Investor Brůna: Vlastní byt je cíl, investování cesta
KOMENTÁŘ. Češi vědí, co je podstatné. Žádní sociologové horující pro nájmy jim to nevymluví: vlastní byt nebo dům. Co je totiž doma, to se počítá. Nejen na stáří. Jenže dostat se ke své střeše nad hlavou je luxus. Nikdy to ovšem nebylo snadné.
Dříve se musela držet huba a krok, čekat, podmazávat, ohýbat záda, upsat se jednomu podniku až do podzimu života, tiše se modlit, že „to jednou, táto, snad klapne“. To se dnes nemusí. Ale obyčejný panelákový byt stojí třikrát více průměrných výplat než před třiceti lety.
Když není zrovna příjem na drahou hypotéku, nebo našetřeno na část ceny „z vlastních zdrojů“, nemusí se jen dřít do noci, brát si dvě práce, klepat se o čtvrtletní odměny a roční bonusy v korporátu.
Ano, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, tak to bylo a bude vždycky. Ale stejně si lze trochu pomoct, pokud hypotéční sazby lezou dolů tak pomalu a vyhlížená tři čtyři procenta jsou pořád tak vzdálená či nemá rodina dost našetřeno.
Venčit za každého počasí
Další možností, jak na to jít, je včas přes rozvážné investování. Začít se dá s milionem, stejně tak dobře se sto padesáti tisíci, což je cena už dost ojetého auta. A měsíčně odkládat od tří, pěti tisíc. A čím dříve člověk začne, tím lépe. V pětatřiceti jako když najde.
Jde totiž také o princip, jaký znají třeba pejskaři: jdu venčit za každého počasí. V hospodaření to znamená, že i když zrovna neberu tolik, kolik bych si přál a potřeboval, odkládám stranou, i kdybych měl vydržet o chlebu a vodě. Taková je realita.
Prozíraví jsou v rodinách, kde potomkům nezaložili jen stavebko s ubohou tisícovkou ročně. Chytří rozdělují své peníze do více cest a sází na hmotné, jisté věci.
Jo, to tenkrát, za komunistů…
A jak to bylo dřív, před rokem 1989? Moje maminka dostala v roce 1977 po střední ekonomické škole nástupní plat 1250 korun hrubého, po zdanění to nebyla ani tisícovka. Rohlík stál 30 haléřů, chleba 3,90, plnotučné mléko 3,10. Kčs. Vejce byla za kačku. Deset deka šunky za 7 Kčs, obyčejný salám kolem 3 Kčs, vepřová kýta 60 korun, bůček 20 korun, kilo kuřete 30 Kčs.
Kilo pomerančů 14 Kčs, jenže byly jen na Vánoce, banány 17 Kčs, ale jen pod pultem, melouny za tři kačky kilo. Pivo v obchodě stálo 1,70 Kčs, Plzeň přes tři koruny. Ceny byly všude stejné, v hospodách přirážka.
Bydlení pro mladé byl problém. Státní byty dostávali spíše prominenti, na družstevní se dlouho čekalo a zpravidla se muselo při jejich stavbě ve svém volnu pomáhat.
Některé podniky dávaly podnikové byty. Člověk se musel zaměstnavateli upsat na mnoho let. Hypotéky neexistovaly, půjčky se dávaly jen na stavbu nových domů. Poskytovaly se novomanželské půjčky, kdo měl dvě děti, neplatil úroky.
Devadesátky: bourání umakartů
Po revoluci byty přecházely ze státu na družstva, a z nich se pak převáděly do osobního vlastnictví. Dva plus jedna na pražském sídlišti Lhotka na začátku devadesátek, kolem roku 1993, stálo při převodu do družstva kolem sto padesáti tisíc korun, přičemž průměrná mzda se pohybovala kolem třech tisíc korun měsíčně. Částku bylo možné splácet.
Družstva si pak brala půjčky s nízkým úrokem od státu na opravy, takže následovaly další splátky. Většina domů, která tak učinila před dvaceti třiceti lety, je má splacené. Byt pak z družstva mohl jít do vlastnictví. Intenzivně se bourala umakartová jádra a stavěla zděná.
Před šestnácti lety se pražský byt 2+1 po rekonstrukci, s již zděným jádrem, reálně prodal za 2,8 milionu korun. Průměrná mzda činila 23,5 tisíce korun. V té době ještě stát poskytoval nízkoúročené pomocné půjčky na bydlení pro mladé. To dnes nedělá.
Nyní se takový byt, i po korekci cen, prodává za něco přes pět milionů korun, na cenovém vrcholu před třemi lety za 5,5 milionu korun. Průměrná mzda v roce 2020 činila 34 800 korun, loni pak přes 42 tisíc.
Rozptyl skutečných mezd je ale velký, 80 % zaměstnanců podle statistického úřadu bere v rozmezí devatenáct až 66 tisíc korun hrubého měsíčně.
Kolik výplat stojí byt na Lhotce
Příklad cen panelákového 2+1 na pražském sídlišti Lhotka-Kamýk v poměru k oficiální průměrné mzdě:
| Rok | Cena (kč) | Průměrných výplat |
| 1993 | 150 tis. | 46 |
| 2007 | 2,8 mil. | 119 |
| 2020 | 5,5 mil. | 158 |
| 2023 | 5,1 mil. | 122 |
Přes milion bytů v panelácích
Zejména v 70. letech dosáhla výstavba sídlišť vrcholu. „Od 50. let minulého století do roku 1995 bylo v Česku postaveno zhruba 80 tisíc panelových domů s 1,2 milionu bytů, ve kterých žijí asi tři miliony obyvatel. Byly stavěny v rámci centrálně řízené bytové výstavby, která byla z velké části zajišťována bytovými družstvy,“ shrnul pro ČTK Martin Hanák ze Svazu českých a moravských bytových družstev.
V Česku jsou zhruba čtyři miliony obydlených bytů, z toho přes dva miliony připadá na bytové domy a polovina z nich jsou paneláky.
Našetřit v dnešní době na bydlení ze zaměstnaneckého platu je téměř nemožné. Inflace žere úspory a nemovitosti zdražují. Pravidelné investování je cesta, jak peníze rozumně rozmnožit. A také dobrá průprava k tomu, aby si lidé otestovali, zda budou schopni v budoucnu odkládat pravidelně měsíčně na hypotéku. Bez hypotéky to totiž nejspíš nepůjde.
Autor je podnikatel a investor
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Když on už je asi omyl v úvodu. Za socialismu tehdejší podniky žádné byty nedávaly. Byl to pochopitelně prachobyčejný nájem. (na dobu neurčitou, a s trochu jinými podmínkami, které umožnovaly (někdy) převod toho dekretu na někoho jiného – za což se ale platilo načerno.)
Takže , je to až groteskní si to uvědomit jestli chtěl někdo za socialismu skutečně vlastní bydlení a nechtěl ohýbat záda morálně, musel ta záda ohýbat fyzicky. Totiž, že si ten dům postavit sám. :)) Skutečně fyzicky sám, odtahat tam materiál a stavět cihlu po cihle.
O to zase nebyl takový zájem ani tehdy, ani dnes, čili aj dnešní doporučeni „kup si ten byt“ za tržní cenu, na to skutečně naprostá většina lidí nemá.
Ano, přesně tak. Omyl už v úvodu, při výpočtu v devadesátých letech.
Předně, autor článku počítá s tím, že v devadestátých letech už v nějakém bytě bydlíte!!! Což se podstatně liší od situací při výpočtu v dalších letech. Naopak, získat byt (pokud jste v nějakém již nebydleli) bylo tenkrát stejně drahé, mnohdy ještě dražší a s menší možností sehnat na něj peníze.
Podnikový byt nebyl ve vlastnictví, ve většině případů nešel odkoupit (někde možná ano, asi výhodně) a pokud se do něho mohl nastěhovat někdo jiný (záleželo na tom, komu byt patřil), pak se za převod dekretu platilo původním nájemníkům (načerno a cena, která byla v té době za danou velikost bytu běžná cca 500 000 – 2 500 000 při 1+1,2+1,3+1 a prům. platu 3000).
Jak uvádí autor článku, některé státní byty přecházely pod družstva. Jak to probíhalo nevím. Ale pochybuji, že cenu, kterou družstvo za byt zaplatilo, platil nájemník stejnou při odkupu bytu do os. vlastnictví. Tam určitě i záleželo na stáří bytu jako takového. Tento princip fungoval i u bytů družstevních, kde bydlela většina. Ty se do osobního vlastnictví odkupovaly, ale cena byla závislá na anuitě (v nájmu se splácela anuita, cena „postavení“ bytu). Pokud byla splacena, mohla se částka pohybovat kolem 150 tis., ale u novější výstavby byla cena podstatně vyšší. Zase ale za předpokladu, že jste již byt měli!!!
Pokud ne, získání družstevního se řídilo stejnými principy jako u stěhování (dorovnání rozdílu mezi byty) nebo podnikových – tzn. za převod členských práv družstva k bytu, se platila menší částka družstvu a pak „tržní“ cena bytu původním obyvatelům. V mém případě: v Brně v roce 1995 za velmi starý nerekonstr. byt 1+1, družstvu 20 000 a nájemníkům 450 000. Hypotéky v té době snad ještě ani nebyly, možnost půjčky z banky nízká a na vysoký úrok. Půjčka od více lidí z širší rodiny a několik let splácení skoro půlky platu!
Takže výpočet, z kterého autor vychází a vyvozuje nyní trojnásobek průměrných platů za získání bytu v dnešní době, je od základu špatně, pokud jste v té době žádný byt neměli!!!
Já s Vámi v tomto popisu souhlasím. Tady jde možná o něco jiného – totiž rozdíl mezi získáním bytu či domu do svého vlastnictví. A mezi bydlením.
Protože – to první bylo obtížné vždycky. Buď si ho musel občan sám postavit (fyzicky náročné), nebo si ho koupit či nechat postavit (finančně náročné).
Jenomže – a ukazují to příklady i z jiných států, na to většina občanů skutečně nemá a za celý život si na to neušetří, ani nepostaví..A ten český boom kolem milénia byl způsoben privatizací (nejen byty se rozprodávaly pod cenou..:)
Jenomže, bydlení, to je něco jiného, a a většina lidí, nejen u nás, bydlí – mimo jiné, v nájemních bytech a v nich by měli platit jim přiměřené nájemné jako součást svých životních nákladů.
Proč píšu „mimo jiné“ – ono je totiž nutné se podívat i do té často glorifikované historické „vícegenerační rodiny“. I ta pokud vlastnila vlastní dům či statek, tak se nemohla rozrůstat příliš do šířky, na to tam místo nebylo.
Čili obvykle sourozenci určeného mladého hospodáře se museli brzo v mládí odstěhovat, a hledat si štěstí a tedy i bydlení jinde – a jinak….
V 1977 roce jako vyučený dělník po vojně, jsem bral na horizontce průměrně 4000 kč, přitom celostátní průměrná mzda byla kolem 2500 kč.Je pravdou, že jsem jako preferovaná profese dostal státní byt, zadarmo.Platil jsem za třípokojový byt se vším všudy kolem 400 kč měsíčně.Byli jsme pod OKD a vyráběli důlní stroje.Pracoval jsem ve třísměnném a později dvousměnném provoze .Byly kvartální prémie za splnění 30 hod. přesčasů měsíčně.Bylo 2x do roka úhelné a 1x věrnostní prémie. Pro mě, zlaté časy.Jednou jsem dostal z ROH týdenní dovolenou pro celou rodinu v Podbáňské ve Vys. Tatrách, bratru za 800 kč i s dopravou.Jinak rekreaci za pár kaček v podníkové chatě na Karlově, pod Pradědem.Pravdou je že pokud chtěl člověk rifle, musel si sehnat Bony do Tuzexu a mít známou prodavačku , pokud chtěl něco lepšího koupit.Ale to pivo za 1,70 v hospodě, nemělo chybu.V obchodě jsem každou flašku piva obracel ,jestli neplavou kvasinky u starého piva.Jinak se dělalo ještě v sobotu do 12 hodin a ve 14 hodin už bylo plné nádraží mladých, vyrážející vlakem na čundr.Teletinu na zádech