Necelé dva týdny po vyhlášení neoficiální obchodní války spojencům i protivníkům se ve změti perpetuálně se měnících amerických cel a s nimi souvisejících předpisů vyznají v Británii jen ti nejkovanější odborníci na mezinárodní obchod.

Premiér Keir Starmer sice hovoří o „měnícím se a zcela novém světě“, ale větší starosti než amerických plošných deset procent na britský import mu momentálně dělá krachující britský ocelářský průmysl.

Kvůli tíživé situaci v (čínskému majiteli patřících) ocelárnách ve Scunthorpe nedaleko Sheffieldu se sešel o víkendu parlament, aby závod s více než dvěma a půl tisíc zaměstnanci de facto znárodnil a čínské majitele dočasně vyvlastnil.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. 

Snad i kvůli téhle lapálii odpovídala britská reakce na americká cla rčení „keep calm a carry on“, tedy zachovejme klid a pojďme dál. Nicméně sám Starmer strávil první dubnové pondělí v automobilce Jaguar Land Rover v anglickém Sulihullu na předměstí Birminghamu.

Měl k tomu jistý důvod. Indickým konglomerátem vlastněná značka totiž oznámila o víkendu, že po vyhlášených pětadvacetiprocentních clech na dovoz automobilů zastavuje veškerý vývoz do Spojených států, kam proudí zhruba čtvrtina z produkce 400 tisíc vozů ročně.

Mimochodem ztráta amerického trhu by mohla zprostředkovaně dopadnout i na české dodavatele vnitřního vybavení, pokud by se vývoz luxusních aut z Británie do Spojených států trvale propadl a Britové by pro ně nenašli odbytiště jinde.

Trump jako zatěžkávací zkouška

Britský premiér současně oznámil, že vláda prodlouží výrobu automobilů se spalovacími motory za dříve oznámený rok 2030 tak, aby luxusní značky jako Aston Martin s továrnou ve Warwickshire nemusely skončit s výrobou. Nová auta s kombinovaným hybridním pohonem se teď budou moci v Británii vyrábět o pět let déle, až do roku 2035.

Vláda chce pomoct také farmaceutickému průmyslu závislému na exportu do Spojených států. Sníží povinné klinické lhůty nově zaváděných léků z dosavadních 250 na 150 dní.

Británie měla i další důvod zůstat v relativním klidu: zhruba tři čtvrtiny ostrovního vývozu za oceán tvoří totiž služby, kterých se nová americká cla (zatím) nedotkla. Obchodní bilance ve zboží je téměř vyrovnaná – osciluje oběma směry kolem šedesáti miliard liber ročně.

Zkrátka Británie s plošným desetiprocentním clem na dovoz veškeré zboží neměla důvod k panice. I když dohoda o volném obchodu se Spojenými státy, kterou slibovali Británii architekti odchodu Spojeného království z Evropské unie, se zdála za Trumpova panování znovu v nedohlednu.

Paradoxně, jedním z důvodů je dávný evergreen vzájemných obchodních vztahů: neochota Londýna otevřít svůj trh produkci amerických farmářů, především levnému kuřecímu masu propíranému v chlorovaném roztoku a hormony šlechtěnému hovězímu masu. Překážka, která byla při obchodních jednáních dosud zcela nepřekonatelná.

Jak snad i odpovídá ostrovnímu naturelu, snaží se Britové najít v nepředvídatelnosti Trumpovy administrativy a jejích rozhodnutí stran cel alespoň špetku pozitiva a poučení. „Ať už to Trump dělá záměrně, či nikoliv, podrobuje testu celý náš (dosavadní) způsob života,“ poznamenal komentátor londýnských Timesů Josh Glancy.

„Trump je jako populista nesmírně efektivní. Populisté lžou, bortí a přehánějí. A to často jen ve svém vlastním zájmu. Mohou však také sehrát cennou roli tím, že odhalují přetvářku a dvojí standardy. Dokážou identifikovat pokrytectví elit a využívají je ke kultivaci lidové zloby a frustrace,“ soudí Glancy.

Trump je narušitel, který boří a ničí věci, na kterých nám záleží. Vzato za správný konec však také poskytuje příležitost pro Británii a pro Evropu, abychom přezkoumali, kým a čím doopravdy jsme.

Na čem nám doopravdy záleží a jaké utrpení jsme ochotni podstoupit, abychom to ubránili, upozorňují londýnské Timesy v komentáři nadepsaném Trumpův chaos je zatěžkávací zkouškou západních hodnot. Pokud ho zvládneme, budeme silnější.

Bez filosofie, bez strategie

Nemohou-li se sami britští politici, politologové či komentátoři dobrat žádné logiky v Trumpově počínání, obracejí se na zkušené americké politické harcovníky. Konzervativní Daily Telegraph přinesl minulý týden obsáhlou stať Trumpova bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona.

Ten radí Britům, aby přestali ztotožňovat Trumpovy osobní zájmy se zájmy Spojených států. „Nemá filozofii nebo národní bezpečnostní strategii a neusiluje o předem promyšlené cíle, a tak jsou z něj pozorovatelé odleva napravo zmateni. Trump je přitom jen prototypem, pro kterého v reálném světě platí výlučně něco za něco a soustředí se přitom bez výhrad jen a jen na sebe.“

Veterán americké zahraniční politiky v ní vysvětluje, že Trumpův zájem o konec ruské agrese proti Ukrajině má jedinou motivaci: americký prezident usiluje o Nobelovu cenu za mír, aby se vyrovnal Baraku Obamovi (Nobelova cena za mír v roce 2009). „Trump však získá spíš Nobelovu cenu za literaturu než za mír,“ píše Bolton.

Naslouchá především sám sobě a nikomu jinému. Vytváří si svůj vlastní svět, v případě cel a tarifů vlastní obchodní svět, a pak v něm žije. Nejde ani tak o to, že by lhal, jako o to, že vládne v paralelním vesmíru. Chová se jako chlapec, který si postavil domek v koruně stromu (kde si vytvořil vlastní aritmetiku) a nakazuje číslům, co mají znamenat. Není mu po chuti, když se pak tahle (imaginární) čísla liší od těch skutečných, protože podle Trumpovy logiky, kdo je tady konec konců vládcem?

Trump nedokáže rozeznat americké spojence od nepřátel, ať už jde o ty vojensko-politické, nebo ekonomické. A jak se zdá, ani ho to nezajímá. Na čem mu skutečně záleží, to jsou jeho osobní přátelé a nepřátelé. A ti se evidentně neshodují s těmi americkými, poznamenává krom jiného bývalý Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton.