Ivan Kytka: Místo pláže Omaha přístav v Rotterdamu. Den D v čase ruské agrese
Osmdesáté výročí vylodění spojenců na plážích v Normandii si Evropa připomíná ve zvláštní době. Zatímco poslední žijící veteráni operace D-day a s nimi i leckteří politici si otírali při vzpomínkách slzy dojetí, o nějakých čtyři sta kilometrů dál na severovýchod, v centrále v Mons sestavovali plánovači Severoatlantické aliance uzlové body a koridory pro přepravu desítek tisíc amerických vojáků pro případ, že by se ruská invaze směrem na západ přelila přes hranice NATO.
Plán je součástí aktualizované strategie Aliance na vznik sil rychlé reakce. Vojenský kontingent s celkovou kapacitou 300 tisíc vojáků by měl být schopen zastavit postup ruské armády a dát členským zemím čas mobilizovat posily.
A tak načrtnutý plán, o kterém informoval minulý týden bruselský zpravodaj listu Daily Telegraph, počítá (namísto pláží v Normandii) s přístavním terminálem v Rotterdamu a tranzitem přes Německo a Polsko. V záloze pak mají být přístavy v Turecku, Řecku a Itálii.
Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.
Pro navržené koridory (žádný z nich podle zveřejněných náčrtů nevede přes Českou republiku) má platit speciální režim. V jeho rámci pozbydou platnosti obvyklé národní regulace či restrikce na přesuny vojsk v době míru. Jak poznamenává Daily Telegraph, jde (krom jiného) o reakci na nedávné potíže s přepravou francouzských tanků na pomoc Ukrajině, když železniční konvoj narazil (na blíže neurčených hranicích) na administrativní trable.
Století mizející historické paměti
V britské veřejné rozpravě lze stále častěji slyšet hlasy, že dvacátá léta 21. století znamenají nenávratný konec poválečného uspořádání a vlády mezinárodního práva, tak jak je několik generací Evropanů znalo od konce druhé světové války. Jemné předivo vzájemných a fungujících záruk či odstrašování nahrazuje stejně jako před 85 lety hrubá síla.
Kromě té vojenské (a ekonomické) také síla manipulovat veřejné mínění přes hranice, podlamovat víru v demokracii a vábit masy tu na národnostní, jindy na náboženskou, etnickou nebo rasovou předurčenost či rovnou nadřazenost.
Pohled na prořídlé řady veteránů vylodění, jejichž vrásčité tváře zabíraly televizní kamery v anglickém Portsmouthu a pak na pláži Omaha v Normandii, napovídá, že přímá svědectví a s nimi spojený morální odkaz trpké zkušenosti a poučení z válečných pohrom odcházejí do míst, odkud není návratu. Nenávratně se proměňují v zapomnění.
Jako by si od třicetileté války v první polovině 17. století musela Evropa co sedmdesát osmdesát sto let znovu a znovu sahat na obnažené ledví válečné drti a zbytečně zmařených lidských životů.
Veteráni jako „memento mori“
Strávil jsem před třiceti lety červnové oslavy půlstoletého jubilea D-day ve společnosti českých veteránů, letců i vojáků z československé obrněné brigády. Do Normandie se za války přesunula až koncem srpna 1944 a od 6. října držela v obklíčení německou posádku kolem Dunquerku.
Na rozlehlém, travnatém portsmouthském nástupišti stáli přes pokročilý věk ve vyrovnaném trojstupu a salutovali tehdejšímu americkému prezidentovi Clintonovi, když se u nich na pár minut zastavil na kus řeči.
Fascinovalo mě, jak o svých válečných letech hovořili věcně a bez emocí. Prostě jen plnili občanskou a do určité míry pracovní povinnost. Jako by stálý příjem a zaměstnání byly předpokladem, jak si najít vážnou či třeba nevážnou známost.
Smrt či nebezpečí se jich jaksi netýkaly. Možná tak jejich kamarádů, kteří se prostě ocitli ve špatnou chvíli na špatném místě. Ať už to bylo ve vzduchu, na moři, či na souši. Byli mladí a mladí jsou nepřemožitelní.
Lekce z porážky nacistického Německa
Odcházejí-li s touto generací do nenávratna poučení a instinkt, jak se vyhnout v Evropě válce, neměly by zapadnout alespoň důležité lekce, jak válku vyhrát.
Britští vojenští experti upozorňují, že přes veškerou technologickou převahu nad současným Ruskem by Západ neměl zapomínat, že konflikt, jako byla 2. světová válka, vyhrává dokonalá logistika a masová produkce relativně jednoduchých zbrojních systémů:
„Největší nebezpečí operace, jakou bylo vylodění v Normandii, nespočívalo ani tak v tom, že byla započata, ale v dalších dnech, kdy šlo o to, kdo dokáže přepravit (na bojovou linii) více mužů a materiálu,“ cituje Daily Telegraph plukovníka Hamishe De Brettona-Gordona.
O úspěchu vylodění a porážce nacistického Německa podle něj rozhodla převaha palebné síly, ať už šlo o tanky, nákladní vozy, či buldozery a další techniku.
Západ se musí v případě přímého konfliktu s Ruskem rychle přeorientovat na masovou výrobu relativně jednoduchých zbrojních systémů. Spoléhat na sofistikované zbraně, které jsou příliš drahé na masovou výrobu a nerozhodují o výsledku bitvy, by bylo podle britských expertů chybou.
„Staré pořekadlo, že na počtech záleží, je i pro dnešní boje na Donbasu stejně relevantní, jako bylo v roce 1943 o pár kilometrů dál na východ u Kurska. Kdyby měla Ukrajina stovky západních tanků, mohla ruský pancíř prorazit. Když je ale dostávají Ukrajinci po jednom, po dvou, stávají se z nich nanejvýš válečné trofeje určené na přehlídku v Moskvě. Nebo držené v zadních sledech, bůhví k čemu,“ varují vojenští odborníci.
„Dvě masívní letadlové lodě a 150 tanků nejsou pro země, jako je Rusko nebo Čína, žádná odstrašující síla,“ konstatuje Telegraph a dodává, že právě vůči těmto dvěma zemím se má Západ vojensky vyhraňovat.
„Deset miliard liber na tanky místo dvou britských letadlových lodí by nám poskytlo odstrašující sílu, která Británii momentálně chybí,“ poznamenal v předvečer oslav vylodění v Normandii britský list.
Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
SPD a kontakty s extremisty z AfD: Strana mlčí, vlivný člen hrozí „zúčtováním“
Hustý jogurt, sekaná s masem a čisté svědomí vězně jáchymovského pekla
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Vida, takže je to opravdu válka USA proti Rusku na území Ukrajiny. Dezolátní mají jako vždy pravdu.
Ne, žádná válka proti Rusku a dezoláti nemají jako obvykle pravdu. Hraje o připravu co nejrychlejšího přesunu vojsk v případě další ruské invaze, třeba do Pobaltí, Moldávie nebo bůhvíkam ještě Putina napadne vtrhnout.
Nic proti takovému srovnání. A skutečně se může v budoucnu stát, že k oné válce mezi Ruskem a NATO dojde.
Teď jde ale o to, si uvědomit, v jaké fázi jsme dnes, a z toho pak analyzovat další možný vývoj.
Když vezmeme tehdejší Den D v roce 1944, tak prosím v té době už byla Velká Británie 5 let ve válce s Německem (jestli se nepletu formální vypovězení války na podzim 1939 jako reakce na napadení Polska). Takže a skutečně ve válečném stavu cokoliv pro frontu mělo maximální přednost před civilními zájmy. To jistě.
Zatímco dneska – a vidíme to, Západ se snaží to uhrát tak, aby tu válku s Ruskem za něj vybojovala
Ukrajina sama.
K vyhlášení války s Ruskem se Západ
neodhodlá, válečný režim ve svých státech do té doby taky z vyhlašovat nebude.
Což ale značí že aj ty dnešní vojenské kontingenty musí „pro forma“ dodržovat platné předpisy. Alespoň v byrokratickém slova smyslu, že jim někdo ty potřebné bumážky na ty zmíněné „- administrativní trable.“ přednostně vyř´ídí.
Jestli ani ty si dnes západní státy zařídit neumí, tak potom ať se do války s Ruskem nepouští vůbec. Protože, a jak hlásají taky experti dnešní války, logistika je základem války . A logistika bez razítek nejde.
Čiže ta otázka skutečně stojí v jaké předfázi toho konfliktu dnes jsme. Když už se tak křičí že „ukrajinský Mnichov nechceme“, tak jestli jsme časově za ním (když na podzim 1939 probíhala válka v Polsku), a nebo dávno předtím, když se bojovalo ve Španělsku (od roku 1936) . Protože sice i tenkrát se v médiích psalo „U Madridu se bojuje o Prahu“, ale nakonec to pro Západ ani pro naše politiky tak nutné nebylo…
Autor I. Kytka se správně zaměřil a okomentoval vyroci invaze v Normandii. Veteránu této vítězné invaze je poskrovnu a jsou muži století. Nezaznamenal jsem žádný jejich presah do současné realpolitiky konfliktu s Ruskem.. Mohou plánovaci NATO počítat s úspěchy jako je zničení NSI a NSII a poškození Krymske ho mostu. Ve hře zůstává exklava Ruska Kaliningradska oblast. Neúčast Ruska na oslavě z toho couha jako sláma z bot a přetrvávající prezident Ukrajiny Zelensky udává směr vývoje konfliktu na Ukrajině. Volebni výsledky ve Francii nedávají jasnou odpověď na další vývoj a
řetězec voleb v dalších státech, které proběhnou to budou naznačovat. Rusko je ve složité situaci s Ukrajinou, válečné hry se realizují, ale není jistota vítězství a rostoucí mocnost Východu určuje směr vývoje, ať se to líbí či nelíbí Pentagonu nebo Admiralite. Den – D byl před 80 roky, současnému vývoji chybí pozemní spojenec, který nemá dostatečnou námořní sílu jako tehdy, jeho současná situace je vyckavaci při ofenzivních pozemních operacích.
Co podle vás znamená „rostoucí mocnost Východu“? Válka na Ukrajině naopak ukázala slabost Ruska, takže v Evropě opravdu nejsou potřeba letadlové lodě nebo jaderné zbraně, ale střely schopné zastavit drony nebo tankty k odražení pokusu o nějaký výsadek nebo hybridní operaci se zelenými mužíky.