Ivan Kytka: Česká Evropa pod přísahou spalovacím motorům
POLEMIKA. Postěžoval si bývalý (1990–1992) český premiér a později několikanásobný předseda Senátu Petr Pithart v posledním vydání Přítomnosti, že čeští voliči ohrnují nos nad Evropským parlamentem. Neobtěžují se jaksi k volbám. „Rozdíl mezi námi a Slovenskem, které… je třetí od konce, je jako zející propast,“ posteskl si nad výsledky z před pěti let. Snad to byl i jeho povzdech a hořekování, které před dvěma týdny „vytáhly“ české voliče k evropským volebním urnám.
Při pohledu do letošní statistiky skončila Česká republika tentokrát uprostřed evropské tabulky s účastí více než 36 procent voličů. Mimochodem hned o devět příček výše než Slovensko. Je samozřejmě legitimní debatovat, zda vyšší volební účast přispěla přímo úměrně také ke kvalitnější české politické reprezentaci v Bruselu a ve Štrasburku.
Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost.
Nelze však pochybovat o tom, že výběr a volba byly demokratičtější než před pěti lety, či dokonce nejdemokratičtější od samého vstupu České republiky do Evropské unie před 20 lety. Všem, kteří si kvůli cestě do volební místnosti prodloužili čekání na pochoutku z grilu a pod sedmým schodem v červnovém horku správně vychlazený ležák, za to patří dík.
Evropský parlament jako politická výspa
Petr Pithart se však mýlí, když tvrdí, že Evropský parlament je jediný přímo volený orgán. Nejen v české debatě o demokratickém deficitu EU se bezdůvodně zapomíná, že rozhodující slovo, dalo by se dokonce říci unijní opratě třímá v rukou Evropská rada. Shromáždění přímo volených šéfů vlád a hlav států scházející se alespoň čtyřikrát do roka.
Na nižší úrovni jí pak sekunduje Rada Evropské unie, složená ze (snad i přímo volených) ministrů členských zemí. Mělo by být prakticky nemožné, aby Evropská komise či parlament schválily zákon, nařízení či regulaci bez vědomí a bez souhlasu přímo a demokraticky volených politiků.
Když jsme se před lety v debatě s jedním česky hovořícím evropským politologem snažili najít pro Evropský parlament v ústavně-právním propletenci evropského práva jeho pravé místo, shodli jsme se na možném příměru či obdobě Petru Pithartovi dobře známé horní komory.
Podobně jako (nevolená) britská Sněmovna lordů slouží současně jako výspa (ve smyslu pevné a stabilní vyvýšeniny vsunuté do bouřlivého politického toku) zasloužilých či vysloužilých, zkušených, ale doma zbytnělých (či snad dokonce zbytečných?) politiků.
Podobně jako jiné horní komory v demokratických systémech mají zástupci v Evropském parlamentu právo leccos schválit či připomínkovat, ale nemají téměř právo veta. Evropská rada a Rada Evropské unie může a musí vzít jejich názor v potaz, ale nemusí se jím řídit. Demokratický mandát evropských poslanců je tedy sekundární a slabší než v národních volbách zvolených politiků. Což možná také lépe vysvětluje tradičně slabší voličský zájem.
Bitva o spalovací motory
Vrátíme-li se k tezi Petra Pitharta, že totiž nízká účast ve volbách do Evropského parlamentu odráží automaticky skepsi části české společnosti vůči z Bruselu se neústrojně unifikující Evropě, pak ten letošní rekordní počet odevzdaných hlasů do Štrasburku lze sotva číst jako rostoucí nadšení z členství republiky v EU.
Konec konců nominace lídra Motoristů sobě Filipa Turka naznačuje, že část českých voličů lpějících na spalovacích motorech jako nutném komfortu svého bytí, si to chce v Bruselu „rozdat” s „dolní komorou” tedy Evropskou radou a její komisí, které chtějí motory na benzin naftu za 11 let zakázat.
Mimochodem při procházce naší londýnskou čtvrtí jsem si dal minulý týden tu práci, že jsem počítal poměr spalovacích a elektrických aut. Na vzorku padesáti vozů jsem se dostal k poměru 2:1.
České volání po vůni benzinu a nafty na českých silnicích a dálnicích mi pak bezděky připomnělo snad už naštěstí dávno zapomenuté heslo: „Se spalovacími motory na věčné časy a – nikdy jinak!”
Mládí bez normalizačních komplexů
Petr Pithart se pak v článku v minulém čísle vrací ke svým tradičním tématům: přezíravosti prvorepublikového Československa vůči elitám a „neodbytému“, nevyřešenému traumatu z mnichovské kapitulace.
Prezidentu Benešovi a tehdejší hradní politice vyčítá leccos, nezmiňuje však explicitně selhání demokraticky zvolené vlády ochránit v předválečných Sudetech práva s Hitlerem nesouhlasících menšin za cenu stanného práva vyhlášeného ovšem mnohem, mnohem dříve než až v polovině září 1938.
A tak vlastně nejzajímavější a svým způsobem nejsoučasnější je Pithartem připomenutá a citovaná výzva k aktuálnímu češství „nikoliv rodovému, nikoliv podle krve, ale podle ochoty sdílet odpovědnost za zemi, ve které žijeme, ať již mluvíme jakýmkoliv jazykem“.
Pro Petra Pitharta a jeho posluchače a čtenáře mám z Londýna vcelku dobrou zprávu. Po svých častých setkáních a rozhovorech s mladými českými expaty v Londýně, ale i s českými spisovateli či osobnostmi, které do Londýna čas od času z České republiky zavítají, nesdílím Pithartovo dilema, zda je Česká republika jen místem na mapě, či skutečně v Evropě.
Se zahraniční zkušeností a často brilantní akademickou průpravou vyrůstá a do České republiky se postupně vrací celá generace dnešních dvacetiletých a třicetiletých akademiků, vědců, intelektuálů a doufejme, že i příštích elit.
Bez komplexů, které na mé a předcházejí generaci zanechaly nejdříve totalitní a pak normalizační režimy. Generace, která vyrůstala ve svobodné společnosti a která cítí a vnitřně si formuluje odpovědnost za svou zemi i Evropu jako celek.
Dokáže se v ní – i za jejími hranicemi – brilantně pohybovat, argumentovat, lidsky a profesně uplatnit. A nemá přitom ambice mířit do Bruselu pod přísahou spalovacím motorům.
Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
16 komentářů
Až na to, že to není seřazené podle účasti, ale podle abecedy. Takže jsme rozhodně neskončili o devět Proček před Slovenskem.
Bohužel takto intelektuálně vybavených bude vždy menšina 🙁 Ti kdo rozhodují o volebních výsledcích a budoucnosti naší země bohužel na stáže do Londýna nejezdí…Naopak jejich vrstevníci vyslali do Evropy nýmanda, který je namotal na primitivní macho kecy a sentiment po luxusních auťácích. Takto odpovědné volební chování určitě nevypadá…
2ku1 v naší londýnské čtvrti … Nevím zda je to odpovídající argument … Není spíše otázkou kde těch 50 aut bylo vyrobeno?… Česká ekonomika je z velké
části závislá na výrobě aut se spalovacími motory … Pokud nechceme dopadnout jako anglický moto průmysl, kdysi tak slavný. Není vhodné to spíše rozumě podporovat než dusit a tím otvírat dveře mimo evropským drakům? Tím nechci říct že el. auta jsou špatně jen ten EU proces je na sílu, v době kdy Evropa přestává mít peníze na vyskakování.
No pane Kytko, trocha demagogie nikdy neuškodí, že? Kontrolní otázka: Kolik průměrných britských platů stojí v Británii elektromobil? A kolik průměrných českých platů stojí v Česku elektromobil? A prosím ty typy, které stojí ve Vaší ulici, ano?
Tedy, že bych si dovolil reagovat na ten odstavec
„..Mimochodem při procházce naší londýnskou čtvrtí jsem si dal minulý týden tu práci, že jsem počítal poměr spalovacích a elektrických aut. Na vzorku padesáti vozů jsem se dostal k poměru 2:1.“
Ono to bohužel není důkaz výhody elektro dopravy, ale že ta míra zelených regulací v Londýně je už mnohem dál než v EU (nicméně některá západoevropská města na sebe ušila podobnou).
Číli, z pohledu toho, ono vlastně nestačí jen seznam orgánů EU jak v článku s výčtem jejich formálních pravomocí. Stejně by asi bylo groteskní odvozovat pravomoce poslance dle jeho přísahy „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.“..:)
Čiže, ony ty vlivy a vztahy, ze kterých pak vzniká ta skutečná moc a její dopady jsou mnohem složitější. Ale právě ta nezávislá média by měla být schopná ty aktery naprosto zcela nekorektně pojmenovat a připomínat
Ostatně, naprosto signifikantní příklad, potom co způsobila v německé i evropské politice Angela Merkelová, se svým prohlášením „Wir schaffen das“ už asi vstoupila do dějin, hned vedle jiných velikánů..
Spíš než „Se spalovacími motory na věčné časy a – nikdy jinak!” se jedná o odmítnutí „kulturní revoluce“ (evropské provedení čínského vzoru „velkého skoku“).
Stejné následky, jaký měla „kulturní revoluce“, „velký skok“ v Číně, bude mít i v Evropě.
Před chvílí prošlo tiskem, že se nejsilnější politická uskupení v EU domluvila, že v čele EU bude pokračovat i nadále přesluhující úřednice Ursula von der Leyen, která před EU skoro zlikvidovala Bundeswehr, což je jistě pro evropský socialismus skvělá zpráva = nic se nezmění.😅
Pro mě je to jasná zpráva, že EU končí.
EU je dnes obrovská nehybná mrtvola s milióny zbytečných úředníků, která zaostáva za vyspělými zeměmi technicky i technologicky. Nechytří úředníci v čele s Ursulou von der Leyen, údajné připravují „oživení“ (nesmyslné) masivní dotace a podporu vytváření evropských megafirem, dotovaných z peněz daňových poplatníků, které by měly EU zajistit dohnání USA a Asie. Normálně myslícímu člověku se selským rozumem je jasné, že obrovské dotace přinesou pouze korupci, další úpadek ekonomiky a vysokou inflaci (přebytek natištěných a bezpracně rozdaných peněz). Euro-ovce si to tak přejí a budou ten centrální socialismus mít. Po zásluze, když si ho sami volí. 👎🙄 Bůh žehnej USA!👍
Bruselští soudruzi jsou jak ten vojín nevalného IQ, co byl poslán uříznout větev, trčící do vrat objektu, v němž byla hippomobilní jednotka (za Čepičky) a hrozilo, že o ni budou jezdci tlouct hlavou. Takže hoch sedl na větev, uřízl ji mezi sebou a kmenem a, kupodivu(!), slítl a zlomil si nohu.
Bruselským soudruhům zlomená noha nehrozí, ale odchod z bohatě placených prebend jednoznačně ano, jakmile půjde EU do kélu.
IMHO jsou možné jen dvě věci: Buď se podaří té skupině, co je v ní i náš Babiš, spolu s dalšími zarazit Green Deal a další šílenosti a navést EU na dráhu k jakési racionalitě, nebo ne, a pak se musí zákonitě v dohledné době zhroutit, jako nebožtík SSSR.
Tak jak to psal pan Hasek, vsak mu to (Pithartovi a vsem tem zelenym) Lithium Pan Buh vomaze o hubu.
1. Ani ministři, ani šéfové vlád nejsou přímo voleni. Dokonce i kdyby náš premiér a naši ministři byli námi voleni, zcela jistě nejsou námi voleni ostatní premiéři a ministři.
2. Volby do EP jsou problematické v tom, že neexistují evropské politické strany, které by občané po celé EU volili přímo.
3. Silná nepopularita bezcenných vehiklů s elektromotory a nebezpečnými bateriemi ukazuje, že lidé po celé EU tyto šunty nestojí. „Boj za klima“ je dílem podvodníků, které je třeba zcela odmítnout.
Vy Pergille/Šimůnku, vy který jste si nebyl schopen v minulosti ověřit dojezd elektromobilů, přestože jsem vám dal příslušný odkaz, máte tu nehoráznou drzost tu psát něco o silné nepopularitě „vehiklů s elektromotory“? Vy, který si nevšiml, že elektromobilů už po našich silnicích jezdí tolik, že už přestaly stačit původní kombinace SPZ a musejí se vymýšlet stále nové a nové? Vy, který píšete o nebezpečných bateriích a nevšiml si, že se jedná v drtivé většině případů o baterie na koloběžkách, které si jejich majitelé neumějí dobíjet, protože ignorují návod? Pak jste tu ovšem tím podvodníkem především a na prvním místě vy a to podvodníkem ještě nebezpečnějším, než ty baterie.
Vážený skeptiku,
v jednom kile baterky je přibližně setina energie oproti jednomu kilu nafty nebo benzínu. A s tím nic neuděláte, protože fyzika. A tu kapalinu nalijete do nádrže za zlomek doby, co nabijete baterku. Opět s tím nic nenaděláte.
Všude, i u nás, zájem o elektromobily drasticky klesá. Kupovali si to většinou ti nejbohatší jako druhé či třetí auto do domácnosti, a pak fandové. Obě tyto kategorie jsou saturované.
Baterka elektromobilu je nebezpečná a snadno začne hořet i po bagatelní havárii. A navíc se prakticky nedá uhasit, jen ponořením do vody na několik dnů.
Tak že ty elektromobily jezdící po našich městech, kterých je stále více a více jsou podle vás nějaké makety? Co to blábolíte za nehoráznosti? Domníval jsem se, že žijete v Brně, ne v říši bajek Ivana Andrejeviče Krylova. V minulosti jste si nebyl schopen ani zajít na odkaz, kde se uváděl dojezd na jedno nabití 520 až 540 km. V době současné bude ten dojezd ještě delší. Stejně tak se stále snižuje i váha baterií a zvyšuje se i jejich kapacita. A ta setina energie na jeden kg baterie oproti kg nafty je pořádně nafouknuté a přehnané, ale to víte i vy sám. A že si elektromobily kupují pouze ti nejbohatší? Kde se u nás bere takové množství boháčů? Že vás Pergille/Šimůnku huba nepálí. Ale ona vás vlastně nepálila nikdy.
Elektromobily jsou dotované tak šíleně, že po havárii (i velmi bagatelní „plechařiny“, která ovšem znamená stopku pro stávající baterii) se vyplatí elektrovehikl vyhodit a koupit nový, protože jenom baterka (nedotovaná) stojí víc než celé (dotované) nové auto.
Pokud chcete zvyšovat dojezd, musíte zvýšit hmotnost baterie. Ta má navíc ještě jednu nevýhodu: Nádrž s palivem hmotnost při jízdě ztrácí, baterie vybíjením nikoli.
Baterie jsou nyní ve skutečnosti v blízkosti fyzikálních limitů, pokud se neobjeví něco principiálně nového (kovový vodík místo lithia?), tak se na nich nic nezmění. Bez ohledu na nějaké pofidérní propagandistické odkazy.
Varující je i to, že jízda po dálnici baterii vypotřebovává víc než jízda po normálních komunikacích (zatímco u nádrže auta je to naopak).
A pokud bychom chtěli jen osobní autodopravu převést na elektromobily, potřebovali bychom na to minimálně čtyři temelínské bloky. EU nám sice na bázi své obvyklé korupce může nařídit nastavět X nabíjecích stojanů, ale pokud do nich nebude proud, budou naprosto k ničemu, jako ostatně většina toho, co EU prosazuje.
Elektromobily dotované šíleně jsou, ale v Číně a to vám nějak uniká a přes váš mozek tato skutečnost pouze prochází jako tunelem. Po havárii bagatelní plechařiny se ona bagatelní plechařina opravuje úplně stejně, jako bagatelní plechařina se spalovacím motorem. Na vývoji baterií se stále pracuje a stále nové a dokonalejší baterie se objevují. Toho jste si nevšiml a ani nejspíše všimnout nechcete. Údajnou „pofidernost“ odkazů jste žádným způsobem neuvedl, natož abyste ji dokázal. Značná část majitelů elektromobilů si své elektromobily dobíjí zadarmo ze solárních panelů a žádný Temelín k tomu nepotřebují. Přesto že elektromobilů jezdí po našich silnicích stále více, proudu je dost. Jestli něco dosáhlo svých limitů, je to spalovací motor, ne elektrický pohon elektromobilů. Tak že ve vašem 8. 7. 2024 (14:03) vaše obvyklá dávka blábolů a překrouceností.
Asi před hodinou jsem se Pergille/Šimůnku dozvěděl, že od ledna do černa tohoto roku stoupl u nás prodej elektromobilů o 40% oproti stejnému období loni.