KOMENTÁŘ. Neustále čtu od nejrůznějších finančně-poradenských skupin, jak jsou Češi příliš konzervativní, špatně hospodaří se svými penězi, že by mohli být bohatší, málo investují, finanční gramotnost je u nás taková a maková. Podle „expertů“ by si domácnosti měly například více nakupovat firemní dluhopisy, dávat je do penzijních fondů.

Tak za prvé: podle odhadů ekonomů bank je zhruba pětina populace vůbec ráda, že vyjde s příjmy měsíc od měsíce a třetina má rezervu sotva na měsíc.

A za druhé: podle mě to většina střadatelů cítí dobře. Selské počty mají navrch nad těmi vyumělkovanými, které bývají našlehány tak, aby vycházely jen pro někoho.

Však také jeden z nedávných průzkumů ukázal, jak moc Čechů se už spálilo právě v dluhopisech nebo kryptoměnách.

Radši potok než aquapark

Někteří mudrují nad tím, že ekonomice se moc nedaří, protože lidé málo utrácejí. Například hoteliéři a provozovatelé kempů pochopitelně pláčou. Jeden z provozovatelů hotelu na Lipně si mi postěžoval, že hostů jezdí méně než loni, pobyty jsou kratší, tržby v restauraci menší. Lidé šetří na jídle, na atrakcích.

Restaurace podražily oproti loňsku zhruba o dvacet procent. Vše je dražší – mzdy, energie, suroviny…

Provozovatelé kempů hlásí, že lidi přijeli, ale šetří. Radši si dají jenom polévku nebo si uvaří sami. Upřímně, kdo by chtěl dát za guláš do plastového talíře 250 Kč a k tomu pivo do kelímku za padesát. Za cenu jedné porce si lidi uvaří oběd pro čtyřčlennou rodinu.

Další příklad: Aquapark Moravia v Pasohlávkách – vstupné pro dospělého 999 Kč, dítě nad šest let 599 Kč. Čtyřčlenná rodina dá jen za vstup přes tři tisíce korun, když si koupí jídlo a pití, vyleze to na pět tisíc. To se jdeme vykoupat raději do potoka nebo do lomu.

Místo horké lásky bída za stovku

Když na to nemám, nikam nejedu. A pokud ano, tak si vybírám. A ruku na srdce: je možná lepší jet jinam než do českého kempu. Když zákazník platí, chce za to službu a ne smažák z mrazáku za tři stovky.

Například v Hotelu Hrazany nedaleko Slap jsem byl svědkem toho, jak otec rodiny objednal „horkou lásku“, maliny se zmrzlinou, a pak nakvašeně ukazoval servírce fotky z loňského posezení. Šlehačky proti loňsku ubylo o polovic, navíc byla, jak potvrdila servírka, ze spreje. Bída za stovku. Řada zákazníků by zaplatila klidně více, ale chtěla by si užít více muziky.

„Já jsem jim to v kuchyni říkala, že aspoň té šlehačky by tam mohli dát víc, moc se omlouvám, je to trapný,“ souhlasila s ním servírka. Nevychází ekonomika, nejsou hosté, není kuchař? Lepší zavřít než plácat nedopečené polotovary.

Dobrá zpráva: hypotéky jsou spláceny

Šetřit donutila Čechy i Česká národní banka (ČNB), tím, že zdražila úvěry. „Příliš jsme se namlsali, přejedli, prostě rozšoupli. V období deseti let před covidem byly úrokové sazby příliš nízké, dlouhou dobu nulové. Koruna byla po několik let uměle oslabována. Vše roztáčelo inflaci. Rozjížděla se filozofie půjčte si, půjčte si, půjčte si, kupte si, kupte si, kupte si“, uvedl nedávno guvernér ČNB Aleš Michl.

Pozitivní je, že hypotéky jsou stále spláceny dobře, a těch, kde se to nedaří, není vzhledem k celkovému objemu mnoho.

Meziročně se dluhy domácností zvýšily o necelá tři procenta na 3,2 bilionu korun. Když však uvážíme, že inflace byla po většinu roku přes 10 %, tak se sice nominálně dluhy o něco zvýšily, ale reálně se snížily. Objem nesplácených dlouhodobých dluhů se meziročně snížil o 3,7 % na 5,1 miliardy korun.

Vysokou inflaci lze zastavit jen úsporami na úkor spotřeby. Bez peněz zkrátka do hospody nelez. Spotřeba vyhnaná dluhem je toxická. „Chci, aby lidé spořili, aby se kumuloval kapitál na investice,“ dodal Michl.

Češi zkrátka spoří, a podle mě je to dobře. Selský rozum, ne to, co radí společnosti à la „global investment“. To jsou rady, které se hodí do krámu jim: strčte peníze, a třeba si na to i půjčte, do našich pozlacených papírků.

Autor je český investor.