Osmdesáté výročí vylodění spojenců na plážích v Normandii si Evropa připomíná ve zvláštní době. Zatímco poslední žijící veteráni operace D-day a s nimi i leckteří politici si otírali při vzpomínkách slzy dojetí, o nějakých čtyři sta kilometrů dál na severovýchod, v centrále v Mons sestavovali plánovači Severoatlantické aliance uzlové body a koridory pro přepravu desítek tisíc amerických vojáků pro případ, že by se ruská invaze směrem na západ přelila přes hranice NATO.

Plán je součástí aktualizované strategie Aliance na vznik sil rychlé reakce. Vojenský kontingent s celkovou kapacitou 300 tisíc vojáků by měl být schopen zastavit postup ruské armády a dát členským zemím čas mobilizovat posily.

A tak načrtnutý plán, o kterém informoval minulý týden bruselský zpravodaj listu Daily Telegraph, počítá (namísto pláží v Normandii) s přístavním terminálem v Rotterdamu a tranzitem přes Německo a Polsko. V záloze pak mají být přístavy v Turecku, Řecku a Itálii.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční. 

Pro navržené koridory (žádný z nich podle zveřejněných náčrtů nevede přes Českou republiku) má platit speciální režim. V jeho rámci pozbydou platnosti obvyklé národní regulace či restrikce na přesuny vojsk v době míru. Jak poznamenává Daily Telegraph, jde (krom jiného) o reakci na nedávné potíže s přepravou francouzských tanků na pomoc Ukrajině, když železniční konvoj narazil (na blíže neurčených hranicích) na administrativní trable.

Století mizející historické paměti

V britské veřejné rozpravě lze stále častěji slyšet hlasy, že dvacátá léta 21. století znamenají nenávratný konec poválečného uspořádání a vlády mezinárodního práva, tak jak je několik generací Evropanů znalo od konce druhé světové války. Jemné předivo vzájemných a fungujících záruk či odstrašování nahrazuje stejně jako před 85 lety hrubá síla.

Kromě té vojenské (a ekonomické) také síla manipulovat veřejné mínění přes hranice, podlamovat víru v demokracii a vábit masy tu na národnostní, jindy na náboženskou, etnickou nebo rasovou předurčenost či rovnou nadřazenost.

Pohled na prořídlé řady veteránů vylodění, jejichž vrásčité tváře zabíraly televizní kamery v anglickém Portsmouthu a pak na pláži Omaha v Normandii, napovídá, že přímá svědectví a s nimi spojený morální odkaz trpké zkušenosti a poučení z válečných pohrom odcházejí do míst, odkud není návratu. Nenávratně se proměňují v zapomnění.

Jako by si od třicetileté války v první polovině 17. století musela Evropa co sedmdesát osmdesát sto let znovu a znovu sahat na obnažené ledví válečné drti a zbytečně zmařených lidských životů.

Veteráni jako „memento mori“

Strávil jsem před třiceti lety červnové oslavy půlstoletého jubilea D-day ve společnosti českých veteránů, letců i vojáků z československé obrněné brigády. Do Normandie se za války přesunula až koncem srpna 1944 a od 6. října držela v obklíčení německou posádku kolem Dunquerku.

Na rozlehlém, travnatém portsmouthském nástupišti stáli přes pokročilý věk ve vyrovnaném trojstupu a salutovali tehdejšímu americkému prezidentovi Clintonovi, když se u nich na pár minut zastavil na kus řeči.

Fascinovalo mě, jak o svých válečných letech hovořili věcně a bez emocí. Prostě jen plnili občanskou a do určité míry pracovní povinnost. Jako by stálý příjem a zaměstnání byly předpokladem, jak si najít vážnou či třeba nevážnou známost.

Smrt či nebezpečí se jich jaksi netýkaly. Možná tak jejich kamarádů, kteří se prostě ocitli ve špatnou chvíli na špatném místě. Ať už to bylo ve vzduchu, na moři, či na souši. Byli mladí a mladí jsou nepřemožitelní.

Lekce z porážky nacistického Německa

Odcházejí-li s touto generací do nenávratna poučení a instinkt, jak se vyhnout v Evropě válce, neměly by zapadnout alespoň důležité lekce, jak válku vyhrát.

Britští vojenští experti upozorňují, že přes veškerou technologickou převahu nad současným Ruskem by Západ neměl zapomínat, že konflikt, jako byla 2. světová válka, vyhrává dokonalá logistika a masová produkce relativně jednoduchých zbrojních systémů:

„Největší nebezpečí operace, jakou bylo vylodění v Normandii, nespočívalo ani tak v tom, že byla započata, ale v dalších dnech, kdy šlo o to, kdo dokáže přepravit (na bojovou linii) více mužů a materiálu,“ cituje Daily Telegraph plukovníka Hamishe De Brettona-Gordona.

O úspěchu vylodění a porážce nacistického Německa podle něj rozhodla převaha palebné síly, ať už šlo o tanky, nákladní vozy, či buldozery a další techniku.

Západ se musí v případě přímého konfliktu s Ruskem rychle přeorientovat na masovou výrobu relativně jednoduchých zbrojních systémů. Spoléhat na sofistikované zbraně, které jsou příliš drahé na masovou výrobu a nerozhodují o výsledku bitvy, by bylo podle britských expertů chybou.

„Staré pořekadlo, že na počtech záleží, je i pro dnešní boje na Donbasu stejně relevantní, jako bylo v roce 1943 o pár kilometrů dál na východ u Kurska. Kdyby měla Ukrajina stovky západních tanků, mohla ruský pancíř prorazit. Když je ale dostávají Ukrajinci po jednom, po dvou, stávají se z nich nanejvýš válečné trofeje určené na přehlídku v Moskvě. Nebo držené v zadních sledech, bůhví k čemu,“ varují vojenští odborníci.

„Dvě masívní letadlové lodě a 150 tanků nejsou pro země, jako je Rusko nebo Čína, žádná odstrašující síla,“ konstatuje Telegraph a dodává, že právě vůči těmto dvěma zemím se má Západ vojensky vyhraňovat.

„Deset miliard liber na tanky místo dvou britských letadlových lodí by nám poskytlo odstrašující sílu, která Británii momentálně chybí,“ poznamenal v předvečer oslav vylodění v Normandii britský list.