poker,“ domnívá se Kasparov.

„Putin je mimořádně zdatný v blufování. Poučil se, že ať přijde s čímkoliv, protihráč položí karty a stáhne se. Ve hře se nijak nezlepšuje, ale chybí politická vůle jeho předstírání odhalit,“ tvrdí Kasparov, podle něhož Západ promarnil už několik příležitostí masku pokerového hráče Putinovi strhnout.

Téměř ji prý ztratil během Prigožinova povstání minulý rok. „Část elit si tehdy myslela, že nastal čas najít nějaký kompromis. Povstání bylo jasným signálem, že spousta lidí v Rusku, včetně vysoce postavených generálů a Prigožina samotného, mělo z ukrajinské protiofenzivy strach,“ tvrdí Kasparov.

Na tanky sedá prach

„Kdyby Spojené státy tehdy splnily svůj slib a poskytly Ukrajině zbraně, které Ukrajinci očekávali, mohl být Kerčský most, který je hlavním logistickým spojením na Krym, zničen během pár týdnů,“ tvrdí Kasparov.

Ukrajina dostala od Spojených států 31 tanků, přitom Maroko jich nedávno koupilo stovku, říká Kasparov. Na dalších dvou tisících tanků se usazuje prach v kalifornské poušti.

Putinova síla je podle Kasparova výsledkem slabosti Západu. „Západ má sice ekonomickou, vojenskou i politickou převahu, ale ta sama automaticky nezajistí vítězství, pokud ji neprovází politická vůle,“ říká Kasparov.

Paradoxem je, že jde často o zbraně, které byly v sedmdesátých a osmdesátých letech vyrobeny, aby Západ čelil invazi v Evropě. Stojí ve skladištích a depech, protože americká administrativa si nedokáže srovnat v hlavě, co se stane, když Ukrajina zvítězí, Putin prohraje, Rusko zkolabuje a Čína posílí.

Putinova síla je podle Kasparova výsledkem slabosti Západu. „Západ má sice ekonomickou, vojenskou i politickou převahu, ale ta sama automaticky nezajistí vítězství, pokud ji neprovází politická vůle,“ říká Kasparov.

Konec? Až nezvednou telefony

Podle analytika a zakladatele konzultační společnosti Mayak Intelligence Marka Gaelottiho se Putin nemusí obávat vzpoury či rebelie v nejbližším okolí. Nepředvídatelné jsou ovšem nižší články velení bezpečnostního aparátu.

„Loni jsme toho byli svědky během Prigožinovy vzpoury. Šéf Národní gardy Viktor Zolotov žhavil telefony, aby se spojil s místními veliteli a pokusil se pochod na Moskvu zastavit,“ vysvětlil v pořadu BBC Breifing Room Gaelotti.

„Jeho podřízení se podle všeho zoufale snažili, aby se jim nedovolal. Nechtěli přijmout rozkazy, které by museli buď vykonat, nebo rovnou odmítnout,“ uvádí Gaelotti, podle kterého „spousta lidí tehdy telefon buď ztratila, nebo se najednou ocitli mimo signál.“

Je-li ochromen systém velení a kontrola, ať už jde o ozbrojené síly nebo vnitřní bezpečnost, stane se z jejích šéfů spolek páprdů, kteří nechtějí zvedat telefony.

Zkušenosti z pádu režimů v zemích Varšavské smlouvy prý ukázaly, že změna přišla v okamžiku, kdy dosavadní režimní mašinérie odmítala přijímat povely – pak přijdou na řadu ti nahoře.

Galeotti tvrdí, že ruský systém je zatím silný, aby zvládal každodennosti válečného konfliktu a domácích záležitostí. „Ztrácí však schopnost reagovat na krize,“ říká Gaelotti a dodává, že krize by v současném Rusku mohla mít podobu kolapsu na frontové linii nebo vleklé ekonomické krize, která začne v jednom regionu a rozšíří se dál. Anebo Putin onemocní.

Těžké měsíce na Ukrajině

Podle bývalého středoevropského zpravodaje BBC a rektora vídeňského Institutu pro vědu Mishy Glennyho se po loňské porážce Prigožina cítí ruský prezident silný. „Ta porážka byla pro něj důležitá,“ uvedl v pořadu BBC World Service Weekend.

Podle Glennyho je Putinovým strategickým cílem v současné fázi agrese získat kontrolu nad přístavem Mykolajiv a nad Oděsou. „Pokud se mu to podaří, odřízne Ukrajinu od Černého moře a země nebude moci tak snadno obchodovat s okolním světem. Finančně bude zcela závislá na Evropské unii,“ soudí Glenny.

Nejpalčivější otázkou je, zda se Ukrajincům na tomto úseku fronty podaří vybudovat stejně bytelnou a odolnou obranu, jako se to na východě podařilo Rusům.

„Prostá početní převaha, kterou Rusko disponuje, začíná být znát,“ říká Glenny a dodává, že Putina – také vzhledem k blížícím se americkým volbám a možnému návratu Donalda Trumpa do úřadu – nic nenutí, aby měnil dosavadní kurz. „Jakýkoliv mírový plán přijme (v budoucnu) pouze a výhradně za svých podmínek.“