KOMENTÁŘ. Český ministerský předseda Petr Fiala si s počátkem nového školního roku povzdechl, že země trpí absencí široké a dlouhodobé celospolečenské shody na hlavních prioritách směřování země. Dosažení takové shody pak nepřímo uložil za domácí úkol politikům, intelektuálům, občanským aktivistům a kapitánům průmyslu. A také médiím.

Potíž je v tom (a premiér to ze svých akademických a exekutivních výšin možná přehlédl), že úkolem médií je takové priority spíše skepticky a kriticky zkoumat.

Rolí médií je i sledovat, která z mocných lobby v české kotlině či na moravském poli na té či oné prioritě nejvíce vydělá. Případně kterého politika k dosažení své priority taková lobby zaváže, či rovnou uplatí.

Média by měla monitorovat, kdo a za jakých okolností přispěje k dosažení takové priority hmotným (soukromým či veřejným) statkem. Kdo ji zaplatí. A zda cestou k nově definované vizi a prioritě někdo nerozkrade svěřené finanční prostředky či alespoň dvakrát nenafoukne rozpočet.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční

Volá-li český premiér po veřejné debatě o příštích „národních” vizích, neměl by opomíjet, že české státnosti a obyvatelům územních celků českou státností spravovaných a obhospodařovaných, se dařilo v historii nejlépe, byly-li součástí širších názorových vizí a priorit evropských.

A také nebál-li se český veřejný diskurs sebevědomě přihlásit k ušlechtilým tradicím a myšlenkám evropského humanismu. Případně postavit se ústy či perem svých mluvčích proti proudu pochybného či neinformovaného veřejného mínění. Proti falešným domácím mýtům, proti dílčím i historickým nespravedlnostem. A to na úkor svého pohodlí, osobní svobody, zdraví, či dokonce života.

Všudypřítomná skepse a cynismus

Volá-li Petr Fiala po veřejné debatě o prioritách, vizi a snad i ideálech, měl by vzít v úvahu, že oslovuje občanstvo, jehož myšlenkové a komunikační vzorce provází (po čtyřiceti letech totalitního režimu a třiceti letech nesnadné transformace) jako věrní souputníci společenská skepse a zakořeněný cynismus.

U člověka vyvěrají takové postoje obvykle z deprese. V občanské pospolitosti pak z tu tlumené či jindy na povrch probublávající společenské svízele a krize společných hodnot.

„Cynismus je zvláště populární v obdobích krize, uprostřed rozpadu ideologií a náboženských doktrín,“ konstatují ve své práci Tradice cynismu: od počátku po současnost, která zkoumá jeho kořeny v kontextu německé filozofie, socioložky Valentina Kudrjavcevová a Julia Ciplaková.

Chce-li tedy premiér, aby Česká republika byla do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek, odpoví mu český rodič či jeho patnáctiletá ratolest, že by jim pro začátek stačilo garantované místo na střední škole v tomto nebo příštím školním roce.

Konec konců země jako centrum vzdělanosti a nových myšlenek nevzniká z vizí či projevů předsedů vlád či jiných potentátů.

Vzdělaná pospolitost generující nové myšlenky vzniká spíše z úcty a respektu ke vzdělání jako hodnotě, která přináší soukromý i obecný prospěch.

Jenže cynismus jako postoj zásadní nedůvěry vůči etickým a sociálním hodnotám a entitám, které je mají zastupovat či ztělesňovat, respekt a úctu vlastně vylučuje. Pomyslný piedestal cynismu patří egu či egům a uspokojování jejich okamžitých potřeb.

„Cynismus charakterizuje všeobecná nedůvěra vůči motivům ostatních. Cynikovi chybí jakákoliv víra v lidi, kteří jsou podle něj motivováni ve svém jednání výhradně vlastní ambicí, osobní touhou, lakotou, materialismem, v cíle a mínění, které sám cynik považuje za zbytečné, nedosažitelné a bezvýznamné,” definuje cynismus internetová Wikipedie.

Léčebná kúra obnovou důvěry

Vyléčit část (nejen) české společnosti z převládajícího cynismu a započít snad i obrodu veřejného diskursu a veřejného života vůbec by znamenalo krom jiného vrátit lidem důvěru ve spravedlivě fungující právní stát a v jasnou a transparentní vymahatelnost zákona.

Je jaksi symptomatické, že ve Fialově „desetileté“ vizi priorit České republiky se právní stát či vymahatelnost zákona vůbec neobjevují.

Do Fialovy vize nepatří princip spravedlnosti. Volá jen po sebevědomém národu, který „se vidí spravedlivě (?) a který má šanci svou zemi posouvat kupředu“.

Volá-li premiér po restartu České republiky, měl by místo velkých vizí volat po obnově společenské důvěry – další z hodnot, které Fialova „desetiletá“ vize České republiky zcela opomněla. Není jaksi k mání.

Ostatně sama důvěra ve Fialův kabinet v polovině srpna poklesla na pouhých 25 procent. Byť se on sám a členové jeho kabinet stává dost možná nespravedlivě hromosvodem politických karambolů provázejících správu věcí veřejných a politický život všeobecně.

Nejméně rok je ve veřejné doméně povědomí, že v minulém volebním období koaliční vládní partneři STAN a TOP 09 obsazovali přes pražskou radnici klíčová místa v pražském Dopravním podniku (kauza Dozimetr). Na stranické sekretariáty napojení podnikatelé pak přes ně získávali milionové veřejné zakázky

Teď však z úst předsedy poslaneckého klubu Pirátů Jakuba Michálka přišla informace, že z nelegálně černých fondů financovali stejní podnikatelé kampaň, která znevýhodnila Piráty v boji o křesla při posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Zápletka hodná Puzzova Kmotra, se kterou se obtížně budují jakékoliv vize.

Tajná obrana proti trestnímu stíhání

Reportéři ČT se po pár měsících vrátili k červnovému zpětnému odkupu pozemku na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem. Tamější radnice ho před dvanácti lety prodala místnímu developerovi za 45 milionů korun. Po krachu původního projektu ho majitel se ziskem 28 milionů korun prodává radnici zpět.

Když se proti schválení prodeje ozvala opozice i kriticky smýšlející občané, rozhodli o něm členové zastupitelstva v tajném hlasování s vysvětlením, že se tak chtějí vyhnout případnému stíhání (hospodářskou) policií.

„Tajné hlasování je neobvyklé, ale zákonné. Zastupitelům bylo vyhrožováno trestním stíháním přímo na jednání zastupitelů jak ze strany občana, tak ze strany opozice. Tato skutečnost byla vnímaná jako negativní ovlivňování rozhodování,” konstatovala ve vyjádření pro redakci Přítomnosti Romana Macová, mluvčí ústeckého primátora Petra Nedvědického.

Vyslechne-li kriticky smýšlející občan premiérovu desetiletou vizi České republiky a konfrontuje ji s každodenní drobnou politickou prací, maně ho napadne, že by se při ohlášeném restartu Česka hodilo vrátit k prostému masarykovskému a jednovětému: „Nebát se a nekrást.“ Pro začátek by to snad i stačilo.